Sýkořice vousatá

U nás v Čechách se nic neutají, všechno, ale všecičko vyplave na povrch jako olej nad vodu, snad s výjimkou nějakých policejních malérů. Tak se mi také doneslo, že tamhle na Vysočině se jeden známý chovatel, který čas od času publikuje svoje zkušenosti právě ve Fauně, dočkal v letošním roce pěkného chovatelského úspěchu. Urodily se mu sýkořice vousaté. Rozhodl jsem se proto tuto informaci využít a napsat o sýkořicích také, ale tak, abych úspěšnému chovateli neukradl námět, ale naopak jej vyzval ke zveřejnění vlastního příspěvku. Abychom se měli společně na co těšit.

Můj kultovní pták

Sýkořice vousatá je vlastně můj kultovní pták, stačí, když se podívám sám na sebe do zrcadla a je jasné, že tak nějak patříme k sobě. To je však podoba vnější. Jak je to s povahou, to se neodvažuji přirovnávat. Ptáci jsou totiž povahově tak silní a přitom i přizpůsobiví, že se musím před nimi sklonit, v tomhle srovnání cítím se být pidižvíkem.

Ačkoliv jsou to ptáci v podstatě hmyzožraví a vázaní svým způsobem života na vodu, respektive na rozsáhlé porosty rákosin, nejsou to ptáci tažní, ale stálí. I v zimě se zdržují ve stejných oblastech, v jakých i hnízdí. Zajisté mohou i v zimě v suchých rákosových porostech najít různý hmyz, který se zde snaží v úkrytech přežít nepříznivé období, ale to s největší pravděpodobností nemůže stačit k přežití. Jsou však schopni konzumovat i různá drobná semena, především semena rákosu a přežít tak nepříznivé roční období. Tím jsou podobní právě sýkorám, které jsou také schopné konzumovat v zimě semena nebo spíše olejnatá jádra, ať již jde o slunečnici nebo vlašské ořechy. Tím však jejich podobnost se sýkorami končí. Jejich vnější podoba i způsob života jsou naprosto odlišné, přesto však byli tito ptáci v minulosti řazeni mezi sýkory. Také čeština je znala pod jménem sýkora vousatá ještě v polovině minulého století (Wahl).

Charakteristika

Sýkořice jsou součástí naší domácí avifauny, jsou to naši ptáci, i když to nejsou ptáci u nás nijak běžní. Jsou spíš vzácní a terénní ornitologové projevují opravdovou radost, když se jim podaří výskyt sýkořic v nějaké lokalitě potvrdit. Jeden pár byl například zjištěn v letošním roce při jarní odchytové akci v přírodní rezervaci Žehuňský rybník, samce se podařilo chytit a kroužkovat. Radost ohromná. Na druhou stranu si musíme uvědomit, že ptáci jsou ve svém životním prostředí pro lidi jen málo pozorovatelní. Bahno a stojatá, smradlavá voda v rákosinách právě nelákají k nedělním procházkám. Samci však v době toku, při zpěvu, někdy vyletují nad neprůhlednou hradbu rákosin, což pak teprve prozrazuje jejich přítomnost. Nápadnějšími se stávají až v zimních měsících, kdy se také shlukují do větších skupin a někdy se vytvoří i velká hejna. Není to však pravidlem. Hudec uvádí, že druh je stálý a potulný, rozsah, průběh a příčiny potulek nejsou dosud objasněny. Rovněž systematické řazení u různých autorů se liší. To je nakonec docela obvyklé.

Hudec je řadí do čeledi timaliovitých – Timaliidae, systém použitý pro nové české názvosloví uvádí samostatnou čeleď sýkořicovití – Paradoxornithidae. Do této čeledi pak řadí na 20 různých druhů ptáků. Všechny druhy se vyskytují v palearktické a orientální oblasti, přičemž v západní části Palearktiky najdeme méně druhů než na východě.

Sytematika a výskyt

I u samotného druhu biarmicus, tedy sýkořice vousaté, se názory systematiků rozcházejí. Druh byl členěn na dvě zeměpisné formy a to na sýkořice vousaté evropské – Panurus biarmicus biarmicus, která má obývat Pobaltí, západní a jižní Evropu včetně západního a jižního Balkánu a sýkořice vousaté eurazijské – Panurus biarmicus russicus, která obývá zbytek areálu od střední Evropy až do Číny, adaptací na zimy (požírání semen) je zřejmě progresivnější, a proto proniká do území ssp. biarmicus, např. v Nizozemsku (Hudec). Nové názvosloví uvádí 3 subspecie, ale tyto nejmenuje ani nelokalizuje. Ani rozlišení výše uvedených dvou subspecií není v podstatě v dostupné literatuře popsáno. U nás by tedy měla žít subspecie russicus, tedy stejní ptáci, kteří se od osmdesátých let minulého století vyskytují i v našich chovech. Všichni tito ptáci, pokud je mi známo, byli dovezeni z území Uzbekystánu, kde se má hojně vyskytovat v rákosových porostech na březích tamějšího veletoku Syr-darji. Podíváte-li se na mapku rozšíření tohoto druhu, je více než zřejmé, že centrum rozšíření druhu je právě někde tady. V západní i východní části je pak areál výskytu ostrůvkovitě roztříštěn a vypadá to spíše na ústup druhu z těchto oblastí. U nás se vyskytují sýkořice zřídka, do roku 1945 bylo jen málo zpráv a to ještě spíše ze zimních měsíců. Téměř všechny naše prameny uvádějí výskyt hejna asi 120 kusů na rybníce u Středokluk z poloviny předminulého století. Jenže tady není žádný skutečně velký rybník a takové hejno muselo být tedy opravdu nápadné. Do literatury se pak asi dostal tento výskyt proto, že 2 kusy se dostaly do sbírky Woborzilovy. V současné době bude tento pták nejběžnějším na jižní Moravě a bude se zřejmě vyskytovat ve východních a jižních Čechách, i když jeho výskyt bude pravděpodobně velmi řídký. Naše populace budou mít nejspíš návaznost na populaci, která žije na Neziderském jezeře ležícím na pomezí Rakouska a Maďarska. S velkou pravděpodobností tam budou i naši ptáci asi přezimovat.

Sýkořice staví miskovité hnízdo ukryté ve starém rákosu. Vejce jsou jemně skvrnitá. Při otevřeném zobáku je u mláďat jeho dutina úzkého tvaru, mezi špičkami mnohem delší než je šířka. Všimněte si, že u většiny zrnojedů, kteří krmí svá mláďata potravou vyvrhovanou z volete, je dutina zobáku kruhová. Mláďata sýkořic mají na patře a jazyku soustavu několika řad světélkujících bodů. To je velmi zajímavý útvar. S podobnými útvary se můžeme setkat i u několika druhů afrických kukaček a také u některých druhů astrildovitých, kteří mají světélkující papily v koutcích zobáku. Mladí ptáci jsou od starých dobře rozeznatelní, mají tmavá až černá záda. Sýkořice nejsou příliš dobrými letci, zato mají velkou sílu v nohou, proto tak dovedně šplhají po rákosových stvolech. Mláďata opouštějí hnízdo v době, kdy ještě létat nedovedou, jen šplhají. To samé můžeme pozorovat i u jiných druhů ptáků hnízdících v rákosinách, především u rákosníků. Kdysi jsem takhle fotografoval mladého rákosníka obecného. Pozoroval jsem celé vylétlé hnízdo, celkem 5 mláďat jak balancují na rákosu. Protože tam bylo vody sotva po prsa, jednoho z nich jsem chytil do ruky a odnesl jsem si jej na suchou zem, kde jsem mu zapíchnul jeden stvol orobince. Uletět nemohl a ani se moc nesnažil, jenom hezky cvičil na tom jediném stvolu. Zakrátko jsem jej odnesl k sourozencům, kde mi teprve předvedl jak dovedně umí přeskakovat z jednoho stvolu na druhý.

Sýkořice v našich chovech

Sýkořice se v našich chovech objevily v kolekcích ptáků Střední Asie vystavovaných chovateli z Uzbekistánu několikrát v Praze i Olomouci. Několik párů získal do chovu i můj bratr a podařil se mu i odchov. Ptáci hnízdili ve venkovních voliérách vcelku ochotně a pravidelně. Držet jich však větší množství nebylo v té době právě snadné. Dneska by to bylo již o něčem jiném. Nesmíme zapomenout, že v té době nebylo k dostání žádné krmivo vhodné pro měkozobé ptáky a nebyl ani dostatek moučných červů. To všechno si musel člověk vyrábět nebo pěstovat sám. Proto se ani nedivím, že se nakonec brácha těchto ptáků vzdal, i když zaznamenal úspěch. Odchovů nebyl dostatečný počet a nebyly také ode všech párů, takže vidina nějakého kmenového chovu tady nebyla. Když se naskytla možnost prodat všechno v hromadě opravdovému chovateli, tak ji využil. Jeden mistr kominický ze Švýcarska o ně projevil opravdový zájem. Byl to člověk, kterého na světě skutečně zajímali jen ptáci. Do Prahy přiletěl letadlem, přespal a hned letěl zpátky. Nechcete si prohlédnout nějaké památky? Třeba Hradčany? Jsou tam ptáci? Že nejsou? Tak co bych tam dělal? Když to u nás potom „prasklo“, mohli jsme navštívit v roce 1991 i světový šampionát v Bernu. Byli jsme se podívat i u tohoto mistra kominického. On sám pochopitelně komíny nevymetal, na to měl zaměstnance a tak se mohl věnovat ptákům. Sýkořice ještě měl a měl i docela slušné odchovy. Říkal, že hned v následujícím roce, kdy ptáky od nás přivezl, měl přes 30 mláďat. Rozdíl v možnostech krmení takových ptáků tam a u nás byl ještě propastný. V dnešní době již dostanete prakticky všechno. A když ne přímo zde, můžete si přeci kdykoliv zajet někam do Německa, Holandska nebo Belgie na nějakou burzu, kde si koupíte vše potřebné. Když vám ovšem nevadí, že třeba na burze ve Zwolle potkáte víc Čechů než v Kolíně, co leží v pěkné rovině.