Příprava agapornisů na výstavu

Příprava agapornisů na výstavu
2.
4.
3.
1.
Obsah
  1. "Praví" chovatelé
  2. Výstavy jako vyvrcholení
  3. Pro většinu zvířat stres
  4. Čtyři základní druhy klecí
  5. Vybírejte klidnější ptáky

Chov jakýkoliv zvířat můžeme rozdělit na: 1. chov zvířat pro radost a potěšení (bez rozmnožování – domácí mazlíčci), 2. chovy zvířat za účelem rozmnožení pro zisk, bez ohledu na kvalitu odchovaných jedinců (rozhoduje kvantita a cena), 3. chovy zvířat za účelem rozmnožení s důrazem na kvalitu, zdravotní stav a zachování typických nebo nových znaků budoucího potomstva (koníček, kde nerozhoduje rentabilita chovu, ale hrdost nad chovem a chovatelskými úspěchy).

"Praví" chovatelé

Z tohoto popisu vyplývá, že pouze skupina č. 3 by se měla nazývat „chovateli“, protože pouze tito lidé provádějí činnost (bez ohledu na rentabilitu) vedoucí k zachování a zkvalitnění rodů zvířat, ať již ohrožených nebo neohrožených druhů pro budoucí generace. Tato skupina lidí se zajímá o dění ve vybraném oboru chovu. Dnes, v době internetu a nových informačních technologií máme možnost si obstarat nepřeberné množství informací, avšak ne vždy v potřebné odborné kvalitě a aktuálnosti. Proto i v dnešní době vznikají úzce specializované kluby dobrovolných nadšenců, kteří se snaží v dané specializaci šířit osvětu v chovech jednotlivých druhů zvířat. Cílem těchto klubů je stanovení standardů pro konkrétní druhy a skupiny chovaných zvířat, případně jejich mutací a kříženců, upozorňovat další zájemce o chov těchto zvířat na úskalí chovu a pomáhat jim, aby se vyvarovali chyb, kterých už se dopustil někdo před nimi. Nedílnou součástí činnosti klubů je i mezinárodní spolupráce s ostatními kluby Evropy i světa a účast na mezinárodních výstavách.

Výstavy jako vyvrcholení

Vrcholem činnosti těchto klubů by měly být výstavy, na kterých chovatelé prezentují svoje výsledky a kvalitu chovu. Výstavy dále naznačují, jakým směrem a odborností se chov daného druhu ubírá. Žádné, ani sebelepší, fotografie vyvěšené na webu nám tuto činnost nenahradí. Ptáte se proč? Odpověď je jednoduchá. Žádný fotoaparát dosud nedocílil rozlišení a prostorového vidění lidského oka a to neberu v úvahu porovnání velikosti zvířete, možnosti úprav v počítači nebo různé světelné podmínky při focení atd. Z těchto důvodů by měla být, jak je tomu obvyklé ve světě, největší hrdostí (i neorganizovaného chovatele) účast jeho chovu na bodované výstavě. Mnoho z vás při čtení tohoto článku možná namítne – no já se svým chovem nemůžu nikde chlubit – já nic nevyhraji, tak tam raději nepůjdu - ještě se zesměšním – a tak dále. S těmito argumenty se setkávám po celou svou chovatelskou praxi. I já jsem začínal a setkával jsem se se zkušenými chovateli a mohu jednoznačně říci, že ti nejlepší a nejúspěšnější měli největší pochopení jak pro začínající chovatele, tak pro i ty, kteří třeba potřebovali pouze poradit. Myslím si, že i toto je známka špičkového chovatele. A nyní k podstatě tohoto článku, kterou je příprava agapornisů na výstavu.

Pro většinu zvířat stres

Obecně platí, že absolvování výstavy je pro většinu zvířat stresující záležitostí, a je nutno je na tuto okolnost co nejlépe připravit. Zvláště, jedná-li se o vícedenní výstavy. Jinak by mohlo dojít k tomu, že se u zvířete vyskytnou zdravotní problémy, které mohou skončit i úhynem zvířete. Zde platí jedna zásada – na výstavu připravujte pouze stoprocentně zdravé jedince. Jedinec, u kterého se jeví zdravotní problémy, se stejně nebude moci výstavy zúčastnit. Příprava je nutná i z důvodu, že vystresovaný pták sedí v koutku klece jen jak se u ní někdo objeví a není tedy možné si ho řádně prohlédnout, tudíž ocenit (obodovat). Dalšími změnami pro ptáky jsou: umístění do výrazně menšího prostoru bodovací klece, již zmiňovaný zvýšený pohyb lidí a v neposlední řadě třeba změna místa podávání napájecí vody (dříve měl vodu v misce, nyní v napáječce) nebo krmiva.

Čtyři základní druhy klecí

Řádný trénink vystavovaného ptáka je tedy velmi potřebný. Zkušení chovatelé s ním začínají již od útlého věku ptáka, někteří dokonce v době, kdy jsou mláďata ještě v budce nebo je berou na ruční dokrmení. Tento postup však již v dnešní době, když chceme vystavovat na podzim, není možný, a proto si popíšeme postup, který jsme ještě schopni zvládnout a vybrané jedince na výstavu připravit. Rozeznáváme čtyři základní druhy klecí, v nichž se agapornisové chovají: 1. voliéra, 2. bednové klece, 3. malé klece (samotky, karanténní klec nebo také trénovačky), 4. Bodovačky (nového a staršího typu) 
Máme-li všechny tyto typy klecí, postupně přesunujeme ptáka z klece 1 do klece 4 tak, abychom dodrželi dobu pobytu v klecích č. 2 až č. 4 minimálně jeden týden, při zvyšování frekvence návštěv u klece. Osobně doporučuji co nejdelší pobyt v malé kleci č. 3 a třeba střídání klecí č. 3 a 4 (asi týden před výstavou). Při zvykání na napáječku ponecháme ptákovi i misku s vodou a v další fázi – po odebrání misky – kontrolujeme, jestli pták vodu z napáječky přijímá. Pozor také na skutečnost, že ne všichni agapornisové berou potravu ze dna bodovací klece nebo obecně ze země jakékoliv klece či voliéry. V tomto případě je nutno opatřit bodovací klec závěsnou miskou s potravou, umístěnou na mřížce bodovací klece, nejlépe (a to i v případě napáječky) u bidýlek bodovací klece.

Vybírejte klidnější ptáky

Je nutno konstatovat, že ne všichni vámi vybraní jedinci splní tyto požadavky. Proto je nutno přihlédnout již v začátku k povahovým vlastnostem jedince a vždy vybírat klidnější ptáky. Těším se na přátelská setkání na výstavách.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (0x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře