Vzácný kogna jižní

Německy: Smaragdsittich
Francouzky: Perruche Eméraude
Anglicky: Austral conure

Rod papoušků kogna zahrnuje dna druhy, které mají domov v nejjižnějším cípu Jižní Ameriky. Kogna jižní se vyskytuje od střední Chile a po obou stranách And v Argentině až po Patagonii. U kogny jižního jsou určeny dvě zeměpisné formy:
kogna jižní malý (minor)
kogna jižní velký (ferrugineus)

Obývají převážně zalesněná území. Zdržují se v korunách vysokých stromů, kde je lze jen těžko spatřit. Jižní populace jsou nejraději v úrovni moří, severní dávají přednost středomořskému klimatu až do výšin okolo 2000 m. Krmivo hledají v keřích i na stromech a to semena, plody, bobuloviny, pupeny apod. V přírodě dochází nejčastěji ke hnízdění v prosinci v dutinách stromů, které tyto druhy používají po mnoho roků. Jsou vykládány listím a peřím. Pokud nemají kognové dostatek vhodných dutin k dispozici, jsou schopni stavět si hnízda v hustém větvoví z chrastí a trávy. Snůška čítá 4–8 bílých vajec, inkubace je 26 dnů. Mláďata opouštějí hnízdo po uplynutí 50–56 dnů. Prostory, kde se kognové vyskytují, byly na více místech zajištěny jako chráněná území. Bylo to nutné učinit, protože početní stavy těchto druhů jsou velice nízké.

Popis
1,0 je zelený, na spodině olivově zelený, všechna pera jsou hnědočerně lemována. Čelo, břicho, řiť a ocasní pera jsou hnědočervená, špičky ocasních per jsou zelené. Letky jsou tmavohnědé s modrozeleným vnějším praporem a olivově zeleným vnitřním lemem. Zobák je černý, vyšší než delší. Délka 33 cm. Duhovka oční je červenohnědá.
0,1 je zbarvena stejně jako samec, ale čelní pásek je podstatně širší.

Chov
Kogna jižní se vyskytuje u chovatelů stále jen velmi zřídka. V zoo Londýn byl vystavován již v r. 1866. Je pravděpodobné, že malý zájem chovatelů způsobuje nenápadné zbarvení papouška. Zajímavé povídání uveřejnil v časopise Gefiederte Welt 10/2005 známý odborník Dr. Fr. Robiller. V roce 1979 byl zaznamenán úspěšný odchov v Holandsku a v roce 1980 v Německu. Později se vyskytovaly importy těchto papoušků, ale vždy jen ojediněle. To se samozřejmě projevovalo na nízkém počtu odchovů.
Kognové jižní jsou proti zimě značně odolní. Přesto se doporučuje umístit je ve voliéře, více jak z poloviny zastřešené. Proti větru a nepřízni počasí se doporučuje používat nejen zadní pevné stěny, ale také části boků voliéry. Jak řešit prakticky tato doporučení závisí samozřejmě na místě, kde je voliéra postavená. Já jsem viděl mnoho typů voliér u našich i zahraničních chovatelů a podle toho jsem projektoval výstavbu svého chovatelského zařízení. Do vnitřní voliéry se vstupovalo z obslužné chodby a odtud se také prováděla kontrola hnízdních budek. Vnitřní voliéry byly propojené menším průletovým okénkem s výletovou venkovní voliérou. Večer, když zalétali ptáci do vnitřní voliéry jsem pomocí ocelového lanka okénko uzavíral a ráno opět otevíral. Na vytápění jsem měl kamínka na naftu a na regulaci teploty ještě v pohotovosti elektrická kamínka s termostatem.

Hnízdění
Úspěšný německý chovatel H. Kaspar získal v roce 1988 šest kusů kognů z dovozu. Zpočátku pro ně připravil venkovní voliéru o rozměrech 5,5 metru délka×1 metr šířka, která byla propojena s vnitřní částí o délce 4 m. Uvykání papoušků proběhlo bez problémů a z šesti kusů se vlastním výběrem sestavily zaručené tři páry. Poté byly páry jednotlivě umístěny do voliér, kde byly připraveny dřevěné hnízdní budky o rozměrech 50 cm výška, základna 25×25 cm. Páry pravidelně v budkách nocovaly. Voliéry byly zastřešené a chráněné, ale s přitápěním se nepočítalo.
Kognové byli vůči ošetřovateli důvěřiví, chovali se příjemně a klidně. V případech, kdy se k voliérám přibližovala cizí osoba nebo se přihodilo něco zcela nezvyklého, ozývali se pronikavým a hlasitým varovným voláním. Ke krmení podával chovatel Kaspar směs semen pro papoušky z obchodu, dále ovoce, zelené a čerstvé větve na oštipování. Kogny pravidelně odčervoval pomocí přípravku, který dával do pitné vody. Nároky kognů na koupání jsou velice vysoké, a proto by měli mít k dispozici stále veliké mísy s často vyměňovanou vodou.
V dubnu 1990 snesla jedna samice 4 vejce, která převážně sama zahřívala, i když se v budce zdržovali oba partneři. Po inkubaci 24 dnů se vylíhla čtyři mláďata, o která oba rodiče spolehlivě pečovali. Ke krmení semeny, na které byli kognové zvyklí, bylo přidáváno krmení naklíčené, mrkev, jablka a velká množství nasbíraných čerstvých květů a listů pampelišek. Doba odchovu mladých trvala 7–8 týdnů a je tedy podstatně delší než je tomu u australských papoušků. Mladí se svojí velikostí a zbarvením podobají převážně svým rodičům. Po opuštění budky je rodiče po dobu asi 14 dnů dokrmují, než se začnou sami živit. K pohlavní dospělosti dochází ve stáří dvou let.
Jednoznačně lze říci, že kogna jižní je příjemný, málo choulostivý pták. Snad jedinou nevýhodou je skutečnost, že se do Evropy jen zřídka dováží.

Literatura:
Vít R. /1970/: Papoušci, SZN, Praha
Robiller Dr. Fr ./2005/: Der Smaragsittich, Gef. Welt 10/2005