Láska je mocná čarodějka

Podle titulku by se snad mohlo zdát, že jsem se dal na milostnou poesii nebo na nedělní bulvár. Není tomu tak. Zůstávám u článků o ptácích. Chci jen naznačit, že vzájemné zalíbení mezi dvěma jedinci opačného pohlaví není čistě lidskou záležitostí, ale je součástí přírody. Bez toho by to vlastně nešlo. Příroda má sice svoje mechanizmy jak zabránit, aby vzájemná náklonnost nepřerostla dané meze, a nevznikal tak všeobecný zmatek, nicméně se někdy může stát, že okolnosti jsou prostě silnější. To se stává nejčastěji při chovu v zajetí a vznikají nám tak zvaní Kříženci. Někdy úmyslně, někdy ne. Jeden takový příklad vám chci popsat.

Mezidruhové křížení

Ještě jednu okolnost chci zmínit, než se dostanu k vlastnímu případu. Příroda se brání tak zvanému mezidruhovému křížení jednoduchým způsobem. Kříženci bývají většinou neplodní. Obvykle nevíme proč. Ovšem u blízce příbuzných druhů bývá potomstvo buď plodné nebo počet dále plodných jedinců vykazuje vyšší procento. Zdá se, že tímto způsobem by bylo nejsnažší rozhodnout o příbuznosti jednotlivých druhů a jejich zařazení do zoologického systému. Zjistil jsem, že věda se tomu spíše brání. Není se čemu divit. Na takové zkoumání je jeden lidský život příliš krátký a metoda nejistá právě proto, že k vzájemnému zalíbení dvou jedinců žádného z nich nedonutíte. Musí přijít samo. Plodnost potomstva kříženců je však ukazatelem výrazného charakteru a proto každá zpráva je přínosem pro naše poznání. V ornitologii se například tvrdí, že možnost získání kříženců přirozenou cestou je omezeno na druhy řazené do jedné čeledi. Jestliže podle staré zprávy Zdeňka Vegera víme, že před válkou bylo u nás dosaženo křížence mezi stehlíkem a amadinou páskovanou, může to znamenat dvojí. Buď toto pravidlo neplatí docela všeobecně, anebo naše řazení do čeledí není přesné. Takové řazení do čeledí je opravdu věc problematická a to zvláště u pěvců. Stačí si letmo prostudovat dva nebo tři různé systémy. Snadno zjistíte jak se názory liší. Jednou je konkrétní druh strnadem, jindy pěnkavou nebo kardinálem. Proto je dnešní příspěvek o tom, jak vzájemná náklonnost překonala druhovou příslušnost.

Nápad na knížku o astrildech

Před jistou dobou jsem se rozhodl, že udělám knížku o astrildech a to takovou, aby byla opravdu dobrá, aby měla hlubší smysl než jenom zalepit si díru v kapse. Tak jsem tedy začal fotit každého astrilda, který mě přišel pod ruku. Zvlášť samce, zvlášť samice i nevybarvená mláďata. Mnozí mě skutečně vycházeli vstříc, někdy mě ptáky na focení půjčovali i domů a já je pak vracel, takže zpočátku všechno šlo jako po drátku. Dnes mám sice již slušnou sbírku fotek, ale pořád to není dost. K některým ptákům se na jejich vyfocení prostě nedostanete. Některé musíte koupit, chcete-li udělat jejich fotku. Leze to do peněz. Protože zatím nemám vyfocené žádné dosud nevybarvené mládě astrildů rodu Estrilda, koupil jsem si před časem jeden pár astrildů žlutobřichých a později přikoupil jeden pár astrildů vlnkovaných. Měl jsem různé dílčí úspěchy. Například astrildi žlutobřiší se snažili postavit hnízdo v kleci, v koutě na zemi, kde jim hnízdní materiál prostě nedržel. Vypadalo to jako hromada sena, do které samice snášela vejce. Ta se propadala dolů, takže ani nemohla zasednout. Astrildi vlnkovaní stavěli hnízda o sto šest, ale snůška žádná. V letošním roce jsem pak umístil pár astrildů vlnkovaných, pár astrildů žlutobřichých, pár astrildů oranžolících a pár astrildů černohrdlých koroptvích do jedné společné vnitřní voliérky. Počítal jsem s tím, že jeden z těchto párů si vybuduje dominantní postavení v této společnosti, zbylé ptáky dám potom jinam. Pár oranžolících postupně uhynul, koroptví se zdržovali na zemi, takže ostatním nevadili. A nahoře ve voliérce se začala objevovat nově postavená hnízda. To ještě nemusí nic znamenat, protože hnízda mohou postavit dva samci, právě tak jako i dvě samice. Někdy staví hnízda a jenom v nich přenocují. Potom se však v jedné větší budce objevila hnízda dvě. Jedno z nich jen mělké, maskovací, případně v něm přespává samec, druhé, vlastní hnízdo s nenápadným vletovým otvorem. Ten je umístěn vpravo dole pod nevlastním hnízdem. Po nějakém čase jsem ve vlastním hnízdě objevil šest vajec. Ani jsem nepředpokládal, že se hnízdění podaří. Vejce však byla teplá, byla zahřívána. Jenže jsem nevypozoroval, kdo vlastně na nich sedí. Voliérka je umístěna až za stojanem klecí, není na ni přímý pohled při vstupu do ptačírny. Jenom jsem při vstupu do místnosti vždy pozoroval, jak nějaký pták opouští hnízdo. Jak se tam vždy jako něco mejklo, jenom pohyb. Ale nevěděl jsem, který z nich to je. Vajec bylo šest a všechna byla oplozená. Nejprve se vylíhla čtyři mláďata, posléze všechna, ale dvě následně zmizela. Kupodivu byla mláďata krmena bezvadně, kdykoliv jsem budku kontroloval měla plná volátka. Nekrmil jsem ničím zvláštním. Obvyklé suché zrní.

Zklamání vystřídalo poznání

Směs prosa žlutého a šedého a směs drobných pros, červeného senegalského, oranžového a žlutého moháru, něco lesknice. Denně naklíčený klas senegalského prosa. Strouhaná mrkev a vařené vejce smíchané s italskou suchou vaječnou směsí, kterou jsem nastavoval potravinářskými otrubami, aby byla lehčí a nelepila. Tato míchanice byla sypána navrch drobnými semínky fonyopady. Drobně krájená pampeliška nebo ptačinec. Odpoledne několik moučných červů, jen šest nebo nejvýš osm. Nic neobvyklého. Těšil jsem se, že budu mít fotku nevybarveného mláděte jednoho ze dvou těchto druhů, ale spíše jsem typoval astrildy vlnkované, protože jsem viděl samce, jak intenzivně zpívá. Čtyři mláďata opustila hnízdo a já jsem začal tušit zradu, která se posléze vyplnila. Všimnul jsem si, že vylétlá mláďata krmí jak jeden z astrildů vlnkovaných, tak i jeden z astrildů žlutobřichých. Mláďata žadonila o potravu u všech čtyřech ptáků. Jeden z astrildů vlnkovaných je klováním odháněl, lichý kus astriilda žlutobřichého raději odlétal, agresivní vůči nim nijak nebyl. Jedno z mláďat při přepeřování uhynulo, zbylá tři mláďata mám dosud. Vypadá to na dva samce a jednu samici, ještě jsem to podrobně nekontroloval. Budu je muset všechny odchytit a zkontrolovat v ruce. Rozlišení pohlaví je u obou druhů různé. Zatímco astrildy žlutobřiché rozlišíme vcelku spolehlivě podle zbarvení zobáku, astrildy vlnkované nejlépe podle zbarvení spodních krovek ocasních. Ty má samec sytě černé, samice tmavě hnědé. Rozdíl pozoruji v kleci i u mladých kříženců. Dva mají spodní krovky ocasní tmavší než třetí kus. Kříženci se dají rozeznat již od šatu mládí. Prozrazuje je načervenalý tón vrchních krovek ocasních a dokonce i několik červených pírek v těchto místech, které však na fotografii vidět nejsou. Po přepeření mají tito kříženci vrchní krovky ocasní červené, což astrildi vlnkovaní nikdy nemají, naopak zase nemají tmavé zobáky astrildů žlutobřichých. Nakonec si to laskavý čtenář může překontrolovat sám, snažím se představit oba rodičovské druhy na fotografiích (ne přímo rodiče), i jejich potomstvo. 
Nejdřív jsem byl poněkud zklamán. Kříženci, to vůbec nebylo to, co jsem potřeboval. Ale potom jsem si uvědomil, že mi to poskytuje možnost dalšího poznání. Budu holt muset nakupovat. Jak astrildy vlnkované, tak i žlutobřiché a pokusit se spářit tyto křížence dál. Budou plodní nebo nebudou? A jak by vypadala jejich případná mláďata? Docela zajímavý program, není liž pravda.