Papoušci rodu Pionus – amazónci

Rod Pionus zahrnuje 8 druhů papoušků střední velikosti, skromně zbarvených. Jsou velmi tiší a proto je můžeme chovat v bytě nebo na sídlištích. Dnes se budeme blíže věnovat amazónku šupinkovému (Pionus maxmiliani). Jeho domovem je Argentina a Brazilie. Rozlišují se čtyři zeměpisné formy.

Popis
Samec má tělo olivově zelené, hlava zelenomodrá s tmavě šedým lemováním, čelo a uzdička jsou černé, líce zelené, lemované modrošedě. Brada a proužek přes spodní hrdlo tmavě modré. Záda, křídla, kostřec, prsa a břicho s olivově hnědým lemováním. Spodní krovky ocasní červené, větší úzce žlutozeleně lemované. Vnější krovky ruční zelenomodré. Spodní krovky křídelní a spodní strana letek jsou tmavě zelené. Střední pera ocasní jsou zelená, krajní modrá, u kořene červená. Zobák je žlutavě rohový, na horní čelisti u kořene tmavě šedý, duhovka tmavě hnědá, běhák šedý.
Samice je stejně zbarvena, jen intenzita barev je sytější. Délka je asi 29 cm.

Amazónek šupinkový se zdržuje převážně v korunách nejvyšších stromů v hustých lesích. Živí se různými semeny a plody. První odchov se podařilo docílit v r. 1958 v Austrálii a v roce 1975 na Kanárských ostrovech.
Nejvhodnější pro umístění amazónků jsou kombinované voliéry. Osvědčily se tyto rozměry (Kraus): výletová část: 2×1×2 m (dך×v), vnitřní prostor výška 2 m, základna 1 m2. Průletové okénko umožňuje amazónkům kdykoliv vylétnout do venkovního prostoru. Hnízdní budku je vhodné zavěsit na stinném místě ve vnitřním prostoru. Zde je také umístěn jistič automatického elektrického topení, který se při větším poklesu teplot automaticky zapíná. Toto zařízení jsem měl instalované v mých kombinovaných voliérách a spolehlivost výkonu byla bezvadná. Konstrukce voliér pro amazónky může být ze dřeva, protože jejich nároky na oštipování dřeva jsou mírné.
Ke krmení amazónků se doporučuje suchá směs zrnin. Od jara do podzimu, tedy v hnízdním období, se doporučují zvýšené dávky naklíčených zrnin, sestavených ze směsi pro mladé holuby, případně tzv. dietní směs pro dospělé holuby. Podíl ovoce a zeleniny obnáší v době hnízdění 70 %. Obsahuje především jablka, mrkev, hrozny, červené paprikové lusky a banány. Příležitostně můžeme nabídnout také kedlubny a cukýny, ale amazónci o tyto druhy nemají vždy zájem. Kraus zkoušel dávat svým amazónkům naklíčenou rýži, ale ani tu vždycky nepřijali. Ze zeleného krmení je vždy oblíben především ptačinec žabinec. Větve ovocných stromů na oštipování jsou oblíbené.
Amazónci se na hnízdění připravují obvykle v březnu. Poznáme to podle vzájemného krmení s následným pářením, které trvá většinou i několik minut. Při páření amazónci mírně vrčí. Pro zahnízdění a snůšku vajec se nejlépe hodí dutý smrkový špalek. Snůška čítá většinou 4 vejce, doba inkubace je asi 29 dnů. Kroužkování mladých se provádí ve stáří 14–16 dnů kroužky o průměru 8,5 mm. Staří se o svá mláďata dobře starají a proto opouštějí hnízdo po 64 dnech.
Podle údajů M. Vašíčka byl první odchov v zajetí pravděpodobně docílen v roce 1975 u Paulmanna na Kanárských ostrovech. Týž chovatel odchoval 3 mladé v roce 1977. Podle časopisu Gefiederte Freund odchoval 2 mladé také chovatel Mathys ve Švýcarsku v září 1977.
Anglická chovatelka R. Low píše, že krmit amazónky je pro chovatele potěšením, protože jsou schopni ochutnat a konzumovat všechno, co jim chovatel nabídne. Na rozdíl od jiných druhů papoušků si amazónci krmení stále hlídají a nejsou ochotni se o ně s kýmkoliv dělit.
Amazónci potřebují v dostatečném množství minimálně 35 % měkkých plodů. Experimentovat je nutné, protože se jednotliví ptáci ve svých choutkách značně rozcházejí. Dnes máme k dispozici širokou nabídku tropického ovoce, které nám umožňuje mnoho výhodných změn.
Oblíbená a vyhledávaná jsou jablka, zvláště jejich jádra, třešně, sladké hrozny, granátová jablka, sladké pomeranče a hrušky. Dále můžeme připomenout rybíz, maliny, borůvky, ostružiny, brusinky a šípky. Všechny uvedené druhy si můžeme zmrazit a tím zajistit amazónkům celoroční nabídku a přísun. Není vůbec na závadu, že po rozmrazení bude dužina mokrá a měkká jako houba, protože amazónci mají v prvé řadě zájem o semena.
Pomeranče se mají podávat rozkrájené na malé kousky se slupkou. V případě, že by pomeranče nebyly sladké, amazónci je budou odmítat. Oblíbenými tropickými plody jsou papáje, kiwi a guava. Rádi mají také plody kaktusů, které ale musí být zralé, tedy měkké a ne tvrdé. Před podáváním je rozkrájíme na čtvrtky.
Granátová jablka patří k nejzdravějším plodům, které trh nabízí. Obsahují vitamin B2 (riboflavin) a jednu z nejdůležitějších aminokyselin – mangan. Amazónci a jiní papoušci milují průsvitná červená semena, která tato jablka obsahují. Rozkrajujeme je na kusy tak, aby slupka zůstala neporušená.
K vyjmenovaným druhům ovoce a plodů budeme dávat amazónkům kvalitní směs zrnin pro papoušky, která by neměla obsahovat více jak 50 % slunečnice. Sortiment podávané zeleniny je také široký, ale přednost se dává hrachu ve slupce, zeleným bobům, celeru a karotce, nejlépe vařené.
V časopise AZ 7/04 píše známý chovatel C. Laubscher, že každodenním krmením amazónků musí být vyvážená směs zrní s různým ovocem. Oblíbenost jablek a pomerančů je vysoká, ale skutečnými favority v oblibě jsou vlašské ořechy a proto na ně nesmíme zapomínat. Na oštipování budeme přinášet čisté větve jabloní a vrb, ale určitě najdeme v lese nebo na zahradě více vhodných druhů dřevin.
 

Rudolf Vít