Křivka obecná

Téměř všechno co známe, známe nějak zprostředkovaně. Většinu informací, které ve svém mozku máme uložené, nám tam vlastně uložil někdo jiný. Ať již to byl učitel někde na základní škole nebo třeba autor nějaké knihy, kterou jsme přečetli mnohem později. Informace, které máme uložené ještě od školy mohly a také že mnohdy byly nesprávné, tendenční, ale museli jsme je mít uložené takové, jaké je škola chtěla mít. Vždyť bylo naší povinností uspět při zkoušení. Jsme zvyklí přenášet informace z generace na generaci tak, abychom v první řadě neměli problémy, abychom nenarazili. Je to však k zamyšlení. Před pár stoletími nějaký šťoural, který by příliš horlivě porovnával evangelia, by nejspíš skončil na hranici. Dneska se tím mnozí i živí a pokud o tom napíší i knihu, světe div se, dá se to dokonce číst. Po přečtení jedné takové jsem pak náhodou četl pojednání o křivkách a hele, všimnul jsem si detailů, které bych jindy přešel naprosto bez zájmu. A uvědomil jsem si, že o těchto ptácích toho zase až tak moc nevíme. Všechno co víme, známe spíše zprostředkovaně. Pár jedinců má vlastní zkušenosti, ale troufám si říci, že i vlastní zkušenosti bývají ovlivněny tím obecným povědomím.

Křivka – samec.

Hledejte křivku. Je tam!

Protože jsem chytal ptáky již v útlém dětství, dostal jsem dvojku z mravů opravdu záhy. Tak někdy v dnešní šesté třídě. Západní okraj Prahy měl starodávnou čižbařskou tradici. Bylo to však území prakticky bez lesů a já jsem tedy křivky neznal. Křivka je přeci jenom lesním ptákem. Anebo byla až donedávna za lesního ptáka považována. Ani si nevzpomenu, kdy jsem vlastně viděl na vlastní oči svojí první křivku. Dokonce ani na Ledečsku, kde je lesů habaděj, si nevzpomínám, že bych pozoroval vlastním okem křivky. Jak tedy mám vědět, jestli tam jsou nebo ne? Všichni se třeba ptají: neslyšel jsi křivky? To má dvě roviny. V té první je musíte nejméně jednou slyšet vlastníma ušima, abyste je pak dokázali sluchem rozeznat. U takových lidí, kteří jaksi nemají tak zvaný hudební sluch, je musíte slyšet vícekrát, abyste je potom dokázali sluchem určit. Samozřejmě za předpokladu, že slyšíte normálně. Poněvadž u nás v rodině sídlí značná hluchota, muselo by jich letět takové hejno, které by slunce zastínilo a já bych vám potom prozradil, jestli jsem je i slyšel. Je to taková tradice říkat, že křivky se dají vystopovat podle hlasu. Letící hejno se skutečně ozývá, pasoucí se křivky jsou pak zticha. Dokonce se o tom literatura, i když trochu nesměle, zmiňuje. Takže vám mohou sedět jen pár metrů nad hlavou a vůbec si jich nevšimnete. Jsou však některé známky přítomnosti křivek, kterých by si měl zkušenější stopař všimnout. Taková smrková šiška prý dozrává někdy v zimě. To není tak docela pravda. U smrků, které rostly u nás na zahradě spolu se mnou, jsou šišky zralé již koncem srpna. Když nás nenavštíví křivky, potom vydrží na stromě až do jara. Když sbíráte šišky po zemi již v průběhu září a jsou většinou dokonce i s malým koncem větvičky na konci, je to neklamná známka přítomnosti křivek. Jinak vybírá semena veverka, jinak křivka. Křivka sice dokáže s oblibou sedět a vybírat semena šišek i hlavou dolů, ale není to ten její nejoblíbenější způsob. Nejraději sedí pohodlně, tak jako každý jiný pták, ale dokáže si šišky zobákem přitáhnout do správné polohy. Pokud se šiška nějak vzpírá, umí křivka zobákem ucvaknout větvičku a pohodlí je zaručeno. Jelikož jsem to viděl na vlastní oči, sice v dalekohledu, ale viděl, nic neopsal, můžete tomu věřit. Nakonec většina šišek, které potom najdete na zemi, má ten kousek větvičky na konci zachován. Když chcete vědět, jestli nad vámi byly anebo jsou křivky, dívejte se nejdřív na zem. Nahoře je uvidíte jen se štěstím. Předložím vám fotografii a že je udělána s velkým zvětšením dvanáctkrát, což odpovídá teleobjektivu přes 500 mm, a schválně jestli tam tu křivku uvidíte. Je tam! Někdy i v literatuře narazíte na tvrzení, která neodpovídají. Jeden odborník a on to je skutečně velký odborník, tvrdí, že křivka je velká jako špaček. Rozhodně není! Je stejně velká jako zvonek nebo pěnkava. Ukáži vám fotografii samce pěnkavy, kterého jsem vyfotografoval za stejné situace jako ty křivky. Myslel jsem si, že je to křivka, kterých bylo v okolí asi dvacet a poznal jsem to až v počítači, když jsem si tu fotku zvětšil. Nakonec jsem rád, protože pěnkava ve svatebním šatě vypadá jinak a fotka se tudíž může hodit.

Spadané šišky, práce křivek.

Šiška shozená křivkou.

Někdy tak před čtyřmi až pěti léty jsem poprvé začal uvažovat o tom, jestli mohou být v netypickém prostředí pražské vilové čtvrti, kde však pravda, jsou po zahrádkách sporadicky vzrostlé smrky, i křivky. Pražský znalec krahujců, který kroužkoval mladé na hnízdě asi dvě stě metrů od našeho domu, mě takovou otázkou zaskočil. Jsou tady křivky? Měli jednu ulovenou na hnízdě. Byl červen, šišky nebyly a krahujci měli na hnízdě ulovenou křivku. To mě teda podrž, kam se hrabe šifra mistra Leonarda. Pak byl šiškovej rok a to jsem si jich již všimnul. Vloni šišky nebyly. Za to letos se smrky vyznamenaly, auto bylo od pylu celý žlutý. Budou křivky, říkal jsem si. A jsou. Jenže takhle brzy mě to překvapilo. Co nepřekvapilo bylo to, že žraly smrkové semeno. Co když není, smrky nekvetou? Všichni vědí, že křivky se stěhují. Stejně mám pochyby. Prošel jsem internet, tedy fotky a vypadá to, že jsou na fotkách křivky, které žerou jeřabiny. Ovšemže ne dužinu, ale semena, která jsou uvnitř. Najdete fotku křivky a to samce i samice, jak žerou lopuch neboli knoflík. Určité pochybnosti vzbuzuje, že se fotografovi podařilo ptáky zachytit při takové činnosti. Mohl je však vyfotografovat někde ve voliéře, křivka se stává na západ od nás oblíbeným ptákem chovatelů evropského ptactva. Je znám případ, kdy před delším časem byly u nás vydány pohlednice našich ptáků a křivka seděla na rozkvetlé zlatici neboli forsitii. Všichni jsme se s úšklebkem ptali: kde by se tam vzala? Na internetu pak najdete fotku křivky třeba na ořechu. Je to sice netypické, ale může se to samozřejmě stát. Třeba pod tím ořechem byla voda, která ji právě zajímala. Voda. To je zajímavý aspekt chování křivek. Na dobrý dohled pod smrky, kde se již dobře měsíc pasou křivky, mám kamenné koryto s vodou pro ptáky. Nikdy jsem je tam nezastihnul. S oblibou prý chodí na vodu vytékající z nějakého hnojiště nebo kompostu. Nebo je známá jejich obliba v požírání vápenných omítek. Jen na takových místech se asi dají křivky chytat, jinak je dolů nedostanete. Na lopuchu je asi kromě fotografa nikdo neviděl. Je přitom z fotografie zřejmé, protože pták má otevřený zobák, že se chystá tu tobolku rozlousknout. To jsou takové ty otázky, které jednomu vržou v mozku, když si podobné fotografie prohlíží. Já sám mám fotografii křivky, ne zase až tak povedenou, nikoliv z přírodního prostředí. Před mnoha léty k nám přicházeli ptáci z Ruska a při té příležitosti jsem ji vyfotografoval. Ptáci v péči člověka ochotně přijímají i jiná semena, než jsou semena jehličnanů. To právě vzbuzuje otázky. V přírodě jsou křivky pozorovány téměř výhradně na smrcích, eventuelně na modřínech. A samozřejmě se přemisťují podle toho, kde je právě úroda semen. Je rovněž dobře známo a každý člověk si toho může všimnout sám, že smrky nekvetou každý rok stejně bohatě. Mezi úrodnými léty odpočívají. Docela by mě zajímalo, jak asi jsou velké oblasti se stejnou bohatostí úrody šišek. Možná, že i tohle již mají lesníci nějak zpracované. Letos byla třeba bohatá úroda v pražské čtvrti Břevnov. Náhodou jsem se dozvěděl, že kvetly smrky bohatě i v okolí Pelhřimova. A také na jih od Prahy v Jílovišti. V Břevnově jsou tedy křivky celé září hojné, na Jílovišti jsou také. Tam to ovšem nijak nepřekvapuje, protože v okolí jsou velké lesy, které se táhnou již od Baní, kde je zaznamenává již stará literatura. Můžeme si to zopakovat, aby to případný zájemce nemusel znovu vyhledávat. Veleslav Wahl, Pražské ptactvo, píše: Při poslední invasi r. 1942 hojně se objevovala na Hřebenech a v jejich okolí. Již koncem srpna 1941 se potulovalo v Klánovicích na smrcích a borovicích až do září několik menších hejn mladých ptáků. Invase sama zasáhla i blízké pražské okolí; 5. července 1942 v Hlubočepích bylo pozorováno hejno 15 dospělých i mladých ptáků v rokli porostlé akáty a černými borovicemi a 15. srpna 1942 přelétlo hejno 20 mladých ptáků z pravého vltavského břehu přes řeku do roztockého lesíka, kde dlouho obírali smrkové šišky. Ještě 12. května 1943 pozorováno hejno 12 mladých na akátech u staré řeky v Královské oboře. Tolik V. Wahl. Je zřejmé, že údaje jsou nejspíše jeho vlastní pozorování. Atlas hnízdního rozšíření ptáků Prahy říká, že v Praze nebylo nikdy její hnízdění prokázáno, i když ptáci se v okolí vyskytují. Tato kniha také říká, že ptáci se dobře zjišťují, protože mají nápadný hlas. Právě tohle pokládám za ošidné, protože mohu pozorovat křivky denně, jakmile jen otevřu okno a neslyším nic. Další takovou ošidnou věcí je nalezení hnízda. Podle zpráv totiž křivky hnízdí opravdu vysoko, téměř až ve špičkách smrků. Jak chcete v takové výšce najít hnízdo pohledem se země? To je nesmysl. Existují sice zprávy, že byla nalezena hnízda níže, od dvou do čtyř metrů. Je to však zcela výjimečné. Kdo tedy našel ona vysoko položená hnízda? Pokud si takovou otázku položíme, můžeme si na ni odpovědět prakticky jediným způsobem. Sběrači semen. To jsou vlastně jediní lidé, kteří se pohybují tak vysoko v korunách stromů. A pokud si dobře prostudujeme četnost zpráv o hnízdění křivek, kterých je vlastně pouhá hrstka, jenom to tuto teorii podporuje. Nakonec jak křivky, tak i sběrači semen, kterých je jenom hrstka se pohybují tam, kde je právě úroda. Že jsou nacházena hnízda křivek v zimních měsících, kdy se šišky sbírají, není žádným překvapením. Není to ovšem důkaz toho, že by snad křivka hnízdila pouze v tomto období. Nakonec jsem tento názor již četl a dokonce se domnívám, že to bylo na stránkách Fauny. Vím, že bych jméno autora i našel, kdyby to bylo skutečně potřeba. V podvědomí mám nějak uloženo, že jde o starého lesníka, který se domnívá, že křivka hnízdí i v jarních měsících, tak jako většina pěnkavovitých ptáků. Je to více než pravděpodobné, hnízda však již v této době nejsou nacházena prostě proto, že sezóna sběru šišek skončila a nahoru do korun smrků již nikdo neleze. Najít se země hnízdo křivky pokládám za vyloučené, snadno přehlédnete hnízdo čápa černého a že rozdíl ve velikosti je tak asi třicetkrát.

Samec křivky.

Tohle není křivka, ale pěnkava.

Barevná variabilita křivek, které můžeme u nás pozorovat je dosti značná. Především u samců, ale také u samic. Samci jsou v různé intenzitě červené barvy, ale různá je i intenzita tmavého tónu barvy křídel. Jenže i u nenápadně šedozeleně zbarvených samic se setkáme s rozdílným vybarvením, především na spodině těla. Mladí ptáci jsou sice podobní samicím, na spodině těla jsou však výrazně čárkovaní. Není bohužel přesně známo, jak dlouho ptáci svůj šat mládí nosí. I v naší literatuře se vždy objevují odkazy, že staří samci mohou být místo červení žlutí. Sám jsem žlutou křivku neviděl a i další, řekněme zkušené osoby, rovněž ne. Mám však fotku žlutého samce z Finska. Mluví se i o výskytu barevné formy, do určité míry podobné křivce bělokřídlé. V odborné literatuře je nápadný podíl údajů z Ruska, což je sice pochopitelné, protože právě tady je křivka nejvíce rozšířena co do početnosti, nicméně to ukazuje na určitý nedostatek vlastních údajů evropských ornitologů. Novější údaje citují nejvíce Svenssona z devadesátých let. Naše údaje jsou vlastně zanedbatelné. Docela překvapivé jsou citace chovatelských údajů v ornitologické literatuře, i když to na první pohled není dost zřejmé. Pokud ovšem citovanou osobu osobně neznáte. U nás je však více lidí, kteří ji znají. Svědčí to jenom o tom, že ornitologie ve skutečnosti nemá o křivkách dostatek konkrétních poznatků. Křivka je tak trochu tajemným ptákem, kterého neznáme tak hluboce jako jiné, jí příbuzné pěnkavovité ptáky. U nás by však mělo v každém případě jít o nominátní formu křivky a to Loxia curvirostra curvirostra – křivku obecnou eurosibiřskou. Jinak je ovšem křivka obecná rozšířena po celé severní polokouli, tedy i v Severní Americe. Kdosi napsal, že její rozšíření kopíruje výskyt jehličnatých lesů. Zeměpisných forem křivky je pak popsáno až dvacet. V Evropě jde především o její okrajové části. Na Korsice křivka obecná korsická – Loxia curvirostra corsicana Tschusi, 1912. Na Baleárách křivka obecná baleárská – Loxia curvirostra balearica Homeyer, 1862 a na Krymu potom křivka obecná Krymská – Loxia curvirostra mariae Dementjev, 1932.

Samec žluté formy.

Křivka na pastvě.

V letošním roce budeme moci s největší pravděpodobností získat nějaké novější údaje o křivkách. Její výskyt v netypických oblastech, jako jsou okrajové části Prahy, kde nejsou žádné souvislé smrkové lesy, ale pouze jednotlivé skupiny plodících smrků, by mohl napovídat o nastávajícím invazním výskytu křivek u nás. Za takové situace budou veškeré informace o výskytu cenné. Zaznamenávejte si křivky do kalendáře, určitě bude o takové údaje zájem. Já tedy budu mít zájem v každém případě. Něco se okolo děje a bylo by škoda si něčeho takového vůbec nevšimnout. Proto jsem také sesmolil tento článek, abych čtenáře Fauny upozornil.