Papoušek zpěvavý

barevná kombinace – ZLATÉ RUBINO Papoušek zpěvavý ( Psephotus haematonotus ) patří dnes již k nejběžnějším druhům papoušků chovaných v zajetí. Popiso...

barevná kombinace – ZLATÉ RUBINO

Papoušek zpěvavý ( Psephotus haematonotus ) patří dnes již k nejběžnějším druhům papoušků chovaných v zajetí. Popisovat jej by bylo popravdě oním pomyslným nošením dříví do lesa. Za dlouhá léta jeho chovu a tudíž naprosté domestikace, vytvořil tento nenápadný papoušek spoustu překrásných barevných mutací a kombinací.

Pro papoušky tohoto druhu jsem se rozhodl v roce 2000, kdy jsem po několikaletém chovu neofém došel k závěru, že to „chce“ změnu. Volba padla právě na tento druh.

Když jsem se v té době rozhodoval, svou roli sehrály pravděpodobně dva hlavní faktory. Tím prvním byla relativní nedostupnost a nedostatek nových barevných mutací u neofém tyrkysových a tím druhým byla právě probíhající expanze nových mutací a kombinací papoušků zpěvavých. Když jsem poprvé viděl tehdy ještě vzácnou mutaci – opalinovou, bylo rozhodnuto. Krása kombinací, které k nám měly teprve dorazit a jejichž chýr se šířil mezi chovatelskou veřejností, mě jenom utvrzovala v přesvědčení, že právě toto rozhodnutí je správné.

Jako první ptáky jsem si pořídil dva samečky přírodně zbarvené, štěpitelné na skořicové opaliny. Vzhledem k touze odchovat i něco nového a přiměřené znalosti genetiky, jsem si k oběma samečkům koupil lutinoskořicové samičky. Mým cílem bylo odchovat ptáky skořicovělutinoopalinové, tj. tříbarevné, vyšlechtěné ze třech mutací vázaných na pohlaví. Ptáci již téhož roku na vánoce zahnízdili a já se mohl těšit z prvního odchovu. Nebyl sice početný, neboť dvě vajíčka byla neoplozená, ale byl jsem spokojen. Odchoval jsem 2,0 se zárukou skořicové/lutino, kde alespoň jeden měl být štěpitelný i na opalinovou mutaci. Třetí mládě byla samička skořicová opalina s výraznou červení na hlavě i zádech. Další odchovy a tím i produkci „nejistých“ štěpitelných ptáků jsem zastavil a dál jsem chov rozvíjel již pouze na třech skořicových samečcích. Později se ukázalo, že dva byli štěpitelní i do opalinové mutace.
K těmto odchovaným samečkům jsem dokoupil 0,1 lutinoopalinovou. Druhý sameček se musel „spokojit“ se samičkou obyčejnou zelenou, třetí dostal samičku opalinovou.
Jak už to v chovatelství chodí, pár ve spojení se samicí lutinoopalín, byť měl snůšky oplozené, mláďata ani v roce 2001 ani v roce 2002 neodchoval. Zatímco samička zelená se samečkem - možná štěpitelným, se snažili a vyváděli krásná mláďata.

U tohoto páru se na chvíli zastavím. Hned první hnízdění bylo poznamenáno tragédií, která ve mně zanechala na dlouhou chvíli pocit smutku. Bylo to v období, kdy mláďata opouštěla postupně hnízdní budku (bohužel všechna zelená), když jsem si po návratu z práce všiml, že jeden z mladých samečků má na hlavě pár vytržených brk. Musel jsem ještě bezodkladně odejít a tak jsem si říkal, že jakmile se vrátím, chovného samečka na pár dnů přemístím, aby mladým něco neudělal. Ta moje nepřítomnost nebyla delší než dvě hodiny. Jednoho mladého samečka jsem našel na dně klece s naprosto skalpovanou hlavou, druhý seděl na bidle na opačné straně než chovný samec a strachy snad ani nedýchal. Vzhledem ke krvavému zobáku samce, nebylo žádných pochybností, kdo je pachatelem tohoto krutého skutku. Samec okamžitě putoval do jiné klece a zbylá mláďata byla úspěšně odchována až do odstavení k samostatnosti samicí. Tím bylo první hnízdění tohoto páru ukončeno.

Druhé hnízdění jsem nijak zvláště pečlivě nesledoval. Mělo koneckonců úplně normální průběh. Pět vajíček, 5 oplozených a vylíhlo se 5 mláďat. Vše začalo být zajímavé až v období kolem 10. dne, kdy 4 z mláďat měly ještě červené oči a sněhobílé chmýří. Zbylé mládě jej mělo normální – šedé. Bylo mi ihned jasné, že právě tento samec je ten můj štěpitelný do vytoužených skořicových rubin. Ještě větší překvapení mě čekalo, když asi 18 den jsem zjistil, že mládě – jako druhé v pořadí, má stále červené oči a postupně se vybarvuje jakoby do světle žluté. O něco později, asi 21. den, se mláděti začínají otevírat voskové obaly a je v nich vidět, že peří na zádech bude výrazně červené. Byla to pochopitelně samička – skořicověrubinová s pěkně červenou „čepicí“ na hlavě a hodně červenými zády.

Mezitím jsem si zakoupil dalšího samečka rovněž skořicového/lutino/opalín, tentokrát již se zárukou štěpitelnosti. Byl dán do páru s nově pořízenou rubino samicí. Hned v prvním hnízdě jsem odchoval skořicového opalina/lutino!? Vysvětlení je nasnadě. Nová samička musí být skořicověrubinová! Druhé hnízdění tohoto páru předčilo všechna moje očekávání. V létě 2003 jsem odchoval první dva samečky skořicověrubinové – zlaté rubino. Musím říci, že jsem byl na tento, byť nahodilý, ale snad přece jenom zasloužený výsledek, hrdý. Barva u těchto ptáků je poněkud jiná než u lutinoopalinové kombinace. Chovná samice z tohoto páru je na rozdíl od mého odchovu sytě žluté barvy a byla k nám dovezena ze zahraničí.

Samička z mého chovu je v barvě velice podobná barevné kombinaci Creme Albino. Došlo zde k výraznému vyblednutí žluté lutino barvy a snad i v důsledku tohoto zesvětlání má překrásně kompletně červeně vlnkovaná záda. Červená barva na zádech má vlnkování pouze v okraji per a zasahuje až do dvou třetin zad, včetně křídel.
Samečci jsou v určitém smyslu slova pravým opakem. Jsou totiž výrazně žlutí. Žlutá na prsou a břiše je mnohem zářivější a jakoby lesklá. Při přímém slunečním svitu se zdá, že přímo přitahuje oči. Červené peří na zádech je rovněž pozměněno. Uprostřed většiny červeného peří se vytvořila tmavožlutá očka, a tak jsou některá pera jakoby jenom červeně lemovaná. Celkový dojem je vskutku příznivý. Ohbí křídel získalo výrazný kovově modrý lesk.
Za poznámku ještě určitě stojí, jak velkou barevnou změnou projdou všichni potomci, pokud pocházejí ze spojení se „zlatým“ rodičem. Nejmarkantnější změna nastává pravděpodobně u samečků geneticky skořicové opalino. Celkově jsou podstatně světlejší než původně vyšlechtěná barevná kombinace skořicové opalino – především v partiích křídel, zvláště pak ručních letek. Ta pak velice zesvětlala až do šedobílé barvy. Změna, která upoutá již na první pohled, je opět úžasně zářivá žlutá barva na přední části těla. Jedná-li se navíc, jak tomu bylo v mém případě o ptáka rudoprsého, je estetický dojem vynikající.
V současnosti mám již sestavené páry:

skořicový opalín rudoprsý/lutino×skořicově rubínová
skořicový rubino×skořicová
skořicový opalín/lutino×rubínová
skořicový/lutino/opalín×skořicově rubínová
skořicový/lutino/opalín×rubínová

V zahraničí se pro takto odchované ptáky používá název buď Golden Rubino, Lacewing Opaline, nebo v rozepsaném tvaru Cinnamon Lutino Opaline (Pozn. Skořicový Lutino Opalín).
Jak budou vypadat příští kombinace v případě, když pro další šlechtění s Golden Rubino použijeme (australskou) modrou? Budou tito ptáci podobní překrásným Albino Platinovým ptákům , tj. ptákům s bílým tělem a se světle modrou hlavou? Jak opalinový, tak skořicový faktor ve spojení s lutino a modrou, hrají pravděpodobně důležitou roli v této tajence…
Vznik a rozvoj této barevné kombinace přímo vybízí k dalším možnostem šlechtění.

Závěrem by jsem chtěl všem zájemcům o chov a další šlechtění těchto překrásných papoušků popřát hodně chovatelského štěstí a úspěchů.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (1x):

1
2
3
4
5

Autor textu a fotografií Ing. Peter Lukáč

Ve svém chovu exotického ptactva se věnuje především druhům, u kterých lze docílit pomocí kombinací genetických mutací, ´barevně´ nové odchovy. Genetice se věnuje dlouhodobě. Své poznatky a praktické zkušenosti z chovu papouška zpěvavého představil knižně v podobě odborné publikace „Papoušek zpěvavý a jeho mutace“.

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře