Zlatoprska malá (Amandava subflava)

Zlatoprska malá je jedním z nejmenších astrildovitých pěvců afrického kontinentu. Svým pěkným zbarvením si získala přízeň mnoha chovatelů.

Získat zlatoprsky je dnes možné většinou z odchytu od dovozních firem, odchovů od chovatelů je v současné době velmi málo. I v jejich domovině - střední Africe - zlatoprsek ubývá a tak i jejich dovozy jsou poslední dobou omezovány. Jistě by si tedy tento druh zasloužil větší pozornost chovatelů, aby pro budoucí generace bylo dostatek ptáků z odchovů.

• Párek zlatoprsek u hnízda, zbudovaného ve vydlabaném kokosovém ořechu. Jako výstelka jsou kokosová vlákna, pro vystlání hnízdní kotlinky dávám peří, případně psí chlupy.

Sameček v době námluv zpívá svoji monotónní písničku, která může být někdy dost nepříjemná svojí hlasitostí. Je až s podivem, jak tak malý pták dovede vydávat hlasité zvuky, a to většinou pouze ráno tak od 5 do 6 hodin. Celý den se pak ptáci projevují jen jemným švitořením.

Poznámka: Přes léto jsem měl zlatoprsky ve voliérkách na lodžii. Jednou jsem zjistil, že mám boční stěnu prostřílenou vzduchovkou. Přemýšlel jsem, proč z protějšího domu na mé ptáčky někdo střílí. Když jsem však vstal brzo ráno a slyšel, jak se hlas samečka v toku rozléhá mezi domy, bylo mi vše jasné, zvláště když protější dům má ložnice otočené k naší lodžii. Proto jsem na voliérky dával večer deky, aby jednak tlumily zvuk ptáků, jednak zastíněním oddálily ptákům rozednění. Po vyhnízdění samečci přestali pokřikovat a byl klid.

Ptáci jsou s ostatními druhy zcela snášenliví, v době odchovu mladých je však třeba chovat každý pár zlatoprsek odděleně, jinak mezi sebou samečci bojují.

Ptáci nejsou nároční na teplo, snášejí dobře i výkyvy počasí. Mohou tak být ve venkovní voliéře již od dubna do října. Pouze v době, kdy mláďata vyletují z hnízda, je třeba dávat pozor, aby při nepřízni počasí neprochladla a neuhynula. Přezimovat by však měli v chráněné místnosti při teplotách nad 10 stupňů Celsia.

• Ze snímku je patrné, jak je zlatoprska maličká. Při jejich odchytu a manipulaci s nimi je nutné dávat velký pozor, aby při jejich snaze o vyproštění nedošlo k poranění křídel.

Milují sluníčko, proto jim ho dopřejeme co nejvíce. Při jeho nedostatku podle některých autorů u zlatoprsek dochází k tmavnutí peří (melanismu). U mne se však tento jev nikdy neprojevil, ani při zimování ve sklepním prostoru při minimu denního osvětlení (celý den bylo uměle přisvětlováno).

Zlatoprsky si staví hnízdo jak volně v hustém křoví, tak v připravených budkách. Velmi rády v mém chovu přijímají vydlabané skořápky kokosových ořechů, do kterých si nanosí množství stavebního materiálu (sena, kokosových vláken, peříček, psinečku, psích chlupů a další.

Samička zasedá na snůšku tří až pěti vajíček, téměř pravidelně však čtyř, které mají velikost hrášku a jsou čistě bílá. Doba sezení je 11 - 12 dnů. V době líhnutí mladých je nezbytně nutné podávat dostatek živočišné potravy. Přestože někteří chovatelé odchovali zlatoprsky pouze vaječnou míchanicí, většina ptáků bez dostatku mravenčích kukel, červů, mšic či další živočišné potravy vyhází mladé z hnízda.

Zlatoprsky jsou většinou značně citlivé na kontroly hnízda, často již při nahlédnutí do hnízda hnízdo opustí a postaví si další na jiném místě. Proto je lépe se jakýmkoli, kontrolám vyhnout.

• Sameček zlatoprsky bedlivě hlídá své hnízdo a sedící samičku. Dokáže odehnat i podstatně větší vetřelce, než je on sám.

U svého chovného páru jsem měl pravidelné odchovy do pěti let stáří. Samička však snášela snůšky ještě další dva roky, byly však již neoplozené. Oba ptáci pak uhynuli věkem ve 12 letech, pouze asi dva měsíce po sobě. V té době již samička špatně viděla (měla šedý zákal) a na obou ptácích byla patrná únava ze stáří. Přesto byli vždy velmi dobře opeřeni.

Za zmínku také stojí, že tento pár byl umístěn v chovatelském zařízení, kde jedna vnitřní stěna byla z králikářského pletiva s oky 16 mm a nikdy se nepokusil utéci. Mladý pár, který jsem si následně pořídil, ihned využil možnosti se tímto pletivem protáhnout a prolézal všechny dostupné prostory a poté se zase vracel zpátky do své voliéry.

Doufám, že tento článek přispěje k většímu zájmu chovatelské veřejnosti o tyto pěkné ptáčky a povede k častějším odchovům v našich chovatelských zařízeních.