Panenky – rod Lonchura 21. díl

podrod Lonchura – panenka (Sykes, 1832) Panenka bornéská – Lonchura fuscans (Cassin, 1852) Synonyma: amadina bornejská Anglický název: Dusky...

podrod Lonchura – panenka (Sykes, 1832)

Panenka bornéská – Lonchura fuscans (Cassin, 1852)


Synonyma: amadina bornejská
Anglický název: Dusky Munia
Black Borneo Mannikin
Německý název: Borneobronzemänchen

Velikost:
délka 115–120 mm
křídlo 54–58 mm
ocas 33–36 mm

Rozšíření:
Indonésie – Borneo, ostrovy Natuna, Banggi, Filipíny.

Zbarvení:
obě pohlaví jsou zbarvena stejně. Základní barva je hnědá, na svrchní straně až hnědočerná. Na hlavě mají některá pera světlejší ostny. Počet a rozsah je ale značně variabilní, mohou se objevit i po stranách krku. Hnědá pera na spodině a bocích mají tmavší lem. Sytost hnědé barvy je také variabilní. Obecně lze říci, že pod dobrým nasvícením u plně adultně vybarvených jedinců (od druhého roku), má samec tmavší barvy, které se mohou zdát jakoby lesklé. Ale i zde je velká variabilita a nelze toto brát vždy za stoprocentní pohlavní dimorfismus Horní čelist zobáku je tmavě šedá, až černá, spodní čelist šedá. Takto vybarveni jsou ptáci ale až ve druhém roce života. V prvním roce je zbarvení světleji hnědé, na spodině bez tmavších lemů per.
Mláďata jsou celkově hnědá, na spodině šedohnědá. Zobák je černý.

Tato panenka je obyvatelem nižších poloh na Borneu, většinou do 500 m. n. m. Žije v travnaté, otevřené krajině, na zemědělsky kultivovaných plochách, na okrajích sekundárních lesů, v křovinách apod. Zastihnout je můžeme i na zahradách, plantážích v blízkosti lidských aglomerací. Velmi často se objevují na rýžových, ale i obilních polích. Nejčastěji žije v párech nebo v malých, snad rodinných skupinkách. Pouze při náletech na rýžová nebo obilní pole lze pozorovat větší skupiny. Mnohdy se přidružuje i k jiným panenkám. Bohužel, díky zbarvení se ptáci velmi špatně pozorují. Základem potravy jsou semena trav, bylin, ale i kulturních plodin. Hnízdo si staví v křovinách, ve vysoké trávě, ve výšce 1-2m nad zemí. Velmi často nedaleko vody. Občas se ale hnízda nacházejí i na stromech ve výšce 3–15 m. Jako rekord lze označit hnízdo ve výšce 77 m (Restall). Snůška činí 2–8 (obvykle 3–6) vajíček, inkubační doba je 13–15 dnů a mladí vyletují asi za tři týdny.
Tento druh byl poprvé dovezen do Evropy v roce 1931. Krátce po tomto dovozu došlo k odchovu Kříženců s chůvičkou. První odchov se podařil v roce 1940 (W. Landberg). Po dlouhou dobu šlo o druh, jehož dovozy jsou víceméně náhodné. Koncem 20. století bylo realizováno několik větších importů. Ptáci přicházejí do Evropy v celkem dobrém stavu. Běžným jevem bývají lehké alimentární obtíže, které většinou odeznívají po nasazení diety, bylinných čajů nebo extraktů. Větším nebezpečím může být aspergilomykóza. Tyto panenky pocházejí z vlhkých oblastí a mají tak vyšší vnímavost. Nejlepším lékem zde je prevence – udržení vlhkosti na přijatelné úrovni a snížení prašnosti jak prostředí, tak i krmiv. V následném chovu se pak může objevit občas i cochlosomóza nebo kokcidióza. Po naskladnění potřebují ptáci teplotu 23–25 °C, při vlhkosti 65–70 % r. Hodnoty nelze snižovat tak rychle, vždy to musí být ale v závislosti na zdravotním stavu a kondici ptáků. Koncem karantény je odpovídající teplota 20–22 °C, při vlhkosti 50–60 % r. Bezprostředně po příchodu berou dobře běžnou směs zrnin pro panenky. Nejprve v suchém stavu, později, pokud se nevyskytnou alimentární obtíže je možné ji nabízet i předklíčenou, ale vždy s určitou opatrností. Vaječnou směs začnou brát až po delší době a její obliba je individuální. Rády mají zelené krmivo (ptačinec). Zájem o živou potravu je okrajový. Důležité je správné dávkování vitaminů a minerálních látek, hlavně vápníku (Ca). Jednou týdně můžeme v průběhu karantény zadotovat aminokyseliny některým preparátem s jejich obsahem. Snižujeme tak karenci bílkovin. V prvních fázích po naskladnění se osvědčuje také podání probiotik nebo preprobiotik (FOS). U tohoto druhu panenek probíhá aklimatizace i adaptace mírně delší dobu, než-li u jiných druhů. Chovatel s tím musí počítat a pokračovat s adaptací ještě ve svém chovu (tedy u importovaných ptáků). Zpočátku bývají ptáci nervózní a plašší, později se výrazně zklidní. Jako ostatním panenkám, i tomuto druhu velmi často přerůstají drápky. Do chovatelského zařízení je proto vhodné umístit vertikálně několik stvolů rákosu nebo silnějších travních stébel. Při šplhání po nich si ptáci o jejich drsnější povrch alespoň částečně drápky obrušují. I u tohoto druhu je lepší ponechat výběr partnerů do páru na samotných ptácích. Ti ale obvykle přijmou bez problémů i partnera dodaného jim chovatelem. V minulosti se tito ptáci (snad z nedostatku jedinců) často křížili s chůvičkou. Stejner a Langberg usuzovali, že tímto způsobem by bylo možné získat téměř čisté chůvičky. Po aklimatizaci nejsou tyto panenky zvláště choulostivé. V mimohnízdním období postačí denní teplota okolo 20 °C, s možným nočním poklesem na 15–12 °C, při vlhkosti asi 50 % r. V době hnízdění pak potřebují denní teplotu 22–24 °C, s možným nočním poklesem k 15 °C, při vlhkosti asi 65–70 % r. Prostorové nároky nejsou také velké. K realizaci chovu i odchovu postačí klec o délce alespoň 60–70 cm nebo malá voliérka, kde chováme ptáky samostatně, po jednotlivých párech. Pochopitelně je možný jejich chov i ve velkých, společných voliérách. Tyto panenky jsou snášenlivé a brání pouze okolí svého hnízda. Dobře sestavený a připravený pár zahnízdí krátce po sesazení. Hnízdo si postaví v budce nebo košíčku (12×12×12 nebo 15×15×15 cm), ale i volně v houští nebo v koniferách. Na jeho stavbě se podílejí oba partneři, samec nanáší stavební materiál a samička jej zpracovává . Podáváme seno, podélně cupované listy rákosu nebo kukuřice, kokosová a sisalová vlákna, chlupy apod. Tok je podobný jako u ostatních druhů panenek. Samec „nahání“ samici po kleci nebo voliéře. Posléze usedne vedle ní. Zpívá s napřímeným peřím na krku a spodině těla, „péruje“ na bidélku na natažených nohou. V sezení na snůšce se střídají oba partneři. Na kontrolu hnízda nejsou tyto panenky nijak citlivé. Mladé na hnízdě krmí oba rodiče. Kroužkujeme kroužky o průměrů 2,7 mm. Mladí se po vylétnutí rychle osamostatní. Již třetí nebo čtvrtý den začínají zobat a plně samostatní jsou asi za dva týdny, kdy je odstavíme. Přepeřování začíná ve dvou měsících stáří a ptáci jsou přepeřeni obvykle ve 3–4 měsících. Do plného adultního šatu ale dobarví až ve druhém roce života. Chovné páry necháme vyhnízdit v jedné sezóně nejvýše třikrát a pak ptáky rozdělíme podle pohlaví.
V mimohnízdním období tvoří základ krmné dávky kvalitní směs zrnin pro panenky v suchém stavu. Dále nabízíme zelené krmivo, ovoce a zeleninu, květy a pupeny stromů a keřů. Jednou týdně podáme vaječnou směs, kterou lze obohatit o některou speciální směs pro drobné plodo či hmyzožravé ptáky nebo o sušené gamary, dafnie apod. Ve dvou až čtyřtýdenním intervalu dotujeme aminokyseliny. Vitaminy a minerálie dávkujeme způsobem obvyklým pro dané období.
V době hnízdění rozšíříme krmnou dávku o předklíčené zrniny, nedozrálá semena trav, bylin a obilovin (pšenice). V době odchovu pak podáváme vaječnou směs, která může být obohacena výše uvedeným způsobem. Lze nabídnout i živou potravu – larvy plesnivců, potemníků, kukly apod. K úspěšnému odchovu ji ale ptáci většinou nepotřebují. Jednou za týden až dva dotujeme aminokyseliny. Vitaminy a minerální látky dotujeme způsobem, obvyklým pro dané období.
Panenku bornéskou a její chov lze doporučit i začínajícím chovatelům. Bohužel stavy tohoto druhu v Evropě nejsou příliš silné, ani stabilní a v dohledné době nelze předpokládat zlepšení.
Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (0x):

1
2
3
4
5

Autor textu Michal Vít
Autor fotografií Eva Vítová

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře