Rýžovník šedý (Padda oryzivora)

Vieillot, 1790 Jméno dostal podle své oblíbené potravy – rýže, ale živí se i jinými zrny. Angličané jej nazývají Rice–Bird a Němci Der Reisfink....

Vieillot, 1790


Jméno dostal podle své oblíbené potravy – rýže, ale živí se i jinými zrny. Angličané jej nazývají Rice–Bird a Němci Der Reisfink. Jeho vlastí jsou Jáva a Bali, zdomácněl na ostrovech Sumatra, Lombok, Kalimantan (dříve Borneo), jižním Celebesu, Moluckých ostrovech, Malajském poloostrově, Filipínách, jižní Číně a ostrovech Tchai–wan. Vysazen byl na ostrově sv. Heleny, Seychelách, Zanzibaru a ve východní Africe na pobřeží Tanzánie. Ve své domovině se vyskytuje ve velkém množství v obydlených krajích. Tvoří velká hejna, která v době zrání rýže zaletují do rýžovišť, kde páchají velkou škodu.
Jeho záda, křídla a prsa jsou modrošedé barvy s perleťovým nádechem. Ruční letky jsou černošedé. Dolní hřbet, kostřec a ocas jsou černé, od ostatního opeření ostře ohraničené. Břicho je s volným přechodem od modrošedých prsou od jemně šedé s vínově červeným nádechem. Spodní krovky ocasní jsou bílé. Ocas má zakulacený a prostřední pera nesmí být prodloužená a zašpičatělá. Křídla končí nad kostřcem, musí být přilehlá, uzavřená a v ramenou nevystupují. Hlava je černá a musí být na krku ostře ohraničena od ostatní barvy peří. Od spodní části zobáku a od očí se přes tváře táhne bílá podlouhlá skvrna. Bílé tváře jsou na spodní straně lemovány černým úzkým pruhem, který spojuje černé hrdlo s černým týlem a hlavou. Bílé tváře se nikde nespojují. Oči jsou tmavé s červeným okružím. Zobák je silný, kuželovitý, běločervený nahoře a u kořene červenější, horní a spodní čelist dobře přiléhají. Běháky mají být dlouhé a silné, se třemi prsty vpředu a jedním vzadu, barvy růžové s bílými drápky a hladké, stehna opeřená a málo viditelná. Opeření je vždy uhlazené. Zcela vybarven je až ve druhém roce života. Postava je dobře zakulacená s rovnými zády. Celková délka od špičky zobáku ke konci zakulaceného ocasu činí 140 mm, křídla 70 mm a ocas 50 mm. Pták sedící na bidélku svírá s vodorovnou rovinou úhel asi 60 stupňů. Pro začínajícího chovatele není snadné rozlišit v klidovém stavu pohlaví. Pokud jsou však ptáci v toku, samci se projeví zvonivě znějícím zpěvem, který je provázen tanečními úkony, totiž vztyčováním a pohupováním. Kromě toho má samec obočnici (oční kroužek) výrazně červený, zatímco samice světlejší. Doporučuji kupovat ptáky u chovatele, vždy kroužkované a s rodokmeny. Na ptačím trhu se stalo, že prodávající nabízel nekroužkovaného, starého a již nezpívajícího samce s vybledlou obočnicí k prodeji jako zaručenou samici. Nezkušený chovatel, který takového ptáka koupí je potom hluboce zklamán.
Pro rýžovníky připravíme klec rozměru přibližně 1000×500×500 mm. Mohou být také umístěni ve voliéře společně s jinými druhy ptáků. Rozhodně by to však neměli být ptáci menší nebo stejné velikosti. Pro hnízdění jim připravíme budku původně určenou pro andulky, ale se zvětšeným vstupním otvorem 50 mm. Můžeme jim nabídnou také polobudku s otevřenou přední stěnou. Ve volné přírodě si rýžovníci staví kulovité hnízdo z trávy. Jednotlivá stébla jsou ještě zelená, dlouhá a tvrdá. Při zahřívání vajec se voda z trávy vypařuje a zvyšuje vzdušnou vlhkost, což se příznivě projeví při líhnutí. V zajetí jim předložíme čerstvou lesní trávu, laty třtiny, lýko, peří, seno, slámu a vlákna kokosu. O rýžovnících je známo, že ve voliéře rozbíjejí jiným ptákům hnízda a hnízdní materiál jim kradou. Jako krmivo jim předkládáme různé druhy prosa, lesknici, lněné semeno, loupaný oves, niger, řepku, semenec a senegalské proso v klasech. Některé z těchto nabízených rádi přijmou také naklíčené. Ze zeleného krmiva jim nabídneme jitrocel s klásky, kokošku pastuší tobolku, ptačinec – žabinec, salát a smetánku lékařskou. Na dně klece nebo voliéry bude v misce připraven plavený písek, převařené drcené vaječné skořápky, sépiová kost a zvětralá omítka. Do klece či voliéry pustíme pár ptáků již plně přepeřených a v perfektní kondici. Samec začne vábit samičku zvuky znějícími jako tik-tik. Poté začne zpívat.
Protože první odchov v zajetí se zdařil již v roce 1870, máme mnoho cenných poznatků o jeho chovu. Kupříkladu do budky nanosí velké množství hnízdního materiálů a hnízdní dutinu umístí do nejvzdálenějšího kouta od vstupního otvoru. Přibližně pátý den po zahájení stavby hnízda snese samička vajíčko s bílou skořápkou. Vajec bývá 5 až 8. Samička však pevně nenasedá na první vejce, nýbrž až na 3 až 4, někdy až na předposlední. V sezení se přes den střída se samečkem, v noci sedí sama. Pokud se k hnízdu přiblíží cizí pták, sameček načepýří peří, zaujme bojové postavení a začne vydávat hrčivé zvuky. Téměř vždy se podaří vetřelce odehnat. Po pevném zasednutí se první mládě vylíhne za 13 dnů. Někteří autoři uvádějí 12 až 16 dní. Mláďata jsou úplně holá a nevidí. Oči otevírají po 10 dnech. Dokud nevidí, mají hlavičky na plocho položené. Současně se na křídlech objevují krvavé pisky, které po 14 dnech vyrážejí a 16. den se pera rozevřou. Aby vše probíhalo hladce, je nutné rodičům předkládat, již od doby vylíhnutí prvního mláděte, kupovanou směs pro odchov mláďat, kterou posypeme šťavnatou strouhanou mrkví. Někteří chovatelé připravují pro své miláčky měkké krmivo podle vlastní receptury. Může to být kupř. mléčné krmivo, vytvořené z plnotučného mléka a v něm namočeného bílého chleba. Ptáci takové krmivo rádi přijímají a nakonec hltavě vypijí i mléko. Upozorňuji však, že v horkých letních dnech je bezpodmínečně nutné nespotřebované krmivo odstranit, jinak zkysne a mláďata budou mít zažívací potíže. Další možností je vaječné krmivo. Mimo natvrdo vařeného a nadrobno rozsekaného vejce obsahuje kukuřičný šrot, kvasnice Tebi, Konvit, sojovou mouku a vše posypané strouhanou mrkví. V další misce nabídneme moučné červy, mravenčí kukly, zavíječe voskové, namočenou neloupanou rýži, oves, pšenici a klasy obilí v mléčné zralosti. Pokud ptáci hnízdí ve voliéře, loví pro svá mláďata poletující hmyz. Mláďata jsou krmena oběma rodiči a rostou jako z vody. Okroužkujeme je uzavřeným kroužkem o vnitřním průměru 3,0 mm. Mimo označení státu CZ, roku 07, pořadového čísla kroužku 001–x bývá často uvedeno také číslo chovatele, případně i zkratka klubu. Alespoň z části vyplníme rodokmeny. Mláďata opouštějí budku 26 až 28 den postupně, tak jak se vylíhla, někdy o den dříve nebo později. Zbarvení mláďat je hnědošedé, na spodu poněkud světlejší. Zobák je tmavý, oči černé a obočnice šedá. Někteří chovatelé si všimli, že samičky mají zobák mírně narůžovělý. Vylétlá mláďata se ihned zajímají o předložené krmivo. Rodiče je však budou ještě přibližně tři týdny dokrmovat. V případě nebezpečí vydají rodiče varovný signál a všechna mláďata se urychleně vrátí do budky. Přebarvování zobáku nastalo již první týden po vylétnutí z hnízda a bylo ukončeno po čtyřech týdnech. Jakmile rodiče přestanou mláďata dokrmovat, přistoupí k dalšímu hnízdění. Od jednoho páru je možno získat při třech hnízděních v roce až 19 potomků. Zodpovědný chovatel by neměl dovolit čtvrté hnízdění. Rodičovský pár si musí po náročné sezóně odpočinout a nabrat síly do následujícího chovného roku. V den, když jsou výletci již schopni se o sebe postarat, je přemístíme do prostorné voliéry. Samečci se již v 6 až 8 týdnu po vylétnutí z budky předvádějí štěbetáním a poskakováním na bidélku. Zkušení chovatelé mladé samečky odchytí a na běhák jim umístí barevný plastový kroužek. První přepeřování výletků začíná ve věku tří měsíců, skončeno je však až v 6. až 8. měsíci. Je nutné se zmínit o nadměrném růstu drápků, jejich délka musí být zachována v patřičných mezích prostřednictvím ostrých nůžek nebo kleštiček na nehty. Proletová část voliéry bude mít dvě části, první jen pro samce, druhou pro samice. Je zajímavé pozorovat především oddělení samců. Chovní jedinci nepovažují ještě nepřepeřené mladíky za rovnocenné partnery a vytvářejí jakési hodnostní pořadí. Nejlepší místa na větvích a bidlech obsadí vždy chovní jedinci. Klováním donutí mladíky sedět na nižších větvích a bidlech. Teprve potom je v kolonii rýžovníků klid. Ten však může být narušen vlétnutím vetřelce do voliéry. Při otevření dveří zabloudil mezi rýžovníky vrabec. Ještě dříve, než chovatel donesl odchytovou síť, rýžovníci jej rozsápali na kousky. Rýžovníky ponecháme ve voliéře jen tak dlouho, dokud teplota neklesne pod šest stupňů. Následně je přemístíme do zimní ubikace.


Známy chovatel a autor několika odborných publikací dr. Franz Robiller z Výmaru získal zajímavou zkušenost s hnízděním rýžovníků. V kleci měl čtyřletý chovný pár. Na jaře získal nový druh ptáků, jaké dosud nechoval. Z voliéry vynesl suchý strom borovice a několik samostatných větví. Cestou ven opadávalo suché, neohebné a pichlavé jehličí, které chovatel ve voliéře ponechal. Na stěnu zavěsil andulčí budku, do voliéry vpustil rýžovníky a do jejich dosavadní klece umístil jiné ptáky. Za pět dní nanosili rýžovníci do budky vrstvu jehličí vysokou 10 mm. Za dalších pět dní bylo hnízdo vysoké 50 mm, konstrukce z jehličí se v budce ani nepohnula a v budce leželo první snesené vejce. Směrem do středu hnízda vyčnívalo 40 ostrých hrotů. Přes tuto skutečnost nedošlo u čtyř následně odchovaných mláďat k poškození kůže ani očí.
Český chovatel Ota Bernášek z Lanškrouna učinil pokus s vypuštěním již hnízdících rýžovníků do volné přírody. Ptáci hnízdili ve voliéře a budku se šesti vejci měli zavěšenou na pletivu. Chovatel umístil budku sice na stejné místo, ale na vnější část voliéry. Teprve za hodinu vklouzla samice opatrně do budky. Za nedlouho byla budka dána na připravený kůl vzdálený od voliéry 30 cm. Postupně byl kůl s budkou přemísťován dále od voliéry. Někdy trvalo i dvě hodiny, než se ptáci uklidnili. Celá záležitost trvala čtyři dny a přitom došlo k podchlazení vajec. Chovatel vejce odstranil a ptáci nanosili do budky další hnízdní materiál. Tvrdé proso přijímali z automatického krmítka. První kontrola hnízda byla provedena teprve tehdy, když v budce bylo již pět mláďat a teplota dosáhla 32 stupňů C. Budka nebyla umístěna ve stínu a uvnitř panovalo vražedné vedro. Mláďata vydržela a ve druhé polovině srpna, kdy ranní teploty byly jen dva stupně a přes den dvanáct stupňů vylétla do volné přírody. Počasí se však brzy zlepšilo a mladí rýžovníci pobývali společně s rodiči 1. až 4. den v hustém keři lískových oříšků. Pátý den se sedmičlenná rodina přestěhovala do ovocné zahrady. Pro proso si však přilétali ke krmítku. Všichni ptáci měli zářivé barvy a byl na ně krásný pohled. V době prvních podzimních dešťů měli rýžovníci promočené peří, zatímco vrabci zůstali za těch samých podmínek uhlazení. Následně se podařilo celou rodinku odchytit a umístit do voliéry. Všichni ptáci měli mohutné postavy a za dobrého počasí se rádi vyhřívali na slunci.
Pro hodnocení rýžovníků na výstavách byla vytvořena bodovací stupnice, kdy na typ, postavu a velikost je 40 bodů, na barvu a kresbu 35 bodů, na křídla a ocas 10 bodů, na zobák a běháky 15 bodů. Pro zlatou medaili je nutné získat minimálně 90 bodů. Stříbrnou 87–89 bodů a na bronzovou 84–86 bodů. V současnosti získává vítěz na světovém šampionátu ze 100 možných nejvýše 93 bodů.
Rýžovník šedý je zařazen do výstavní třídy E./49 (53k), klíč COM H5/49, H6/53 k. Jeho původní zbarvení označované za šedé je recesivní vůči bílé a strakaté formě, které jsou jednofaktorové nebo dvoufaktorové. Rýžovník bílý paří do výst. tř. E/50 (54k), klíč COM H5/50, H6/54 k. Poprvé se objevil v Japonsku. Bílý ráz je dominantní vůči strakatému.

Příklady dědičnosti:
1,0 bílý (dvě vlohy)×0,1 bílá (dvě vlohy) = 100 % bílá,
1,0 bílý (dvě vlohy)×0,1 bílá / štěp. šedá = 50 % bílí / štěp. šedí, 25 % bílí (dvě vlohy) a 25 % straky,
1,0 bílý / štěp. šedé×0,1bílá / štěp. šedé = 50 % bílí / štěp. šedé a 50 % straky,
1,0 bílý (dvě vlohy)×0,1 straka = 50 % bílí štěp. šedé a 50 % straky,
1,0 bílý / štěp. šedé×0,1 straka = 75 % straky a 25 % bílí / štěp. šedé.

Některá mláďata mají po vylétnutí z hnízda na bílém opeření šedavé skvrny, případně i šedivé sedlo na zádech, které jsou památkou na pradávné předky. Po přepeření se však ztratí.
Rýžovník straka náleží do výst. tř. E/51 (55k), klíč COM H5 /51, H6/55. Je žádoucí, aby rozdělení barev bylo v poměru 1 : 1. Ze spojení 1,0 straka×0,1 straka získáme 100 % strakatý odchov.
Rýžovník hnědý (Padda Fuscata) Vieillot je také někdy nazýván timorský. Pochází z ostrova Timor a je zařazen do výst. tř. E/52 (56k), klíč COM H5/52, H6/56k společně se všemi novinkami. Za novinky považujeme ptáky, kteří dosud nejsou uvedeni v platném vzorníku.

Zřídka se na našich výstavách objevuje rýžovník plavý, který je recesivní vůči šedému.
Vyskytují se však i albíni, krémoví, skořicoví, stříbrní, šedí pasteloví a objevil se také v německém chovu jeden pták, který měl hlavu a prsa bílé a na zbytku těla byl slabě fialový.
Na konci chovatelské sezóny 2006 chovatelé uspořádali řadu výstav. Na nich byli představeni také rýžovníci. V následujících řádcích vás seznámím s vadami, které se u rýžovníků vyskytly a na které si chovatelé musí dát pozor. Platí zásada, že při sestavování chovného páru by oba jedinci neměli mít stejnou chybu, která se na potomstvu zdvojnásobí.

1. Propadlé čelo, vrchol horního zobáku vyčnívá nad čelo.
2. Prohnutá záda.
3. Dlouhá a zkřížená křídla.
4. Zdvižený (nesený) ocas.
5. Zašpičatělý ocas.
6. Visící (sklopený) ocas.
7. Řídké a nepřiléhavé opeření.
8. Svěšená ( visící) křídla.
9. Hubený pták.
10. V ramennou vystupující křídla.
11. a) Zesvětlené zbarvení břicha u jedinců, kteří pocházejí po mutačních rodičích.
b) U jednoročních bílých ptáků stíny, nádech nebo lemování.
12. Přerostlé drápky.

Rýžovníka můžu doporučit každému začínajícímu chovateli. Je stále uhlazený, zpívá zvonivým hlasem, pro chov je nenáročný a odmění se početným potomstvem.
Nedoporučuji jej křížit s chůvičkou japonskou, stříbrozobkou nebo panenkou muškátovou. Měli bychom se zaměřit na chov čistokrevných zvířat a soutěžit s nimi na výstavách. Jedině tak dosáhneme cíle – chovat pro krásu a radost z dosažených výsledků.

text a kresba: Antonín Vítek junior

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře