Zájímavosti o chovu amazoňana modročelého

V období klidu, asi od podzimu do jara, můžeme pár amazoňanů modročelých umístit do klece o rozměrech 1×1×1 m v zimovišti, kde je udržována teplota...

V období klidu, asi od podzimu do jara, můžeme pár amazoňanů modročelých umístit do klece o rozměrech 1×1×1 m v zimovišti, kde je udržována teplota 12–15 stupňů Celsia, při relativní vlhkosti 60–70 %. Aby se ptáci cítili co nejlépe, je nutné dávat pravidelně čerstvé větve vrby, jeřábu, černého bezu nebo ovocných stromů na oštipování. Pozor, aby nebyly ošetřené chemicky. Oštipováním větví získají amazoňani nejen cenné látky, ale také zaměstnání, takže nemají dlouhou chvíli.

V sezóně jsou pro amazoňany nutné větší voliéry, například 2×3×2 m (š×d×v), kde najdou amazoňané prostor k pohybu a také zajištění látkové výměny. Každému, kdo si chce vybudovat voliéry doporučuji, aby se zaměřil na kombinaci voliéry výletové a vnitřní, kde je možno přitápět kdykoliv by nám to počasí „přikázalo“. Mně se tyto kombinované voliéry výborně osvědčily, měl jsem jich vybudováno třicet. Ve vnitřním prostoru jsem na klidném místě zavěsil hnízdní budku buď kmenovou nebo ze silných prken z tvrdého dřeva (buk, dub), například o velikosti základny 40×50 cm, výška 100 cm nebo 40×40×150 cm (uvedené rozměry jsou vnitřní). Do budky dáme asi 15 cm vysokou vrstvu směsi rašeliny a pilin, nejlépe z jehličnatých stromů. Velmi vhodné je přimíchat ještě mech, který zaručuje potřebnou relativní vlhkost. Budka by měla mít na spodní části menší otvor s uzavíratelnými dvířky, která by umožňovala provádění kontroly v průběhu hnízdění z obslužné chodby. Uvnitř budky, pod vletovým otvorem, jehož průměr by měl být asi 10cm, je vhodné instalovat žebříček ze silnějšího pletiva, který by usnadňoval amazoňanům vstup a výstup z budky. S žebříčkem je také větší jistota, že pták při pádu nezničí snůšku. Snůška čítá průměrně tři až pět vajec. Již po snesení prvního vejce začíná inkubace, která trvá 26 až 30 dnů. V prvních čtyřech týdnech pečuje o mladé samička, kterou pilně krmí sameček. Po uplynutí čtyř dnů se připojí ke krmení také sameček. Dostává-li se mladým dobrá péče, opouštějí budku asi po 60 až 70 dnech dobře opeření a letuschopní. Po dobu dalších dvou až tří týdnů krmí mladé stále oba rodiče. Mladí jsou zbarveni jako jejich rodiče, jen barvy peří jsou tmavší. Oči jsou tmavohnědé. Mláďata jsou zcela vybarvena až za několik roků a to by mohlo mít souvislost s pohlavní zralostí.

Kolega Weiss byl úspěšným chovatelem především australských papoušků a jeho dávným snem bylo chovat amazoňany. Konečně se mu podařilo zakoupení údajného páru amazoňanů modročelých. Ptáci dělali dojem, že zde jde spíš o dva samce, což potvrzovali i jiní chovatelé. Po řadu let byli amazoňani v nejlepší kondici, stále byli aktivní, ale o hnízění neměli zájem. Koncem dubna je předvedl jejich majitel na výstavě, kde asi došlo v důsledku zpěvu a křiku k jejich stimulaci. Když byli amazoňani vráceni z výstavy zpět do svého domova, zakrátko bylo časně ráno pozorováno páření. Pro lepší pohodu byl pár umístěn do zahradní voliéry o rozměrech 6×2×2 m. Pod jednoduchou stříšku byla zavěšena hnízdní budka o vnitřním průměru 50 cm a výšce 70 cm. Budka byla bez víka (stříšky) i bez vletového otvoru, byla tedy amazoňanům přístupná přes horní okraj budky. Ptáci začali okamžitě po celý den budku navštěvovat a po uplynutí několika týdnů byla v hnízdní kotlince nalezena tři oplozená vajíčka. Po dvaceti šesti dnech se skutečně vylíhla tři mláďata, o která se staří týden dobře starali, ale pak byla nalezena všechna tři mrtvá s uštípnutými nožkami i zobáky. To bylo pro chovatele veliké zklamání.

Příští zimu strávili amazoňani ve vytápěné místnosti a teprve v květnu byli přemístěni do stejné voliéry jako v předešlém roce. Již 15. června bylo v hnízdě první vajíčko, ke kterému ob den přibyla ještě další tři. Samička je zahřívala velice dobře. Občas prováděl chovatel jen letmé kontroly, ale když zjistil, že jsou všechna čtyři vejce oplozená, od dalších kontrol upustil. Radost a naděje chovatele byly veliké. Jelikož v době hnízdění bylo neobvyklé chladno a deštivo, bylo od zvlhčování snůšky upuštěno. Po dvaceti šesti dnech inkubace se vylíhlo první mládě a po něm následovaly tři další. Rodiče se o mladé výborně starali, ta měla stále plná volátka. Kontrola hnízda byla prováděna jen tehdy, když byla samička mimo budku. Sameček byl nyní vůči svému ošetřovateli velice agresivní. Rodiče krmili mladé naklíčenou pšenicí, ovsem a slunečnicí. Velice oblíbený byl dětský piškot máčený v mléce, o jiný druh vaječné míchanice neměli amazoňani zájem. Z ovoce si vzali nejraději jablka a pomeranče, potom ještě maliny, jahody, borůvky a rybíz. Ze zelených krmiv si nejvíce oblíbili žabinec ptačinec, smetánku pampelišku a také hlávkový salát a zelené salátové okurky. Starý pár odchoval všechna čtyři mláďata výborně. Po 65 dnech vylétlo z budky první mládě, ale již druhý den se zase vrátilo zpět. Po dalších čtyřech dnech vylétla z budky všechna čtyři mláďata a už se zpět nevrátila. Když byli mladí 75 dnů staří, začali trochu zobat z nabídnutého krmiva. Všechno tentokrát proběhlo dobře. Všechna čtyři mláďata byli statní a krásní ptáci a chovatel byl na ně právem hrdý.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (2x):

1
2
3
4
5

Autor textu a fotografií Rudolf Vít

Erudovaný, u chovatelské veřejnosti uznávaný odborník, který své neocenitelné znalosti v chovu exotického ptactva, především jeho oblíbených agapornisů v různých barevných mutacích a papoušíčků, předával všem zájemcům této odbornosti. Téměř celý život se věnoval chovu ptáků, 50 let publicistické činnosti. Za tu dobu uveřejnil přes 2000 článků v odborném tisku v Německu, Rakousku i Švýcarsku, ale především v našich chovatelských časopisech, nejvíce potom v časopise Fauna. 50 roků spolupracoval s časopisem Gefiederte Welt.

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře