Chov výstavních andulek – část III.

Soutěže a výstavy andulek. V dnešním díle se vlastně dostáváme k jádru věci a to proč se vlastně výstavní andulky chovají a šlechtí. Základní motivací je odchovat jedince, který je co nejvíce podoben standardu (rozuměj popisu a vyobrazení ideální výstavní andulky). Standard výstavní andulky je jakýsi soubor vlastností a zásad, podle kterých je výstavní andulka na výstavě hodnocena.

Standard výstavní andulky

Tento standard ve většině chovatelsky vyspělých zemích vypracovává komise zkušených chovatelů (většinou odborníci – chovatelé), kteří jsou pověřeni ať už národním chovatelským svazem či odborným chovatelským klubem. Ve standardu je popsána každá partie těla výstavní andulky, její velikost a proporce vůči ostatním částem. Dále zde nalezneme popis barevných variet, jak má která barva vypadat a popř. nežádoucí jevy v té které varietě. Důkladná znalost standardu je nutností nejen pro každého posuzovatele andulek, ale také každého vystavovatele neboť jen při dokonalé znalosti standardu se může chovatel zaměřit na odstraňování nežádoucích chyb a vlastností. Bohužel ne vždy tomu tak je a tak se na našich výstavách často můžeme setkat např. se špatně zařazenými ptáky či dokonce vystavenými andulkami, které na výstavách nemají ani co dělat (například špatná kondice, nevýstavní typ atd.). Dalším problémem je nízká praktická znalost výstavních andulek u mnoha posuzovatelů a také již značně zastaralý standard v naší republice (z roku 1978). Proto zvláště specializované kluby zvou zahraniční posuzovatele, aby konfrontace se zahraničím ukázala, jak na tom naše tuzemské chovy jsou. Tolik k vlastnímu standardu a nyní trošku z praxe.

Příprava andulek na výstavu

Období výstav většinou začíná na podzim (i když v zahraničí a ostatně i u KCHA jsou běžně pořádány výstavy již od června). To pro chovatele výstavních andulek znamená začít včas s přípravou vybraných jedinců na výstavu. Proto si během chovné sezóny udělám plán výstav, kterých se chci zúčastnit a podle toho začínám s přípravou andulek. Vlastní příprava začíná asi osm týdnů před výstavou, kdy zkontroluji vybraným adeptům opeření, výživný stav a případně provedu korekci poškozených per, která opatrně vyjmu (ocasní pera či letky zásadně nevytrhuji, to radši andulku vyřadím z výstavního týmu, neboť může dojít k poškození lůžka pera ) a přemístím je do výstavních klecí pro kolekce vždy po čtyřech kusech. Andulky si tady zvyknou na prostředí výstavní klece (nebo spíše si připomenou zkušenost, kdy jako mláďata se s touto klecí již seznámila). Od této doby také zvyšuji přísun aktivních složek potravy (vaječná směs, máčený oves, lesknice) a denně provádím sprchování čtyř andulek. To v praxi znamená, že výstavní tým, který má obvykle dvacet jedinců, během pěti dnů projde touto sprchovací procedurou, kterou opakuji až do předposledního dne před výstavou. Poslední den před odjezdem na výstavu pak provádím korekci masky a jednotlivých hrdelních znaků tak, aby odpovídaly standardu. Často se stává, že během tohoto tréninkového období některá z andulek rozpeří či není kondičně v pořádku a tak je nutno takovou andulku vyřadit z přípravy a nahradit ji jinou nebo se smířit s tím, že na výstavě tuto varietu neobsadím.

Když nastane den výstavy

V den výstavy si většinou zajistím od rána volno, abych mohl ještě andulkám doladit korekcí např. hrdelní znaky nebo provést umytí špinavého peří. Také se mi osvědčilo andulkám velice jemně a lehce namazat nožičky a zobáček dětským olejíčkem. Poté následuje přechytání do výstavních klecí, kde andulky stráví celou dobu transportu a výstavy. Ovšem jestli jsme prováděli trénink poctivě, andulkám je toto prostředí již známé, nejsou z něho stresované a jsou naprosto v pohodě po celou dobu trvání výstavy. Do výstavní klece na dno dávám asi dvoucentimetrovou vrstvu kvalitní směsi zrnin, na kterou jsou moje andulky zvyklé a také klas senegalského prosa, které andulky velice milují. To je zárukou, že i na výstavě se andulky dostatečně nasytí. Takto připravené andulky odvezu k veterinární kontrole, neboť pro převoz a účast na výstavách je nutný veterinární atest. A pak již následuje vlastní cesta do místa výstavy a předání andulek na výstavu. Zde by měl mít každý chovatel řádně vyplněnou jak přihlášku, tak především rozpis umístění do jednotlivých výstavních tříd dle standardu a propozic pořadatele. Většina soutěží andulek probíhá jako několikadenní soutěž, což znamená, že první den je příjem ptactva, druhý den se provádí posuzování (delegovaný posuzovatel či posuzovatelé jsou vyškolenými odborníky, kteří složili zkoušky a mohou výstavy andulek posuzovat), po skončení posuzování je výstava otevřena pro veřejnost a také pro vystavovatele, kteří již netrpělivě vyhlížejí, jak se jejich andulky umístily. Po ukončení výstavy následuje výdej ptactva a přesun domů. Zde si dávám veliký pozor při vypouštění andulek zpět do vlastních voliér. Je nutné brát v potaz, že andulky strávily několik dnů v malém prostoru, navíc ve styku s andulkami z jiných chovů. Proto se mi osvědčilo nepouštět je ihned zpět, ale raději den počkat a přesvědčit se, že jsou zcela v pořádku, nejsou načepýřené či nejeví jiné známky nemoci.

Snahy sjednotit pravidla soutěžení a standard

Soutěže a výstavy andulek probíhají dnes na celém světě. A tak se chovatelské kluby snaží ujednotit pravidla soutěžení a také standard výstavní andulky. Proto byla v roce 1992 založena celosvětová organizace chovatelů andulek – World Budgerigar Organisation, jejíž členem je také Klub chovatelů andulek se sídlem v Praze. Působení této organizace na chovatelství u nás je již také patrné, neboť nejenže zahraniční posuzovatelé jezdí každoročně posuzovat klubová mistrovství, ale také naši chovatelé se účastní mezinárodních výstav, kde v přímém srovnání s nejlepšími světovými chovy bojují o čestná umístění. Tím, že se účastní těchto vrcholných výstav a následně ty samé andulky vystavují na výstavách doma, provádějí přímou konfrontaci kvality chovů u nás a v zahraničí. To samozřejmě vede ke zvyšování kvality chovů a následně i k prosazení se v těžké konkurenci. Je nutné si uvědomit, že vývoj v šlechtění výstavních andulek neustále pokračuje a jedině přímou konfrontací na výstavách si můžeme ověřit, zda se náš chov ubírá tím správným směrem.

Příště: Chov výstavních andulek – část IV. Genetika andulek