Ara zelenokřídlý a jeho odchov

Patřil vždy k nejčastěji chovaným druhům v zoo zahradách na celém světě. Pražská zoo získala jeden exemplář v roce 1936 a vystavovala ho v roce 1938 a 1940 na výstavě KPEP v Praze. Po druhé světové válce se uskutečnilo několik dovozů a jako první světový odchov se uvádí rok 1926 v zoo San Diego.

Další odchovy byly zaznamenány v roce 1962 u chovatele J. S. Riggeho (Anglie), 1970 zoo Hannover a Saarbrucken, 1974 zoo Brno, 1983 zoo Hoyerseerda, 1980 G. Wilking, 1987 chovatel V. Tomiszek (CZ) a v roce 1998 chovatel J. Gabriel (CZ).

Zoologická zahrada v Brně získala pár arů zelenokřídlých z importu. Uplynulo více než šest roků a arové stále neměli zájem o hnízdění. Později získala zoo další pár tohoto druhu, který po delší době začal hnízdit. Byl umístěn do vnitřní voliéry 3×1,5×2 m (dך×v), kde byla stálá teplota 15 až 20 stupňů Celsia. K dispozici byla hnízdní budka 55×55×120 cm s vletovým otvorem o průměru 18 cm a byla umístěna v horní třetině přední strany. První dvě vejce snesla samička z bidla na zem. Pokusně byla do hnízda vložena umělohmotná vejce. Byl to dobrý nápad, protože další vejce snesla samička již do hnízda, byla ale smůla, že vejce nebyla oplozená.

V únoru příštího roku byla v rozmezí tří až čtyř dnů snesena tři vejce. Po snesení druhého vejce začala samička se zahříváním. Bohužel dvě vajíčka se rozbila. Ze zbylého třetího vejce se 25. března vylíhlo mládě, které zpočátku krmila pouze samička, ale později se připojil i sameček. V tuto dobu byli arové velice agresivní, a proto bylo od dalších kontrol upuštěno a také úklid nebyl prováděn. Bylo to zajímavé, že během hnízdění vyštípal sameček do jiné stěny budky otvor o průměru třicet centimetrů, ale ten nebyl při krmení používán. Ke krmení bylo podáváno ovoce, polozralá kukuřice, naklíčené obiloviny různých druhů, ořechy, slunečnice, vařená rýže, dětský piškot a komplex vitamínů. Při odchovu byly dávky slunečnice, ořechů, ovoce zvýšeny a doplňovány kousky piškotů, které byly navlhčené rybím tukem. Natvrdo vařená vejce arové odmítali. Vylíhlé mládě bylo slepé, bez chmýří. Chmýří se objevilo až po čtyřech dnech. Po 10 až 12 dnech mládě otevřelo oči, po uplynutí dvaceti dnů byla zjištěna první barevná peříčka. Za dva měsíce bylo mládě zcela opeřeno. Ve stáří 56 dnů opustilo budku zmíněnou novou postraní dírou. Až do stáří čtyř měsíců se vracelo pravidelně do budky a bylo svými rodiči ještě čtyři týdny přikrmováno.

V červnu 1996 získal chovatel Tomiczek devět roků starého samečka Ary zelenokřídlého a v polovině července téhož roku osmiměsíční samičku. Sameček přijal partnerku velice něžně a již po třech dnech ji začal krmit. Pár byl umístěn do kombinované voliéry s vnitřním prostorem 2×3×2 m (dך×v) a výletovou částí 2×3×2 m. Průletové okénko mělo rozměry 120×60 cm. Arové měli k dispozici budku z kmene buku o vnitřním průměru 80 cm a vnitřní výšce 100 cm, byla bez stříšky. Vletový otvor měřil 20×20 cm. Tato budka byla umístěna na jeden metr vysokém podstavci. Po několik měsíců létali oba arové často do budky, ale po příchodu chladných dnů jejich aktivita skončila. Vnitřní prostor voliéry byl vytápěn elektricky na osm stupňů Celsia a teplota byla regulována pomocí termostatu. Oba ptáci byli celkem krotcí a brali krmení z ruky.

Příští jaro se chování arů zcela změnilo. Byli velice agresivní, což připomínalo blížící se hnízdění. V hnízdní budce byla dvaceticentimetrová vrstva výstelky složené z nadrobno rozdrceného dřeva. První vejce bylo sneseno již 16. dubna, další dvě 19. a 22. dubna. Po snesení druhého vajíčka samička zasedla. Sameček se zdržoval stále v blízkosti budky, takže úklid a čištění bylo možné až tehdy, když samička opustila hnízdo, aby se nazobala a vyprázdnila. Snůška nebyla oplozená a 3. května byla z hnízda odstraněna. Zájem arů o budku ale trval, navštěvovali ji pravidelně a také v ní nocovali. Dne 11. května bylo pozorováno páření a 25. 5. bylo sneseno první vejce, další následovaly 28. 5., 31. 5. a 2. června. Opět byla všechna neoplozená. Přesto nechal chovatel snůšku v hnízdě, ale po uplynutí inkubace samička sama vejce opustila.

Další páření bylo zaznamenáno 3. 7. a vejce byla snášena 14., 17., 20. a 23. července. Z nich byla tři oplozená. První mládě se vylíhlo 9. 8., další 15. a 17. 8. Rodiče se o mláďata výborně starali a jejich růst to potvrzoval. První brčka peří se objevila, když byla mláďata 18 dnů stará. Dne 22. 10. se první mládě objevilo ve vletovém otvoru a dne 13. 11. opustila hnízdo všechna tři mláďata a ihned se začala zajímat o krmení připravené na krmítku. Rodiče je krmili sice dále, ale po uplynutí dvou měsíců byl samec vůči mladým tak agresivní, že musela být z voliéry přemístěna. V následujícím roce odchoval pár opět mladé, tentokrát čtyři kusy a dokonce to byly dva páry. Odchov to byl skutečně jedinečný.

Při odchovu dostávali arové vyšší dávky naklíčených zrnin i zrnin ve stavu mléčné zralosti, dále měkkou míchanici vlastní výroby obsahující vařená vejce, tvaroh, vařené hovězí srdce, rybí filety, k pití odvar z heřmánku s medem a také bílé pečivo zvlhčené mlékem nebo ovocnou šťávou. Na doplnění byly velice oblíbené různé ořechy (vlašské a burské), hrášek, mrkev, různé zelené, především listy a květy pampelišek. Pamatováno bylo i na multivitaminy, minerálie, stopové prvky a aminokyseliny, k pití byla podávána minerální voda. Není bez zajímavosti, že v období klidu neměli arové zájem o sépiovou kost, ale při odchovu ji konzumovali stále.

Ještě vás seznámím s poučnými událostmi u chovatele J. Gabriela. V roce 1991 získal pár arů, kteří po několik roků neprojevovali zájem o hnízdění. V odborné literatuře se chovatel dočetl, že tito arové žijí v blízkosti vod a vodopádů, kde nepanuje jen vysoká teplota, ale také vysoká relativní vlhkost. Ve své zahradní voliéře proto vybudoval skalní stěnu a několik rybníčků a pramínků. Do stěny zazdil hnízdní kmenovou budku velikosti 55 cm a 65 cm s vletovým otvorem o průměru 18 cm. Na blízkém pramínku vody s rozprašovačem se arové rádi koupali a podle pozorování to nebylo za horkých dnů, ale když bylo pod mrakem a chladněji. Když bylo toto zařízení dáno do provozu, chování arů se zcela změnilo. Partneři projevovali o sebe zájem, zvýšila se jejich náklonnost a docházelo k častým návštěvám budky. Koncem srpna byla snesena dvě vejce, která ale v důsledku nedostatečné výstelky byla zničena. Proto byla do budky nasypána vrstva pilin, rašeliny a tlejícího dřeva. Do příštího jara neměli arové o hnízdění zájem. Až koncem května byla snesena dvě vejce, která byla oplozená a z nich se vylíhla dvě mláďata. Průběh hnízdění nebyl kontrolován, protože samec i samice byli vůči ošetřovateli stále agresivnější. Po uplynutí tří měsíců opustila obě mláďata budku a už se do ní nevrátila. Ještě po dobu dalších dvou měsíců se o mláďata starali rodiče, až do úplné soběstačnosti.

V zimních měsících pobývali arové ve vnitřní voliéře o rozměrech 2×2,5×2 m při teplotě 3 až 5 stupňů Celsia. Chovatel Gabriel krmí své ary zelenokřídlé denně směsí semen z obchodu určené pro velké papoušky, dále dává ovoce (podle nabídky trhu), zeleninu, různé plody a také pomeranče, banány a kiwi, ze zeleného potom žabinec ptačinec, pampelišku smetánku a jitrocel. V době odchovu mladých dává míchanici vlastní výroby s vitamíny. Jednou za týden dává čerstvé větve různých keřů a stromů do voliéry na oštipování.