Agapornisové a jejich chov

V článku se zaměřím na rarity a zvláštnosti v mém několikaletém chovu těchto krásných papoušků. V letošní sezóně jsem sestavil 8 párů agapornisů. Z...

V článku se zaměřím na rarity a zvláštnosti v mém několikaletém chovu těchto krásných papoušků. V letošní sezóně jsem sestavil 8 párů agapornisů. Z toho je 6 párů růžohrdlých a dva páry škraboškových. Ještě než začnu popisovat odchovy a chování, zmíním se o starostech v zimě.


chovný pár

Přes toto období mám všechny papoušky agapornisů ve dvou voliérách velikosti asi 150 cm×130 cm×120 cm. Vždy stejnoměrně po 4–5 párech (podle stavu). O tom, že agapornisové růžohrdlí zahnízdí ve kteroukoli roční dobu, mě přesvědčila moje nejpilnější samička z páru 0,1 albino a 1,0 tmavě šedý. Zhruba v lednu zahájila samička stavbu hnízda z oloupané kůry bezu v rohu voliéry. Hnízdo nebylo nijak upravované a vůbec se nepodobalo klasickému polokulovitému hnízdu, jaké známe z budky. Samice vystlala hnízdo podobné hnízdům našim pěvcům, navíc jej částečně zapustila do země (do písku). Navíc si vybrala takové místo, kde bylo nejvíce slupek z vyloupaného zrní. Hnízdo jimi částečně vystlala. Poté klasicky snesla 6 vajec, na kterých normálně seděla. Sameček hlídkoval vždy v blízkosti samičky. Je zajímavé, že kolem poletující agapornisové se o hnízdící pár téměř vůbec nezajímali. Bohužel hnízdění bylo přerušeno výměnou starých okousaných větví za nové. Samička si již pravděpodobně nezvykla na jejich nové rozložení a to i přesto, že jsem se snažil je dát co možná nejvíce stejně. Na vejce už nezasedla, ale stále se zdržovala v okolí. Po dvou dnech jsem zcela studená oplozená vejce vyhodil. Bohužel jsem (nevím proč?!) nepořídil fotodokumentaci. Jeden z dalších problémů, který se v zimně vyskytl, byly kroužky. Protože jsem měl nakoupeno více nových ptáků pro omlazení chovu bez kroužků, rozhodl jsem se na radu několika chovatelů označit i nové ptáky. Samozřejmě se nedaly použít klasické plné kroužky, tak jsem koupil „o číslo“ větší, rozřezal je a agapornisům navlékl. Bilance byla docela hrozná. Samečkovi z páru lutino (0,1 i 1,0) samička ukousala téměř všechny prsty a musel být utracen, tři ptáci si kroužek sundali sami a jednomu po týdnu tak napuchla a zanítila se nožička, že ho dávám do kupy ještě dnes. Zanícení způsobil pokus o svlečení kroužku z nožky a jeho totální deformace po nezdařeném pokusu. Naštěstí jsem si toho všiml relativně včas a pták má dnes nožičku celou! Ještě poznamenám, že šlo o zcela běžné aluminiové kroužky, které jsem řezal jemnou pilkou na kov a po navlečení na nožku secvakl kleštěmi! Z mého pohledu byli velmi pevné a takový debakl jsem naočekával.

Jelikož ani po osmi letech chovu těchto ptáků nepoznám samičku od samečka (občas podle intenzity štípnutí!) nechávám ptáky rozpárovat přirozeně. V jedné voliéře mám růžohrdlé i škraboškové, ale toto jsou dva trvalé páry (4 roky) a nehrozí jejich přepárování. Potom sestavené páry odchytnu a rozdělím do venkovních voliér po třech nebo po šesti ptácích.


mladý růžohrdlý – straka

Ve voliéře 200 cm×180 cm×160 cm jsou právě dva páry „škraboškových“ a jeden pár růžohrdlých. Hnízdní budky jsou umístěny metr nad zemí na vodorovné dřevěné desce široké 30 cm. Vchody budek umisťuji tak, aby ani z jednoho vchodu nebylo vidět na druhý. Takto ptáky chovám od začátku, bez jediného problému. Zde bylo v prvním hnízdění odchováno osm agapornisů škraboškových a pět růžohrdlých. Škraboškoví jsou vždy zelený a modrý. Pouze sameček a samička jsou u jednotlivých párů zbarveni obráceně. Mladí jsou vždy zelení i modří v obou hnízdech. Pár růžohrdlých je 0,1 albino a 1,0 tmavě šedý, tito se snažili odchovat i v zimě. Tomuto páru se podařilo odchovat pět zcela stejných, tmavě šedých mláďat. Jsou podobná otci, jenom o něco tmavší.

Do voliéry 300 cm×280 cm×120 cm jsem umístil další tři páry růžohrdlých. Jelikož se jednalo o nové nebo oproti loňské sezóně pozměněné páry, umístil jsem čtyři různé budky. Opět zhruba v metrové výšce od dna klece. Zde poznamenám, že jsem již ptákům nevěnoval větší pozornost. Dával jsem jim sice denně čerstvou vodu a krmivo, jednou týdně dvě či tři obrovské větvě vrby, ale jinak jsem je nepozoroval. Po třech týdnech jsem kontroloval budky a zjistil jsem, že ve všech jsou oplozená vajíčka! Zde jsem asi v pozorování párů zklamal a vyměnil samičku a samečka. Nicméně mláďata byla vysezena téměř všechna v pořádku. Je zajímavé, že v jedné z budek jsem nalezl všechna čtyři mláďata mrtvá (asi 10–14ti denní). Bylo to ze dne na den. Všechna měla volátka plná. Při bližším ohledání mě zarazily velké kusy podávané stravy. Jednalo se hlavně o pšenici podávanou v mléčné zralosti (i později). Na mladých jsem nenalezl žádné jiné příznaky. V okolních budkách jsou mladí v pořádku. Pouze u páru 0,1 albino a 1,0 lutino jsou dva mladí oškubaní na kostřeci. Toto chování bohužel neumím vysvětlit, protože se děje u tohoto páru pouze u mláďat žluté barvy. Pokud mají straky, tak jsou v pořádku. Samice i samec se jinak starají o potomstvo excelentně.


Agapornis růžohrdlí – mutace

Poslední voliérou pro letošní chov byla vnitřní voliéra o rozměrech asi 150 cm×130 cm×120 cm. V této tráví agapornisové společně zimu. Zde jsou dva páry a jedna samice ag. růžohrdlého navíc. Proto jsem do voliéry umístil tři budky. Hnízdění nastalo okamžitě v klasickém postupu. Loupání, stavba hnízda, vejce. Při kontrole jsem se však podivil, že i přes hnízdění všech samic je jedna budka prázdná. V jedné jsem nalezl 0,1 albino sedět na dvou vejcích, v další seděly dvě samičky (zelená a lutino) na dvanácti vejcích! To se mě zdálo minimálně velmi zajímavé. Po několika dnech jsem se odhodlal vše vyfotit. Při focení jsem však nalezl v hnízdě 5 dobře nakrmených mladých a zelená samička stále seděla. Proto jsem od focení s bleskem a zbytečného stresu ptáků upustil. Po čase jsem při opětovné kontrole nalezl 5 krásných mláďat (3 straky s asi 30 % žluté, jedno šedé a jedno zelené) a sedm zcela špinavých vajec. Tady jsem již vnitřek budky vyfotil. Poté jsem vejce odstranil. Všechna byla oplozená, ale zárodek odumřel pravděpodobně na nedostatek kyslíku, díky olepení povrchu vajec trusem dříve vylíhlých mláďat. Tato stejná samička zahnízdila i v minulém roce poměrně kuriózním způsobem. Všechny budky ve vnitřní voliéře mám postaveny z důvodu hygieny, snadné manipulace a nemožnosti jiného umístění na plastových kbelících, obrácených dnem vzhůru. Tato samička opět budku ignorovala a zahnízdila pod jedním z kbelíků! Pod vrstvou listí z oloupaných vrb si v písku vyhloubila jakýsi tunel a tím se dostávala pod kbelík. Povedlo se jí odchovat 5 mladých. Podotýkám, že jsem je musel rozdělit do jiných hnízd a samici zamezit v dalším hnízdění pod kýblem. Druhé hnízdění mělo zcela podobný průběh jako první. V hnízdě bylo 10 vajec a z nich se vylíhlo 7 mladých. Obě samice sedí a krmí mladé v jedné budce zcela předpisově.

Krmení: směs prosa různých barev, lesknice, kardi a podobné menší zrniny. V době odchovu a občas v zimě bílá slunečnice (zrno) nebo černá slunečnice v průběhu celé doby růstu květenství.


Agapornis škraboškový

I přes problémy, z větší části způsobené bohužel mnou, je chov agapornisů krásným koníčkem. Je pro mě radost občas si sednout na dvoře a pozorovat je při jejich práci. Všem chovatelům přeji hodně okroužkovaných mláďat.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (1x):

1
2
3
4
5

Autor textu a fotografií Petr Doležal

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře