Krásná fialová andulka


Obsah
  1. Andulky modré řady
  2. Fialově tmavozelení/modří
  3. Nežádoucí vlastnosti

Tato nejkrásnější variace z modré řady vznikla uprostřed třicátých let 20. století současně v Anglii, Austrálii, Dán-sku a Finsku.

Andulky modré řady

Andulkám modré řady chybí v peří žluté barvivo, proto všechny partie peří, které jsou u zelených žluté, mají bílé a kresba je černobílá. Všichni modří ptáci jsou recesivní vůči zeleným, nemohou tedy nikdy štěpit na zelené. Chceme-li u modrých dosáhnout zářivé a stejnoměrné barvy, nemůžeme se obejít bez zelených. Proto se u úspěšných chovatelů setkáváme s chovnými páry sestavenými z jednoho zeleného štěpícího na modrou a druhého fialového, přičemž pohlaví nemá podstatnou úlohu.
Do České republiky byly fialové andulky poprvé dovezeny v roce 1957. V současné době jsou fialoví ptáci na výstavách opět vzácní, neboť je nesnadné udržet stejnoměrnost barvy, velikost a typ, zejména širokou hlavu a velké hrdelní znaky. Podobají se tmavomodrým, mají však výrazný fialový nádech. Tento fialový nádech způsobuje dominantní faktor, který označujeme velkým písmenem V.
Nositelem tohoto faktoru může být pták kterékoli barvy, avšak zevně v plné kráse vystoupí pouze u tmavomodrého. U světle modrého způsobuje zintenzivnění barvy, takže se od tmavomodrého často liší pouze světlejšími ocasními pery, která se třpytí více tyrkysově, zatímco u tmavomodrého jsou zbarvena kobaltově.
Fialově šedomodří se poznají lépe, protože na bocích a kostrci, kde šedomodří mají skvrny tmavomodré, u fialově šedomodrých vystupuje fialová barva.
Ta se z fialově šedomodrých přenáší na odchov i s partnerem bez fialového faktoru, který zde slouží ke zlepšení velikosti a typu. Je to sdružená dědičnost fialového a tmavomodrého faktoru, která znamená, že oba dědičné faktory jsou v jednom chromozómu a předávají se společně.

Světle zelený pták s fialovým faktorem bývá tak zářivě tmavozelený, že může zvítězit ve třídě tmavozelených. U ostatních barev bývá fialový faktor zjišťován podle nádechu na kostrci a částech prsou.

Fialově tmavozelení/modří

Fialově tmavozelení/modří mohou mít velmi složité dědění. Fialové andulky mohou být také bělokřídlé, šedokřídlé, s plavou, skořicovou a opalinovou kresbou nebo bílé s fialovým nádechem. Mohou být samozřejmě také žlutolící a žlutohlavé.
Chceme-li vychovat co nejvíce fialových, počínáme si jako při chovu tmavomodrých. Světle modrý (žádný tmavý faktor) spojen se šedomodrým (dvojitý tmavý faktor) dá 100% tmavomodrých ptáků.
Stejně tak ze spojení fialově světle modrý x fialově šedomodrý dostaneme 100 % fialových (fialově tmavomodrých). Při spojení fialový × fialový dostaneme 25 % mláďat s dvojitým fialovým faktorem, který označujeme V V. Tito ptáci jsou tmavší a intenzivněji zbarveni než ostatní, ale pravidelně menší postavy a s opeřením typu Yellow. Základní význam tohoto slova je žlutý, avšak angličtí chovatelé si pod tímto pojmem představují krátké a řídké opeření, které je vlastní především žlutým andulkám. Z tohoto důvodu je nespojujeme mezi sebou, ale raději se zeleným štěpícím na modrou nebo s modrým ptákem.
Také fialově světle modří mají na velikost a typ kladný vliv, když je spárujeme například s dobrým tmavomodrým ptákem. Z takového páru dostaneme přirozeně pouze několik fialových, zbytek jsou světle modří, fialově světle modří a tmavomodří. Ze spojení fialový × fialový (oba rodiče s fialovým faktorem) získáme 50 % tmavomodrých, 25 % světle modrých a 25 % šedomodrých. Bez ohledu na základní barvu má 50 % z těchto mláďat jednoduchý fialový faktor a 25 % dvojitý fialový faktor. Dostaneme tedy od takového páru světle modré, fialově světle modré, tmavomodré, fialové, šedomodré a fialové šedomodré. Ptáci s jednoduchým fialovým faktorem V v spojeni s ptákem normální barvy, tj. v v, dávají teoreticky 50 % fialových mláďat
V v a 50 % mláďat normální barvy v v. Pták s dvojitým faktorem V V s ptákem normální barvy v v dává 100 % fialových mláďat V v.
Bylo zjištěno, že spojení 0,1 fialová × 1,0 fialový přináší nepříjemná překvapení.
Již několikrát se stalo, že přibližně 12. den postihl zárodky ve vejci letální (smrtící) faktor a mláďata se nevylíhla.
Chovatel andulek výstavního typu má dost práce, aby vychoval několik fialových, které může dát na soutěžní výstavu. Nejlepšími partnery pro zlepšování typu a velikosti u fialových jsou fialově světle zelení, fialově šedozelení a fialově šedí. Z fialově zelených a fialově modrých s příslušným nádechem je pouze málo zjevně fialových, ale většinou jsou dobří v typu. Také z různobarevných sourozenců mohou být dobří a velmi intenzivně zbarvení ptáci, musíme však dát pozor na udržení velikosti a typu. Proto k chovu používáme pouze nejsilnější ptáky s fialovým faktorem, zelené a modré.
Fialoví bělokřídlí (světlokřídlí) s opalinovou kresbou mají svoje zcela zvláštní kouzlo, především když jsou žlutohlaví. Setkávají se zde dva faktory, které nepodporují požadovanou velikost a právě proto jsou obtížně chovatelní.
Pro posuzovatele je důležité, že u bělokřídlých (světlokřídlých) fialových nehodnotíme škrabošku a hrdelní znaky (s fialovými lícními skvrnami). Fialoví skořicoví mají v kombinaci s hnědou u nejlepších ptáků tak silný růžový nádech, že bývají právem označováni jako růžovofialoví. U albino a lutino se neprojevuje fialový faktor viditelně. Chceme-li založit chovný kmen fialových, musíme vlastnosti barevných ptáků nahradit vlastnostmi ptáků výstavního typu. Jen barva má být zachována. K tomu je zapotřebí, podle mých zkušeností, šesti generací příbuzenské plemenitby.

Nežádoucí vlastnosti

Ptáci přijatí do chovného kmene předčasně, i když často zevními vlastnostmi vyhovují, tam budou přinášet nežádoucí vlastnosti. Chovatelé, kteří se zásadně vyhýbají příbuzenské plemenitbě, nebudou mít nikdy jednotný kmen. Po dosažení geneticky čisté linie-kmene, nemá smysl pokračovat v příbuzenské plemenitbě. Jakmile se však projeví nejmenší oslabení, musíme kmen ihned osvěžit výborným ptákem cizí krevní linie. Pro chovatele je důležité si pamatovat, že fialový faktor je dědičně dominantní. Z tohoto důvodu žádný normálně zbarvený pták nemůže být štěpitelný na fialovou. Normálně zbarvení ptáci, kteří pocházejí z jednoho nebo také ze dvou fialových rodičů, se geneticky neliší od těch, kteří pocházejí z normálních ptáků.
Používáme-li například termín fialově světle modrý, znamená to světle modrý s fialovým faktorem. Označení fialový znamená geneticky fialově tmavomodrý. Z vedeného vyplývá, že každý chovatel fialových andulek si musí nutně uvědomit, že existují heterozygotní ptáci s jedním faktorem V v a homozygotní se dvěma faktory V V a spojení mezi sebou dávají výsledky podle těchto čtyř pravidel:

V V x V v = 100% V V
V V x v v = 100% V v
V V x V v = 50% V V a 50% V v
V v x V v = 50% V v, 25% V V a 25% v v

Již v roce 1960 byl význačným chovatelem fialových andulek ing. Miroslav Vanický z Prahy. Jeho andulky, pod označením violetty, byly středem pozornosti na výstavě okrasného ptactva v Botanické zahradě Univerzity Karlovy v Praze 1 – Na Slupi, která se koná pravidelně každý rok poslední týden v srpnu a v první polovině září.
Velice mu záleželo na tom, aby chov andulek v Československu měl stále stoupající úroveň a právě proto se stal jedním ze zakládajících členů Klubu chovatelů andulek (KCHA) se sídlem v Praze. V roce 1969 patřil mezi deset činných posuzovatelů okrasného ptactva. Zemřel dne 17. září 2004 ve věku 88 roků a 6 měsíců. Byl dobrým rádcem nám, mladším chovatelům.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (3x):

1
2
3
4
5