Poznámky k posuzování andulek - 1.díl

Andulky v posledních letech neposuzuji vůbec. A jsem tomu tak rád. Všichni totiž vědí, že je nechovám a nemohu jim tudíž vůbec rozumět. Jenže posuzování ptáků je v první řadě o umění dívat se. Při posuzování tudíž srovnávám to co vidím, s tím, co je předepsáno, neboli s tím, co vidět mám, aby to bylo ideální. Je to stejné u zebřiček, kanárů nebo u andulek. U andulek v současnosti panuje u nás poněkud anarchie, protože není zcela jasné, čeho se držet, protože jediný standard v tištěné podobě je poněkud zastaralý a do této problematiky mluví spíše lidé, kteří nikdy nikde neposoudili jediného ptáka. Proto jsem se rozhodl porušit zásadu mluviti stříbro, mlčeti zlato a učiním několik poznámek.

Několik poznámek

Po nějaké době jsem totiž navštívil výstavu andulek a to výstavu mláďat, respektive letošních ptáků v Kněževsi, která se konala koncem srpna. Nebudu zastírat, že hlavním důvodem byla příhodná poloha výstavy ve vztahu k mému bydlišti. Nelituji toho. Mně se to líbilo. Jednak vystavené andulky byly v typu celkově mnohem lepší než jaké jsem u nás kdy viděl a hlavně způsob soutěže mi byl velmi sympatický. Mělo to prostě duch sportovního utkání a začínají se dodržovat i principy, které tam mají být a které se v zahraničí dodržují. Především to, že při posuzování tam nemá v blízkosti nikdo co pohledávat. Tady to bylo vyřešeno téměř geniálně. Sál byl přehrazen řadou stolů a za touto barierou se posuzovalo tak, že účastníci mohli z povzdálí posuzování pozorovat. A vlastně fandit. Zapsané pořadí pak leželo na této barieře k disposici, každý si to mohl ihned zkontrolovat. Tady jsem to nezvládl. Aby se v tom jeden vyznal, musel mít k dispozici seznam vystavovatelů s přidělenými čísly klecí. A tento seznam jsem již nesehnal a proto jsem si ani nemohl ověřit, kdo co vyhrál a hlavně, který pták je jakým vítězem, kdo celkovým vítězem, jaký protějšek a podobně. Udělal jsem si jen namátkou několik fotek ptáků, kteří mi nějak připadali dobří a začal uvažovat teprve až doma, když jsem si to prohlížel na monitoru počítače. Proto několik poznámek.

Velikost

Velikost výstavní andulky je jedním z markantních znaků, které ji odlišují od andulky normální. Je to však znak, který je snad vůbec nejobtížněji srovnatelný. Nedá se bohužel ani spolehlivě změřit na živém ptáku. Dalo by se to porovnat přibližně jen vzhledem k nějakému modelu. Obkreslil jsem proto kdysi standardní siluetu ideální andulky na tvrdý karton a umístil ji do výstavní klece, aby si návštěvníci mohli vše porovnat. Bylo to na výstavě v pražské tržnici v roce 1988. Tím, co se pak stalo, jsem byl trochu zaskočen. Ukázalo se, že vystavené andulky jsou viditelně menší. Někdo z posuzovatelů nebo andulkářů jednoduše maketu odstranil, česky řečeno ukradl. Navíc, vítězové byli oceněni poprvé v dějinách našich výstav peněžitou odměnou, ovšem za předpokladu, že vítěz dosáhne nejméně 90-ti bodů. Vítěz na 90 bodů dosáhl, protože, jak jsem zaslechl, bylo by škoda tam ty peníze nechat. Dodnes jsem tím zklamán. Nicméně jedno poučení z toho mám dodnes. Model délky 22 cm podle starého standardu se do výstavní klece téměř nevešel. Pakliže tedy byla ideální velikost andulky zvýšena, lhostejno o kolik, nemůže se do výstavní klece současných rozměrů vejít, velikost klece totiž změněna nebyla. Jestliže však současné andulky dosahují 22 cm, což je pravděpodobné, potom byla změna standardu oprávněná, protože jeho ideál byl naplněn. Alespoň v tomto směru.
Velikost ptáka je však jen jedním znakem, který se posuzuje. Jsou znaky důležitější a méně důležité. Někteří neposuzovatelé situaci například redukují jen do citátu: dneska se posuzuje jen hlava. Není to pravda! Dokazuje to například předloňský cirkus na mistrovství světa, kdy byla vítězi odňata medaile kvůli údajně uměle přilepenému hrdelnímu znaku, aby byla posléze znovu přiznána, protože celý postup byl neuvěřitelně diskriminační a svévolný. Ale chci vám ukázat něco jiného.
Protože standard je něco ideálního, něco co zatím neexistuje, musí být ideální postava nakreslená, nelze použít fotografie, protože fotografie zobrazuje existující. Naopak, lze použít fotografie, aby bylo možné srovnat ptáky se standardem a demonstrovat tak chyby, které mají. A to jsem právě udělal. Důležitá je silueta ptáka, obrys jeho těla. Vyfotil jsem dvě andulky. Samec šedé barvy není vítězem výstavy, ale andulka straka může být vítězem, ale jelikož jsem nesehnal seznam, jak jsem zpočátku řekl, nemohu to tvrdit. Nicméně jsem oba ptáky vyfotil ve stojanu pro vítěze. Fotky jsou to nekvalitní, ale slouží jen k dalšímu postupu a jsou uveřejňovány jen jako doklad. Je jednoduché si fotky vytisknout z počítače. Patrně by bylo i možné zredukovat celou fotku jen na obrys těla opět pomocí počítače, nicméně to musíte umět. Protože vím, že to na počítači neumím, zvolil jsem jednodušší postup a prostě to obkreslil na okně.

Bezvládí

Doufám, že zjednodušené obrysy těl těchto dvou ptáků docela jasně ukazují chyby. Pták, který není celkovým vítězem má mnohem ideálnější postavu. Standard jasně říká, že linie hřbet – záda – ocas musí být rovná! Naopak andulka straka (nějaká straka to vyhrála) má jasně hrb. Považuji to za hrubou chybu a dlouhou dobu pozoruji, že tyto hrby se nějak netrestají. Tomu tedy nerozumím! Je však docela dobře možné, že šedivá andulka měla i jiné chyby, třeba jí chyběl hrdelní znak nebo má jasně viditelnou tak zvanou opalizaci, což není nic jiného než viditelná štěpitelnost na jiné barvy, což být nesmí. V součtu takové chyby mohou převážit v očích posuzovatele i chyby v typu. Nicméně typ a velikost by měly být prvořadými znaky, kvůli kterým se výstavní andulky pěstují.
Všechno to ukazuje na určité bezvládí v současné době. Je nejvyšší čas, aby Klub chovatelů andulek začal uvažovat o nějakém pokud možno dokonalém standardu. Kdo jiný by se měl takového úkolu chopit, když ne chovatelé andulek. Zatímco andulky z našich chovů začínají šlapat západním chovatelům na kuří oka, což u nich vyvolává nepřiměřené reakce, naše výstavy vesměs posuzují zahraniční posuzovatelé. To proto, aby mezi posuzovateli a chovateli nedošlo ke krevní mstě. Znám to z vlastní zkušenosti. Kdykoliv jsem se nějak vyjádřil k andulkám, místo toho, aby došlo k nějakému zamyšlení, pořádali na mě hon.
Také proto jsem udělal ty dvě fotky a z nich výtažky. Nic jiného. Snad mi to někdo vysvětlí. Já tomu ovšem nerozumím.