Mé zkušenosti s neofémou modrohlavou

Neofémy modrohlavé jsem choval asi osm let. Začátky nebyly bezproblémové. Potom, co jsem si v praxi ověřil, že především nízká teplota a vysoká relativní vlhkost je jejich nepřítelem číslo jedna, jsem neofémy modrohlavé řadu let úspěšně odchovával. Choval jsem je v suterénní místnosti s oknem situovaným na jih. Voliéra měla rozměry 2×1×2 m (vך×d). Teplota v létě dosáhla maximálně 23 °C, v zimě neklesla pod 6 °C. Osvětlení místnosti jsem ovládal spínacími hodinami a stmívacím zařízením. Pár neofém modrohlavých jsem choval ve voliéře s drobnými exoty. Vycházely dobře např. i s rýžovníky. Naopak nesnášely v sousední voliéře jiné neofémy. Přítomnost dalších neofém modrohlavých nebo neofém tyrkysových v sousední voliéře jim velmi narušovala hnízdění. Dobrý pár zahnízdí 3× za chovnou sezónu a odchová 12–16 mladých. Neofémy modrohlavé jsou svědomitými rodiči.

V roce 2003 na konci chovné sezóny, při třetím hnízdění, došlo k ojedinělé situaci, kterou bych rád v tomto článku popsal. Neofémám se vylíhlo pět mláďat.. Asi po dvaceti dnech, při kontrole budky, jsem zjistil, že jedno mládě je špatně krmeno. Bylo viditelně slabší, hůře opeřené a neustále žadonilo o potravu. Sourozenci se vyvíjeli dobře a v patřičnou dobu opustili budku. I toto slabší mládě jako poslední opustilo budku, ale vždy skončilo na podlaze voliéry. Samozřejmě jsem ho vracel, ale ono se za několik hodin znovu ocitlo na zemi. Když na zemi bylo znovu, očividně slabé, prochladlé a nekrmené, rozhodl jsem se vzít ho domů a pokusit se ho dokrmit. Nikdy předtím jsem se dokrmováním papoušků nezabýval, ale náhoda mne donutila to zkusit. Papouška jsem umístil do malé budky (po zebřičkách), kterou jsem vystlal ubrousky. Mládě se dožadovalo krmení a to bylo to rozhodující a podstatné pro jeho záchranu. Začal jsem ho krmit kašičkou, kterou jsem si vyhotovil ze suché vaječné směsi Nature Select, výrobce Witte Molen, kterou jsem koupil na burze v Kladně v 300 g balení za 59 Kč. Množství horké vody jsem určoval tak, aby směs prošla injekční stříkačkou. Tou jsem tedy krmil a to s maximální opatrností. Je třeba krmit ze strany zobáku a směs vytláčet spíše na jazyk než do krku. Vyhneme se tak možnému udušení. Krmil jsem mládě takto několik dní a nocí každé 2–4 hodiny. Asi po týdnu jen ve dne a to po čtyřech hodinách.

ilustrační foto

Mládě se zdárně vyvíjelo. Po určité době místo injekční stříkačky jsem začal používat kávovou lžičku. Z malé budky jsem mládě umístil do klece. V kleci mělo k dispozici suchou vaječnou směs, směs zrnin, klas senegalského prosa a doma vyrobenou vaječnou směs. Samozřejmě vodu a písek. Brzy začal papoušek sám zobat a já jsem byl postupně zbavován povinnosti jej krmit a dokrmovat.

Tento bezprostřední kontakt s člověkem měl za následek to, že papoušek se zcela ochočil. Ke mně i k ostatním členům rodiny má naprostou důvěru. Stalo se z něho velmi milé a pozorné stvoření, které lidi miluje. Vůbec ho nezajímá droboť, která je v okolních klecích. Každý večer je z klece vypouštěn na 2–3 hodiny. Nejdřív se s chutí proletí po bytě a pak si střídavě sedá na ramena přítomných osob a na oblíbená místa. Je velmi rád, když se mu věnujeme. Pokoušeli jsme se ho naučit mluvit, ale pro to asi není dostatečně nadaný. Zůstalo u jednoho ne příliš vydařeného slova „Pepčo“. Jinak je však velmi inteligentní, což dokazuje svými reakcemi na různé situace a chováním na „svobodě“. V bytě je společně se psem. Toho se nebojí a s oblibou na něj nalétá. Náš boxer jeho kousky trpělivě snáší.

Jsem rád, že jsem zachránil život a že to byla právě Neoféma modrohlavá, kterou jsem dokrmil a ochočil. V současné době již neofémy modrohlavé nechovám. Z důvodu nedostatku místa jsem se dal na chov drobných exotů v bytě. Na neofémy modrohlavé rád vzpomínám. Nejenom proto, že jsou to krásně vybarvení ptáci, ale jsou také snášenliví, skromní a nehluční.