Pyrurové

Obsah
  1. Žádní křiklouni
  2. Hnízdění
  3. Krmení
  4. Odchov

Rod papoušků Pyrrhura zahrnuje osmnáct druhů a větší počet zeměpisných forem. Většina druhů se v přírodě vyskytuje vzácně, a proto je nabídka v Evropě ojedinělá. V přírodě obývají lesy a nejraději se zdržují ve vrcholcích stromů. Živí se různými plody, ovocem, ořechy, semeny, různými pupeny a výhonky různé vegetace. Neodmítají ani různý hmyz a jeho larvy. V kulturních krajích zaletují také na rýžová pole, kukuřičná pole, kde páchají velké škody.

Žádní křiklouni

Držení aklimatizovaných pyrurů je většinou bezproblémové. Počáteční plachost brzo pomine a papoušci se stanou důvěřivými. Nejsou žádní křiklouni. Více se ozývají při toku a nebo náhlém a nečekaném vyrušení. Pyrurové nejsou ničiteli a můžeme pro ně připravovat klece a voliéry ze dřeva. Pro chov lze doporučit celoroční voliéry těchto rozměrů: výletová část 2×1×2 m (dך×v), vnitřní prostor 3×1×2 m (dך×v), kde zajistíme spolehlivé vytápění. Četl jsem, že se úspěšné odchovy podařily i ve větších bednových klecích. Hnízdní budky mohou být z prken nebo kmenů. Někteří chovatelé dávají přednost budkám kmenovým, protože se v nich lépe udržuje teplo i důležitá vlhkost. Kolega Barnát ponechává budky ve voliéře po celý rok, protože v nich pyrurové odpočívají i nocují. Vyhovující velikost budek je 20×20×35 cm s vletovým otvorem o průměru 5 až 7 cm. Když mají pyrurové možnost výběru, dávají někdy přednost budkám menším. Zde by ale mohlo dojít k nedopatření. Je-li v hnízdě větší počet mladých, musejí sedět jeden na druhém, což může způsobit ztráty. K podestýlce se hodí hrubší piliny, které si samička zcela rozmělní.

Hnízdění

Pyrurové začínají hnízdit již v časném jaru, často již v únoru. Oba partneři, nejvíce ale samička, se zdržují stále větší dobu v budce. Po prvních kopulacích bývá již 10 až 14 den sneseno první vajíčko, v odstupu 2 až 3 dnů další. Snůška čítá většinou 5 až 6 vajíček, která zahřívá pouze samička. Sameček se přes den zdržuje v blízkosti budky, hlídá samičku, ale nocuje se samičkou v hnízdě. Oplozenost vajíček bývá většinou 90 až 100 %, ale líhnivost je nižší, je odvislá od relativní vlhkosti, která by podle zkušenosti měla být 70 až 85 %. Kontroly průběhu hnízdění jsou důležité a potřebné, ale je třeba pamatovat na to, že ne všechny páry snášejí tyto akce bez následků. O svá mláďata pečují opravdu výborně, ale jsou-li rozčíleni, jsou schopni svá mláďata i sežrat. Tento jev byl nejčastěji pozorován u dovezených papoušků nebo u jejich potomků první generace. V takových případech nesmíme další kontroly provádět. Doba inkubace je 22 až 23 dnů a mladí vyletují z hnízda ve stáří 6 až 7 týdnů zcela opeřeni a letuschopni. U rodičů je můžeme ponechat až do dalšího hnízdění, protože celá rodina je vzájemně mírumilovná.

Krmení

Ke krmení podáváme samozřejmě střídavou potravu: semena, ovoce, zeleninu a čerstvé zelené, např. plevely ze zahrádky. Chovatel Bernát dával slunečnici, které dávali pyrurové vždy přednost před jinými druhy. Připomenu dále proso, oves loupaný i neloupaný, proso v klasech, naklíčenou nebo nabobtnalou pšenici a kukuřici. Zpočátku bychom měli dávat každý druh v samostatné misce, abychom si mohli ověřit,s co jim lépe chutná a podle toho pak nabídku regulovat. Ovoce a zeleninu můžeme dávat v těchto druzích: jablka, hrušky, třešně, rybíz červený a černý, jahody, ostružiny. Nesmí chybět mrkev, ne zcela zralá rajčata (aby nebyla příliš měkká), salátové okurky, hlávkový salát, listy zelí, kapusty aj. Ještě připomenu hojně používané a dobře vyzkoušené plevelné rostliny: žabinec ptačinec (Stellaria media), lebeda lesklá (Atriplex spec.), řebříček obecný (Achillea millefolium), jitrocel větší (Plantago major) aj. Všechny uvedené druhy jsou pro chovné ptáky vynikající. Snad všechny druhy papoušků berou také rádi oves, pšenici a kukuřici ve stavu mléčné zralosti. Po celý rok, ale především od časného jara, budeme přinášet větve různých keřů a stromů (třešeň, vrby, jeřáb, smrk, borovice, lípa, bez černý) papouškům na oštipování a loupání kůry. Je to nejen pro jejich zdraví, ale také pro využívání volného času.

Odchov

V Německu odchoval třináct mladých chovatel Müller. Chovný pár pyrur měl k dispozici menší voliéru s pevnou ubikací, kde byly zavěšeny dvě hnízdní budky 25×25×35 cm s vletovým otvorem o průměru deset centimetrů. Do budky byla do výšky deseti centimetrů nasypána vrstva pilin, snůška činila tři až šest vajec. Ačkoliv od vylétnutí mladých uplynuly pouze tři měsíce, neměl chovný pár o další hnízdění zájem. Došlo k němu až v následujícím roce. Samice sedí na vejcích sama, sameček ji stále pilně krmí, ale nestřídá ji v sezení. Z tohoto důvodu se mohla samička vzdálit jen ojediněle na krátkou chvíli z budky, aby se mohla vyprázdnit. Samec se zdržuje nedaleko budky, drží stráž. Každý podezřelý a neznámý zvuk i pohyb ho silně vzrušuje, křičí a hlavou kývá sem a tam. Chovatel Müller krmil své pyrury modročelé slunečnicí, prosem, lesknicí a také směsí semen, která se nabízí ke krmení našeho ptactva v přírodě. Při odchovu mladých podával vaječné krmivo a hodně mrkve, kterou měli pyrurové zvláště rádi. V denních dávkách také nechybělo ovoce, jahody, třešně a ptačinec žabinec. Po vyhnízdění bylo možno ponechat mladé u rodičů, protože se celá rodina dobře snášela. Vzájemně si probírali peří, hráli si, často se důkladně koupali, neustále prolézali křovím, rádi štípali větve a olupovali kůru. Vůbec nebyli vybíraví.
Literatura:
Bernát: Neznámá krása papoušků pyrur
Vít R.: Papoušci
Vašíček M.: Papoušci Nového světa

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (3x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře