To je haluz!

Problematiku jedovatosti bezu černého jsem e-mailem nastínil Mgr. Šumberové z Botanického ústavu AVČR Brno oddělení ekologie. 

Odpověď

Její odpověď uvedu ve zkratce: “Nejméně jedovaté jsou na bezu plody, vařením jedovatost zcela zmizí, proto se z nich dají dělat marmelády atd. Květy jedovaté nejsou vůbec. Naopak nejjedovatější je kůra a list. Jedovatost není tak markantní jako u rulíku zlomocného a lýkovce, ale „je tam“. Vždy se ale v literatuře mluví o jedovatosti pro člověka. Zvláště u exotických druhů ptactva, ale je třeba předpokládat, že jedovaté jsou. Exotičtí ptáci nemusí mít enzymy, které umožní tyto látky trávit.“

Větve z černého bezu

Nově nakoupeným papouškům jsem předložil pouze planý javor, vánoční borovičku. Senegalci dostali znovu bez. Ještě k původu papoušků. Agapornisy a rozely mám samozřejmě z odchovu. Jde už o „zdomácnělé“ papoušky. Zde by již enzymy schopné zpracovat látky z našich stromů a keřů mohli být. Jejich generace je odhadem asi tak F18. Samce papouška senegalského mám z odchovu jde o F1 generaci, jeho družka je „dovozová“. Druhý pár senegalců je údajně odchov (1,0 – pp. F1 či F2) a dovoz (0,1). Alexandři jsou oba odchov v ČR. Žakové (2,2) jsou z dovozu, stejně tak pár papoušků konžských. Zde jsem se inspiroval jedovatostí a předložil, jak je výše uvedeno, pouze borovici a planý javor. Bohužel, nic z toho jim nebylo moc „pochuti“. Konžští nakonec neoštipovali nic a bylo to znát, protože jim přerostli po 4 měsících zobáky. Nakonec jsem se zdravě naštval a všem ptákům jsem instaloval větve z černého bezu. Všechny páry žaků, pár pap. konžských i senegalci je přijali velmi dobře. Nyní po 2 měsících je jejich stav velmi dobrý. U papoušků konžských je markantní jak si oba zbrousili zobáky neustálým hlodáním, olupováním a štípáním bezu. Tato rostlina má úspěch i u dvou ručně dokrmených žaků kongo. Podotýkám, že se jim nic nestalo. Bez jsem podával jako větve bez listí (v zimě), mírně napučené (ze začátku jara) a nyní plně zelené s květy i nezralými bobulemi.