14. VÝSTAVA DROBNÝCH EXOTŮ PTAČÍ SVĚT V LYSÉ NAD LABEM

Tahle pozoruhodná soutěžní výstava drobných exotů, především však výstavních zebřiček, se konala na výstavišti v Lysé nad Labem ve dnech 7.–9. prosince roku 2007. Výstava zabere zhruba polovinu pěkného výstavního sálu a to v době, kdy se na výstavišti konají tak zvané mikulášské trhy. V této době se neplatí vstupné jak do areálu výstaviště, tak i na výstavu samotnou. To je docela zajímavý prvek celé akce. Výstavu zastřešuje po pořadatelské a investorské stránce pražský KPEP, ovšem prací a organizace se zúčastňuje taková ucelená parta nadšenců, kteří se sejdou z různých koutů naší vlasti. Také vlastní soutěže se obvykle zúčastní se svými opeřenci špičkoví chovatelé. Panuje přátelská atmosféra a obvykle se tady sejdou přátelé, které jinak celý rok nevidím. Ačkoliv jde především o drobné exoty, zebřičky, chůvičky, rýžovníky, pásovníky, Amady Gouldové a vlastně všechny drobné exoty, kteří nesou uzavřený chovatelský kroužek, jsou tedy prokazatelně odchovaní a právě tito ptáci soutěží, najdete na výstavě i barevné kanáry a samozřejmě prodej. A to v tomto posledním ročníku, řekl bych, bohatý prodej. Výstavní část drobných exotů je, řekl bych klasická, výstavní část barevných kanárů by se dala nazvat bodovaným prodejem, tedy nejméně z poloviny. Soutěž byla totiž rozdělena na část A a část B. Část A byla nazvána mistrovskou, to proto, že vítěz této části se stal mistrem KPEP, část B byla nazvána jako otevřená. Kanáři jsou, stejně jako všichni ptáci umístěni v bodovacích klecích, posouzeni, ale můžete si je koupit ihned po otevření výstavy, ovšem jen ty z části B. Mnozí z návštěvníků to již vědí, proto nejvíce kanárkářů tady potkáte hned v pátek. Zájemce z řad chovatelů drobných exotů buď při příjmu exponátů ve středu, anebo při jejich výdeji v poslední den výstavy, kterým je neděle.

Tahle výstava má svojí historii. Začínala v roce 1992 v Nymburce, kde jí pořádala jako soukromý podnik parta nadšenců v objektu zapůjčeném svazem zahrádkářů, který je tam všeobecně znám pod jménem Mošťárna. První výstavy jsem se nezúčastnil a to z jednoduchého důvodu. Nenašel jsem to. Jel jsem tam tenkrát autem, mrzlo, drobně sněžilo a byl jsem rád, že jsem se udržel na silnici. Na náměstí jsem chytil prvního jazyka a ptal se na cestu. O nějaké výstavě ptáků nic nevěděl a mně těsně před tím vypadlo z hlavy to kouzelné zaklínadlo mošťárna. Projezdil jsem půlku města, tloukl hlavou do volantu, ale to kouzelné slůvko ne a ne naskočit. Nakonec jsem to vzdal a vracel se domů. Přijíždím takhle do Počernic, přestalo sněžit, udělalo se takový světlo a najednou to bylo tady. Za jízdy jsem si křičel: mošťárna hlupáku! Nevracej se, to musí bejt nějaký znamení! Potom se na tomhle místě konalo ještě deset dalších výstav a posléze se to stalo oblíbeným podnikem v takovém domácím prostředí, na které všichni s láskou vzpomínají. Nakonec však zahrádkářům dosloužil kotel ústředního topení a muselo se to stěhovat do Lysé nad Labem. Začala nová etapa v moderním sále. Časem se podařilo podchytit chovatele, kteří něco znamenají a to především v chovu výstavních zebřiček, chůviček, ale i drobných exotů. Nemyslím si však, že by účast byla ve všech disciplinách skutečně ta nejlepší. Všichni se třeba diví, že tady obvykle nebývá velké množství amad Gouldové, které v našich chovech najdeme v poměrně hojném počtu. Je to asi tím, že tyto atraktivní ptáky chovatelé vyprodají dřív, než je stačí vystavit.

• Dekorace na kleci pro vítěznou chůvičku.

Silnou stránkou této výstavy je její organizace. Výstava je uspořádaná. Tím myslím to, že ptáci v bodovacích klecích jsou pěkně na svém místě. Šedé zebřičky samci vedle šedých zebřiček samců, následují samice, skořicové zebřičky, japonské chůvičky pěkně za sebou, pásovníci, prostě všechno. A katalog. Všechno sedí a také vidíte, že chovatelé chodí s katalogem okolo klecí, srovnávají, diskutují. V katalogu najdete číslo klece, název ptáka, pohlaví (pokud je tedy vystavovatel uvede nebo se dá rozeznat), číslo kroužku, počet získaných bodů, umístění na prvních třech místech ve třídě a jméno vystavovatele. V takovém případě vám výstava může opravdu něco dát, zvláště u zebřiček, kde již po řadu let posuzuje jeden z nejlepších německých posuzovatelů pan Harting. Musím konstatovat, že ten, kdo si na tuto výstavu nevymezí svůj čas, nemá pravděpodobně o chov výstavních ptáků opravdový zájem. Myslím si, že až dosud k lepšímu srovnávání ptáků tady napomáhala i skutečnost, že na této výstavě se hodnotili jen jednotlivci, neposuzovaly se kolekce. Kolekce mají svůj význam až při opravdu větším počtu vystavených ptáků. Je to o něčem jiném než třeba na AZ Schau nebo na světovém šampionátu, kde soutěží tisíce ptáků a stovky vystavovatelů. Nejsem však rozhodně nakloněn soutěži kolekcí. Soutěž kolekcí je soutěží průměrnosti. Čtyři méně hodnotní ptáci získávají více než tři vynikající a jeden, který nabral nějakou ztrátu, která může opět zmizet. Chov ptáků je však založen na jednotlivcích! Nikdy na nějakém kolektivu. K vítězi, respektive nejlepšímu ptáku jakékoliv výstavy se snažíme najít opět ten nejvhodnější, nejlepší protějšek. Nejlepší pták výstavy, pokud je členem neúspěšné kolekce, naprosto zmizí z pohledu. Někdy se vynoří představa, že soutěž kolekcí je přehlídkou nejlepších chovatelů. To není tak docela pravda. Soutěží především ti, kteří mají nejvíce ptáků. V tomto časovém údobí u nás pak skoro nikdo. Také se soutěže kolekcí tentokrát zúčastnil pouze jeden chovatel v soutěži chůviček. Shodou okolností to je sice jeden z nejlepších chovatelů těchto ptáků u nás, ale co je to za soutěž? Ten, kdo tuto disciplinu na výstavu prosadil, se zřejmě špatně probudil. Občas se stává, že máme po ránu zalepené oči. Tato výstava, ačkoliv má vlastně celostátní charakter, je spíše výstavou menší. Myslím tím v evropském pojetí, nikoliv u nás. Jestliže na holandském šampionátu zebřiček bývá okolo tří tisíc soutěžících ptáků, tady jich v letošním roce soutěžilo 166. Kde to však u nás jinde najdete? Snad v Nemošicích, kam jsem se ovšem v letošním roce nedostal, anebo snad na Exotě? Tohle nemohu posoudit, protože jsem sice v Olomouci byl, ale zase jsem již nedostal katalog, takže to bylo pro mne vlastně o ničem. Výstava v Lysé má svůj perfektní katalog jako základ. Na jeho obálce najdete emblém výstavy, který potom najdete i na bodovacích lístcích a kokardách, kterými jsou dekorovány klece vítězů jednotlivých tříd, skupin i celkový vítěz výstavy. Tím se stává nejvýše hodnocený pták výstavy. Za současné situace se obvykle stává nejvýše hodnoceným ptákem vítěz soutěže zebřiček, což také dobře dokladuje situaci v chovu drobných domestikovaných exotických ptáků u nás. Zebřičky jsou nejvíce prošlechtěným druhem takových ptáků u nás a směle mohou soutěžit o nejlepší umístění po celé Evropě. Pomocí výstavy v Lysé nad Labem, ale hlavně pomocí vzorově zpracovaného katalogu této výstavy můžeme docela dobře sledovat vývoj této soutěžní discipliny. Katalog totiž obsahuje kromě toho, co by katalog vždy obsahovat měl, rovněž přehledné tabulky předchozích ročníků výstavy. Počet vystavovatelů, počet vystavených ptáků v jednotlivých soutěžních kategoriích a jména vítězů. Protože katalog těchto výstav má tuto svojí kvalitu vždy, může potom odborník pracovat na jeho základě i po letech. A je také na čem pracovat. Třeba speciální odborná kniha o zebřičkách na našem trhu chybí. Ale chybí i zmodernizovaný standard pro tyto ptáky. Jak je to potom s posuzovateli této odbornosti u nás, si netroufám ani odhadovat. Existuje sice zatím několik specialistů, kteří by byli schopni posoudit stejný počet ptáků jako pan Harting a dospět také ke stejnému výsledku, ale na budoucnost této discipliny si netroufám ani pomyslet. Prozatím jsem si všimnul, že se začínají objevovat některé nesrovnalosti v pojmenování barevných rázů u zebřiček, tedy barevných rázů, řekněme staršího typu, přičemž novější rázy mají pojmenování vzniklá živelně, ale naštěstí se taková pojmenování vžila a jsou používaná obecně. Ovšem kromě pojmenování isabelová. Tady bude zapotřebí začít a říci standardně: isabelová používáme pro tyto ptáky, někde to publikovat a doložit dobrými fotografiemi takových ptáků. V zahraničí se totiž jméno isabelová původně používalo pro ptáky, které nelze podle vnějšího vzhledu rozeznat od skořicových, ovšem takoví ptáci dědí svojí barvu jinak než klasičtí skořicoví. A jenom od takovýchto isabelových je možné v kombinaci s bělobřichou dostat jako konečný produkt tak zvané rudoboké. Samec má jen rezavou kresbu lící a boků, samice je celá bílá. To je ode mne jen takové nakousnutí problémů, které by bylo záhodno řešit, anebo přinejmenším o nich začít přemýšlet. Na výstavě v Lysé nad Labem jsem viděl velké množství barevných rázů zebřiček, které by bylo možné dávat za vzor a dokonce některé rázy, které jsem viděl jen opravdu zřídka.

• Voliéra leskoptví, kardinálů a timálií.

Věnujme se tedy nyní výhradně tomuto poslednímu ročníku výstavy v Lysé nad Labem. V sekci drobných exotů bylo posouzeno celkem 339 ptáků. Barevných kanárů potom dalších 91 kusů. To je celkem 430 kusů ptáků. Od pátého ročníku v roce 1997 je vedena evidence počtů vystavených ptáků, takže je možné tyto počty porovnávat. Od roku 1997 vidíme, že se zájem o tuto výstavu postupně zvyšoval a zájem vystavovatelů dosáhl svého vrcholu v roce 2002, kdy bylo vystaveno celkem 504 ptáků. Po tomto vrcholu došlo k mírnému útlumu, když v roce 2003 bylo vystaveno 450 a v následujícím roce 2004 pak 442 ptáků. V roce 2005 nebyla výstava povolena jako důsledek paniky vyvolané tak zvanou ptačí chřipkou. Jak se ukazuje, vybudovat povědomí o výstavě mezi chovatelskou veřejností a vzbudit zájem o vystavování je věc opravdu křehká a vyžaduje opravdu nemalou námahu. Ačkoliv se výstava v roce 2006 opět uskutečnila, vliv zrušeného ročníku se názorně projevil, když bylo vystaveno jen 284 ptáků, což je vůbec nejméně od roku 1997, od kdy jsou tyto údaje vedeny. Takže letošní počet 339 kusů vystavených drobných exotů můžeme považovat za pozitivní trend. Rád bych se pozastavil ještě nad jedním jevem, kterým je takový nějaký zastaralý pohled, či přístup. Nebo jak to jinak nazvat? Chovatel řekne: dám vám tam nějaké ptáky na výstavu. Komu je dá na výstavu? Je tam nějaká dobrovolná skupina, která tu výstavu připravuje a odvádí nějaké dílo navíc, ale všichni to přeci dělají sami pro sebe a navíc i pro ty, kteří tam pracovat nemohou, anebo nechtějí. Vystavovatel přeci nevystavuje proto, aby se nějaké omezené skupině zavděčil, ale především proto, aby si nechal posoudit svoje vlastní ptáky. Tohle je přeci fórum, kde se může setkat s chovateli a prohovořit si odborné věci. Ono to tak skutečně funguje, ale asi si to lidé jaksi ani neuvědomují.
Nejsilnější skupinou vystavovaných ptáků jsou zebřičky. Nejvyšší počet vystavených ptáků této kategorie byl opět v roce 2002 a to 234 kusů. V letošním roce to bylo jen 166 kusů zebřiček. Nejslabším ročníkem byl první zaznamenávaný ročník 1997, kdy soutěžilo 146 kusů zebřiček a potom ročník 13. v roce 2006, kdy se zúčastnilo 154 kusů. Po ptačí chřipce tedy opět mírný vzestup. Ukazuje se názorně, že výstavní zebřičky jsou u nás nejoblíbenějšími ptáky a špičkoví chovatelé, kterých ale zas až tak moc není, dokáží svoje chovy doplňovat špičkovými ptáky ze zahraničí a to za nemalou cenu. To se však odráží v kvalitě ptáků. Napočítal jsem na 30 ptáků, kteří dosáhli 90-ti bodů a více. To máte 18 % všech vystavených zebřiček, které by mohly být oceněny zlatou medailí. Bylo více takto vysoce oceněných ptáků, než bylo ptáků NU, tedy vyloučených ze soutěže. To všechno jednoznačně říká, že zebřičky jsou u nás kvalitní. Tohle by se asi mělo nějak projevit na zájmu posuzovatelů, či adeptů na posuzování při návštěvách výstav. Což takhle, kdyby posuzovatelé a adepti na posuzování museli místo školení předkládat rozbor situace na předem vytipovaných výstavách? Třeba Exota, Lysá, Nemošice. Aby si dokázali vůbec představit, jak má vítěz dobré výstavy vypadat. Celkovým vítězem soutěže zebřiček, jakož i celkovým vítězem výstavy se stal jako nejlépe hodnocený pták samec zebřičky ve skořicové barvě. Chovatel Jiří Švadlenka. To není jen tak někdo, ale pan mistr. Ostatně vyhrál v Lysé nad Labem v letech 2001, 2002, 2003, 2004 a 2007. Víc tedy asi psát nemusím. V roce 2007 byl dekorován šerpou, odkoukanou sice v Ebersbachu, nicméně to působí impozantně, důstojně, ale také trochu zábavně, když se při dekorování v jednu chvíli na tom vyznamenání málem oběsili dva lidé, jak dekorující, tak i vyznamenaný.

• Pták označený v katalogu jako zebřička rudoprsá skořicová isabela, oceněn 88 body, s označením drobných chyb.

Dobře obsazená byla v letošním roce soutěž japonských chůviček, kterých se zúčastnilo na 51 kusů. Tedy relativně dobře obsazená, protože japonské chůvičky přeci jenom stagnují, jak se zdá. Nejvíce chůviček bylo vystaveno v roce 2000 a to 119 kusů. Hned při prvním zaznamenávaném ročníku v roce 1997 bylo sice vystaveno 90 kusů chůviček, ovšem to bylo v době, kdy u nás vrcholil zájem o nová zbarvení, především různé varianty šedé barvy. Tento zájem opadl a u chůviček zůstali jen ti skalní. Hlavní pole soutěžících bylo v tmavě hnědé barvě, tedy v barvě, která jaksi zaručuje dobrý typ. Takový byl i vítěz, jeho hodnocení bylo nad míru dobré, 91 bodů. Zaznamenal jsem však i jiné barevné rázy jako rezavé, nugátové, šedé, tmavě šedé, krémové ino a i nejmodernější barvu, kterou jsou chůvičky perlové.

• Výstava již běží, tak pohodička u prodeje katalogů.

Poměrně silně byla obsazena část s amadinami diamantovými a pásovníky. Rýžovníci nijak nepřekvapili. Rozhodně by mohla být silněji zastoupena část, ve které soutěží amady Gouldové. Tito ptáci se přeci u nás chovají poměrně běžně, jdou však také dobře na odbyt, takže teď není co vystavovat. Z afrických druhů se nám v soutěži objevilo jen několik stříbrozobek, ovšem vesměs mutačních a potom čtyři amadiny páskované a jedna Amadina červenohlavá, což můžeme pokládat za pokus o záchranu afrických druhů v našich chovech.
Musím se zmínit také o tak zvané doplňkové expozici. Je to jakási ukázková, zkrášlující část, která se sice neboduje, nicméně i tady se objevila nějaká ta kokarda jako uznání. Bylo to 31 klecí a dvě voliérky, ve kterých se představovali ptáci, které jsme mohli u nás vystavené vidět poprvé, anebo zase dost možná také i naposledy. Myslím si, že taková amada červenouchá (tady uvedená pod jménem amada papouščí červenouchá, což je směsice starého a nového pojmenování, ovšem nesprávně) byla u nás dost možná vystavena vůbec poprvé. I další ptáci z této ukázkové exposice jen tak u nás vystavováni nejsou. Třeba panenka běloprsá, žlutobřichá, kubánka dvoubarvá, tři druhy kruhooček a pravděpodobná samice pěnkavy Leclancheriho. A potom ptáci, kterým u nás zvoní hrana. Viděli jsme voliéru se čtyřmi druhy snovačů dekorovanou jejich umně spletenými hnízdy a druhou voliéru, kde létala leskoptev purpurová, kardinál šedý a Timálie čínská.

• Šafář výstavy a její vítěz při předávání cen.

Část obsazenou barevnými kanáry jsem bohužel neměl čas podrobně studovat. Asi by bylo vhodné, kdyby se o této části zmínil někdo, ať již posuzovatel nebo garant této části, kdo k tomu měl blíže a mohl tak chovatelskou veřejnost informovat.
Někteří vystavovatelé dodali ptáky ve svých výstavních klecích. To opravdu velice usnadní práci pořadatelům, kterým tak odpadá starost s uskladňováním a přesuny. Samozřejmě také s údržbou klecí. Celkový dojem byl ten, že klece byly čisté a nerozbité, čímž získává na celkovém vzhledu i výstava sama. Jinde můžete vidět, že klece byly vyrobeny někdy před třiceti léty a drží pohromadě jen silou vůle. Je na místě apelovat na chovatele, aby si pořizovali svoje vlastní klece. Jde to a také to hned jinak vypadá. A jde to i u nás! Nakonec nedáváte ptáky na výstavu kvůli pořadatelům, ale především kvůli sobě. Sami pro sebe!

• Dekorovaný vítěz výstavy Jiří Švadlenka.

Domnívám se, že tato výstava rozhodně patří k těm nejlépe obsazeným výstavám u nás. Pokud byste snad chtěli vidět exotické ptáky ve více počtech a druzích jako tady, pak by jste asi museli vykonat expedici přímo do srdce Afriky nebo Austrálie. Pokud vás snad bolí u srdce, vidíte-li ptáky v klecích, musím vás upozornit, že v Africe nebo Asii by jste je viděli nejspíš na rožni, a tak se musíte rozhodnout sami, jestli není lepší tu exotiku shlédnout raději v Lysé nad Labem. V každém případě to v Lysé nad Labem pořídíte za pakatel, vlak je za kulantní cenu a z Prahy je tam dřív, než si stačíte přečíst noviny. Vstup, jak jsem již řekl, je zadarmo. Co by jste chtěli víc? Na shledanou v roce 2008.