Seriál o krmení

V tomto seriálu jsem již upozorňoval čtenáře na používání důležitých druhů krmiv především v době odchovu mladých. Dnes si připomeneme roupice (Enchytraeus albidus), kterými krmí s úspěchem akvaristi a teraristi, ale hodí se také ke krmení astrildovitých pěvců. Jsou to malí bílí červíci, které si v potřebném množství může napěstovat každý chovatel.

roupice Enchytraeus albidus

Jak to udělat:
připravíme si malé dřevěné bedničky velikosti např. 30×20×20 cm, které vyplníme do 3/4 směsí rašeliny, písku, listovky nebo kvalitní lesní hlíny. Navrch položíme skleněnou destičku, na kterou budeme podávat roupicím krmivo.
Krmivo si připravíme takto: vařenou kaši z pšeničné krupice, ovesných vloček nebo mouky doplníme vařenou zeleninou a máčeným bílým pečivem a důkladně promícháme. Směs dáváme na sklo v takovém množství, aby ji roupice zkonzumovaly za 2 až 3 dny. Potom ji odstraníme, protože může zplesnivět. Stane-li se, že zvlhne celý obsah bedničky, mohou se zde vyskytnout roztoči. Těch se musíme okamžitě zbavit, jinak nám zničí celý náš chov roupic. Bedničky umístíme v tmavém teplejším sklepě na vyvýšeném místě. Když si chov postupně rozšíříme do více bedniček, zajistíme si tak dostatek roupic pro celý rok.

Dalším krmivem pro astrildovité jsou larvy plesnivce obilního (Alphitobius laevigatus). Tento brouk žije v obilí na tmavých místech ve mlýnech. Odtud lze získat násady. Chov zakládáme v bedničkách nebo krabicích z umělé hmoty. Bedničky musí být pečlivě zakrývány hustou síťovinou z umělé hmoty, aby nemohli brouci vylétat. Bedničky vyplníme vrstvou směsi plev, pšeničné mouky a otrub. Brouky i jejich larvy krmíme hroznovým cukrem, zbytky vaječného krmiva, ovesnými vločkami apod. Nároky na tekutiny můžeme pokrývat slupkami z jablek, mrkve, syrových brambor apod. Dáme-li do bedničky tvrdý chléb, s oblibou do něj kladou samičky vajíčka. Podmínkou úspěšného chovu plesnivců je trvalá minimální teplota 20 °C uvnitř bedniček. V případě, že klesá teplota na 10–15 °C, ztrácejí larvy pohyblivost a hynou. Naopak, zvýší-li se teplota nad dvacet stupňů, larvy se rychleji množí. Při správné teplotě trvá vývoj od vajíčka po dospělého brouka 45 dnů. Porovnáme-li vývoj plesnivce s vývojem známějšího potemníka moučného, je jeho vývoj šestkrát rychlejší. A ještě jedna připomínka. Chov plesnivců nenapadají roztoči, kteří stále ohrožují a ničí chovy potemníků moučných.
Dafnie, perloočky, také zvané vodní blechy, jsou ke krmení akvarijních rybiček nezbytné, ale můžeme jimi krmit i astrildovité. To nebývá každému „ptáčkaři“ dosud známé. V době kdy krmí astrildi svá mláďata, jim podáváme nalovené dafnie na mělkých miskách (např. od starých zavařovacích lahví) s trochou vody. Pro zimní měsíce si nalovené dafnie uložíme do mraznice a postupně zkrmujeme. K tomuto účelu se výborně hodí krabičky k výrobě ledových kostek. Podle potřeby kostky s dafniemi vyklopíme, dáme roztát a po propláchnutí můžeme ihned ptákům podávat.

Význam jater pro zdraví živých tvorů je nesporný. Játra papoušků činí 6 % celkové jejich hmotnosti a to už něco znamená. Veškerá potrava, která stěnou střev přechází do krve, se v játrech rozdělí, připraví a dopraví dále na místo určení nebo se v těle uloží do zásoby. Zvláště přebytky cukrů, vitamínů a tuků a jiných živin se ukládají, aby se při zvýšených nárocích na organismus opět v potřebném množství uvolnily (např. při hnízdění, odchovu mladých, nepříznivém, především chladném počasí apod.). Játra mají také schopnost tlumit nebo ničit jedovaté látky, které pronikly stěnou střev do krve. Játra produkují pro tělo důležité bílkoviny. Mají dále významný úkol pro vstřebávání tuků a vitamínů, které jsou rozpustné v tucích. Játra produkují žluč, která je odváděna do střev (zde také ovlivňuje barvu trusu). Z celkového pohledu je bezpodmínečně nutno udržet játra papoušků i ostatních chovaných ptáků v optimálním stavu. Vyskytnou-li se funkční poruchy nebo záněty jater, je nutno včas nasadit účinné léky.

A ještě jedna maličkost na závěr o rostlině s názvem jitrocel. Jitrocel nebývá plně doceněn. Patří mezi léčivé rostliny a jeho semena jsou pochoutkou pro kanáry, zvonohlíky i některé druhy papoušků.
Známe tyto druhy: jitrocel velký (Plantago major), jitrocel střední (P. media) a jitrocel obecný (P. lanceolata). Počet semene v jedné rostlině kolísá – podle druhu – od 900 až po 5 000 kusů.
Pamatuji se, že když jsem jako začínající chovatel navštěvoval starší chovatele kanárů, že jsem v letních měsících viděl u nich v každé kleci svazečky jitrocele, ze kterých ptáci pilně zobali. Nepochybně jim semínka velice chutnala. Zkuste to!

Když jsem začínal s chovem astrildovitých pěvců a kubánek, sledoval jsem pravidelně informace z dosažitelných časopisů a knih. Všude byla zdůraznována nutnost dávat těmto ptákům po celý rok občas a v době odchovu mladých denně živočišnou potravu ve větším množství. Denně jsem dával moučné červy, především světlé, právě svléknuté, které jsem si sám vypěstoval a mravenčí kukly, které jsem si dával každý týden ze Slovenska posílat čerstvé. Kubánkám a pásovníkům krátkoocasým jsem sbíral luční kobylky – malé jsem dával celé, větší jsem stříhal. Sbírat kobylky bylo náročné, ale vyplatilo se to, ptákům chutnaly, brali je ochotně.
Chtěl bych upozornit na způsob lovu hmyzu pomocí entomologické sítě. Za suchého a bezvětrného počasí jsem šel ráno do luk se sítí ze silného kalika upevněnou na 150 cm dlouhé holi. Mával (plužil) jsem sítí nízko v trávě. Obsah jsem co chvíli sypal do krabice od bot. Ve skleníkových voliérách jsem hmyz vypouštěl z krabice malými otvory. Těmi hmyz postupně vylézal a byl ihned ptáky odchytáván. Kus, který ulétl a usadil se na skle stropu i zde ptáci ulovili a zkonzumovali. Toto krmení i způsob lovu doporučuji.