Zajímavosti z chovu arantingy zlatočelého

Chovatel Wenzel umístil pár arating zlatočelých a kaktusových a papoušků zpěvavých do klece o rozměrech 140×50×50 cm (dך×v). Jistě mi dáte za pravdu, že klec byla, mírně řečeno, přeplněná. Jednoho dne ležel jeden z aratingů kaktusových na zemi mrtvý. Teprve nyní si chovatel všiml, že jeden z aratingů zlatočelých na ostatní spoluobyvatele klece útočí. Okamžitě odchytil zbylého aratingu kaktusového a pár papoušků zpěvavých. Zřejmě dělal útočník přípravy na hnízdění. Do klece byla zavěšena hnízdní budka 19×19×30 cm, do které se zlatočelí ihned nastěhovali. Zakrátko byla v hnízdě dvě vejce snesená 14. a 17. dubna. Po uplynutí 26 dnů inkubace se vylíhli dva mladí, o které rodiče výborně pečovali. Za sedm týdnů vylétlo z budky první mládě, druhé o pět dnů později. Do budky se už nevraceli a samec je dokrmoval ještě 14 dnů, do úplné soběstačnosti.

Chovatel Minařík chová své papoušky ve vnitřních voliérách, které mají rozměry 3×1×2 m (dך×v) a jsou od sebe odděleny cihlovými stěnami. Přední stěny jsou zhotoveny ze zasklených oken, které umožňují vyhřívání prostoru slunečními paprsky. V zimních měsících jsou voliéry vytápěny na minimum +5 stupňů Celsia. Do voliéry určené pro aratingy zlatočelé byla umístěna kmenová hnízdní budka o rozměrech 30×40 cm s vletovým otvorem o průměru 7až 8 cm. Byla zavěšena 10 cm pod střechou. K zabezpečení spolehlivého sestupování a vystupování byl pod vletovým otvorem ve vnitřním prostoru umístěn žebříček ze silnějšího pletiva. Hnízdo bylo vyplněno vrstvou rašeliny a jemných pilin.

První hnízdění se uskutečnilo v únoru, kdy se z pěti vajec vylíhla dvě mláďata, která ale krátce po vylíhnutí uhynula. Brzy došlo k dalšímu hnízdění. Ze tří oplozených vajec se mláďata nevylíhla, protože krátce před líhnutím zárodky ve vejcích uhynuly. Z dalšího hnízdění byla snesena čtyři vejce, ze kterých se vylíhla čtyři mláďata, která byla bez problému odchována. Při odchovu krmil chovatel slunečnicí, ovocem a bílým v mléce máčeným pečivem, ze kterého byl přebytek tekutiny vymačkán. Dále nechyběl semenec, naklíčená pšenice, suchá a naklíčená kukuřice a jako pochoutku podával dětské piškoty, burské oříšky a uvařená vejce. Vaječné krmivo obvyklého složení nebylo přijato. V zimních měsících bylo připravováno a v malých miskách podáváno zelené obilí.

Chovatel Náhlovský umístil svůj pár aratingů zlatočelých do klece velikosti 100×100×60 cm (dך×v). V chovné místnosti trvale udržoval teplotu +5 až +8 stupňů Celsia. K dispozici byla kmenová budka velikosti 23×23×70 cm s vrstvou suchých pilin. Pro usnadnění výstupu a vstupu do budky byla pod otvorem upevněna linka z drátěného pletiva. V lednu začal chovatel nosit svým ptákům větve smrku a věřil, že povzbudí jejich hnízdní aktivitu. Zpočátku chodil do budky samec, později i samička. Začátkem února byla snesena tři vejce a po 26 dnech byla v hnízdě tři mláďata. Rodiče se zdržovali po většinu dne v budce a vylétali jen na krátkou chvíli. Sameček byl netrpělivý až nervózní a agresivní. V době odchovu mladých byli ptáci krmeni slunečnicí, loupaným ovsem, semencem, lesknicí, dětskými piškoty, občas celou mrkví na okusování, suchou kukuřicí a jako pochoutka byly podávány burské oříšky. Pokusně připravovaná míchanice nebyla přijata.

Zvláště zajímavý příspěvek jsem získal od kolegy chovatele Wisingra. Dva páry aratingy zlatočelých, které si dovezl z Belgie, umístil společně do klece o rozměrech 200×100×50 cm (dך×v). Klec byla zhotovena z dřevěných desek. Přední stěna byla zhotovena z kovového rámu, který byl potažený silným pletivem. Aratingové, ačkoliv pocházeli z importní zásilky a odchytu, byli klidní, ale stále ve střehu. Krmení bylo pestré a bohaté, ale ptáci byli moc vybíraví. Podávána byla slunečnice, proso, pohanka, lesknice, loupaný oves a jako přídavek nastrouhaná mrkev oslazená medem. Čerstvé ovoce nebo kompoty, míchanice a natvrdo vařené vejce odmítali. Aratingové si postupně na klec a její okolí zvykali, stali se důvěřivými a dokonce brali dětské piškoty z ruky. V kleci byly často vyměňovány větvě černého bezu, jabloně a lísky za čerstvé. Samečkové si zvláště oblíbili z černého bezu nejen větve, ale také podle ročního období květy a plody. Na protilehlých stranách klece byly zavěšeny prkenné hnízdní budky 25×25×40 cm. Výstelka nebyla nasypána, ale do podlážky budky byla vysoustružena prohlubeň. Aratingové neměli o budku zájem, snad proto, že si páry dosud nerozdělily hnízdní teritoria. O stimulaci k hnízdění arating se chovatel Wisingr pokusil, jak byvalo dříve zvykem, nabídnout bochánky mechu. Jak se připravují? Z lesa přinesené bochánky mechu se důkladně promáčejí vodou, posypou se prosem, lesknicí, pohankou a pšenicí. Až budou mít tyto zrniny asi dva centimetry vysoké výhonky, umístí se na dno klece a aratingové zkonzumují nejen výhonky, ale také celé bochánky mechu. Tím získají mnoho vitamínů, minerálie, stopové prvky a důležité fermenty. Po krátké době si aratingové rozdělili prostor klece na dvě teritoria, která si pečlivě hlídali. Pro podporu pocitu bezpečí umístil chovatel mezi hnízdní budky úzké dřevěné desky. Koncem května jeden ze samečků obsadil budku, strávil zde mnoho nocí, ale o samičku se nestaral. Pomalu se ale všechno změnilo. Neklidný sameček navázal pozvolna se samičkou kontakt, začal tokat, přičemž běhal po vodorovné větvi sem a tam a směsně při tom poskakoval. Vůči samičce nebyl vůbec agresivní. Začátkem června zmizela samička natrvalo v budce. Sameček seděl na stříšce budky, aby odtud hlídkoval a byl při tom velice neklidný. Když chtěl chovatel provést kontrolu budky, napadal sameček jeho ruce, a proto muselo být od dalších kontrol upuštěno. Druhý pár arating začal také s přípravami na hnízdění, které mělo podobný průběh jako již popsané. Koncem července bylo z budek slyšet žadonění mláďat o potravu. Kromě již uvedených druhů semen byla ještě podávána vaječná míchanice se strouhanou mrkví, vitamíny, mineráliemi a stopovými prvky, ale papoušci měli o tato krmiva jen velice malý zájem, když se však přidalo trochu medu, stoupla spotřeba až nápadně. Opět musím uvést, že nejvíce oblíbený byl bílý chléb namočený v mléce a trochu vymačkaný, tvaroh s vařeným vejcem a s vařenou rýží. Později bylo ještě podáváno zelené, především plevely a ovoce. Oba samečkové se o své samičky pečlivě starali, protože v prvních 14 dnech po vylíhnutí mladých jen ojediněle budky opouštěly. Po této době se do krmení mladých zapojily také samičky. Když byla mláďata měsíc stará, zůstávali samečkové přes noc v budce. Pokusy s kontrolou hnízd nebyly možné, i když byli staří mimo budku. Samečkové byli stále pozorní a při sebemenší manipulaci byli okamžitě na místě činu a s velkým křikem se připravovali k útoku. Po 70 dnech opustili dobře opeření mladí hnízdo, Byli těžkopádní, nešikovně létali, ale do budky se už nevrátili, v budkách nocovali jen jejich rodiče. V průběhu týdne začali mladí dobře létat, a tak museli respektovat teritoriální rozdělení klece, jinak je cizí pár odháněl, ale neútočil na ně. Všechno proběhlo v klidu. Staří samci přikrmovali mláďata ještě dva týdny, a když byli mladí soběstační, mohli být přemístěni do jiné klece.

Rutgers potvrzuje, že odchovy arating zlatočelých se opakovaně dařily dokonce i v klecích. Někdy docházelo k hnízdění i dvakrát za sebou. Bylo by dobré ověřit, zda při hnízdění ve voliéře nenapadají aratingové ostatní spoluobyvatele. To, že při inkubaci se střídají sameček se samičkou, je sporné. I když jsou oba partneři v tuto dobu v budce, zahřívá snůšku asi jen samice.