Holoubek kapský (Oena capensis)

Holoubek kapský (Oena capensis)
Obsah
  1. Afričtí holubi s lesklými skvrnami
  2. Výskyt
  3. Rozmnožování
  4. Chov
  5. Odchov
  6. Krmení
  7. Odchylné zbarvení

Tento nádherný pták patří do řádu měkkozobých (galliformes). Tento řád čítá více než tři sta druhů. Většina druhů jmenovaného řádu má typický jednotný vzhled. Vyskytují se na celém světě, kromě polárních oblastí a vrcholků hor s trvalou sněhovou pokrývkou, což dokazuje jejich úspěšnost. Základ zobáku je měkký a pouze špičku má zrohovatělou.

Dalším typickým znakem je způsob krmení mláďat. To je také mezi ptáky ojedinělé. Všichni holubi krmí své potomky tzv. holubím mlékem. To je vytvářeno sliznicí volete, která se v této době silně překrví a zduří. Složení mléka je přibližně následující: 65–82 % vody, 7–13 % tuku, 10–19 % bílkovin, 1,5 % minerálů a vitamínů (A, B, D, E), všechny esenciální aminokyseliny. V holubím mléku nenajdeme téměř žádné karbohydráty (cukry). Bylo také zjištěno, že obsahuje gamaglobuliny, které hrají důležitou roli při obraně schopnosti organizmu vůči nemocem. Obsahuje také další látky, které stimulují růst mláďat.

Afričtí holubi s lesklými skvrnami

Holoubek kapský obývá subsaharskou Afriku, také Sokotru, Arábii a najdeme jej i na ostrově Madagaskar. Rod Oena je monotypický, což znamená, že do něho patří pouze holoubek kapský, žádné další druhy tohoto rodu nejsou známy. Vytváří dva poddruhy a to O. c. capensis (Linné) a O. c. aliena (Bangs). Na ostrově Madagaskar žije pouze poddruh O. c. aliena. Ornitolog Campbell uvádí, že jedinci tohoto poddruhu jsou tmavší a na jejich opeření nalézáme více šedi. Odborníci se shodují v tom, že velikost holoubka kapského je proměnlivá. Existují ptáci dlouzí 210 mm, ale také 280 mm. Na ocas připadá 135 až 150 mm a křídlo měří 100 až 110 mm. Nejmenší zvážená dospělá holubička měla hmotnost 37 g, naopak největší holoubek vážil dokonce 55 g. Snůška obsahuje dvě vejce a inkubace trvá 13 až 16 dní. Na fotografiích vidíte, že u tohoto ptačího druhu existuje výrazný pohlavní dimorfismus. Holubička má všechny barvy méně výrazné a především jí chybí černá škraboška. V lidské péči se tito holoubci chovají již dlouhá léta. První dovoz do Evropy se uskutečnil roku 1854 do Nizozemska a ptáci byli umístěni v Zoo Amsterodam. O té doby byli holoubci škraboškoví, jak jsou tito ptáci také příležitostně nazýváni, pravidelně dováženi. Přestože v Německu byli poprvé odchováni roku 1875, nebyla prozatím vybudována dobře prošlechtěná populace, jako je tomu například u holoubků diamantových, protože v případě potřeby chovatelé zařazovali do párů ptáky z dovozu odchycené v přírodě. Holoubek kapský patří do skupiny šesti druhů afrických křovinových holubů, kteří však náleží ke třem různým rodům. Jejich velikost se pohybuje mezi hrdličkou a holoubkem diamantovým. S vyjímkou štíhlého a dlouhoocasého holoubka kapského má zbývajících pět druhů více zavalitou postavu s kratším ocasem, což je velice důležité k jejich způsobu života. Holubi, kteří obývají les, mají kratší a širší křídla, což je zvýhodňuje při letu mezi stromy. Zvláštním poznávacím znakem této skupiny jsou tmavé, zeleně nebo modře měňavé a třpytivé skvrny na velkých krovkách křídelních a na ramenou. Při dopadu světla se však mohou třpytit také fialově. Protože se tyto skvrny vyskytují u ptáků obojího pohlaví, od ornitologa Raethela dostali pojmenování „Afričtí holubi s lesklými skvrnami“.

Výskyt

Horské savany s trnitými keři a otevřená krajina se skromnou vegetací vytvářejí vynikající biotop pro divoce žijící holoubky kapské. Setkáme se s nimi také v galeriových lesích podél řek a v krajině s obdělávanou půdou. V některých lokalitách se holoubek kapský připojil k člověku v parcích ve městech i ve vesnicích. Vyhýbá se však hustým pralesům. Páry nebo také celé rodiny hledají na zemi semena trav a plevelných rostlin. Za čiperného pobíhání sbírají také hmyz a vůči člověku neprojevují bojácnost. Doba hnízdění je závislá na potravní nabídce, která se může vztahovat na všechny měsíce kalendářního roku. V severní části Nigérie hnízdí od března do dubna, v Súdánu od února do května, v Somálsku od dubna do června, v Keni od ledna do března a znovu od srpna do října, v severní části Zimbabwe od září do října. Hnízdo nejčastěji nalezneme postavené v hustém křoví, přibližně půl metru nad zemí. V galeriových lesích si hnízdo staví ve větvích, nejčastěji tři metry nad zemí. Hnízdo je neobvykle bytelné a je složeno ze slaboučkých větviček, stébel trávy, různých klacíků a jemných kořínků. 

Rozmnožování

V době toku se holoubek projevuje hlasitým hu–hů, přičemž druhá slabika je protažená a zdůrazněná. Nejprve sedí na nějaké větvi vzdálen asi dvacet centimetrů od holubičky. Hlavu má skloněnou, záda a ocas se nachází v jedné přímce, která může být v poloze vodorovné nebo vzpřímené. Zvednutými křídly, která se vzájemně dotýkají, pohybuje synchronně sem a tam asi stokrát za minutu. Následně nafoukne volátko, roztáhne ocas do tvaru vějíře a vydá ze sebe gruk - hlasový projev. Poté, co složí ocas do původního stavu odletí a lehce zakrouží nad svou partnerkou. Opět přistane vedle ní, avšak tentokrát na opačné straně. Tento způsob námluv se opakuje ještě několikrát. Potom se oba jedinci začnou vzájemně dotýkat zobáky a holoubek začne krmit holubičku. Vzápětí následuje pojímání. Celková snůška obnáší dvě vejce s relativně tlustostěnnou a tvrdou skořápkou, která má krémovou až slonově bílou barvu. Bývá pravidlem, že prvnička snáší menší vejce rozměrů asi 18,7×15 mm, starší holubice snáší stále větší vejce o rozměrech až 22×15,8 mm. Ve většině případů holubice pevně zasedne teprve po snesení druhého vejce. To má za následek, že se holoubátka líhnou ve stejný den. Tuto radostnou událost zjistíme podle skořápek, které rodičovský pár vynesl v zobáku z hnízda do blízkého okolí. Čerstvě vylíhlá holoubátka mají šedě zbarvenou kůži a bohaté ochmýření světle béžové barvy. Již druhý den života mláďata otevírají oči. Pátý den se na křídlech a ocase objevují první péřové pisky, které se rozvinou osmý den. Mláďata opouštějí hnízdo skokem do neznáma ve věku 12 až 14 dní, ještě ne zcela opeřená. Zdržují se v křoví a rodiče je pilně krmí. Již tři dny po opuštění hnízda jsou mláďata letu schopná, avšak rodiče je ještě alespoň dalších 14 dnů krmí. Mladí holoubci kapští připomínají zbarvením svoji matku, odlišují se však černým příčným pruhováním na temeni hlavy a krku. Jejich zobák je ještě černý. Také mají svrchní křídelní krovky a pera na rmenech s řídkou bílou, béžovou a tmavošedou kresbou tvořící čárky, tečky a skvrny. Černá škraboška rovněž chybí. U tohoto druhu se výletci vyvíjejí velice rychle. Asi za čtyři týdny se u samečka objeví na přední části krku první černá peříčka. Za další tři týdny již má černá pírka na prsou. Přepeřování je ukončeno dle klimatických podmínek za 4 až 6 měsíců. Po skončeném hnízdění jsou holoubci kapští k zastižení v párech nebo společně s výletky. Později se zdržují s ptáky stejného druhu a vytvářejí hejna. Tito ptáci nejsou věrni jednomu místu, nýbrž při hledání nových zdrojů potravy se neustále potulují po krajině. Podobně jako australský Holoubek diamantový, také holoubek kapský je aktivní v pravé poledne. Doslova dychtí po slunečních paprscích, protože má rád teplo. V americké literatuře je uváděn pod názvem Cap Dove, Wolters používá dva názvy, tj. Masked Dove a Namaqua Dove.

Chov

Pokud se rozhodneme chovat tento druh holoubků, je dobré si je převzít u prodávajícího chovatele. Seznámíme se tak s prostředím, ve kterém holoubci žili. Další možností je zakoupení holoubků v prodejně nebo na trhu s tím, že se jedná o ptáky z dovozu, odchycené v přírodě. Tito ptáci vykazují zpočátku velkou plachost. V době hnízdění však vyžadují pokud možno klid. Pokud jim ho nedopřejeme, snůšku vajec, případně i mláďata, mohou opustit a odchovu se nemusíme dočkat. Z literatury se můžeme dozvědět, že teplota v místnosti nebo ve voliéře má být stejná, jako v jejich původní vlasti. To se však týká především ptáků z odchytu. Domestikovaní holoubci mohou přezimovat při teplotě 12 °C až 15 °C. Jakmile se však přiblíží počátek chovné sezóny, je zapotřebí zvýšit teplotu na 18 °C až 20 °C. Při teplotách pod 10 °C bývají holoubci schoulení a načepýření. Nejhorší následky chladného prostředí odnesou holubičky, když nemohou snést vajíčko. Pokud jim chovatel neposkytne včasnou pomoc, mohou uhynout. V den líhnutí prvního holoubátka je zapotřebí zvýšit teplotu na 24 °C až 25 °C. Tato teplota by měla zůstat zachována po celou dobu odchovu. Jako krmivo můžeme holoubkům podávat: lesknici, lněné semínko, mák, mohár, niger, proso stříbrné a senegalské v klasech, neloupanou rýži, řepku, salátové a sezamové semínko. Ve většině případů odmítají oves, pšenici a semena srhy. Naklíčená semena s klíčkem dlouhým dva milimetry podáváme v době hnízdění jen v malém množství, protože působí velmi dráždivě na pohlavní pud. Naopak bude dobré nabízet klásky kulturních trav v mléčné zralosti. Nezbytnou součástí výživy je také zelené krmivo. Nadrobno nakrájené pekingské zelí, salát, smetánku lékařskou, okřehek, ptačinec-žabinec nebo salátovou okurku. To vše doplníme strouhanou mrkví, strouhankou ze sucharu, jemným pšeničným šrotem, vařeným vejcem, několika kapkami rybízového sirupu a multivitamínovým práškem. Po řádném promíchání můžeme takovou směs podávat při krmení mláďat dvakrát až třikrát denně. Do několika misek připravíme dřevěné uhlí, grit, holubí kámen, jodovou kostku, rozdrcené vaječné skořápky, písek na trávení a minerální látky. Přepeřujícím výletkům a pelichajícím dospělým jedincům kápneme přímo do zobáku vitamín D2. Velice se osvědčilo rozpustit v jednom litru pitné vody jednu tabletku přípravku Cholesol, v parných letních dnech dvě tablety. Naši dědové dávali před vznikem tohoto přípravku holubům do pitné vody slabé plátky cibule a stroužky česneku, nebo šťávu, případně kašičku, z obou druhů této zeleniny. Především česnek má velice pozitivní vlastnosti pro činnost srdce, krevní oběh, normalizaci střevní flóry a posílení imunitního systému. Může být použit i při odčervovací kůře, i když někteří chovatelé dávají přednost přípravku Concurat L, který lze koupit ve veterinární lékárně. V průběhu chovné sezóny přidáme jednou týdně do pitné vody multivitamínový přípravek, který je důležitý také v době přepeřování. Misku s vodou umístíme na přehledném a viditelném místě, aby ji staří i mladí našli. Najít vodu je někdy pro mladé holoubky problém a mohou i uhynout žízní. Holoubci kapští jsou obzvláště důvěřiví, klidní, mírumilovní a snadno chovatelní ptáci. Pro začínající chovatele je překvapivé, že holoubci v kleci zkrotnou a dokonce se nechají hladit. Tyto pozitivní vlastnosti jsou uváděny ve veškeré literatuře. Především téměř žádná plachost před člověkem je u cizokrajných holoubků podivuhodná. Jak při klecovém, tak také voliérovém chovu se k nim můžeme přiblížit, aniž by se znepokojili. V proletové voliéře se k nim můžeme přiblížit až na vzdálenost asi půl metru a teprve potom bez velkého vzrušení odletí. Tito holoubci jsou dobrými společníky pro pěnkavy nádherné a křepelky, naproti tomu nesmí být s bažanty. Holoubci se totiž s oblibou procházejí po podlaze voliéry a v toku pohlavně vzrušený bažantí kohout by je ukloval k smrti.

Odchov

Každý chovatel se chce dočkat odchovu. V tom případě je zapotřebí vzít v úvahu, že to je právě holubice, která si vybírá budoucího otce svých dětí. Pokud ji vnutíme takového, kterého odmítá, potomstva se nedočkáme. Může nastat situace, kdy přes veškerou snahu samce mít úspěch v lásce, nenajde u holubičky pochopení třeba i dva roky. V takovém případě zbývá jediné, opatřit samečkovi novou partnerku. Jakmile tak učiníme, může dojít k tomu, že holubice bude snášet neoplozená vejce. Další příčinou neoplozených vajec je předčasné zařazování mladých holubů do chovu. Dobrých výsledků dosáhneme tehdy, když do chovu použijeme holoubky ve věku dvanáct a více měsíců. Neosvědčilo se, mít v kleci nebo v malé voliéře v době hnízdění dva páry holoubků. Nepomůže ani takové opatření, kdy chovatel vypustí najednou oba páry. Bojovnější sameček se bude snažit získat celý prostor pro sebe a svoji družku. Při dlouhotrvajících soubojích může dojít k tomu, že oba páry vůbec nezahnízdí nebo holubice snesou neoplozená vejce. Jako podložku pro hnízdění můžeme nabídnout drátěný košík nebo nízkou dřevěnou bedničku rozměrů 150×150×50 mm. Do keře ve voliéře můžeme umístit drátěný košík asi jeden metr nad zemí a do kouta klece nebo voliéry upevnit bedničku ve výšce našich očí. Na stavbu hnízda nabídneme nakrátko nastříhané březové větvičky, prázdné klásky senegalského prosa, kokosová vlákna a jemné seno. Některé páry nanosí do hnízda takové množství materiálu, že přesahuje okraj hnízda. Aby se podařilo zabránit nestabilitě hnízda, chovateli nezbývá nic jiného, než část hnízdního materiálu odebrat. Bývá pravidlem, že holubice sedí v hnízdě zcela nehybně od 17 do 9 hodin, holub ve zbývajícím čase. Při kontrole hnízda se sameček statečně brání tlučením křídel a klováním, aniž by opustil snůšku. Pokud zrovna nezahřívá vejce, pozorně sleduje dění kolem hnízda. Stává se dosti často, že pěnkavy nádherné se snaží ukrást holoubkům z hnízda stavební materiál. V takovém případě sameček ihned přilétne, rozčileně zvedá křídla a snaží se ubránit hnízdo. Jestliže ve společné voliéře jiní drobní cizokrajní ptáci holoubky stále ruší, může dojít až k zastuzení nebo dokonce k opuštění snůšky. Abychom tomu zabránili, necháme holoubky v době hnízdění v kleci nebo ve voliéře samotné. Při kontrole snůšky musíme mnohdy holubičku nadzvednout, abychom se mohli podívat do hnízda. Stačí holubičku několikrát pohladit a uklidní se. U naprosto spolehlivého páru můžeme holoubátka okroužkovat osmý den po vylíhnutí uzavřeným kroužkem o vnitřním průměru 3,5 mm. Holoubci rádi přijímají suchou průmyslově vyráběnou vaječnou míchanici, ale také míchanici z vařených vajec, doplněnou o sušené garnáty, kukuřičný a ječný šrot, pivovarské kvasnice, mravenčí kukly apod. Nutný je i dostatek minerálních látek a vitamínů. Kvalitními krmivy, především živočišného původu, je nutné krmit mláďata poměrně dlouhou dobu po odstavení, aby se ptáci mohli vyvinout v pěkné jedince. Tento druh holoubků má poměrně malou spotřebu krmiva, podstatně nižší, než například holoubci diamantoví.

Krmení

Ke krmení můžeme použít například následující směs zrnin, která je pestrá a výživná. Nad 100 kg připadá: 16,5 kg semena Dari, 16,5 kg semena Kardi, 10 kg semence, 10 kg loupaného ovsa, 6,5 kg pohanky, 6, kg prosa, 3,5 kg neloupané rýže, 3,5 kg pšenice, 3,5 kg lněného semene, 3,5 kg lesknice a 3,5 kg loupané rýže. Pokud se nám nepodaří koupit neloupanou rýži, zvýšíme podíl pohanky z původních 6,5 kg na 10 kg. Holoubkům můžeme podávat krmivo ze samočinného krmítka, které má pod žlábkem dostatečně velkou odpadní nádobu, protože se vždy vyskytne holoubek, který některý druh zrnin vyhazuje do nádoby. Na takových zrnech si však pochutnají jiní holoubci. Mimo chovnou sezónu můžeme navýšit krmnou hodnotu semen jednou týdně tím, že je navlhčíme trochou pšeničného nebo kukuřičného kličkového oleje a následně je ještě lehce poprášíme krmným vápnem a pivovarskými kvasnicemi. K navlhčení je vhodný také tuk z tresčích jater. Potom vše řádně promícháme, tak dosáhneme toho, že všechna zrna jsou obalená a téměř suchá. Vše trvá jen pár minut. Před zahájením chovné sezóny, v jejím průběhu a v době pelichání je dobré toto uskutečnit každé dva až tři dny. Jen připomínám, že rybí tuk a kličkový olej obsahují důležité množství vitamínů A a D, zabraňují nesnášivosti vajec a současně ovlivňují zdravou tvorbu kostí mladých zvířat. Krmné vápno je bohaté na vitamíny, zinek, měď, mangan, kobalt a jód. Pivní kvasnice obsahují vysoký podíl vitamínu B a kromě toho i lehce stravitelné proteiny. Právě jim jsou přičítány dobré výsledky v oplození vajec, avšak čistý produkt vitamínu E je také účinný. Pokud mají holoubci kapští vhodné podmínky, vlastní potomky vychovají sami. Stačí jim k tomu klid, vhodné krmivo a především dostatek tepla. Jakmile rodiče projeví zájem o další hnízdění, je nutné výletky přemístit do jiné voliéry. Po skončení chovné sezóny doporučuji rozdělit chovný pár a holubičku nechat odpočinout v jiné kleci. Holubička je plodná ještě ve věku devíti let a společně se samečkem se dožívají deseti i více roků. V případě nouze podsadíme holoubátka kapská pod holoubky diamantové.

Odchylné zbarvení

Vyskytují se i jedinci s odchylným zbarvením. Chovatel Fritsch měl doma strakatého, téměř celého bílého holoubka. Chovatel Musil odchoval skutečnou raritu, holubičku, která byla zbarvená naprosto stejně jako sameček a přesto snášela vejce a spolehlivě odchovávala mláďata. Za příznivých podmínek je chovný pár schopen zahnízdit sedmkrát ročně a odchovat až čtrnáct mláďat. Jedná se o skutečně krásné a milé ptáky, které mohu doporučit všem zájemcům o chov holoubků.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (5x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře