Amazoňan vínorudý – Amazona vinacea

Popis
Velikost: přibližně 30 cm.
Hmotnost: 360–400 g.
Samec i samice jsou shodně zbarveni. Amazoňan vínorudý má zelenou barvu, čelo a uzdička je červená, charakteristická je vínově červená hruď. Peří na krku je narůžovělé, péra na hlavě a zádech mají černé lemování. Zelená péra na horní části hrudi jsou lemovaná sytě modrou barvou. Ocas je zelený, na konci se žlutým pruhem, krajní ocasní péra jsou u kořene červená. Horní část zobáku je červená s růžovou špičkou, spodní část zobáku má barvu béžově–růžovou. Duhovka je oranžově-hnědá, běhák šedý. Mláďata se od dospělých ptáků liší tím, že jsou celkově matnější, mají méně rozsáhlou oblast vínové barvy v dolní polovině těla. Duhovka je hnědá. Častá je záměna s papouškem vějířovým (Deroptyus Accipitrinus), protože rozrušený nebo bojící se pták zvedá dlouhá péra na šíji tak, že rámují hlavu.

Rozšíření
Jihovýchodní Brazílie, jihovýchodní Paraguay, severní Argentina.

Biotop
Tento papoušek se vyskytuje ve vlhkých lesních oblastech stromů Araukárie, jejíž semena pro ně představují velmi důležitý zdroj potravy. Stromy Araukárie mají taktéž podstatný význam pro hnízdění tohoto druhu. Amazoňanům však ubývá hnízdních možností, proto je jejich populace ohrožena vyhubením. Populace žijí izolovaně na ostrůvcích biotopu, kde nebyly vykáceny lesy.
Ostravská zoologická zahrada získala v roce 2003 dva samečky z Francie. První se vylíhl 22. 5. 1990, druhý 5. 5. 2000. Byli umístěni společně do vnitřní ubikace o rozměrech 170 cm×240 cm×220 cm (š×d×v), s výletem do venkovní voliéry o rozměrech 340 cm×340 cm×300 cm (š×d×v). Vnitřní ubikace i venkovní voliéry byly opatřeny bidly a větvemi k okusování. Samečci se snášeli velmi dobře. V roce 2006 jsme jim pořídili samičky. Jedna pochází z Loro parku, je narozená 8. 5. 2003 a druhá samička se vylíhla 25. 5. 2003 v Zoo Stuttgart. Po tříměsíční karanténě, v září 2006, jsme spojili všechny čtyři jedince v nové voliéře, velikostí podobné voliéře samců, aby došlo k přirozenému výběru. Asi po třech týdnech se zde utvořil pár, který se neustále následoval, oba jedinci si vzájemně projevovali náklonnost, probírali si peří na hlavě a na krku, navzájem se krmili. Jednalo se o mladšího samce a samici ze Stuttgartu. Další dva jedinci o sebe nejevili žádný zájem, a tak to trvá dodnes. Po čtyřech týdnech jsme nově vytvořený pár oddělili do samostatné klece o stejných rozměrech, jako měli zpočátku dva samci. Celý rok 2007 se žádný tok ani u jednoho z páru neobjevoval, přestože jim byla nabídnuta bouda o rozměrech 40×35×80 cm (š×h×v). Začátkem roku 2008 se samec začal chovat velmi zvláštně. Naparoval se na bidle, skláněl křídla a rozevíral ocas, měl rozšířené oční zornice, byl mnohem hlučnější, objevovala se u něj i částečná agresivita vůči samici i ošetřovatelce. Asi po dvou až třech týdnech se samice začala chovat stejně. Oba byli velice agresivní, samec ihned útočil na pletivo v případě, že se někdo ke kleci přiblížil. Neváhal napadnout kohokoli, kdo vstoupil do voliéry.

Od února 2008 jim opět byla nabídnuta bouda z roku 2007 a začala jsem jim podávat velmi pestrou stravu ve formě ovoce, zeleniny, ořechů, máčených luštěnin, klíčeného zrní a zvýšené dávky vitamínu E i Promotoru. Nezbytné je v tomto období podávání minerálního gritu, který pomáhá při trávení. Grit obsahuje tvrdé nerozpustné minerály v podobě drobných křemínků, oblázků, vápence, lastur a dřevěného uhlí. Napomáhá drtit v žaludku tvrdé části potravy. Je dobrým zdrojem sodíku, fosforu, chloru a vápníku. Vápník je životně důležitý pro samice, je hlavní složkou skořápky vejce. Pokud v potravě chybí, tělo si ho vezme z kostí. Důsledkem nedostatku vápníku mohou být vejce s tenkou skořápkou, deformovaná mláďata nebo špatný zdravotní stav samice. Proto je nutno vápník dodávat před snůškou, v době inkubace, v době líhnutí i v průběhu celého odchovu mláďat.
Od začátku dubna oba, samec i samice, navštěvovali boudu a upravovali si ji. Jako podklad pro hnízdění dostali hobliny smíchané s kokosovým vláknem a větší špalíky měkkého dřeva, které v boudě rozštípali. Od 13. dubna jsem několikrát viděla dokonalé páření na bidle, od 23. dubna již samice zůstávala celé dny v boudě. Prvního května jsem v boudě objevila tři teplá vejce, která jsem prosvítila jakmile to bylo možné – asi tak po patnácti dnech, když samice začala boudu na chvíli opouštět, aby vejce chladila. Zjistila jsem, že dvě vejce jsou oplozená a jedno je čisté. 24. května byla obě mláďata na světě.

Mláďata mají velmi řídké prachové peří, samice na nich sedí zhruba do stáří třech týdnů. Kolem třetího týdne mláďata začínají otevírat oči, vyrážejí jim druhá krátká šedivá prachová péra. Do šesti týdnů vyráží péra na hlavě a křídla jsou již téměř úplně opeřena, jen letky a ocasní péra nejsou ještě plně vyvinuta. Zhruba čtrnáctý den jsem mláďata okroužkovala kroužkem o velikosti 11 mm, rodiče je bez komplikací odchovávali dále. Ve dvaceti dnech jsem oba malé amazoňany zvážila, jejich váhy byly 284 g a 310 g.
Rodiče se o mláďata výborně starali, jejich volata byla udržována plná. K běžné předhnízdící a inkubační dávce jsem jim začala přidávat piškoty, vícezrný chléb, nízkotučný tvaroh, vařené vajíčko, strouhanou mrkev, vitamix pro exotické ptáky. Množství celé krmné dávky jsem samozřejmě vzhledem ke spotřebě krmiva postupně zvyšovala. V padesátém druhém dni jedno z mláďat vykukovalo z boudy a o dva dny později z ní vyletělo. O další dva dny později vyletělo i druhé mládě. Při pozorování jsem zjistila, že rodiče mláďata nedokrmují. Samec i samice byli sice stále agresivní, ale přestali plnit rodičovskou povinnost. Mláďata jsem od rodičů oddělila asi po čtyřech dnech po opuštění budky. Byla ve špatném výživném stavu, vyhublá, nechodila, nelétala, špatně koordinovala své pohyby. Byla slabá, vyčerpaná, měla prázdná volátka. Jejich váhy byly 300 g a 305 g. Umístila jsem je do klece s velkou plastovou bednou, částečně zakrytou, aby měla pocit bezpečí, pocit, že jsou stále v boudě. Mláďata jsem dokrmovala dvakrát denně Nutribirdem A19 v poměru 1 : 2. Obě mláďata dostala jednorázově injekčně kalcium pro správný vývoj kostí. Po šesti dnech už mláďata přibrala, jejich váhy byly 324 g a 308 g. Byla stále samostatnější, začala šplhat po kleci i po bidlech, začala samostatně přijímat měkkou potravu – jablko, hrušku, vařenou mrkev, banán, vařenou kukuřici, piškoty, máčené zrní. Za dalších několik dní jsem jim nabídla suché zrní (slunečnici, kukuřici, pšenici, kardi, proso, loupaný oves, čirok, mungo, lněné semínko, pohanku). Mladí ptáci jevili zájem i o tuto potravu.

Po deseti dnech jsem je přestěhovala společně s mláďaty Amazoňana velkého do mnohem větší voliéry o rozměrech 5 m×2 m×3 m (dך×v), aby se všichni naučili létat, procvičili si křídla a protáhli i posílili všechny svaly. Velikost klece jim všem vyhovovala. Brzy se naučili létat na krmítko, samostatně přijímali veškerou nabízenou potravu. Po odebrání krve na rozbor DNA se zjistilo, že se jedná o samečka a samičku. Jejich konečná váha je 338 g a 320 g.
Přestože tento nádherný papoušek žije na rozsáhlém území, je bezprostředně ohrožen vyhubením. Tento druh chrání CITES, je zařazen do přílohy I.
 

text a foto: Yveta Svobodová