Amazoňan žlutohlavý surinamský

Amazona ochrocephala ochrocephala Dříve nazývaný také amazoňan žlutohlavý malý. Papoušci rodu Amazona patří k neznámějším druhům papoušků Nového s...

Dříve nazývaný také Amazoňan žlutohlavý malý.

Papoušci rodu Amazona patří k neznámějším druhům papoušků Nového světa. Jsou to středně velcí robustní ptáci se silnými zobáky, krátkými zakulacenými ocasy. Křídla jsou široká, zakulacená a nedosahují konce ocasu. Jejich let je podobný letu kachen v tom, že křídla při mávání nejdou na spodek těla.
Amazoňani obývají jižní a střední Ameriku. Zvláště hojně se vyskytují v povodí řeky Amazonky. Vyskytují se především v pralesích v povodí různých toků, ve stepích, v pahorkatinách až do výše 700mn.m. V době hnízdění žijí amazoňani v párech, mimo tuto dobu se shromažďují do velikých hejn.
Rod Amazona zahrnuje dvacet šest druhů papoušků a také mnoho jejich poddruhů. Taxonomové zde nejsou zcela jednotní, což trvá dlouhou řadu let.
 

Popis podle Vašíčka

Samec: zelený, na spodině bledší a žlutější, čelo a uzdičku má žluté, variabilně zbarvené zeleně, temeno žluté, někdy má žlutá péra okolo očí, příuší a líce jasně smaragdově zelené, péra na zadním krku a týlu zelená, lemovaná černě, holenní peří zelené, variabilně se žlutým zbarvením. Ohbí křídla má červené a okraje křídla žlutavě zelené. Letky ruční a loketní zelené, směrem ke špici fialově modré, pět letek loketních na vnější straně tvoří zrcátko, spodní krovky křídelní a spodní strana letek jsou zelené. Ocasní péra zelená, na špici žlutavě zelená, krajní ocasní péra na vnitřní straně u kořene červená, na vnější straně modře lemovaná. Zobák je tmavě šedý, u kořene na horní části z obou stran oranžový, duhovka oranžová, běhák bledě šedý. Samice stejně zbarvena jako samec, proto se pro tento druh doporučuje pro rozeznání pohlaví použít metodu DNA. Mladí ptáci: tmavěji zelení než dospělí, péra na týlu a zadní části krku s tmavším lemováním, žluté temeno a červené ohbí křídla mají méně rozsáhlé (nebo chybí), zobák celý tmavě šedý, duhovku tmavě šedou. Křídlo nemá červené zrcátko.

Vlastnosti

Amazoňan žlutohlavý surinamský patří od nepaměti k nejoblíbenějším amazoňanům. Po úspěšném uvyknutí se brzo stává vůči svému ošetřovateli důvěřivým. Naučí se nejen dobře mluvit, ale také napodobovat různé zvuky ze svého okolí, např. pláč, smích, zpěv, vrzání dveří a mnoho jiného. Po splnění všech nutných podmínek a při stálé péči může žít mnoho let a také odchovávat mladé. Negativem je při chovu v domácnosti častý ohlušující křik. To ovšem platí i pro chov ve venkovní voliéře, a proto je nutné před jejich zakoupením toto včas zvážit. Agresivita vůči svému ošetřovateli, v době před a při hnízdění, je značná a může být i nebezpečná.
 

Krmení

V přírodě jim za potravu slouží různé ovoce, bobuloviny a semena. Velice často navštěvují ve velikých hejnech obilná pole a kukuřičné plantáže a všude páchají mnoho škod.
Při sestavování krmných směsí je nutno pamatovat na to, že zde nesmějí převažovat zrniny s vysokým obsahem tuků. Je to velkým nebezpečím hlavně pro ptáky chované v malých klecích nebo voliérách. Ve směsi by mělo být 50% zrnin (např. proso, oves, pšenice, ječmen atd.) a jen maximálně 15% slunečnice. Ovoce a zelenina tvoří 35% denního krmení. Chovatel A. Rutgers doporučuje především pohanku, ječmen, oves a zelené obilí, právě vyrážející ze země.
S velikou chutí si vezmou amazoňani pomeranče, banány, hrozny, jablka, rajčata, hrušky aj. Ze zeleniny mrkev, salátovou okurku i hlávkový salát, nemají chybět ořechy lískové i burské. Vhodné jsou plody jeřabin, černého bezu, hlohyně, pámelníku a mnohé jiné. Amazoňani rádi vezmou také pšenici, kukuřici a semena různých travin ve stavu mléčné zralosti. Zelené krmivo nesmí také na jídelníčku chybět. Naše příroda je po většinu roku na vhodné rostliny bohatá, uvedu jen pro příklad: žabinec ptačinec, smetánka pampeliška, heřmánek, pelyněk černobýl, kokoška pastuší tobolka, řebříček obecný, starček obecný (Senecio), rdesno ptačí, jitrocel větší, penízek rolní, měsíček lékařský, lipnice obecná, merlík mnohosemenný, jetel, psineček tenký (Agrostis), bojínek luční (Phleum pratense) a mnoho dalších. Je známo, že amazoňan žlutohlavý malý není žádný specialista na výběr potravy. Každý chovatel má proto možnost podle svých zkušeností nebo na doporučení některého ze svých kolegů chovatelů postupně ptáky získávat na nabídnutá krmiva. Uvedu několik tipů: suché kardi, dari, proso, pohanku, oves, lesknici, rýži paddy, obilní vločky, jen zcela malé množství semence a slunečnice. K nakličovaní se hodí (též k nabobtnávání) semena: čočka, hrách, kardi, oves, pšenice, slunečnice a především boby katjang nebo mungo. Ovoce a zelené je třeba podávat po celý rok podle nabídky trhu. Další nutným doplňkem je grit, minerálie, stopové prvky, krmný vápenec nebo sepiová kost, také multivitaminové přípravky.
V období příprav na hnízdění by bylo vhodné nebo lépe řečeno nutné, suché zrniny omezit a nahrazovat je postupně naklíčenými nebo nabobtnanými. Ve zvýšeném množství se mají podávat všechny důležité bílkoviny, jako např. odtučněný tvaroh nebo sýr, granule pro opičky, pejsky a kuřátka. Všechno samozřejmě dobře vyzkoušíme! Já jsem používal granule určené pro odchov kuřat s výrazným úspěchem. Krátce před líhnutím mladých můžeme podávat vařenou rýži nebo pšenici, dětskou kaši s mlékem, medem a moučkou ze sušeného hmyzu. Měkké krmivo můžeme obohacovat natvrdo vařeným vejcem, strouhanou mrkví, strouhankou a kopřivami na drobno nasekanými. V této době je možno podávat také suchou míchanici, kterou zakoupíme v obchodě. Pravidelně budeme přinášet čerstvé větve vrby, černého bezu, jeřábu, břízy aj. Využít také můžeme ovocných stromů, ale pozor, nesmí být ošetřené chemicky. Všechny větve nedodávají amazoňanům jen důležité látky např. po zažívání, ale také jim poskytnou příležitost, aby neměli dlouhou chvíli. Dlouhá chvíle je často pro ptáky nepříjemná a může vyvolat například oštipování peří.
 

Chov

V naší zemi byl amazoňan žlutohlavý surinamský chován již od konce 19. století a také byl v onen čas vystavován na výstavách a chován i odchován v zoologických zahradách. Pro chov všech druhů amazoňanů jsou nejvhodnější celoroční kombinované voliéry, kde je propojen dobře izolovaný vnitřní prostor s výletovou částí. Povětrnostní poměry ve střední Evropě jsou velice variabilní. Nejcitlivější jsou náhlé změny teplot, se kterými však musíme počítat. Každý chovatel musí mít možnost od časného podzimu do jara přitápět a tak udržovat potřebnou teplotu. Výletová část má být vybudovaná z ocelové konstrukce, potažena silným nerezavějícím pletivem o průměru drátu 5mm. Pro chovný pár vyhovují tyto rozměry 3,5×1×2m (dך×v). Na dno voliéry nasypeme vrstvu říčního písku smíchaného se zahradní hlínou. Polovina střechy by měla být zhotovena z průhledných umělohmotných desek. Vnitřní voliéra by měla být vybudována z cihel dobře izolujících, o rozměrech 2×1×2m (dך×v). Do voliéry je dobré vcházet ze závětří. V tomto prostoru je možné připravovat krmení a dělat jiné potřebné práce. Průletové okénko z vnitřní do venkovní voliéry by měla mít rozměry asi 60×30cm. Já jsem měl okénko uzavíratelné pomocí ocelového lanka z obslužné chodby. Hnízdní budka má mít základ asi 35×35cm a vnitřní výšku 60cm. Někdy se doporučuje větší vnitřní výška, což je účelné, ale potom by bylo vhodné umístit pod vletový otvor výstupní žebříček, například ze silného pletiva. Na dno budky nasypeme asi 10cm vysokou vrstvu hrubších pilin smíchaných s rašelinou a se ztrouchnivělým dřevem.
 

Hnízdění

V časném jaru byl pár amazoňanů vysazen do voliéry. Již začátkem května bylo sneseno první vejce, potom následovaly ještě další dvě, které samička svědomitě zahřívala. Kontrolu hnízda bylo možno provádět jen tehdy, když byl pár na výletu. Z této snůšky byla oplozená jen dvě vajíčka. Po uplynutí dvaceti sedmi dnů se vylíhla dvě mláďata, která byla porostlá žlutobílým chmýřím. Mladé bylo možno ve stáří patnácti dnů okroužkovat kroužky o průměru jedenáct milimetrů. Ke krmení byla podávána slunečnice, senegalské proso, piškot, hlávkový salát a pampeliška. Vaječnou míchanici vlastní výroby amazoňani odmítali, ale ochotně brali na tvrdo uvařené a na malé kousky nakrájené slepičí vejce. Později brali také pšeničné klasy a kukuřičné palice ve stavu mléčné zralosti. Ve stáří šedesáti pěti dnů obě mláďata budku opustila, ale již za dva dny se do ní vrátila. Teprve po dalších jedenácti dnech zůstala trvale mimo budku. Obě mláďata byla v pořádku a velice statná.
Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (3x):

1
2
3
4
5

Autor textu a fotografií Rudolf Vít

Erudovaný, u chovatelské veřejnosti uznávaný odborník, který své neocenitelné znalosti v chovu exotického ptactva, především jeho oblíbených agapornisů v různých barevných mutacích a papoušíčků, předával všem zájemcům této odbornosti. Téměř celý život se věnoval chovu ptáků, 50 let publicistické činnosti. Za tu dobu uveřejnil přes 2000 článků v odborném tisku v Německu, Rakousku i Švýcarsku, ale především v našich chovatelských časopisech, nejvíce potom v časopise Fauna. 50 roků spolupracoval s časopisem Gefiederte Welt.

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře