Turakové v našich voliérách
Tato velice zajímavá skupina ptáků si získává stále větší pozornost našich chovatelů, a to jak pro své pestré zbarvení, tak také pro svůj velice zajímavý vzhled. Čeleď Musophagidae (turakovití) čítá šest rodů, z kterých je druhově nejvíce zastoupen rod Tauraco, a to svými čtrnácti druhy. A právě zástupci tohoto rodu se objevují v našich chovech nejčastěji.
Vzhled
Jedná se o velmi pestře zbarvené ptáky, kteří obývají oblast rovníkové Afriky. Tito ptáci se živí různými druhy ovoce, bobulemi, květy, semeny a příležitostně i různým hmyzem. Jsou to středně velcí ptáci s delším krkem a ocasem, kteří se mohou pyšnit také svou zvláštní chocholkou, která je svým tvarem, velikostí a vybarvením pro daný druh v drtivé většině případů nezaměnitelná.
Turakové jsou také známí svou zvláštností, která spočívá v barvivu, které je obsaženo v jejich peří. Jedná se o turakoverdin, zbarvující peří do zelena a turacin, zbarvující peří do barvy purpurové.
Tato barviva obsahují měď, což je v ptačí říši unikátním jevem. Také jejich přední třetí (vnější) prst, umí tito ptáci otočit jak dopředu (noha vypadá jako anizodaktylní, například u pěvců), tak i dozadu (vypadá jako zygodaktylní, například u šplhavců), takže se díky této schopnosti mohou velmi obratně pohybovat v korunách stromů. Jejich noha je tzv. semizygodaktylní, což je vlastnost, kterou mají společnou s některými kukačkami (Cuculiformes), ale např. také se sovami (Strigiformes). Krásně je to vidět na přiložené fotografii. Jedná se o velice dobré skokany a lezce, kteří se dokážou ve větvích pohybovat až překvapivě rychle.
V korunách stromů si také tito ptáci staví svá hnízda, která jsou podobná hnízdům holubů. Snůška čítá jedno až tři vejce a pohlavní dospělosti mohou ptáci dosáhnout již v prvním roce svého života.
Počátky mého zájmu
O tuto zajímavou skupinu ptáků jsem se začal zajímat před více, jak dvěma lety, kdy jsem měl tu možnost je poprvé spatřit u jednoho významného českého chovatele ptáků. Po nějaké době jsem se setkal s turaky opět, a to v našich některých zoologických zahradách. V této době jsem byl již pro chov těchto krasavců rozhodnut, a začínal jsem se ohlížet po veškerých možných a dostupných informacích o této skupině ptáků. Požádal jsem několik zahraničních chovatelů turaků (Nizozemí, Belgie) o možnost spolupráce, s žádostí o poskytnutí jejich poznatků a zkušeností z jejich chovů. Později jsem tyto chovatele i navštívil a z jejich odchovů si postupně dovezl některé druhy, které se v našich chovech objevovaly buďto ojediněle nebo vůbec.
Počátky mého chovu
Jako první zástupce rodu Tauraco, který začal obývat mé zařízení, byl čtyřletý pár Turaků červenokorunkatých pocházející z maďarského chovu.
Že se jedná o pár, bylo předešlým chovatelem usouzeno podle snůšky jednoho vejce. Možnost dvou samiček chovatel vyloučil s opodstatněním, že by muselo být vajíček více. Turaka červenokorunkaté jsem si tedy pořídil a po příjezdu domů jsem je vypustil do vnitřního záletu šířky 1,2 m, hloubky 1,8 m, výšky 2 m. Každý zálet je opatřen výletovým otvorem kruhového tvaru o průměru 20 cm, který lze uzavírat šoupáky z plexiskla o tloušťce 10 mm z venkovní strany. Venkovní voliéry jsou rozměrů délka 3 m, šířka 1,2 m a výška 2 m. Uvádí se, že čím jsou voliéry větší, tím pro turaka lépe.
Jednotlivé zálety mám rozděleny bílým polykarbonátem o tloušťce 6 mm, který je osazen v dřevěných rámech, takže jednotlivé páry mají ve svém záletu dostatek soukromí. Každý zálet je přisvětlen zářivkou 20 W. Stěny záletů jsou obloženy obkladem a podlaha je spádována a napojená na odpad, takže udržování zoohygieny v záletech je o to snadnější. Jako substrát používám suchý písek. Exkrementy, které jsou u plodožravých ptáků řídké konzistence, lze z písku velice dobře a snadno odebírat a písek je dle potřeby dosypáván. Turakové svým řídkým trusem nijak neznečisťují stěny a zařízení s vybavením své ubikace a svou potřebu vykonávají převážně na svých oblíbených větvích.
Z krmné chodby je každý zálet opatřen otočným pultem, držákem na misku a dvířky, pro přístup do záletů. V každém záletu je osazeno několik větví, které jsou rozmístěny tak, aby mohli turakové využívat svého skokanského nadání. Dále mají ptáci k dispozici větší plastovou nádobu s vodou pro možnost koupání, čehož velmi často využívají. Krmný pult obsahuje jednu větší nerezovou misku, ve které je předkládáno nakrájené ovoce a tři menší misky v otočném pultu na sypké směsi a granule. Vše je obslužné z krmné chodby, kde se také nachází veškeré vybavení, které je k obslužnosti ptáků zapotřebí.
Turakům červenokorunkatým byl také předložen košík k případnému zájmu o hnízdění. Ovšem o zahnízdění v košíku projevil zájem zcela jiný pár, a to timálie čínské, které s turaky obývaly stejný zálet. Timálky zasedly na snůšku a sameček srdnatě bránil své hnízdo. Turakové však jednoho krásného dne hnízdo kompletně vyházeli a snahu timálií čínských o hnízdění tímto ukončili.
Zahraniční chovatelé doporučují chov pouze samostatného páru, a to z toho důvodu, že hnízdící pár nestrpí ve svém okolí žádného zástupce vlastního druhu. I když jsou turakové mírumilovní, tak v období toku a hnízdění si své území kolem hnízda dovedou uhájit.
Určení pohlaví předchozím chovatelem u turaků červenokorunkatých, dle teorie jednoho sneseného vejce bylo pro mě nepřesvědčivé, proto jsem si nechal provést určení pohlaví metodou DNA z peří ptáků. Po krátké době mi přišly výsledky, ve kterých mi bylo oznámeno, že jsem majitelem dvou samiček, takže jsem se začal poohlížet po opačném pohlaví. Po předchozí vzájemné domluvě jsem deponoval jednu samičku k příteli Adamu Burovi, který se již několik let věnuje chovu turaků rodu Musophaga, a to banánovce obecného (Musophaga violacea). Snaha o pořízení dvou samečků v naší republice byla sice neúspěšná, ale na základě naší spolupráce se zahraničními chovateli se nám nakonec dovoz dvou nepříbuzných samečků podařil. Můj desetiměsíční sameček byl ihned vypuštěn k samičce. Sameček si okamžitě přisedl na větev vedle samičky a oba ptáci se chovali tak, jako by snad společně vyrůstali. Mezi ptáky nebyla zaznamenána žádná agrese a ptáci se vždy zdržovali pospolu a sedávali společně na větvích těsně vedle sebe. Košík byl páru pro mladý věk samečka odebrán. Zahraniční chovatelé používají košíky různých tvarů a také předkládají dřevěné budky, z jedné třetiny otevřené, o rozměru základny asi 30 cm×30 cm.
Krmivo svým turakům podávám pouze ve vnitřních záletech. Předkládám jim průmyslově vyráběné sypké směsi pro plodožravé ptáky s nízkým obsahem železa od značek Orlux, Witte molen a granule pro plodožravé ptactvo NutriBird T16. Toto krmivo mají u mne ptáci neustále k dispozici. Nakrájené ovoce a zelenina je nabízená v takovém množství, které jsou ptáci schopni do druhého dne spotřebovat.
Krájené ovoce a zeleninu podávám přibližně v tomto poměru: 50 % jablko, 30 %, hruška, 10 % mražená kukuřice a hrášek, čínské zelí, rajčata, strouhaná mrkev. Zbývajících 10 % je nabízeno střídavě a také dle sezóny a dostupnosti: ananas, banán, mango, papája, kiwi, hroznové víno, meloun, švestky. Přes zimní měsíce podávám mrazené drobnější hroznové víno a švestky. Ptákům také předkládám vařenou rýži. Citrusové plody a avokádo ptákům nepodávám. Jedenkrát týdně posypu ovoce špetkou minerálněvitamínového premixu od firmy Witte molen Calcicare 40+ a také práškovým krmivem pro lorie a kolibříky od firmy Orlux.
Turakové jsou plodožraví ptáci a obecně se dá říci, že tato skupina ptáků má větší sklony ukládat si železo do zásoby v játrech a ostatních orgánech. Uvádí se, že nadměrné ukládání železa bude zřejmě způsobené tím, že v přirozeném prostředí ptáků je železa nedostatek a buňky jsou naprogramovány tak, aby zvýšený výskyt železa ukládaly do zásoby. Z tohoto důvodu je velmi důležité přihlížet na množství železa v předkládané potravě.
Nadměrné ukládání železa v tkáních
Nadměrné ukládání železa v tkáních (hemochromatóza), představuje pro turaka velkou hrozbu. Neznalost tohoto problému, a tím pádem podávání nevhodné potravy s vysokým obsahem železa, má za důsledek početné úhyny plodožravých druhů ptáků. Také držení ptáků v nevhodných a stresujících podmínkách, stimuluje organismus k následné absorpci železa a může způsobit hemochromatózu. Jedná se o proces nezvratný a převážně bez alarmujících a viditelných příznaků, takže se může zdát, že pták hyne relativně zdráv. Za určitých podmínek se dá hemochromatóze předcházet, a to především v podávání vhodných krmiv. Z průmyslových krmiv používat pouze sypké směsi a granule s nízkým obsahem železa, které jsou určeny právě pro tuto řekněme rizikovou skupinu ptáků. Dobrý úmysl chovatele, nabídnout svým ptákům co možná nejpestřejší výběr potravy s tím, že si pták sám vybere a určí, co jeho organismus potřebuje je velice scestným řešením, a právě takovéto konání vede často ke vzniku hemochromatózy. To, že předkládané krmení ptáci přijímají ještě neznamená, že je pro ně vyhovující.
Je vhodné také přihlížet na obsah železa v pitné vodě. V krmivu by nemělo chybět zastoupení určitého množství fytátů (hrachu, pšeničných otrub), oxalátů (manga, lesních plodů, čaje) a taninu (čaje), jelikož mají schopnost železo na sebe vázat a zamezují tím pádem jejich ukládání v orgánech ptáků. Osobně podávám podíl černého čaje do napájecí vody a do nakrájeného ovoce přimíchávám malé množství pšeničných otrub. Pro vaši představu je v tabulce uvedené orientační množství železa v běžně dostupném ovoci. Uvedený obsah železa je orientační, jelikož jsou uváděné hodnoty z různých zdrojů rozdílné, což je zřejmě důsledkem toho, že množství obsaženého železa v ovoci bude také záviset na množství přítomného kovu v půdě, ve kterém bude dané ovoce pěstováno. Ovoce je vhodné krájet na kousky do velikosti asi 1 cm krát 1 cm pro lepší příjem, ale ovoce i zelenina se může podávat také nahrubo nastrouhané. Turakové mají rádi sladké ovoce, a proto předkládám ovoce dostatečně vyzrálé a upřednostňuji především sladké odrůdy jablek a hrušek. Někteří turakové mají v oblibě různý druh ovoce či zeleniny, kterému dávají při konzumaci přednost před ostatními kousky. Některý se více zajímá o jablko, a to začíná brát jako první, jiný zase přednostně smlsne hrušku, další se zase může utlouci za banánem.
| Druh ovoce 100g | Železo mg |
| broskve | 0,6 |
| brusinky | 0,5 |
| ananas | 0,4 |
| černé třešně | 0,9 |
| černý ribíz | 0,9 |
| papája | 0,3 |
| mango | 0,4 |
| angrešt | 0,6 |
| vinné hrozny | 0,4 |
| hrušky | 0,2 |
| švestka | 0,4 |
| jablka | 0,2 |
| jahody | 0,8 |
| maliny | 1,0 |
| banán | 0,3 |
| višně | 0,6 |
Jedno však mají turakové společné, a to oblibu k hroznovému vínu. Sladké bobule hroznového vína podávám často mladým turakům z ruky. Někteří turakové si již ovoce z ruky i bez ostychu berou a dokonce si na ruku pro sladké ovoce přiletí.
V době zimního období nepřekročit 10 stupňů
Turakům je nutno poskytnout po dobu zimního období minimální teplotu kolem 10 stupňů. V zahraničních chovech je ptákům přes zimní měsíce (když je slunečné počasí) umožněn přístup do venkovních voliér a dle slov samotných chovatelů tuto možnost turakové s oblibou využívají. Jedná se samozřejmě o krátkodobou možnost. Potravu chovatelé podávají v průběhu celého roku ve stejném složení s tím rozdílem, že je v zimním období zamezen přísun směsí s hmyzem, který zařazují do krmné dávky chovatelé opět až počátkem chovné sezóny. Já mám pro své ptáky přes zimní období určenou vytápěnou místnosti, ve které jsou boxy o šířce 2 m, hloubce 0,9 m a výšce 1 m. Každý box je opatřen třemi bidly ve výšce 25 cm nad substrátem, aby nedocházelo ke znečistění jejich ocasních per od trusu ptáků a po dvou bidlech ve výšce 70 cm. V zimovišti mají ptáci možnost koupání pouze občasnou, jelikož by vznikala v místnosti příliš vysoká vlhkost, což je při nízké teplotě pro chov nežádoucí. Teplotu udržuji kolem 12 stupňů. Jako substrát je opět použit suchý písek.
Snůška spíše výjimečně
Druhým dnem, kdy byli turakové přemístěni do temperovaného zimoviště, bylo u turaků červenokorunkatých nalezeno v písku jedno snesené vejce. Druhé vejce bylo nalezeno ve venkovním záletu rozbité. K další snášce již nedošlo. Jelikož byl turakům odebrán košík určený k hnízdění a teplota ve venkovních záletech klesala k osmi stupňům, bude zřejmě snůška za těchto podmínek spíše výjimkou, nežli běžným jevem. Snad to svědčí o tom, že sestavený pár spolu harmonizuje. Rozměry vejce byly 38 mm na 33 mm, tedy vajíčko bylo skoro kulaté a dalo by se přirovnat k pinkponkovému míčku. Vajíčko bylo vloženo do inkubátoru, který byl nastaven na teplotu 37,6 stupňů s relativní vlhkostí 20 %. Po šesti dnech inkubace bylo prosvícením zjištěno, že se jedná o vejce neoplozené, takže mi zbývá jen doufat, že se pokusí tento pár o další hnízdění v počátku nastávající sezóny, kdy budou turakové opět vypuštěni do venkovních voliér.
Ze čtrnácti druhů rodu Tauraco, jsem měl možnost v zahraničních chovech spatřit jedenáct druhů, u kterých i chovatelé dosahují odchovů. V posledním období si turakové získávají svou přízeň u mnoha našich chovatelů a není se ani co divit. Jedná se o dlouhověké, velmi pestře zbarvené ptáky elegantního zjevu, kteří neničí své voliéry. Jejich projevy jsou slyšitelné, avšak nejsou nijak pronikavé a obtěžující své okolí. Myslím si, že nebude trvat dlouho, a bude brzo v našich voliérách možné spatřit daleko více zástupců těchto velice zajímavých ptáků, kterými turakové bezesporu jsou.
