Amazónci rodu Pionites

Jsou známy dva druhy s více zeměpisnými formami. Vyznačují se nápadným zbarvením peří. Velikost je 23 cm. Nejsou to příliš obratní letci, proto nevyžadují prostorně voliéry. Jedná se o ptáky s vysokou potřebou oštipování dřeva, proto by si měl chovatel pro ně připravit klece kovové. Jedná se o velice hlučné ptáky.

Amazónek černotemenný
P. melanocephala
Grunzugelpapagei
Obývá Guyanu, Brazílii, jižní Kolumbii, východní Ekvádor a severovýchodní Peru.
 

Amazónek bělobřichý
P. leucogaster
Rostkappen – Papagei
Obývá severní Brazílii, severní Bolívii, východní Peru a východní Ekvádor.

V chování se oba druhy zcela shodují. Někteří angličtí chovatelé je umisťují do vnitřních voliér, což pro tak zvědavé a inteligentní ptáky není příliš vhodné (R. Low). Optimální jsou voliéry tři metry dlouhé, venkovní, s možností zalétávat do chráněného vnitřního prostoru. Budka by měla být vždy zavěšena v tmavém, tichém a zastřešeném místě. Budku musí mít amazónci k dispozici po celý rok, protože v ní nocují. V zimních měsících musí být budky ve vnitřním prostoru. Je to nutné nejen pro jejich zdraví, ale zvyšuje to naději na zahnízdění. Hnízdní budky musí být zhotoveny z překližky nejméně 1 cm silné, přičemž je nutné, aby dno bylo silnější o 1 cm. Velikost budky se doporučuje 20×20×38 cm (výška), výplň asi 5 cm hoblin.
Snůška čítá 3–4 vejce, doba vysezování je 25–28 dnů. Mláďata se líhnou v odstupu dvou dnů a proto většinou poslední vylíhlé mládě má velice malou naději na přežití. Někteří chovatelé odebírají snášená vejce a nahrazují je atrapami. Když je snesený plný počet vajec, vracejí je zpět do budky. Tímto způsobem se docílí líhnutí v jeden den a mláďata jsou stejně velká a silná, protože je rodiče rovnoměrně krmí. Po vylíhnutí váží mláďata 6–7 g a jsou pokrytá jen nepatrně chmýřím. Později se vyvíjející sekundární chmýří je rovněž velmi řídké. Ve stáří 17 dnů lze mladé okroužkovat kroužky o průměru 8,5 mm.
Pokud se chovatel rozhodne pro umělý odchov, musí krmivu věnovat mimořádnou pozornost. Ačkoliv svým složením uspokojí většinu druhů papoušků, ne vždy bude vyhovovat amazónkům. Amazónky krmíme různými semeny, listy, ovocem, květy a drobnými palmovými oříšky. Úspěch se obvykle dostaví, zamíchá-li se malé množství jemného jablečného pyré do používané krmné hmoty.
Mladí amazónci nemají po opuštění hnízda bílá bříška, jsou žlutohnědě strakatá. Jsou velice hraví, a proto by jim měl chovatel dopřát krátké kožené řemínky nebo malé kartóny na hraní. Velice rádi se koupou a po koupeli se třením o kus látky suší, což je jistě u papoušků neobvyklé. Amazónci se také rádi třou o kůru větví. Jedná se o ptáky velice společenské a je proto kruté držet je v kleci jednotlivě.
Znovu bych rád upozornil na hlas amazónků, který je výrazný, hlučný a pronikavý. Pokud je v bytě chovaný jedinec, bude snad možné jeho hlas tolerovat, ale budou-li zde umístěni amazónci dva, vznikne nesnesitelná situace. Další méně příjemnou vlastností je, že amazónci při konzumaci krmení dělají veliký nepořádek, kterému nelze vůbec zabránit. Mezi amazónky se často vyskytují jedinci, kteří svého chovatele napadají štípáním. Exportem se v současné době zabývají Surinam a Guyana.

Použitá literatura: Gef.Welt 8/02