Panenka velká – Lonchura grandis (Sharpe)

Popis: hlava a krk černé, záda a krovky křídelní kaštanově hnědé, letky tmavohnědé, vnější pera jsou kaštanově lemována. Kostřec a vrchní krovky ocasní jsou leskle žlutooranžové. Ocasní pera jsou tmavohnědá, žlutě lemovaná. Celá spodina je černá. Oko je červené, zobák bělavý, nohy modrošedé. Délka 12 cm.
Rozšíření: severní a jihovýchodní Nová Guinea.
Zeměpisné formy (jen stručně pro orientaci): Lonchura g. grandis, L. g. ernesti, L. g. destructa, L. g. heurni.
Způsob života: panenka velká obývá savany od pobřeží až do podhůří (600 m). Zvláště hojná je ve vlhkých, hojně rákosím porostlých povodích řek. Je velice družná i v době hnízdění. Hnízdí jednotlivě i v koloniích. Hnízdo si staví v keřích i na stromech ve výšce 4–10 m nad zemí. Hnízdo má lahvovitý tvar s postranním vchodem, je postaveno z listů a kořínků trav. Snůška čítá 5–6 vajec.

Všeobecné informace: ačkoliv byla panenka velká vědecky popsána již v r. 1882, první dovoz do Evropy se uskutečnil až v roce 1969 do Německa. První odchov byl zaznamenán v roce 1980 u chovatele Neffa v Německu. Početnější importy byly uskutečněny až v letech 1996 a 1997 do Německa.
Umístění a chov: chovatel H. si koupil 3,4 panenky velké. Aby jim umožnil vlastní výběr partnera a tím tak zvýšil naději na odchov, označil si všechny kusy barevnými kroužky a umístil je do společné voliéry. Když jeden pár po několika měsících zahnízdil, přestěhoval chovatel zbývajících 5 kusů do jiné voliéry.
V průběhu jednoho a půl roku uskutečnily panenky 13 hnízdění. Snůšky čítaly většinou 4 vejce, třikrát pět vajec a dvakrát tři vejce. Ve všech snůškách bylo jedno i více vajec neoplozených. Vylíhlo se celkem 21 mladých, z nich úspěšně odchováno bylo pouze deset mladých.
Je jistě zajímavé, že nejúspěšnější hnízdění bylo zaznamenáno u trojice panenek – 1 samec a dvě samice – které byly umístěny ve společné voliéře, tato tříčlenná skupina zahnízdila v této voliéře dvakrát. Usadila se ve společném hnízdě. Samičky snesly vždy po 4 vajíčkách. Z prvního hnízda se vylíhla pouze dvě mláďata, která našel chovatel již druhý den na zemi mrtvá. Z druhého hnízdění se ze šesti oplozených vajíček vylíhlo všech šest mláďat, ale úspěšně bylo odchováno jen pět mláďat.
Panenky měly k dispozici různé typy budek, ale nepoužily je ani v jednom případě. Vždy si stavěly hnízdo volně v borovém chrastí, většinou ve výšce asi 1,90 m, jednou jen ve výšce 1,50 m. Několikrát si postavily panenky hnízdo na malé prkenné podložce, která byla maskována borovými větvičkami. Tato prkénka byla umístěna až u stropu odchovny ve výšce asi 2,10 m. Jako stavivo se především uplatnily 30–40 cm dlouhé stonky trav čerstvě natrhané nebo také usušené, v oblibě byla také kokosová vlákna.
Doba inkubace byla většinou 15 dnů. Samičky zasedaly po snesení třetího vajíčka. Vylíhlá mláďata byla úplně holá, kůže měla světle masovou barvu. Kresba na patře zobáku byla podkovovitá, typická pro druhy rodu Lonchura.
Kroužkování bylo prováděno 8–9 den po vylíhnutí kroužky o průměru 2,7 mm. Mláďata opouštěla hnízdo za 21–24 (většinou 23) dnů.
Krmení: směs zrnin tohoto složení – 10 % lesknice, 35 % bílé proso, 55 % žluté proso. Zvláště oblíbené bylo i senegalské proso v klasech. Nechyběla také živočišná potrava (mouční červi, mravenčí kukly) i suchá vaječná směs z obchodu. Za zcela nepostradatelné lze označit také zrniny naklíčené, případně obiloviny ve stavu mléčné zralosti. Totéž platí o vitamínech, mineráliích a stopových prvcích, které je třeba dávat v optimálních dávkách. V kleci či voliéře mají být trvale podávány skořápky ze slepičích vajec, grit a říční písek. Zelené krmení je rovněž nezbytné. Výběr je v naší přírodě velký, je jen potřeba pečlivě vybírat. Panenky nám samy brzy prozradí, co jim nejvíc chutná. Pozor, aby nebylo zelené krmení znečištěno chemickými látkami. Zvláště cenné pro zdraví ptáků (všech druhů!), jsou trávy s dozrávajícími semeny.