O chovu amadiny pruhované

Na podzim roku 1952 jsem získal výměnou za chovný pár rosel pestrých párek astrildů bělolících (Stizoptera bichenovi) a dva párky amadin pruhovaný...


Na podzim roku 1952 jsem získal výměnou za chovný pár rosel pestrých párek astrildů bělolících (Stizoptera bichenovi) a dva párky amadin pruhovaných (Aidemosyne modesta). Amadinám bych chtěl věnovat více prostoru.
Jsou jedinými zástupci rodu Aidemosyne, netvoří žádné poddruhy. S ohledem na jejich zbarvení a vydávané zvuky předpokládají odborníci příbuzenské vztahy k zebřičkám, astrildům rákosním a k pásovníkům.
K této problematice bych uvedl ještě názor Steinera, který zdůrazňuje, že je rovněž nutno odmítnout názor, že by Amadina pruhovaná mohla být příbuzná se stříbrozobkou zpěvnou a stříbrozobkou malabarskou. Vztahy mezi nimi rozhodně nejsou dostatečně průkazné. Proto se amadiny pruhované zařazují do rodu Aidemosyne a stříbrozobky do rodu Euodice.
Amadiny pruhované jsou rozšířeny od středního Qeenslandu až po Nový jižní Wales. Zde žijí v travnatých stepích porostlých křovinami. Živí se semeny různých travin a plevelů, která sbírají převážně se země nebo je uštipují přímo z klasů a lat. V době hnízdění žijí v párech, jinak v malých hejnech, občas i ve společnosti astrildů bělolících nebo zebřiček.

Popis
Samec má čelo karmínově červené, temeno hlavy šedé, hřbet hnědý, na kostrči několik bílých pásků. Horní krovky jsou šedohnědé, uzdička černá. Strany hlavy stříbrošedé, brada a hrdlo černé, ostatek spodiny bílý, po stranách krku a na bocích světle hnědé pruhování. Křídlo hnědé, pera ocasní černá s bílými konečky. Zobák černý, nohy masové barvy.
Samice má karmínovou skvrnu na čele menší, hrdlo šedobílé, příčné proužky na bocích jsou méně nápadné. Spolehlivým rozlišovacím znakem samiček je čistě bílý nadoční proužek. Ten vynikne již velmi brzo při přepeřování ze šatu mládí.
Mláďata jsou svrchu tmavě šedohnědá, na spodině šedobílá s málo znatelným příčním vlnkováním. Délka je 11,5 cm.

První amadiny pruhované z dovozu byly nabízené v r. 1872 a později velmi nepravidelně. Početnější dovozy jsou zaznamenány z doby okolo roku 1930, kdy se zmiňují hojné odchovy. Po druhé světové válce byl tento druh dovezen v r. 1950. Přes svoje skromné zbarvení, ale pro mnoho dobrých vlastností, si vždy získával mnoho obdivovatelů.
V době aklimatizace je amadina pruhovaná dosti choulostivá, ale v krátkém čase si zvykne. Přesto jí musíme zajišťovat trvale klid a odbornou péči. Když amadiny zahnízdí a jsou-li jakýmkoliv způsobem rušeny, musí chovatel počítat s tím, že snůšku opustí. Tato opatrnost je nutná např. při kroužkování mláďat odchovávaných vlastními rodiči a při běžných kontrolách hnízd. Bude-li chovatel snůšky amadinám odebírat a podkládat chůvičkám, s velkou pravděpodobností bude všechno probíhat k plné spokojenosti. Chůvičky vysezená mláďata amadin pruhovaných spolehlivě odchovají. Ale pozor! Pokud se zájemci o koupi dovědí, že jim nabízíme mladé odchované chůvičkami, odřeknou nám je. Tvrdí se totiž, že hnízdí nespolehlivě. S tímto názorem je možno polemizovat. Já jsem sestavoval páry z ptáků importovaných nebo z dvojic, kde jeden partner byl importovaný a druhý odchovaný vlastními rodiči nebo kde byli oba partneři odchovaní chůvičkami. Všechny páry měly shodné podmínky (voliéry, klece, klimatické podmínky, teplota, relativní vlhkost a krmení) a přesto se v chovu občas vyskytly nějaké problémy. Myslím si, že to je, abych tak řekl, „normální“ a že podobná zkušenost platí pro většinu námi chovaných ptáků.
Ze dvou získaných párů jsem jeden po skončené aklimatizaci umístil do voliéry vybavené nejen bidélky z prutů vrby, ale také větvemi borovice a rákosu. Do houští jsem zavěsil budku velikosti 12×12×15 cm, do které v krátké době snesla samička tři vajíčka a zasedla. Po týdenním sezení jsem provedl kontrolu, abych si ověřil, zda jsou vajíčka oplozená. Samička se za chvíli do budky vrátila, ale již druhý den ráno jsem zpozoroval u amadin neklid. Oba partneři se většinou zdržovali mimo hnízdo. Při nové kontrole jsem zjistil, že vajíčka jsou zcela chladná. Na zkoušku jsem je podložil párku chůviček a k mé veliké radosti se bez problémů vylíhla tři mláďata, která byla spolehlivě odchována. Mláďata měla na horním patře zobáčku pět bílých teček.
Následující snůška čítala čtyři vajíčka. Opět jsem je podložil chůvičkám, které odchovaly čtyři mladé. Při třetím hnízdění bylo sneseno pět vajíček, která jsem nechal amadinám v hnízdě. Po 13 dnech se vylíhlo pět mláďat, která rodiče spolehlivě odchovali. Za 22 dnů mláďata hnízdo opustila, byla ještě asi 14 dnů přikrmována a poté byla soběstačná. Přepeřování začalo po 30 dnech a bylo skončeno po uplynutí 6 měsíců.

Krmení
Amadiny pruhované jsem krmil směsí pros, trávních semen, moháru a čumízy, střídavě suché, nabobtnalé i naklíčené. Na zahradě jsem měl záhon velikosti 10×10 m, na který jsem v dubnu vyséval senegalské proso. Když bylo ve stavu mléčné zralosti, začal jsem ho dávat všem svým astrildům i amadinám, kteří ho rádi konzumovali.
Při odchovu mladých braly amadiny vaječnou míchanici, kterou jsem si připravoval z natvrdo vařeného vejce, strouhanky, strouhané mrkve, nastříhaného zeleného krmení (většinou žabinec ptačinec) a drcených skořápek. Ze živočišné potravy braly amadiny stříhané moučné červy a kukly lučních mravenců.
V německém odborném časopise (Gef. Welt č. 3/03 s. 70) píše zkušený chovatel astrildovitých pěvců R. Wittwer o své práci. Svým amadinám dává střídavě, v přiměřeném množství a na doplnění, na kousky nakrájená jablka, hrušky, melouny, ananas, salátové okurky, listy pampelišky, žabinec ptačinec. Salát zásadně nedává z obavy, aby ptáci nedostali průjem. Stále k dispozici mají v klecích a voliérách kousky dřevěného uhlí, grit, směs minerálií, kterou kupuje od výrobce. Také pamatuje na multivitamíny osvědčených značek.
Na začátku hnízdního období dává suché vaječné krmivo odchovné s hmyzem a medem, které kupuje v odborném obchodě. Obohacuje ho ještě pylem květů, který obchod rovněž nabízí. Tuto směs důkladně promíchá, přidá nadrobno nakrájený žabinec ptačinec a nastrouhanou mrkev. Směs nesmí být příliš vlhká, protože by velmi rychle zkysala.
Musím říci, že se už dlouho chovu astrildovitých pěvců nevěnuji. Léta se hlásí a tak mám jen několik párů agapornisů. Při péči o ně používám výrobky a dovážené produkty firmou Biofaktory. Byl jsem na ně upozorněn zástupcem firmy, který pracuje ve zdejším městě. Chtěl bych vyzkoušet některý z výrobků moravské firmy Aquamid. S výsledky seznámím čtenáře Fauny.
Amadiny pruhované zahnízdí nejen v budkách, ale také v kulovitých hnízdech, volně postavených v rákosí nebo houští. Vždy je umístěno nízko nad zemí. Jako stavivo poslouží kokosová vlákna, seno z tenké lesní trávy nebo luční trávy zvané psineček obyčejný (Agrostis vulgaris), který mohu každému chovateli vřele doporučit. Roste na polních i lesních cestách, na pasekách i v úvozech. Ideální dobou sběru je srpen. Po úplném uschnutí zůstávají stonky elastické, nelámou se. Můžeme je nasbírat do zásoby na dlouhé období a v neomezeném množství. Po usušení je uložíme v pytli na půdu.
Hnízdo staví samička, materiál přináší sameček. Na výstelku doporučuji bílé peří nebo zvířecí chlupy. Snůška čítá 4–6 bílých vajíček, která zahřívají střídavě oba rodiče. Doba inkubace je 12–13 dnů. Vylíhlá mláďata krmí pilně oba rodiče velmi pečlivě. Po uplynutí tří týdnů opouštějí mladí hnízdo a po dobu asi 14 dnů je rodiče dokrmují, po této době jsou soběstačná. Nyní musíme mladé odchytit a přemístit do vhodné velké klece nebo voliéry. Tím zajistíme chovnému páru klid pro další hnízdění. Ovšem tím také předejdeme případným šarvátkám nebo i útokům – především samečka. Pečlivě uvyklé amadiny přezimujeme v prostoru s přiměřenou teplotou (cca 18 °C), optimálně osvětleném, s dobrou izolací a s možností kontrolovaného vytápění. Pokud někdo doporučuje přezimování v nevytápěné místnosti, to musím zásadně odmítnout.
U jednoho ze svých párů amadin pruhovaných jsem se setkal s touto zajímavostí: Sameček slétl na zem, kde se probíral v připraveném stavivu. Když něco vhodného našel, vylétl s tím za nápadného tlesknutí křídly na bidlo k samičce, kde po krátkých poklonkách došlo k páření. K této scénce dochází před každou kopulací.
Literatura uvádí, že mladé samičky často snášejí vajíčka do cizích hnízd. U mne se vystřídalo mnoho párků amadin pruhovaných, ale s touto nectností jsem se nikdy nesetkal.
Rád vzpomínám na amadiny pruhované, protože mi dělaly vždy radost. Každému milovníku astrildovitých pěvců je mohu vřele doporučit. Snad se alespoň občas na našich burzách objeví. V takovém případě doporučuji zakoupení několika párů pro zajištění cizí krve.
 

Použitá literatura:
Vít, R., 1978: Cizokrajní ptáci v klecích, SZN, Praha
Vít, R., 1995: Kurzbericht über Adoptionen
Gef. Welt 119:106
Wittwer, R., 2003: Die Zeresamadine
Gef. Welt 3/2003
 

text: Rudolf Vít, foto: Petr Podpěra
Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (0x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře