Astrild rudokrký – Emblema picta (Gould 1842)

Rozšíření: střední, západní a severozápadní Austrálie, severozápad Queenslendu. Zbarvení: samec má vrch těla černohnědý. Kostřec, vrchní ocas, brada, hrdlo a střed prsou intenzivně červené. Stejně tak nadoční pásek, uzdičku a přední tváře. Krk a boky jsou černohnědé. Spodina je černá s červenými okraji a bílými skvrnami. Horní zobák černý, špička a spodní zobák šarlatově červený. Samice je zbarvena podobně. Pouze uzdička, hrdlo a úzký proužek nad okem nejsou červené a rozsah červené barvy na prsou a břiše je menší.

Synonyma:     amadina rudokrká
Anglický název:     Painted Finch
Německý název:     Gemalter Astrild

Velikost: délka    100 až 105 mm
křídlo    57 až 62 mm
ocas    33 až 37 mm
hmotnost    7 až 11 g

Mláďata jsou zbarvením podobná samici, ale barvy jsou mdlé, nevýrazné. Horní zobák je černý, dolní šedý.

Výskyt a rozšíření

Tento druh je obyvatelem kamenité stepi, skalnatých kopců s akáciovým porostem, buše a savan s travinami rodu Spinifex. Objevit jej ve volné přírodě není jednoduché, protože obývá špatně přístupné oblasti. Navíc je druh pouze lokálně hojný, jinde je celkem vzácný. V období mezi světovými válkami byl nějakou dobu považován za vyhynulý. Zdržuje se převážně na zemi, kde sbírá svoji hlavní potravu – drobná semena trav, hlavně Spinifex, ale i ostatní drobná semínka. Po většinu roku žije v párech, po vyhnízdění je možné tyto astrildy spatřit ve skupinkách okolo třiceti jedinců. Ty pak migrují za vodou a potravou, ale převážně pouze v hranicích areálu svého výskytu. Ojediněle se v mimohnízdní době potulují jednotliví ptáci nebo menší skupinky napříč přes centrální australskou poušť. Hnízdo si staví v trsech trav nebo nevysoko v křovinách. Má kulovitý až hruškovitý tvar. Do hnízda si nosí kousky hlíny nebo dřevěného uhlí (R. Vít). Snáší zpravidla 3 až 5 vajíček, inkubační doba je 14 až 16 dnů, mláďata vyletují za 20 až 22 dnů. 
Druh byl objeven a popsán J. Gouldem. Poprvé byl do Evropy dovezen kolem roku 1870. První odchov se podařil v roce 1910 v Londýně (R. Vít). Jak již bylo uvedeno, druh byl po určitou dobu pokládán za vyhynulý. Znovu byl objeven kolem roku 1930 a následně opět dovážen. Jeho dovozy nebyly nikdy časté a ani příliš početné, od roku 1963 pak žádné. Ptáci jsou poměrně choulostiví na transport. Často mohou trpět gastrointestinálními problémy, které jsou způsobeny pravděpodobně stresem. Tyto mohou být občas i závažnějšího charakteru, dochází až ke krvácení do střev. Je proto třeba určitá opatrnost po převozu těchto astrildů do nového chovu.

Invazní tracheobronchitida

Z veterinárního hlediska stojí za zmínku možnost invazní tracheobronchitidy, především při zkrmování prašného krmiva. To může způsobovat i záněty střev, které se u těchto astrildů také mohou občas vyskytnout a jejich léčení je poměrně zdlouhavé. Lze použít metronidazol (Metrozol), pokud již došlo ke zmnožení patogenních bakterií ve střevech, ale mnohdy postačí dieta (odstranit zdroj – nekvalitní, prašná semena). Občas se diagnostikuje kokcidióza.

Chov

Nároky druhu na prostředí nejsou nikterak vysoké. Špatně ale snáší chladné a vlhké prostředí. V období biologického klidu postačuje denní teplota 18 až 20 °C, s možným nočním poklesem na 14 až 15 °C, při relativní vlhkosti asi 40 % r. V době biologické aktivity je optimální teplota mezi 20 až 25 °C při vlhkosti okolo 50 % r. Moje osobní zkušenosti ale ukazují na to, že ptáci dokáží zdárně odchovat i při nižší vlhkosti (35 až 45 % r). Toto nelze zobecnit, protože se jednalo o několik odchovů, ale určitá vypovídací hodnota zde je. Ani nároky na prostor nejsou velké. Pro chov jednoho páru postačuje klec o délce alespoň 60 cm. V mém chovu ptáci hnízdí v klecích o délce 53 cm, hloubce 40 cm a výšce 45 cm. Tyto rozměry nelze považovat za ideální, ale spíše jako hraniční pro jejich bezproblémový chov. Jak říká Pavel Pavlovec: „Všichni chovají ptáky alespoň v malých klecích, jen ty ve větších přenoskách“. Je možné je chovat i v malých voliérkách po páru nebo ve společných voliérách. Na tento způsob chovu ale nepanují jednotné názory. Někteří chovatelé jej považují za bezproblémový, jiní jej nedoporučují. Je potřebné, aby chovatel znal jednotlivé chovné páry a postupoval na základě těchto znalostí. U tohoto druhu je lepší, pokud dojde k výběru partnerů v páru samovolně, ale ptáci většinou přijmou i partnera dodaného chovatelem. V mimohnízdním období považuji za vhodnější chovat ptáky ve skupině (i s jinými druhy astrildovitých), odděleně podle pohlaví. Samice tak mají více klidu k odpočinku po hnízdní sezóně. Ptáci odchovávají celkově bez problémů, ale existují i páry, které pravděpodobně nejsou odchovu schopné. Zde lze s úspěchem použít chůvičky, které zpravidla mladé astrildy rudokrké dochovají. Dobře sesazený pár zahnízdí záhy po umístění do chovných prostor. Hnízdo si postaví nejčastěji v budce nebo hnízdním košíčku o rozměrech alespoň 12×12×12 cm. Ve svém chovu používám standardní budky o rozměrech asi 12×12×14 cm s půlkulatým vletovým otvorem. Jako stavební materiál předložíme seno, sisalová a kokosová vlákna, chlupy. Moje páry používají nejraději kokosová vlákna (světlá i tmavá) a sisál. Rudolf Vít ve své monografii uvádí, že ptáci přinášejí do hnízda hrudky hlíny nebo kousky dřevěného uhlí. Některé páry mohou do hnízda nosit i oblázky, které pak způsobují komplikace (možnost rozbití vajíček). Sám jsem poprvé choval tento druh někdy v letech 1993 až 1995 a opravdu jsem v hnízdech nalézal drobné kaménky. Po řadě let jsem se vrátil k chovu astrildovitých (tedy spíše k jejich minichovu) a toto chování jsem u nich nepozoroval. Na druhou stranu mi v letošním roce zahnízdily pouze dva páry, ale u Pavlovce ptáci také nenosili do hnízda uvedené předměty. Samec přináší stavební materiál, samička jej pak zpracovává. Stavba netrvá nijak dlouho, hnízdo bývá postaveno do 2 až 4 dnů, pokud mají ptáci dostatek stavebního materiálu. V mých podmínkách trvala stavba hnízda asi tři dny. Později samec při střídání samice donáší ještě kokosová vlákna a pravidelně kousek novin, které používám na dno klecí. Těmito kousky novinového papíru si upravuje hnízdo tak, že po období sezení je v budce tiskovin téměř jako u holiče. V sezení se přes den oba partneři střídají, ale mírně delší dobu „odsedí“ samička. V noci seděla u mých párů pouze samička, samci nocovali na bidélku, až asi tři dny před vylíhnutím se pár zdržoval v budce společně. Literatura udává, že v noci sedí obyčejně oba rodiče společně. Mláďata kroužkujeme kroužky o průměru 2,5 až 2,55 mm. Také nalezneme údaj, že mladí přepeří ve stáří 4 až 5 měsíců. Dovolil bych si s tímto tvrzením polemizovat. U Pavlovce došlo k přepeření ve stáří asi deset týdnů (tedy asi dva a půl měsíce) a podobně je tomu i u mých odchovů. Dalším údajem, se kterým lze do určité míry polemizovat, je vyšší choulostivost v době přepeřování mláďat. Pochopitelně, že nároky mláďat jsou vyšší v porovnání s dospělými ptáky, ale jsou srovnatelné s ostatními australskými druhy. Potřebují také stabilní mikroklima a širší nabídku potravy, například drobnější semena (mohár, senegalské proso, panicum apod.).

Krmení

Krmení, jeho skladbu a kvalitu, považuji za základ úspěchu chovu tohoto druhu astrildů. Především čistota krmiv je velmi důležitým faktorem. Na krmení je tento druh náročnější, především na jeho zdravotní nezávadnost (roztoči, prach, plísně …). Zde je, jak se domnívám, hlavní úskalí jejich chovu. Podle mého názoru ptáci reagují rychle na nekvalitní krmiva. Jako první bývají zasažena játra, která jsou u tohoto druhu pravděpodobně citlivější, nežli u srovnatelných druhů australských astrildovitých (astrild rudobrvý, bělolící apod.). Celkem se mi osvědčilo podávat tato krmení na zem v miskách (běžně jsou ptáci krmeni pomocí poloautomatických krmítek). Jako základ je vhodné podávat kvalitní směs semen v době mimohnízdní, převážně v suchém stavu. Ve svém chovu podávám zásadně krmiva od větších odzkoušených firem ze západní Evropy (zabezpečují maximální možnou ochranu před napadením plísněmi) ve formě směsí (např. Deli Nature Exotic Superior, apod.). Krmiva nakupuji u firmy Podstufka a s jejich kvalitou jsem maximálně spokojen a co je podstatnější, jsou spokojeni i moji ptáci. V době odchovu, především po vylétnutím mláďat, podávám tzv. tříbarevný mohár – jedná se sice o velmi drahé, ale i velmi dobré krmivo. Mladí ptáci se na něm „chytají“ velmi rychle. Krmnou dávku doplňuji dále o ptačinec žabinec a okurku. Občas podávám vaječnou směs, aby ji ptáci nezapomněli přijímat, a to především samicím. Předklíčená semena v tomto období zkrmuji pouze občas a v malých dávkách, jako součást míchanice. U tohoto druhu nepodávám žádná jiná doplňková krmiva, snad jen s výjimkou sezónního podání nedozrálých klasů jitrocele. U ostatních chovaných druhů občas přidávám i něco „z volné přírody“, ale astrildům rudokrkým ne. U tohoto druhu bych to ani nedoporučoval. Jak jsem již napsal, ptáci mají velmi citlivá játra a já nedokáži zabezpečit krmiva donesená z přírody v takové kvalitě, abych mohl vyloučit přítomnost plísní, parazitů, roztočů apod. Naopak se mi velmi osvědčilo podávání kapek z ostropestřce mariánského (Silybum marianum), které působí velmi příznivě na jaterní buňky, díky silymarinu, a napomáhají jejich regeneraci. Vitamíny a minerálie dotujeme v klidovém období asi dvakrát až třikrát týdně, častěji vápník. Používám k tomu přípravek kalcium hydrochlorát, známý též jako tekuté kalcium. Existují i jiné vhodné preparáty (Calci lux apod.) V době biologické aktivity rozšíříme krmnou dávku, především o předklíčená semena. Nadále podávám zelené krmivo a okurku. Vaječnou míchanici podávám ve standardním složení, pro všechny chované druhy (AG, astrild bělolící a rudobrvý, amadina běloprsá): suchá vaječná směs (AllPet apod.), předklíčená semena, B–compositum, Supervit D, Nutri Mix EX-A, sušená řasa Spirulina (vše od firmy Biofaktory Praha) a drcené vaječné skořápky (po tříminutové úpravě v mikrovlnné troubě). Komponenty smíchám tak, že vznikne sypký substrát. Ten podávám denně v době krmení mláďat. V tomto období je dobré zařadit i živou složku potravy – hmyz. Je možné podávat larvy plesnivců, kukly, smýkaný hmyz. Živá potrava je podle mého názoru nezbytná, ale její dávky nemusí být velké. Osobně podávám několik larev plesnivců (20 až 25) denně pro pár, pokud to jde, rozdělených do dvou dávek. Je zajímavé, že v době krmení mláďat na hnízdě berou ptáci tuto vaječnou směs celkem dobře včetně larev plesnivců, které v tomto období preferují. Po vylétnutí mláďat silně klesá potřeba živého krmiva, ale i vaječné míchanice. Mladí berou velmi dobře i suchou vaječnou směs v suchém stavu (AllPet-mix meal – vaječná směs s ovocem pro zrnožravé ptáky). Ptáci berou senegalské proso v klasech, preferují červené, mladí o ně mají výrazně vyšší zájem. Je to opět na chovateli a jeho znalosti jednotlivých párů. Uvedenou vaječnou míchanici či suchou směs, můžeme obohatit i sušeným hmyzem (gamary, dafnie apod.) nebo některou směsí pro hmyzožravé ptáky. Před začátkem hnízdění podávám zvýšené dávky vitamínů a minerálních látek, hlavně vápníku (Ca), který dávkuji 4 až 6 týdnů před předpokládanou snůškou denně, samicím i déle. Podobně v tomto období podávám jednou týdně preparát s obsahem vitaminu E a selenu (Kombisol SE). Jedná se o antioxydanty, které jsou nezbytné pro vytvoření kvalitních základů budoucího vajíčka. Zde postačí dávka 0,5 ml uvedeného preparátu na jeden litr pitné vody. Jednou až dvakrát týdně zařazuji v tomto období preparát s obsahem aminokyselin (Aminosol), ze stejného důvodu. Dávka uvedeného preparátu se pohybuje od jednoho do dvou mililitrů na jeden litr pitné vody.

Zvolna rozšiřující se chov

Astrild rudokrký je velmi zajímavý a krásně zbarvený druh. Je dobré, že v současné době se jejich chov rozšiřuje, i když jen zvolna. Jeho stavy v Evropě jsou sice celkem stabilní, ale cena je oproti běžnějším druhům australských astrildovitých ptáků vyšší. Tento druh nelze jednoznačně doporučit pro začínající chovatele.