Panenky – rod Lonchura 13. díl

podrod Lonchura – panenka (Sykes, 1832) Panenka Nevermannova - Lonchura nevermanni (Stresemann, 1934) Synonyma: amadina Nevermannova, panenka ž...

podrod Lonchura – panenka (Sykes, 1832)

Panenka Nevermannova - Lonchura nevermanni (Stresemann, 1934)

Synonyma: amadina Nevermannova, panenka žlutokrká
Anglický název: Grey - crowned Mannikin
White-crowned Mannikin
Německý název: Nevermanns Nonne


• Panenka Nevermannova – vlevo samec, vpravo mladý jedinec.

Velikost: délka 10 - 118mm
křídlo 52 - 55mm

Rozšíření:
Indonésie, Papua - jih ostrova Nová Guinea.

Zbarvení:
Tento druh vykazuje značnou barevnou variabilitu.
Samec má čelo a někdy i temeno bílé až šedobílé. Týl a zadní krk šedý se světlejšími okraji per. Záda a křídla hnědá. Kostřec oranžově červený, někdy v něm může být několik černých per.
Svrchní krovky ocasní na horním konci oranžově červené, na spodním žluté. Brada černá. Prsa, boky a břicho skořicově oranžovohnědé, někdy na břiše s černými pery, která mohou být rozšířena od brady až po břicho. Spodní břicho a spodní krovky ocasní černé. Zobák je šedostříbrný. Oko hnědé, nohy šedé.
Samice je zbarvena podobně, ale barvy jsou vždy bledší a rozsah bílé barvy na hlavě bývá menší. Menší bývá také rozsah a intenzita červenooranžové barvy na kostřci a svrchních krovkách ocasních.
Mláďata jsou vybarvena celkově hnědě, na spodině jsou světlejší. U tohoto druhu dochází k plnému vybarvení do adultního šatu až ve druhém roce života. V prvním roce mají samci i bílé čelo, zbytek hlavy je šedavý, se světlými lemy per. Záda jsou hnědá, kostřec červenooranžový, svrchní krovky ocasní v horních částech červenooranžové, ve spodní části okrové. Brada je černá. Spodina je okrově hnědožlutá, s naznačeným vlnkováním. Samice je zbarvena podobně, ale hlava je šedá a černá brada je pouze naznačena. Obě pohlaví mají v prvním roce tmavě šedý zobák. Touto barevnou variabilitou a délkou vybarvování se do určité míry ztěžuje možnost vizuálního určení pohlaví. Nejlépe se pohlaví určuje v průběhu prvního roku života, kdy má samec vybarvenou černou bradu, ale samice ji má pouze naznačenou.
Panenka Nevermannova je především druhem travnatých mokřin, travin na březích řek (Fly). Obvykle se objevuje ve skupinách ve vysoké, husté trávě savan a pravděpodobně i zaletují do lagun s rýží (planou i pěstovanou). Nehnízdící ptáci jsou velmi sociální. Hřadují společně ve skupinách nebo i jednotlivě v hnízdech (páry). Ptáci se chovají velmi rovnoprávně a místo k nocování si obsazují i další noc. Základem potravy jsou semena trav a bylin. Součást krmné dávky tvoří ale i hmyz (Neff, 1979). Dále přijímají nezralá semena obilovin a trav, kterým dávají často přednost. Hnízdo si buduje nejčastěji v trávě, porostech okolo řek (rákosí apod. ). Je postaveno ze stonků trav, listů, rostlinných vláken apod. Snůška činí 3 - 6 vajíček, inkubační doba je 12 - 16 dnů (Restall), obvykle 13 dnů. Mladí vyletují z hnízda asi po třech týdnech.
Panenky Nevermannovy se začínají do Evropy dovážet až v poslední čtvrtině 20. století. Koncem 20. a začátkem tohoto století jsou ale dováženy a nabízeny celkem pravidelně. Ptáci přicházejí do evropských karantén v celkem dobrém stavu. Občas se objevují gastrointestinální problémy, které ale nebývají závažného charakteru. Většinou k jejich odeznění postačuje dieta, aplikace bylinných čajů nebo extraktů a klid. Nicméně dovozce by měl s touto eventualitou počítat a připravit se na ni. Po příchodu potřebují ptáci teplotu asi 23 - 25°C, při vlhkosti 60 - 65%r. Tyto hodnoty lze snižovat rychleji, ale vždy v závislosti na zdravotním stavu a kondici ptáků. Koncem karantény je odpovídající teplota okolo 20°C, při vlhkosti 50 - 55%r.
Z veterinárního hlediska se, mimo již uvedené alimentární problémy, občas objeví invazní tracheobronchytida nebo aspergilomykóza . Zde je nejúčinnějším lékem prevence - udržení vlhkosti na přijatelné úrovni a snížení prašnosti krmiv a prostředí. V následném chovu se pak můžeme častěji setkat s kokcidiózou nebo cochlosomózou. Bezprostředně po příchodu berou ptáci dobře běžnou směs zrnin pro panenky, ale preferují lesknici a drobnější zrniny. Na vaječnou směs si musejí zvykat, ale později ji berou celkem dobře. Mají velmi rádi předklíčená nebo nedozrálá semena. V karanténě je ale při podávání tohoto typu krmiva nutná opatrnost, zvláště, pokud se v importu vyskytly alimentární potíže. Živé krmivo obecně není nijak preferováno, ale jeho oblibu lze označit za individuelní. Také u tohoto krmiva je nutné v karanténě postupovat opatrně a v prvních fázích raději snižovat deficit bílkovin pomocí některých preparátů s obsahem aminokyselin. Pokud se vyskytnou uvedené zažívací potíže, lze podat jako podpůrnou medikaci probiotika nebo preprobiotika (FOS). Důležité je také pravidelné dávkování vitaminů a minerálních látek. Ty je v prvním období po dovozu lépe dávkovat denně. Po adaptaci a aklimatizaci jsou ptáci tohoto druhu nenároční. Zpočátku jsou nervózní, ale pokud k nim chovatel přistupuje klidně, záhy se zbavují své bázlivosti a stávají se klidnějšími. Trpí nemocí všech panenek - často jim přerůstají drápky. To by měl chovatel hlídat a včas je zastřihovat. Předejde se tak řadě zbytečných úrazů, kdy mohou ptáci zůstat viset na pletivu nebo v koniferách právě za přerostlý drápek. Preventivně lze také do klece umístit vertikálně stébla trav nebo rákosu, která při šplhání panenek mohou svým drsným povrchem napomoci k obrušování drápků. V mimohnízdním období postačuje denní teplota okolo 18°C, s možným nočním poklesem na 15 - 12°C, při vlhkosti okolo 40 - 50%r. V době hnízdění pak ptáci potřebují denní teplotu 20 - 22°C, s možným nočním poklesem na 15°C, při vlhkosti okolo 60%r. Ani nároky na prostor nejsou velké. Chov i odchov lze realizovat v klecích alespoň 60 - 70cm dlouhých, kde chováme ptáky samostatně po jednotlivých párech. Chov lze realizovat i ve větších klecích nebo malých voliérkách (asi 0,5m3), kde se můžeme pokusit i o chov v jakési minikolonii dvou párů. Jejich chov lze pochopitelně realizovat i ve velkých, společných voliérách. U druhu je důležitá možnost výběru partnerů samostatně z většího množství ptáků. to platí zvláště pokud se chce chovatel pokusit o chov více párů v jednom zařízení. Zde je soudržnost partnerů v páru nutná. Nicméně ještě jednou je třeba zopakovat, že názory na chov těchto panenek ve více párech pohromadě nejsou zcela jednoznačné. Dobře sestavené a připravené páry zahnízdí záhy po jejich sestavení. Pro stavbu hnízda preferují budku nebo košíček (15×15×15×cm), ale postaví si hnízdo i v koniferách. Samec vybírá hnízdní místo a snaží se do něj nalákat samici. Pokud ta je s místem spokojena, začíná vlastní stavba. Když ptáci obsadí starší hnízdo, samice během krátké chvíle dokáže vyházet výstelku a může začít nová stavba. Samec nanáší stavební materiál, samice jej zpracovává. Nabízíme seno, trávu, sisalová a kokosová vlákna, mech, chlupy apod. Tok začíná čilým přeletováním nebo přeskakováním z bidélka na bidélko. Samec občas postrkuje z boku samici a má stéblo v zobáku. Někdy zpívá bez stébla, s otevřeným zobákem. Je natažen s mírně předkloněnou hlavou a zobákem směřujícím dolů. Posléze se přískoky přibližuje k samici. U tohoto druhu je několik modifikací námluv a tokavého chování. Samice, pokud je připravená ke spáření, se předkloní na bidélku, přisedne a zavibruje ocáskem. V sezení se přes den střídají oba partneři, v noci sedí samice většinou sama. Mláďata jsou po vylíhnutí holá a mají masovou barvu. V koutcích mají bílé papily typické pro druhy rodu Lonchura. Na horním zobáku mají podkovovitou kresbu. O krmení žebrají typickým způsobem pro astrildovité ptáky. Otáčejí hlavu ze strany na stranu s otevřeným zobákem a zdvíhají jazyk. Oči se jim otevírají 7 - 9 den po vylíhnutí. V tomto období je rodiče zahřívají přes den již jen velmi málo, v noci až do vylétnutí. Na kontrolu hnízda nejsou ptáci citliví. Mladé krmí na hnízdě oba rodiče. Kroužkujeme je kroužky o průměru 2,7mm. Ještě asi dva týdny po vylétnutí jsou mláďata rodiči dokrmována. V menších klecích mladé raději odstavíme, při chovu ve voliérách to není nutné. První přepeření končí asi ve stáří 3 - 4 měsíců, ale plně přepeřeni jsou až ve druhém roce. Chovné páry necháme v jedné sezóně vyhnízdit nejvýše třikrát, pak ptáky můžeme rozdělit podle pohlaví nebo jim zabránit v dalším hnízdění jejich umístěním ve skupině dalších druhů astrildovitých, kteří jsou přibližně stejné velikosti.
V mimohnízdním období tvoří základ krmné dávky kvalitní směs zrnin pro panenky v suchém stavu. Dále nabízíme zelené krmivo, ovoce a zeleninu, květy a pupeny stromů a keřů. Jednou týdně podáme vaječnou směs, kterou můžeme obohatit o některou speciální směs pro drobné plodo či hmyzožravé ptáky nebo například o sušené gamary, dafnie apod. Jednou za dva až čtyři týdny podáme aminokyseliny. Vitaminy a minerálie dávkujeme způsobem obvyklým pro uvedené období.
V době hnízdění pak krmnou dávku rozšíříme o předklíčené zrniny, nedozrálá semena trav, bylin a obilovin (pšenice). V době odchovu podáváme vaječnou míchanici, kterou můžeme vylepšit výše uvedeným způsobem. Lze podat i živé krmivo-larvy plesnivců, kukly, mšice, smýkaný hmyz. Ptáci ne vždy živé krmivo berou. Pokud ano, bez negativních dopadů na stávající hnízdění (opuštění mláďat). Odchovy jsou silnější a vitálnější. Jednou za týden až dva podáme aminokyseliny. Vitaminy a minerálie dávkujeme způsobem obvyklým pro toto období.
Panenku Nevermannovu a její chov lze doporučit i začínajícím chovatelům.
 

Panenka šedokrká - Lonchura hunsteini (Finsch, 1886)

Synonyma: amadina rezavoocasá
Anglický název: Hunstein´s Mannikin
New Ireland Mannikin
Black - breasted Mannikin
Německý název: Hunstein´s Nonne


• Panenka šedohlavá novohannoverská.

Velikost: délka 90 - 110mm
křídlo 48 - 50mm
Rozšíření:
druh vytváří v areálu svého výskytu tři poddruhy.

1. L.h.hunsteini - panenka šedokrká novohannoverská
Zbarvení:
Samec má čelo a temeno hnědavé, zadní krk šedobílý s tmavými lemy per. Křídla hnědá. Záda černá. Kostřec a svrchní krovky ocasní oranžově červenavé. Zbytek opeření je černý. Oko hnědé, zobák šedočerný, nohy šedé.
Samice je podobná samci, ale rozsah barvy na kostřci je menší, barva bledší. Také zbarvení boků a břicha je světlejší.
Mláďata jsou celkově hnědá, na spodině světlejší. Kostřec a horní krovky ocasní červenavé. Zobák šedý.
Výskyt:
Papua - ostrov Nový Hannover.


• Panenka šedohlavá novoirská.

2. L.h.nigerrima - panenka šedohlavá novoirská
Zbarvení:
Je podobné nominální subspecii, ale čelo, temeno a zadní krk má hnědé, s tmavšími lemy per. Kostřec a svrchní krovky ocasní žlutooranžové. Mláďata jsou u tohoto poddruhu tmavší a mají naznačenou černou kresbu.
Výskyt:
Papua - ostrov Nové Irsko.

3. L.h.minor - panenka šedokrká ponapská
Zbarvení:
Je podobné, jako u nominální subspecie, ale zadní krk je čistě bílý. Ptáci jsou také menší. Zde se nejedná o klasický poddruh. Druh byl reintrodukován na ostrov Ponape v roce 1920. Od té doby se zde tato populace vyvíjela zcela samostatně.
Výskyt:
ostrov Ponape v Karolínách.

Ptáci tohoto druhu se vyskytují v travnaté krajině a v zemědělsky kultivovaných oblastech. Zde se objevují ve velkých hejnech. Jejich potravou jsou především semena trav a bylin, ale i pěstovaných plodin. O tomto druhu nejsou známy žádné další údaje. Jeho biologie je zcela neznámá, ale lze předpokládat, že je podobná ostatním druhům panenek.
Druh pravděpodobně doposud nebyl dovezen do Evropy a nelze předpokládat, že se to v dohledné době změní.
Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (0x):

1
2
3
4
5

Autor textu Michal Vít
Autor fotografií Eva Vítová

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře