Louskáček červenoprsý Spermophaga haematina (Vieillot, 1807)


Obsah
  1. Výskyt a potrava
  2. Chov
  3. Podmínky chovu a odchovu
  4. Tipy pro chovatele

Naše čtenáře bych rád seznámil s jedním ze tří druhů astrildovitých pěvců rodu Spermophaga. Původně byli zařazováni do čeledi snovačů (Ploceidae) především pro jejich zvláštní zbarvení, ale také pro mohutný zobák. Tento druh žije v západní Africe od Zambie a Portugalské Guinei až po ústí řeky Konga a proniká i do vnitrozemí.

Výskyt a potrava

Obývá lesní světliny a prostory okolo vodních toků od nížin až do hor asi 1400 m vysokých. Živí se různými semeny a v době sklizně také rýží. V jídelníčku nechybí různý hmyz, výhony a také plody. Veliké kulovité hnízdo téměř o průměru dvacet centimetrů staví z proutků, trávy a listů kapradí. Vždy je vystlané rostlinou vlákninou. Většinou je umístěno blízko u země a lze ho nalézt v různých ročních obdobích. Snůška čítá tři až šest bílých vajíček. Louskáčkové mají mohutné zobáky, ale přes to odmítají velká a tvrdá semena. Rádi vezmou naklíčenou pšenici a oves. Ze suchých semen berou s oblibou senegalské proso i v klasech. Pochoutkou jsou pro ně rašící listy, živočišná potrava a zelené v širokém výběru.

Chov

Po dovozu jsou louskáčkové velice plaší, poletují divoce sem a tam a často narazí plnou silou na drátěné pletivo voliéry. Někdy se tak mohou i smrtelně zranit. K jejich uvyknutí se doporučuje středně velká klec (např. 100×50×80 – dך×v) umístěná na klidném místě. Již za šest až osm týdnů se uklidní natolik, že je lze bez obav přemístit do větší voliéry. Zůstávají však i nadále trochu plaší a opatrní, vyložená divokost však zmizí. Toto přemístění do větší voliéry má svoje přednosti, protože louskáčkové potřebují mnoho pohybu. V případě, že by tento pohyb neměli, brzy ztuční, budou líní a mohou i onemocnět. Louskáček je ve společné voliéře s ostatními obyvateli snášenlivý, ale některé druhy malých astrildů mají z louskáčků strach, který se obvykle ztratí s příchodem očekávaného hnízdění. Pouze v mimořádně velkých voliérách, vyplněných různým houštím, budou všechny páry úspěšně hnízdit. K vybavení chovné voliéry se doporučují rákosové stvoly, borové větve, svazky vymlácené prosné slámy i jiné delší trávy, nebo kručinky a třeba ještě tenkého roští. Dno voliéry má být pokryté pískem, lesní hlínou, mechem, případně ještě menšími drny trav. Pro louskáčky je vnitřní voliéra s možností celoročního úkrytu vhodnější než otevřená zahradní voliéra. Louskáčkové nejsou příliš citliví na chlad a podle Reimanna je lze přezimovat při 16–18 °C. Teplota musí být v souladu s relativní vlhkostí vnitřního prostoru. Vnitřní prostor nám také umožňuje regulovat délku světelného dne. Louskáčkové, kteří se zklidnili, na svoji voliéru a její okolí si zvykli, začnou brzy s přípravou na hnízdění. Pro příznivý průběh hnízdění by bylo vhodné, kdyby se mohli partneři sami vybrat. V tuto dobu se ozývají oba partneři zpěvem. Sameček svoji samičku neustále prohání celou voliérou tak dlouho, než najde v houštině vhodný úkryt. Teď sameček se stéblem v zobáčku pilně toká. V tomto období se doporučuje doplnit běžné krmivo hroznovým cukrem, ovocem, vápníkem, drobným dřevěným uhlím a také zeleným všeho druhu. K usnadnění stavby hnízda se jako stavivo hodí kokosová nebo sisalová vlákna dlouhá asi 15 cm, tráva psineček tenký (Agrostis tenis), tráva stařina z předchozího roku, různé listí aj. 

Podmínky chovu a odchovu

Přesvědčil jsem se, že když začnou hnízdit právě dovezení ptáci, stavební materiál si vybírají velice opatrně, ale když si v nových podmínkách po čase zvyknou, vezmou všechno co se jim nabídne. Hnízdo v křoví staví výlučně sameček. Může dosáhnout až velikosti lidské hlavy a má pouze úzký vletový otvor. Stavba hnízda trvá obvykle dva až tři dny a staří je ihned využívají k nocování. Snůška čítá tři až pět vajíček, která přes den zahřívají střídavě oba rodiče, obvykle po čtyřech minutách. V noci zahřívá snůšku pouze samička. Inkubační doba je čtrnáct dnů. Čerstvě vylíhlá mláďata mají kůži zbarvenou tmavě červeně a porostlou temným chmýřím. Zobák je žlutý se žlutobílými koutky. Mladí vyletují z hnízda po uplynutí dvaceti dnů a jsou porostlí červenohnědým peřím. Vrchní krovky ocasní jsou červenohnědé, zobák a nohy jsou černé. K přenocování se vracejí louskáčkové pravidelně do hnízda. Po uplynutí dalších dvaceti dnů jsou mladí soběstační. Od rodičů je nutné je přemístit, protože je především jejich otec ohrožuje a pronásleduje. Při odchytu doporučuji velikou opatrnost, protože jsou louskáčkové velice citliví a mohli by zkolabovat. Přepeřování do šatu dospělosti trvá dva a půl až tři měsíce.

Tipy pro chovatele

Chovatelé se shodují v názoru, že docílit od louskáčků odchov je obtížné. Také oplozenost vajec je asi jen padesátiprocentní. V případě, že máme louskáčky v zahradní voliéře, tak neopeřená ptáčátka, která rodiče přestanou zahřívat (jedná se o vrozenou vlastnost) se i za nejhezčího počasí podchladí. Chováme-li louskáčky ve vnitřním prostoru, kde můžeme přitápět, jsou předpoklady na úspěšný odchov větší. Vyplatilo by se umístit pod hnízdo spolehlivý zdroj tepla (např. topnou desku) a ten udržovat v činnosti až do doby, než budou mladí dostatečně opeření. Pro jistotu doporučuji umístit k topné desce citlivý termostat.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (4x):

1
2
3
4
5


Autor textu a fotografií Rudolf Vít

Erudovaný, u chovatelské veřejnosti uznávaný odborník, který své neocenitelné znalosti v chovu exotického ptactva, především jeho oblíbených agapornisů v různých barevných mutacích a papoušíčků, předával všem zájemcům této odbornosti. Téměř celý život se věnoval chovu ptáků, 50 let publicistické činnosti. Za tu dobu uveřejnil přes 2000 článků v odborném tisku v Německu, Rakousku i Švýcarsku, ale především v našich chovatelských časopisech, nejvíce potom v časopise Fauna. 50 roků spolupracoval s časopisem Gefiederte Welt.

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře