Měkkožraví chovanci našich voliér - Arasari

Arasari černohrdlý (Pteroglossus aracari). Jedná se o druh arasarie vyskytující se v jihoamerických státech Brazílie, Francouzská Guyana, Guyana, Surinam a Venezuela. V místech svého výskytu obývá vlhké tropické a subtropické lesy v nížinách, ale také sekundární porosty v místech se silnou těžbou dřeva. Najdeme jej však i v blízkosti lidských obydlí na polích, plantážích a dalších typech kulturní krajiny. Vystupuje se max. do 400 m n. m.

Arasari černohrdlý

(Pteroglossus aracari)
Třída: ptáci (Aves)
Řád: šplhavci (Piciformes)
Čeleď: tukanovití (Ramphastidae)
Druh: arasari černohrdlý (černohřbetý)
(Pteroglossus aracari)
Výskyt: od východní Venezuely a Guyany po jihovýchodní Brazílii
Hnízdění: v dutinách stromů
Potrava: plody, příležitostně bezobratlí a drobní obratlovci

Vytváří čtyři poddruhy, a to – P. a. roraimae, P. a. atricollis, P. a. aracari a zřejmě taky P. a. vergens.
V současné době se jedná o jednoho z „nejčastěji“ chovaných arasariů v ČR. Kromě několika soukromých chovatelů jej najdeme v Zoo Olomouc a Zoo Plzeň. V té plzeňské pak chovají poddruh P. a. atricollis. Zřejmě první odchov v naší republice se podařil v roce 2004 panu Petru Dohnalovi z Topolné. Jednalo se o odchov poddruhu P. a. roraimae. Velice zdařilý článek o tomto odchovu pak najdeme v květnovém čísle Nové Exoty z roku 2004.

Arasari řasnatý

(Pteroglossus beauharnaesii)
Třída: ptáci (Aves)
Řád: šplhavci (Piciformes)
Čeleď: tukanovití (Ramphastidae)
Druh: arasari řasnatý (Pteroglossus beauharnaesii)
Výskyt: amazonská část Peru, Bolívie a Brazílie
Hnízdění: v dutinách stromů
Potrava: plody, příležitostně bezobratlí a drobní obratlovci

Arasari řasnatý občas není řazen do rodu Pteroglossus, ale do monotypického rodu Beauharnaisius. Důvodem je relativně dlouhý ocas a kudrnatá pírka na hlavě (viditelná pouze zblízka). Vyskytuje se v jihozápadní Amazonii. Severní hranici jeho výskytu pak tvoří samotná Amazonka. Východní hranici pak tvoří řeka Madeira, zatímco jižní hranici tvoří řeka Xingu. V oblasti výskytu je poměrně vzácný, ale na několika lokalitách je stále poměrně hojný. Takovým místem je i rezervace Tambopata – Candamo v Peru, Národní park Noel Kempff Mercado v Bolívii nebo v Cristalino State Park v Brazílii. Zde jsou jeho přirozeným biotopem tropické nížinné vlhké lesy. Vystupuje až do nadmořské výšky 600 m n. m. Je primárně plodožravý, ale požírá například i mláďata ptáků, kupříkladu vlhovce žlutohřbetého (Cacius cela). V chovech se jedná o velice vzácného ptáka. Poprvé byl chován v roce 1959 v Zoo Bronx v USA. V současné době v ČR chován není. I přesto ale naše republika dosáhla v jeho chovu mety nejvyšší. Z našich zoologických zahrad jej chovala Zoo Ohrada, kde se v roce 1996 zdařil první světový odchov tohoto druhu.

Arasari zelený

(Pteroglossus viridis)
Třída: ptáci (Aves)
Řád: šplhavci (Piciformes)
Čeleď: tukanovití (Ramphastidae)
Druh: Arasari zelený (Pteroglossus viridis)
Výskyt: od Guyany po východní Venezuelu a severovýchodní Brazílii
Velikost: 34 cm
Počet vajec: 2 až 4, bílá
Hnízdění: v dutinách stromů
Potrava: plody, příležitostně bezobratlí a drobní obratlovci

Areál výskytu tohoto druhu zahrnuje oblast od Guyany po východní Venezuelu a severovýchodní Brazílii. Zde obývá především vlhké lesy v nížinách, ale i stepi s roztroušenou zelení. Vystupuje do nadmořské výšky 600 m n. m. Celková délka jeho těla je 34 cm (i se zobákem) a jedná se o nejmenší druh arasarie v oblasti jeho výskytu, ale je to i jeden z nejmenších tukanů vůbec. Vytváří tři poddruhy. Jsou jimi P. v. humboldti, P. v. viridis a diskutabilní P. v. didymus. Potrava se, podobně jako u ostatních druhů, skládá především z plodů rostlin. V přírodě požírá taktéž plody stromů Imbauba (Cecropia) a palmy druhu Oenocarpus bacaba. Hnízdění probíhá od února do června. Do stromové dutiny pak snáší 2 až 4 bílá vejce. Jedná se o prozatím jediný druh tukana, se kterým mám chovatelské zkušenosti. Pro chovatele je, na rozdíl od jiných druhů, obrovskou výhodou výrazný pohlavní dimorfismus. Samec má hlavu černou, samice pak kaštanově hnědou. Před několika lety jsem vlastnil samici tohoto druhu. Jednalo se o zcela nenáročného a bezproblémového chovance. Krmena byla stejně jako ostatní plodožeři – směsí krájeného ovoce, granulí Nutribird T16, sypké směsi Orlux Tropical Pattee a hmyzem. Přes zimu byla umístěna ve voliéře s teplotou 15 stupňů Celsia. Přes léto pak ve venkovní voliéře bez možnosti záletu. Jediným problémem byla její agrese k jiným druhům ptáků, musel jsem ji proto držet samostatně. S tím mé zkušenosti bohužel končí. Nemohl jsem sehnat samce, proto jsem ji nakonec prodal do Německa. Jak to tak bývá, za chvíli poté byl samec k dispozici. V současné době v českých zoo tento druh chován není. Ze soukromých chovatelů byl v roce 2009 k vidění například u pana Drozdka.

Arasari zlatolící

(Selenidera culik)
Třída: ptáci (Aves)
Řád: šplhavci (Piciformes)
Čeleď: tukanovití (Ramphastidae)
Druh: arasari zlatolící (Selenidera culik)
Výskyt: severovýchodní Amazonie
Velikost: 33 až 35 cm
Hmotnost: 126 až 165 gramů
Hnízdění: dutiny dřevin
Potrava: plody, příležitostně bezobratlí a drobní obratlovci

Vyskytuje se v severovýchodní Amazonii. Konkrétně v Guyaně a severní Brazílii od Amazonky po oblast Obidas. Zde obývá vlhké tropické lesy a pralesy převážně v údolích přítoků Amazonky. Potravu ale často hledá také na pampách a jiných stepích s rozptýlenou zelení. Vystupuje do nadmořské výšky 250 až 900 m n. m. (ve Venezuele a Surinamu). V přírodě se živí plody paprik, stromů Imbauba, fíků a palem. Menší složkou potravy jsou pak živočichové. Dorůstá délky 33 až 35 cm a váží 126 až 165 gramů. Je u něj vyvinut poměrně silný pohlavní dimorfismus. Samec se od samice liší tím, že má černý vrch hlavy, hrdlo, prsa a část břicha, zlatý límec okolo horní čelisti, modře zbarvenou holou kůži okolo očí a na lících, žluté nebo zlaté opeření na uších. Samice se liší tím, že zátylek a horní část zad má kaštanově hnědou. Má matnější žlutý límec, šedavé až zelenošedé spodní části těla (hrdlo, prsa a horní část břicha), břicho má žlutozelené. Dále má bledší modré zbarvení kůže okolo očí a kratší zobák. Hnízdění probíhá v březnu až květnu, nebo dubnu až červenci v Brazílii. Tok sestává z krmení samice samcem, probírání peří, pokyvování hlavou a zvukových projevů. Hnízdní dutina se může nacházet i devět metrů vysoko. Dle literatury se u tohoto druhu také můžou vyskytovat „hnízdní pomáhači“ nebo může hnízdit sociálně. V České republice je v současné době chován i úspěšně odchováván. Ze zoologických zahrad jej má Zoo Zlín a Zoo Olomouc, která tento druh pravidelně odchovává. O olomouckém odchovu byl také sepsán hodnotný článek v říjnovém čísle Nové Exoty roku 2007.