Vzácný ara škraboškový

V roce 1820 byl tento druh objevem Spixem, později se o něm ornitologové i zoologové téměř celé století nezmiňovali. V roce 1924 chovala jednu samici D. Burgessová, u které snesla jedno vejce. V roce 1927 byl jeden pár dovezen do anglické zoo v Paigntonu. V roce 1928 získal jeden kus K. Plath v USA. V roce 1965 byl dovezen jeden pár na výstavu do Rotterdamu. Ve Švýcarsku chová ary škraboškové MUDr. Hammerli a při jejich odchovu spolupracuje s L. Graberem. V Brazílii odchoval dvě mláďata M. Santos. Ten je jedním z mála chovatelů, kterému povolila brazilská vláda tyto ary chovat.

Popis
1,0–0,1 – tmavomodré, hlava, krk a spodina, šedomodré čelo, okolí ucha do šeda. Peří na hřbetě, kostřeci, krovkách ocasních a křídelních i na spodině se světlejšími lemy. Letky a ocas jsou modré, spodní krovky křídelní, letky a ocas vespod černé. Oko bílé, nahé okolí oka a uzdička šedé, zobák a nohy černé. Délka 55 cm.

Vlast:
východní Brazílie, Bahia.
Známý Loro Parque Fundación (Španělsko) chová již několik roků pár arů škraboškových ve své chovné stanici. Tento pár je zde nejcennější ze 350 různých druhů a poddruhů papoušků.

Od října 2000 byl ara škraboškový prohlášen v přírodě za vyhynulého. Je proto nyní zvláště důležité přimět zbylé ary k úspěšnému hnízdění a tím k zachování druhu. Začátkem roku 2004 bylo ve všech zoo na světě chováno pouze devět kusů arů škraboškových, z toho jeden pár v Loro Parque. V květnu snesla samice vejce a 9. června došlo k senzačnímu vylíhnutí prvního mláděte. Tím se počet arů chovaných v zoo zahradách zvýšil na deset. Mládě bylo uměle úspěšně odchováno a ve stáří 140 dnů bylo, jako zcela soběstačné, přemístěno do prostorné voliéry. Jeho společníkem byl Ara marakána. Zde se naučilo dobře létat a získalo perfektní kondici, kterou bude pro pozdější pokusy v chovu potřebovat.
Po uplynutí pěti měsíců od snesení prvního vejce, snesla samice ary škraboškového opět dvě vejce. Dne 24. 11. 2004 se vylíhlo jedno mládě. Vážilo 12,2 g, bylo tedy o něco lehčí než mládě vylíhlé v červnu. Tento deficit ale mládě trvalou chutí k žraní rychle vyrovnalo a ve stáří devíti dnů vážilo již 49,1 g, což bylo o 13,6 g více než vážilo mládě z prvního líhnutí (červen). Tento mnohoslibný start ve vývoji dává naději, že i toto druhé mládě bude s úspěchem a opět uměle, odchováno. Toto vše znamená, že pro plnění oficiálního chovného programu byl učiněn důležitý krok k udržení tohoto v přírodě vyhynulého druhu. Cílem je vypouštění v prostoru původního výskytu v Brazílii.
Přál bych pracovníkům Loroparku pod vedením p. M. Reinschmidta, aby se jim odchovy arů škraboškových trvale dařily. Této záslužné práci hrozí nebezpečí v tom, že by vypuštění a později snad i vyvedení odchovanci, mohli být domorodci odchytáváni za účelem prodeje. Příjem by byl určitě velice vysoký, o tom není pochyb. Organizovat hlídací službu, která by musela mít trvalý charakter, je věcí neřešitelnou pro vysoké náklady. Případným nezištným a obětavým hlídačům by mohlo hrozit napadení domorodými aktivisty – zloději.

Použitá literatura:
Reinschmidt M.: Spix – Aras im Loro Parque, AZN 3/05
Rutgers A. (1970): Handbuch für Haltung und Zucht fremdländischer Vögel, Neumann Verlag, Radebeul
Vašíček M. (1980): Papoušci Nového světa, Svépomoc, Praha
Vít R. (1970): Cizokrajní ptáci v klecích II. – –Papoušci, ČSCHDZ, Praha