Panenky – rod Lonchura 14. díl

podrod Lonchura – panenka (Sykes, 1832) Panenka žlutobřichá - Lonchura flaviprymna (Gould, 1845) Synonyma: amadina žlutoocasá Anglický název:...

podrod Lonchura – panenka (Sykes, 1832)

Panenka žlutobřichá - Lonchura flaviprymna

(Gould, 1845)
Synonyma: amadina žlutoocasá
Anglický název: Yellow - rumped Mannikin
Yellow - tailed Mannikin
Německý název: Gelber Schilffink

Velikost: délka 105 - 110mm
křídlo 50 - 55mm
ocas 32 - 35mm

Rozšíření:
severozápadní Austrálie.

Zbarvení:
obě pohlaví jsou zbarvena stejně. Hlava a brada jsou bílé, zadní krk žlutavý. Hřbet a křídla hnědá. Kostřec a svrchní krovky ocasní žluté, až oranžově žluté. Krk a prsa krémově bílá, břicho a boky žluté. Spodní břicho, spodní krovky ocasní a opeření holeně černé. Při velmi dobrém osvětlení a u plně adultně vybarvených a dobře opeřených jedinců, lze pohlaví určit, při jistých zkušenostech, i vizuálně. Samice mívají našedlou bílou barvu hlavy a světlejší (šedavé) opeření prsou a břicha. Oko hnědé, zobák tmavě šedý, nohy šedomasové barvy.


• Panenka žlutobřichá.

Mláďata jsou celkově hnědá, na spodině světlejší. Zobák je světle šedý, nohy tmavě šedé.
Panenka žlutobřichá je obyvatelem bažinaté savany. Žije ve vysoké trávě, v porostech na okrajích vodních zdrojů, v močálovitých oblastech. Obývá i křovinaté krajiny s jednotlivými stromy. Není ale adaptována pro život v aridních stepích, i když sem občas (sezónně) zalétá za potravou. Nevzdaluje se příliš od zdrojů vody. Je také častým návštěvníkem ploch kulturních plodin - hlavně rýže. Nejedná se o obecný druh. Hojná bývá spíše lokálně, místy je i vzácná, Podobně, jako většina panenek, je sociálním druhem. Za potravou létá ve skupinách, ale i ve větších hejnech, někdy společně s panenkou hnědoprsou. Tato hejna mohou dosáhnout i několika set kusů. Nicméně i v takto velkých skupinách se panenky žlutobřiché drží pospolu. Hejna létají obvykle v uzavřené formaci. Základem potravy jsou drobná semena trav a bylin, a to jak zralá, tak v různých fázích zrání. Jak již bylo uvedeno, část potravy tvoří i kulturní plodiny - rýže, obiloviny. V době hnízdění se od těchto skupin oddělují jednotlivé páry. Hnízdo si staví ve vysoké trávě. Mívá oválný tvar a jako stavební materiál používá hlavně suchou trávu. Snáší 4 - 5 vajíček, inkubační doba je 13 - 14 dnů a mladí vyletují za 20 - 24 dnů.
Panenka žlutobřichá byla do Evropy dovezena poprvé v roce 1904 a v roce 1906 byla i odchována (R. Vít). Na trhu byla vždy poměrně nepravidelně až vzácně. V současné době se občas objevuje, ale ani dnes se nejedná o běžný druh. Podobně, jako ostatní australské druhy se ptáci nedováží (zákaz vývozu) a i to je důvod, proč nejsou u chovatelů tyto panenky hojné. Tento druh je, oproti většině panenek, citlivější na změnu prostředí. Občas se mohou objevit alimentární potíže po jejich přemístění z chovu do chovu. Zpočátku bývají také nervóznější, ale časem se uklidní. Teplota po přemístění by měla být stabilně nad 20°C, při vlhkosti asi 60%r. Důležité je zabezpečit ptákům po přesunu dostatek klidu. Z veterinárního pohledu nebývají tyto panenky obvykle nijak náročné. Uvedené alimentární obtíže po přesunu bývají lehčího charakteru a k jejich odeznění většinou postačí dieta, bylinné čaje nebo extrakty a zabezpečení dostatku klidu. V těžších případech lze nasadit metronidazol nebo ronidazol. Občas se může objevit kokcidióza nebo cochlosomóza. Celkem vzácně můžeme diagnostikovat invazní tracheobronchytidu nebo aspergilomykózu. U tohoto druhu došlo několikrát k nálezu střevních parazitů (R. Vít). I když se po příchodu do nového prostředí časem uklidní, zůstávají tyto panenky lekavé, při úleku se prudce rozlétnou a mohou si způsobit úraz nárazem, mnohdy i smrtelný. Jejich nároky na prostředí chovu jsou podobné, jako u ostatních druhů panenek. V mimohnízdním období postačí denní teplota okolo 18°C, s možným nočním poklesem na 15 - 12°C, při vlhkosti asi 50%r. V období hnízdění pak potřebují denní teplotu 20 - 24°C, s možným nočním poklesem k 15°C, při vlhkosti asi 60%r. Jejich nároky na prostor nejsou také nijak velké. K realizaci chovu i odchovu postačí klec o délce alespoň 60 - 70cm nebo malá voliérka (0,3 - 0,5m3), kde ptáky chováme samostatně po jednotlivých párech. Jejich chov je možný i ve velké, společné voliéře. Tyto panenky jsou snášenlivé ke všem spoluobyvatelům. Svým chováním se podobají panenkám hnědoprsým, které jsou ale klidnější. Do chovného zařízení je dobré umístit vertikálně silnější stébla trav nebo stébla rákosu, po kterých mohou ptáci šplhat. Tím dochází alespoň k částečnému obrušování drápků, které velmi rychle přerůstají, stejně jako u ostatních druhů panenek. Důležitá je u tohoto druhu možnost samovolného výběru partnerů do páru. Jednak se tím zvýší pravděpodobnost úspěšného odchovu a jednak je to, při chybějícím pohlavním dimorfismu, i pro chovatele jednodušší. Podobně jako u ostatních druhů panenek, je možné pokusit se o společný chov více párů v jednom prostoru. V malých, výše uvedených voliérkách můžeme chovat dva až tři páry, ve velkých voliérách je počet párů odvislý od početnosti jejich dalšího osazení. Tento typ chovu a jeho výsledky nejsou u tohoto druhu ale hodnoceny jednoznačně kladně. Panenky žlutobřiché jsou obecně velmi příjemnými chovanci. Dobře sestavený a připravený pár zahnízdí krátce po sesazení. Do prostor určených pro odchov je vhodné předsadit o 5 - 7 dnů dříve samičku. Ta se může lépe seznámit s novým prostředím a zvyknout si na ně. Ptáci obsadí budku nebo košíček (15×15×15cm), ale někdy postaví i volné hnízdo, především ve voliérách. Na jeho stavbě se podílejí oba partneři, samec nanáší stavební materiál a samička jej zpracovává. Jako výstelku používají jemnější seno nebo trochu peří. Dále nabízíme jemnější slámu, listy rákosu, podélně cupované listy kukuřice, sisalová a kokosová vlákna, chlupy apod. Při toku na bidélku samec napřimuje opeření zadního krku, hlavu má lehce natočenou směrem dopředu a mírně skloněnou. Zobák je otevřený a vztyčuje peří na bocích a břiše. Přitom zpívá. Nejedná se ale o vlastní sexuální chování, pouze o jakousi předehru. Samec také poskakuje, „páruje“ na bidélku s otevřeným zobákem a zdviženým opeřením. Samice sleduje samcův „tanec“ a pokud je připravena k páření, přisedne a zavibruje ocasem. Na snůšce se přes den střídají oba partneři, v noci sedí většinou samička sama. Mláďata jsou po vylíhnutí růžová (ale tmavší nežli u Panenky hnědoprsé). Zobáková kresba je tvořena podkovovitou skvrnou na horní i spodní čelisti zobáku, která je na horním patře doplněna 2 tečkami.
Na jazyku je pak tmavý proužek. Názory na kontrolu hnízda nejsou zcela jednotné. Někteří chovatelé ji nedoporučují s tím, že ptáci jsou na ni citliví. Jiné zdroje uvádějí, že kontrola hnízda není problém. Obecně lze tedy kontrolu provádět, ale ne příliš často. Mláďata na hnízdě krmí oba rodiče. Kroužkujeme kroužky o průměru 2,7mm. Rodiče mladé po vylétnutí dokrmují delší dobu, zhruba tři týdny (ale i 4 - 5 R. Vít). Je to do určité míry vyjímka mezi panenkami. V prvních 4 - 5 dnech se ještě mladí vracejí nocovat do hnízda, později již spí mimo něj. Po osamostatnění mladé v klecovém chovu odstavíme, při chovu ve voliérách to není nutnost, ale je to lepší. Přepeřovat začínají ve věku asi 2 - 3 měsíců. V tomto období jsou mláďata značně choulostivá, podobně jako mláďata Amadiny Gouldové (R. Vít). Zvláště kritické je období ve stáří 4 - 5 měsíců. Přepeření jsou mladí ptáci ve věku 5 - 6 měsíců, ale plného adultního vybarvení dosahují až ve druhém roce. Chovné páry necháme v sezóně vyhnízdit nejvýše třikrát. Pak je lepší ptáky rozdělit podle pohlaví. Samičky si tak mohou lépe odpočinout.
V mimohnízdním období tvoří základ krmné dávky kvalitní směs zrnin pro panenky, v suchém stavu. Dále nabízíme zelené krmivo, ovoce a zeleninu, květy a pupeny stromů či keřů. Jednou za týden podáme vaječnou směs, kterou lze obohatit o některou speciální směs pro drobné plodo či hmyzožravé ptáky nebo o sušené gamary, dafnie apod. Ve dvou až čtyřtýdenních intervalech dotujeme aminokyseliny. Vitamíny a minerálie dávkujeme způsobem obvyklým pro tuto periodu.
V době hnízdění rozšíříme krmnou dávku o předklíčené zrniny, nedozrálá semena trav, bylin a obilovin (pšenice, oves). V období odchovu pak podáváme vaječnou směs, kterou lze upravit výše uvedeným způsobem a můžeme nabídnout i živou potravu - larvy plesnivců, potemníků, kukly, drobný smýkaný hmyz apod. Potřeba živého krmiva je pár od páru jiná. Většina párů je schopna odchovat úspěšně i bez živého krmiva. Na druhou stranu tento druh bere živé krmivo snad nejvíce ze všech panenek. Je tak na každém chovateli, aby znal potřeby jednotlivých chovných párů a postupoval podle nich. Jednou za týden až dva dotujeme aminokyseliny. Vitamíny a minerálie dávkujeme způsobem obvyklým pro tuto periodu.
Panenku žlutobřichou a její chov lze doporučit i začínajícím chovatelům.
 

Panenka bledá - Lonchura pallida

(Wallace, 1863)

Synonyma: amadina žlutobřichá
Anglický název: Pale - headed Munia
Pallid Munia
Německý název: Gelbbauchnonne
Blaskopfnonne

Velikost: délka 105 - 112mm
křídlo 52 - 56mm
ocas 30 - 34mm
Rozšíření:
druh vytváří v areálu svého výskytu dva poddruhy (zeměpisné formy).

1. L.p.pallida - panenka bledá jižní
Zbarvení:
samec má čelo, bradu, líce a okolí očí bílé, temeno, týl a zadní krk šedobílé. Záda a křídla hnědá, kostřec kaštanově hnědý, svrchní krovky ocasní žlutohnědé. Prsa šedobílá, břicho a boky světle hnědé. Spodní břicho a spodní krovky ocasní tmavé, černohnědé. Oko hnědé, zobák stříbrošedý, nohy šedé.
Samice je velmi podobná samci, ale maska není bílá, ale šedobílá. Zbytek hlavy šedý, stejně jako prsa. Břicho světlé, okrově hnědé. Někdy do zbarvení břicha může zasahovat několik šedých per z barvy prsou. Spodní břicho a spodní krovky ocasní matně hnědé. Odlišení pohlaví podle rozdílů ve zbarvení není jednoduché a vyžaduje určitou zkušenost.
Mláďata jsou celkově hnědavá, na spodině světlejší.


• Panenka bledá jižní.

Výskyt:
Indonésie - Malé Sundy: Lombok, Sumbawa, Sumba, Flores, Timor a jižní Celebes

2. L.p.subcastanea - panenka bledá severní
Zbarvení:
je podobné, jako u nominální subspecie, ale břicho a boky jsou výraznější, kaštanově hnědé i ostatní barvy jsou tvrdší.
Výskyt:
Indonésie - střední část Celebesu (Sulawesi).

Panenka bledá obývá především travnatou step s porosty křovin, vysokou trávu, ale často zalétají i na zemědělsky kultivované plochy.Vyskytují se i na okrajích lesů, v mokřinách s planou rýží. Obvykle je nacházíme v nadmořské výšce okolo 1000m.n.m, ale existují i pozorování z výšky nad 1400m.n.m. (Clement, 1993) Přestože se v jejich domovině jedná o hojný nebo místně obecný druh, zpráv o jejich životě ve volné přírodě máme velmi málo. Běžně se vyskytují v menších skupinkách po 7 - 10 jedincích. Chovají se velmi opatrně. Při sběru potravy se nevzdalují od možného krytu (stromy, houštiny) na větší vzdálenost. Vždy jeden až dva ptáci „hlídkují“ a na jejich varovný signál odlétá celá skupina do úkrytu. Základem potravy jsou drobná semena trav a bylin, a to jak vyzrálá, tak i v nedozrálém stavu. Občas tito ptáci navštěvují plochy zemědělských plodin, hlavně rýže. Hnízdo si staví ve vysoké suché trávě. Snůška činí 4 - 6 vajíček, inkubační doba je 13 - 15 dnů a mladí vyletují za 20 - 23 dnů.
Panenka bledá se dostala do Evropy poprvé v roce 1879. Ptáci se objevovali na trhu pouze zřídka a po velmi dlouhou dobu na trhu chyběli. Je možné, že k nějakým importům došlo a tyto panenky byly zaměněny s panenkou bělohlavou. Koncem 20. století se objevují v importech častěji a ve větších počtech. Bohužel, mezi chovateli nebyl o tento druh velký zájem. Ptáci přicházejí v celkem dobrém stavu. V některých dovozech nebo jejich částech se může objevit gastroenteritida, jako důsledek stresu. Nebývá to často a pokud ano, jedná se o lehčí formu. K odeznění obvykle postačí dieta, bylinné čaje nebo extrakty a dostatek klidu. Z veterinárního pohledu jsou tito ptáci celkem bezproblémoví, občas můžeme zaznamenat kokcidiózu nebo invazní tracheobronchytidu (prskavka). V následném chovu stojí za zmínku cochlosomóza a ojediněle aspergilomykóza. Po příchodu potřebují ptáci teplotu 23 - 25°C, při vlhkosti 60 - 65%r. Hodnoty lze snižovat poměrně rychle, vždy ale s ohledem na zdravotní stav a kondici ptáků. Koncem karantény je vyhovující teplota okolo 20°C, při vlhkosti 50 - 55%r. Hned berou dobře běžnou směs zrnin pro panenky. Zpočátku ji podáváme v suchém stavu, pokud se nevyskytnou alimentární obtíže, můžeme ji nabídnout i předklíčenou. Na vaječnou směs se musí ptáci učit a ani později ji neberou vždy ochotně. Zájem o živou potravu je spíše okrajový, naopak velmi dobře berou zelené krmivo - ptačinec. Důležité je pravidelné dávkování vitaminů a minerálních látek, především vápníku (Ca). V karanténě jednou týdně podáme některý preparát s obsahem aminokyselin, kterým snižujeme možnou nedostatečnost bílkovin. Panenky bledé jsou zpočátku nervóznější, ale postupně se uklidní. Určitou plachost si ale zachovávají. Dobře adaptovaní a aklimatizovaní ptáci jsou nenároční a odolní. Problémem je, jako u všech panenek, rychlé přerůstání drápků, které je třeba hlídat a včas tyto zastřihovat. Předejdeme tím zbytečným úrazům. Svým chováním připomínají panenky bělohlavé. Jak již bylo uvedeno, pohlavní dimorfismus je u tohoto druhu pouze velmi málo patrný a základním znakem pro jejich sexaci tak zůstává zpěv samců. Tento nedostatek často může odradit chovatele od jejich nákupu. I u tohoto druhu je lepší a pro chovatele i pohodlnější, pokud si ptáci mohou vybrat samovolně partnery do páru. Nároky na mikroklima jsou podobné, jako u dalších panenek. V mimohnízdním období postačuje denní teplota 16 - 18°C, s možným nočním poklesem na 15 - 12°C, při vlhkosti asi 50%r. V období hnízdění pak potřebují denní teplotu 22 - 24°C, s možným nočním poklesem k 15°C, při vlhkosti asi 60%r. Jejich prostorové nároky také nejsou velké. K rea- lizaci chovu i odchovu postačí klec dlouhá alespoň 60 - 70cm, kde chováme ptáky samostatně po jednotlivých párech. V malých voliérkách (0,3 - 0,5m3) se můžeme pokusit o společný chov 2 - 3 párů těchto panenek. Výsledky tohoto chovu ale nejsou vždy jednoznačně kladné. Chov je možný i ve velkých, společných voliérách. Dobře sestavený a připravený pár zahnízdí záhy po jeho sesazení. Je vhodné do odchovných prostor předsadit o 5 - 7 dnů samičku, která má tak více času na seznámení s novým prostředím. Panenky bledé zahnízdí v budce nebo košíčku (12×12×12cm), ale postaví si i volné hnízdo (častěji ve voliérách). To pak mívá krytý vchod. Jako stavební materiál podáváme hrubší i jemnější seno, kokosová a sisalová vlákna, podélně cupované rákosové nebo kukuřičné listy, mech apod. Na stavbě hnízda se podílejí oba partneři, samec přináší stavební materiál, samička jej zpracovává. Tok obsahuje mnoho prvků chování se stéblem. Samec začíná tok úklonem dolů, otáčí ocas směrem k samici. Péruje na bidélku. Pokud je samice blízko, nakloní se samec dopředu, natahuje se s hlavou lehce skloněnou dolů. Napřimuje peří na bocích a břiše. Má otevřený zobák a zpívá. Sklání a zdvedá hlavu a zároveň s ní otáčí ze strany na stranu. Tok je podobný jako u ostatních druhů panenek. Přes den se v sezení na snůšce střídají oba partneři, v noci sedí většinou samička sama (ale není to pravidlem). Na kontrolu hnízda mohou tyto panenky reagovat citlivěji, ale omezenou kontrolu (časově) snášejí. Mláďata na hnízdě krmí oba rodiče. Mladí mají tmavou pokožku. Zobákovou kresbu tvoří podkovovitá skvrna na horním zobáku a obdélníková tečka na dolní čelisti. Prvních pět nocí po vylíhnutí hřejí rodiče intenzivně mláďata, vždy je jeden z nich v budce (Restall). Kroužkujeme kroužky o průměru 2,7mm. Mladí jsou dokrmování rodiči ještě asi 14 dnů po vylétnutí, pak je odstavíme. Přepeřovat začínají ve stáří 9 - 10 týdnů, přepeřeni bývají ve stáří asi 3 - 4 měsíců, ale do plně adultního šatu dobarví až druhým rokem, podobně jako naprostá většina druhů panenek. V sezóně necháme chovné páry zahnízdit nejvýše třikrát, pak je rozdělíme podle pohlaví. Samičky si tak mohou lépe odpočinout.


• Panenka bledá severní – samec.

V mimohnízdním období tvoří základ krmné dávky kvalitní směs zrnin pro panenky v suchém stavu. Dále nabízíme zelené krmivo, ovoce a zeleninu, květy a pupeny stromů a keřů. Jednou týdně podáme vaječnou směs. Ve dvou až čtyřtýdenních intervalech dotujeme aminokyseliny. Vitamíny a minerální látky dávkujeme způsobem obvyklým pro tuto periodu.
V období hnízdění rozšíříme krmnou dávku o předklíčené zrniny, nedozrálá semena trav, bylin a obilovin (pšenice, oves). V době odchovu pak podáváme vaječnou směs, kterou lze obohatit o některou speciální směs pro drobné plodo a hmyzožravé ptáky nebo o sušené dafnie, gamary ap. Můžeme nabídnout i živé krmivo - larvy plesnivců, potemníků, kukly apod., ale ptáci ve velké většině případů o toto krmivo nejeví zájem. Jednou za týden dotujeme aminokyseliny. Vitamíny a minerálie dávkujeme způsobem obvyklým pro toto období.
Panenku bledou a její chov lze doporučit i začínajícím chovatelů, i když dosažení odchovu není u tohoto druhu až tak jednoduché.
Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (1x):

1
2
3
4
5

Autor textu Michal Vít
Autor fotografií Eva Vítová

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře