Astrild bělolící

Když jsem astrildy bělolící viděla poprvé, nijak mě nenadchli. Připadali mně takoví neslaní, nemastní, žádný výraz ani okaté zbarvení. Ale nakonec mě přece zaujali a zjistila jsem, že mají své kouzlo a i když nehýří barvami, jsou to velmi zajímaví ptáčci.

• obr. 1 – Přední strana klece s klasy prosa.

Je to tak dva, tři roky nazpátek, když se konala výstava Náš chov v Lysé nad Labem a já jsem, jako každoročně, obsluhovala náš stánek Klubu přátel exotického ptactva. Tak jsem celé dny mohla pozorovat skupinu astrildů ve voliérce. Skladba byla následující: pár pásovníků dlouhoocasých, astrildů bělolících, nějakých panenek, chůviček a myslím i párek amadin nádherných, už si přesně nevzpomínám. Ale proč o tom píšu. Právě na této výstavě mě oslovili astrildi bělolící a od té doby vím, že to vůbec nejsou nudní ptáčci, jak jsem se zpočátku mylně domnívala. Úplně jsem se do nich zbláznila. V té voliérce se úžasně předváděli a vůbec jim nevadilo, že se na ně dívají tisíce očí. Uprostřed davu chodili na krmení, koupali se, sameček předváděl jak umí zpívat a dokonce se snažil nosit i na hnízdo, no úžasné divadlo. Nakonec jsem neodolala a předloni jsem si několik kousků pořídila. Letos se mi povedl první odchov. Ale nebyla to snadná cesta, protože pořídit si samičku dá docela zabrat a první nakoupení ptáčkové byli všichni samečci. Mladou samičku jsem získala loni na podzim od kamaráda, který ji měl lichou a bylo mu líto, že je sama. Tak mi ji prodal.

• obr. 2 – Pohled na klasy prosa zevnitř klece a na košíček s hnízdem.

Ihned jsem ji dala do páru s jedním mladým fešákem, umístila jsem je do bednové klece o rozměrech 120×40×40 cm, tu jsem vybavila budkou, různými hnízdy a košíčky a čekala, co se bude dít. V podstatě se nedělo vůbec nic. Buď samička byla ještě velmi mladá nebo bylo něco špatně s krmením nebo ve vybavení. Mně se nechtělo čekat, jsem od přírody velmi netrpělivý tvor, a tak jsem samičce sebrala samečka a dala k ní jiného fešáka. Zdálo se mi, že tato volba byla docela dobrá, ale zase se nic nedělo. Říkala jsem si, že si na sebe potřebují asi trochu zvyknout, obrnila jsem se trpělivostí a zase čekala. Už se mi to zdálo moc dlouho a pořád nic. V ten okamžik jsem dostala nápad a na dráty klece jsem kolíčky na prádlo připnula klasy žlutého a červeného senegalského prosa, aby měli větší soukromí (obr. 1 a 2). A světe div se, ptáci to přijali velmi kladně a zanedlouho sameček začal nosit stelivo do jednoho košíčku, samička snesla dvě vajíčka a zasedla. Já se těšila na malinké astrildíčky. Jenže ouvej, tato snůška byla neoplozená a já byla velmi zklamaná. Za krátký čas po tomto zjištění astrildi bělolící tato vajíčka vyházeli, sameček začal znovu nosit stelivo na hnízdo a brzy oba zmizeli v košíčku. Sameček se chvilkami pohyboval po kleci, ale samička pevně seděla na vajíčkách (obr. 3). Jen jedinkrát jsem ji viděla mimo hnízdo a té chvíle jsem využila pro kontrolu hnízda. Byla v něm čtyři krásná vajíčka a všechna oplozená! Jupí, zaradovala jsem se, budou astrildíčci. Od té doby jsem se snažila je moc nevyrušovat, jen rychle nakrmit, vyměnit vodu v koupelničce a v napáječce, zkontrolovat jestli jsou živí a rychle pryč. Jednoho dne jsem zjistila, že se oba ptáčci stále častěji pohybují mimo hnízdo a tak jsem neodolala a znovu jejich hnízdo zkontrolovala. K mé veliké radosti v něm seděli čtyři mladí astrildi bělolící. Už byli dostatečně velcí, abych je mohla okroužkovat. To jsem taky rychle udělala a pak už jsem jim dala pokoj. Za nedlouho z košíčku mladí astrildi vyletěli. Dnes už jsou odstavení a mají se čile k světu. Jen bude trochu problém určit pohlaví, zatím si myslím, že jsou to dva samečci a dvě samičky (obr. 4). Pokud to dobře dopadne a budou mezi mladými astrildy bělolícími nějaké samičky, tak mám základ pro další chov. Doufám, že to vyjde.

• obr. 3 – Pohled na hnízdící astrildy bělolící.

Ke krmení dávám suchou směs drobných semen prosovitých trav od různých firem, vaječnou míchanici si dělám sama v tomto složení: nastrouhané vaječné žloutky, sušené dafnie, písek (Pterosan nebo jiný určený pro ptáky), hroznový cukr (Glukopur), jemně nastrouhanou mrkev, jemně nasekané kopřivy, vlhkou naklíčenou směs drobných semen prosovitých trav, strouhanku. Občas přidávám vitamíny, minerály a stopové prvky. Na dráty klecí připínám svazky klasů žlutého a červeného senegalského prosa i jiných trav.

• obr. 4 – Odstavená mláďata, již skoro dospělá.

Okamžitě po odstavu jsem košíček, ve kterém astrildi bělolící hnízdili vyndala z klece, pořádně ho vyčistila a znovu do klece nainstalovala na to samé místo, přidala jsem stelivo a čekala, co bude dál. Zpočátku se nedělo vůbec nic. Nedávno jsem samečka zastihla v plné práci, jak nosí pilně na hnízdo a teď páreček sedí na třech vajíčkách. Doufám, že oplozených.