Mé zkušenosti s chovem kardinála šedého
Ve svém příspěvku bych chtěl přiblížit zejména začínajícím chovatelům chov kardinála šedého a to hlavně podle vlastních zkušeností nebo i zkušeností jiných chovatelů těchto ptáků a ne přepisováním různých statí z odborné literatury, kde si lze přečíst základní údaje.
Chovem kardinálů šedých se zabývám již řadu let, někdy s většími, někdy s menšími úspěchy a věřím tomu, že někomu tento článek něco dá i když řadě chovatelů těchto ptáků nepřinese nic nového. Mám zkušenosti pouze s chovem kardinála šedého, ale osobně se domnívám, že chov a odchov ostatních druhů kardinálů je podobný.
Rozlišení pohlaví
Obě pohlaví jsou zbarvena stejně. U dospělých a přibližně stejně starých ptáků bych si troufl říci, že samice má trochu menší hlavu s nepatrně světlejší červenou barvou a je o něco drobnější, jinak rozdíly ve vzhledu nejsou. Mnohem více bych spoléhal na chování ptáků, pokud je jich více pohromadě – např. pokud je držen při zimování pohromadě odchov několika ptáků, třeba i sourozenců. S blížícím se jarem začínají mladí samci intenzivněji zpívat. Staří samci, ale v tomto období již i mladí samci, pokud přelétnou z větve na větev, kde sedí samička, natočí se k ní, postaví se do vzpřímeného postoje, načepýří hruď a krátce zazpívají. Pokud toto udělá mladý sameček poblíže druhého samečka, ten se po něm většinou ožene a reaguje agresivně a také zazpívá. Samička se někdy také proti němu postaví do vzpřímeného postoje, jakoby obranného, ale většinou se nijak neozve, nebo uhladí peří, přikrčí se a nebo přelétne jinam. Dalším pomocným znakem je to, že když kroužkuji na hnízdě mladé ptáky, poznamenám si čísla kroužků a velikost mláďat na hnízdě. Menší mláďata bývají většinou samičky, i po vylétnutí a odstavení samičky budí dojem, že jsou štíhlejší a mají trochu menší hlavu. Odstavená mláďata ve stáří asi tak dvou měsíců již začínají zkoušet zpívat. I zde je pravděpodobnost, že takto mladí ptáci, kteří se ozvou, jsou samečci. U dospělých ptáků je rozlišení pohlaví problematičtější a už vůbec, pokud máme před sebou pouze jednoho samostatného jedince. Staří samci se chovají a vypadají většinou všichni stejně, u samiček je to však jiné. Měl jsem v páru samičku, která byla proti samci výrazně drobnější, měla vůči němu respekt, nikdy jsem jí neslyšel ani trochu zazpívat. Při pohledu na tento pár i méně zkušený chovatel dokázal spolehlivě rozlišit pohlaví. Nyní mám ale jednu samici, která se velikostí vyrovná samci, zpívá jako samec, poměrně často a také si od něho nenechá nic líbit a nebyl jsem si u ní jistý pohlavím až do doby, než snesla vejce. V dnešní době však není problém určit pohlaví pomocí endoskopie nebo metodou DNA.
Chování
Chovný pár je v hnízdní i mimohnízdní době vzájemně v neustálém kontaktu a drží se převážně spolu. Samec, pokud odněkud přilétne poblíže samice, hned jí na sebe upozorní tím způsobem, že se k ní natočí hrudí, kterou načepýří, vzpřímí se, krátce zazpívá a různě se před ní nakrucuje. Samice mu odpovídá buď také krátkým zpěvem nebo jenom různým nakrucováním a předkláněním. Přestože se jedná o poměrně velké ptáky, jsou neustále v pohybu. Při rozrušení, např. při přelétnutí dravce nad voliérou, po kontrole hnízda nebo při nějaké změně ve voliéře nebo poblíž ní se někdy stává, že ptáci začnou nervózně poletovat po voliéře, zvláštním způsobem na sebe volají a posléze se napadnou, zatnou do sebe vzájemně drápy a klovou se. Když k tomuto dojde nahoře ve větvích, jsou schopni bez jakékoliv kontroly do sebe zaklesnuti spadnout až na zem, kde se po chvíli pustí, vylétnou nahoru a opět je vše v pořádku. S tímto chováním jsem se setkal u několika párů a připadá mi to, jako by ptáci tímto způsobem uvolňovali jakousi nervozitu.
Chov
Přestože kardinál šedý pochází ze středu a severu Jižní Ameriky, tedy dalo by se říci, že z vlhkého a teplého prostředí, jedná se o ptáka poměrně tvrdého a odolného. Zimoval jsem je v teplotách kolem 0 °C, kdy již zamrzala voda v metrových klecích, tedy bez možnosti nějakého velkého pohybu a zimování probíhalo bez jakýchkoliv problémů. V současné době je zimuji při teplotách kolem 15 °C. Nikdy jsem neriskoval zimování v kryté zahradní voliéře i když některá literatura uvádí, že je to možné. Také zimování v bytě při vyšších teplotách se mi nezdá vhodné, protože při přemístění ven do voliéry na jaře by šli ptáci do výrazně nižší teploty, což by pro vyvolání hnízdní nálady nebylo dobré a ptáci by také mohli začít pelichat. Ptáky zimuji v metrových klecích v bytě v nevytápěné místnosti a na jaře, tak koncem dubna nebo začátkem května, podle počasí, ptáky přemisťuji do venkovních voliér. Chovné páry zimuji společně, tedy samici se samcem, ale s blížícím se jarem se stává, že samci začnou být vůči samicím agresivní a v tomto případě samici oddělím do jiné klece, ale na takové místo, aby ptáci na sebe viděli. Samice vypouštím tak o den dříve než samce, aby si na voliéru trochu zvykly a aby byly jistější, protože při vpuštění samců se jim tito ihned začnou dvořit a obtěžovat je. S vypuštěním ptáků do voliér nespěchám i když je to někdy vzhledem k pěknému počasí lákavé a to z několika důvodů. Čím jdou ven později, tím je menší nebezpečí prudké změny počasí k horšímu i když se mi také stalo, že ptáci „zapadali“ sněhem, ale jediný problém, který jsem pozoroval byl ten, že ptáci těžko hledali stavební materiál na hnízdo, protože tento zapadal sněhem.
Další důvod je ten, že zeleň ve voliéře částečně stačí nasadit listy. Část sice ptáci oštípou, ale bez větších škod. Pokud by keře totiž měly jenom pupeny nebo malé mladé lístky, ptáci by je uštípali a to i v tom případě, že by je nekonzumovali, ale pouze by je uštípli a pustili na zem. Tomuto se nelze ubránit ani tím, že jsou ptáci ještě před vpuštěním do voliéry již krmeni zeleným krmením. Dalším důvodem je ten, že v době, kdy se líhnou mláďata, se již vyskytuje luční plankton, který lze nasmýkat. Všeobecně lze říci, že čím mají ptáci větší prostor a to jak v době zimování, tak i v době hnízdění, tím lépe. Ochotně hnízdí i v malé venkovní voliérce rozměrů např. 2×2×0,7 m, ale problém je v tom, že ptáci mají sklony k tloustnutí a při vydatném krmení při odchovu mladých staří ptáci při nedostatku pohybu tak ztuční, že další hnízda jsou již neoplozena. Ideální je co největší voliéra, osázená nejedovatými keři, vhodný je např. černý bez, pámelník, ale i třeba smrčky, dále pak zde mohou být různé okrasné trávy apod. Je dobré, když jsou stěny voliéry do výše asi tak jednoho metru od země vyplněny něčím plným – prkny, plechem, sklem apod.
Do takto zařízené voliéry lze totiž volně vysypat nasmýkaný luční hmyz, který se rozleze po stěnách a rostlinách ve voliéře a ptáci ho musí hledat, přičemž únik hmyzu z voliéry je minimální. Tím se ptáci zabaví a musí být v pohybu. Do takové voliéry lze pustit i nějaký jiný druh drobných ptáků. Musí se však volit druh, který je pohyblivější a rychlejší, než kardinál. Tyto ptáky kardinál občas prožene, zejména, když se některý z nich přiblíží k místu, kde je hnízdo. Tito přidaní ptáci jsou většinou bez šance na zahnízdění, protože nemají potřebný klid, ale účel to plní, kardinály to nutí k pohybu. Mám zkušenost, že přidaní ptáci by na sobě neměli mít červenou barvu, jinak jsou vůči nim kardináli velmi agresivní. Ve větší voliéře však s nimi mohou být bez závažnějších problémů např. neofémy. Budku pro ně je však třeba umístit co nejdále od hnízda kardinálů. V době hnízdění není dobré umístit vedle chovného páru do sousední voliéry další pár a ani jednotlivého ptáka stejného druhu, protože ptáci na sebe přes pletivo velice často útočí, hnízdící pár nemá potřebný klid. Potřebný klid nemají ptáci ani v případě, že je někde poblíž ve voliéře další kardinál šedý, na kterého vidí nebo jej slyší. Nemám zkušenost s reakcí kardinálů šedých na umístění v sousedství jiného druhu kardinálů. Kardinál je vyloženě voliérový pták, kterého sice lze zimovat ve větší kleci a lze ho také léta např. pro okrasu ve větší kleci chovat, ale bez šance na úspěšné zahnízdění, pro které je ideální velká venkovní voliéra.
Hnízdění
Po vpuštění do voliéry se ptáci během několika dnů dostanou do hnízdní nálady, začnou prohledávat voliéru a zkoumat vhodná místo k zahnízdění. Jako hnízda používám kovová sítka na čaj větší velikosti, uvnitř s vyháčkovanou vložkou z vlny nebo podobného materiálu a to hnědé nebo krémové barvy, vložka je pevně přišita k sítku a je přehrnuta přes okraj. Dalo by se říci, že se jedná o klasické hnízdo pro kanáry větší velikosti. Dvě nebo tři taková hnízda umístím na různá místa do voliéry, vždy raději někam dozadu, kde je více klidu a v horní třetině voliéry. Mohou být připevněna na zadní stěně voliéry a maskována větvemi např. z thuje, ale mohou být i uchycena v keři v nějakém hustém místě. Některá literatura uvádí možnost hnízdění v budkách nebo polootevřených budkách. Klasické budky jsem nikdy nedával, zpočátku jsem do voliéry dával i polootevřenou kmenovou budku, ale ani o tuto nikdy ptáci neměli zájem. Pouze v jednom případě za celou dobu, co kardinály šedé chovám, zahnízdili v harcké klícce, do které bylo vloženo kosí hnízdo a to bylo při druhém hnízdění, kdy u prvého hnízda ještě posedávala mláďata z prvého hnízdění a toto bylo jediné další vhodné místo pro hnízdění. Jinak dávají pravidelně přednost vypleteným sítkům, takže už se ani nesnažím jim nabízet něco jiného. Takovéto hnízdo má i tu výhodu, že pokud jej ptáci dostatečně nevystelou, je odspodu dostatečně izolováno proti chladu. Jakmile si ptáci vyberou místo pro hnízdo, začne samice intenzivně snášet do hnízda různý předložený stavební materiál i samec. Po dostavění hnízda – někdy je to pouze trocha stavebního materiálu po obvodu hnízda, někdy je hnízdní košíček pěkně vystlán, začne samice snášet vajíčka, snáší v průměru tak tři až čtyři vejce. Tento okamžik se snažím vždy ohlídat, abych věděl, kdy se budou líhnout mláďata. Během sezení na vejcích totiž krmím poměrně skromně. Mimo zrní dostanou každý den malé množství vaječné míchanice a trochu zeleného krmení. U některých párů sedí pouze samice, ale většinou jí samec pravidelně střídá. Mláďata se líhnou za 13–14 dnů. Dva dny před předpokládaným líhnutím začnu krmit naplno. Mimo vaječné míchanice, kterou v této době však nijak moc neberou, dostávají v dostatečném množství mravenčí vajíčka, trochu moučných červů, pokud možno malých a čerstvě svlečených a v rámci možností maximální množství smýkaného hmyzu, nejlépe několikrát denně.
Dle mého názoru je přísun vhodné potravy rozhodující první tři dny po vylíhnutí mladých. Pokud ji ptáci nemají, tak nekrmí nebo i vyhodí mladé z hnízda. V těchto prvých dnech také ptáci dávají přednost smýkanému hmyzu a vybírají pouze drobný hmyz. Postupně, jak mláďata rostou, začínají krmit i větším hmyzem, mravenčími kuklami a moučnými červy. Že se vylíhla mláďata, lze poznat na chovném páru podle chování, protože tito hledají po voliéře vhodný hmyz a je vidět, že jej v zobáku nosí na hnízdo. Nikdy jsem nepoužíval žádné komerčně vyráběné krmivo k odchovu mladých. Kontrolu hnízda provádím až tak šestý den po vylíhnutí mláďat. Pouze se podívám, jak jsou mláďata velká, abych věděl za jak dlouho je nakroužkovat, kroužkuji tak sedmý až osmý den po vylíhnutí. Při kroužkování také z hnízda odstraním neoplozená nebo nevylíhlá vejce. Potom již hnízdo nekontroluji. Na kontrolu hnízda nejsou nijak citliví. Rodiče po celou dobu, co jsou mláďata v hnízdě, odnášejí jejich trus mimo hnízdo, takže toto je v době, kdy mláďata opustí hnízdo zcela čisté a staří ptáci jej mohou použít k dalšímu hnízdění. Mláďata opouštějí hnízdo ve stáří 14–16 dnů. Nejprve posedávají na okrají hnízda, potom se snaží dostat na nějaké okolní větve, ale nakonec většinou skončí na zemi. Na zemi nebo na větvích nízko nad zemí posedávají několik dní, protože ještě nejsou schopna létat a pouze poskakují nebo šplhají a křídly si pouze pomáhají. Na noc se snaží dostat výše. V tomto období nastává další úskalí, pokud se ochladí nebo prší, neboť hrozí prochladnutí mláďat. Mám ale vyzkoušené, že není problém mláďata večer posbírat, dát je na noc do tepla do bytu a brzy ráno je opět pustit do voliéry. Po vpuštění se o ně rodiče ihned začnou zajímat a ani mláďata nejsou nijak stresovaná a během chvíle jsou normálně krmena. Chovný pár nasedá během několika dnů na další snůšku, většinou hnízdí ve stejném hnízdě, ale někdy použije jiné. Mláďata dokrmuje samec, někdy je přikrmí i samice. Někdy se stane, že mláďata, která již začínají létat a žebrají o potravu, se dostanou až na hnízdo, kde sedí na vejcích samice a pokud ona opustí v tomto okamžiku hnízdo, tak některé z mláďat jí vejce zasedne. V takovém případě je třeba mládě z hnízda vyhnat, ale těžko to lze uhlídat a proto může dojít i k zastuzení nebo poškození vajec. Nepozoroval jsem, že když se tato již vylétlá mláďata přiblíží k nového hnízdu nebo vlezou přímo do hnízda, že by byli jejich rodiče vůči nim nějak agresivní. Od hnízda je začínají odhánět až v době, kdy jsou v hnízdě již další mláďata. V této době již mladí sami přijímají potravu, už nežebrají a pouze někdy dostanou od samce nějaké to sousto. V této době je také třeba hlídat, zda samec není vůči nim příliš agresivní a pokud ano, je třeba je odstavit. Všeobecně lze říci, že mláďata je vhodné odstavit v době, kdy se líhnou další mláďata. Mladí ptáci a to bez ohledu na to, zda se jedná o mláďata z prvního nebo posledního hnízdění, změní barvu hlavy během zimy z hnědé na cihlově červenou. Pokud se tak u některého jedince nestane, signalizuje to, že by tento pták nemusel být v pořádku. Mladí hnízdí hned následující rok. Desetiletí ptáci jsou ještě v plné síle a úspěšně hnízdí.
Potrava
V době klidu v zimním období nekrmím nijak složitě. Ze zrnin dostávají hlavně proso s malým přídavkem zobu pro kanáry. Jednou týdně trochu vaječné míchanice a jednou týdně kousek jablka. Ptáci jsou již přepelichaní, odpočívají a proto je krmím spíše střídmě a hlídám, aby netučněli.
V době hnízdění dostávají zrní ve stejném složení, vaječnou míchanici, dále mravenčí kukly, moučné červy a v maximálním možném množství smýkaný hmyz, vhodné jsou i mšice. Ochotně berou i včelí larvy a larvy zavíječe voskového. Z tohoto hmyzu ptáci při krmení mladých vždy některý druh upřednostňují a toho by měl mít chovatel dostatečný přísun nebo zásobu alespoň na každé celé jednotlivé hnízdění, kdy ptáci krmí mladé, protože pokud by tento upřednostňovaný druh pojednou přestali dostávat, mohli by ptáci i při dostatku ostatního krmiva přestat krmit mladé. Zkoušel jsem také zkrmovat cvrčky a to různých velikostí. Ptáci je sice po voliéře intenzivně pronásledovali, protože je provokoval jejich pohyb, ale pouze je zaštípli a dále nechali bez povšimnutí. Zde je to ale zřejmě otázka jejich navyknutí na tuto potravu. Nikdy jsem nezkrmoval muší (masné) červy, toto krmení považuji za velice nebezpečné. Věřím, že chovatelé jsou vynalézaví a určitě používají při odchovu mladých i jiné, mnou neuvedené druhy živočišné potravy, např. dafnie, roupice octomilky apod., každý dle svých možností. Dále pak zkrmuji na jaře klíčenou pšenici, v letním období každý den trávu, hlavně stvoly s dozrávajícími semeny, mléčnou pšenici a oves, černý bez, rybíz, angrešt, jahody a různé dozrávající ovoce. Do vaječné míchanice přidávám vitamínovou směs Supervit D. Důležitá je čerstvá voda v dostatečně velké misce, ptáci se často a rádi koupou. V době hnízdění dávají přednost živé živočišné potravě, vše ostatní berou minimálně.
Předpokládám, že chovatelům, kteří se chovem kardinálů již nějakou dobu zabývají, jsem nesdělil nic nového a řada z nich by jistě mohla ještě něco doplnit, ale tento článek je určen především těm, kteří o chovu kardinálů uvažují, aby dopředu věděli, zda mohou nároky těchto ptáků splnit a nebo chovatelům, kterým se z nějakého důvodu chov nedaří.
