Neoféma Bourkova (Neophema (Neopsephotus) bourkii) Gould 1841

O zařazení tohoto papouška se dlouhá léta vedly spory. Někteří taxonomové jej zařazovali do rodu Neophema, kde je již dalších šest druhů (tyrkysová, modrohlavá, ozdobná, modrokřídlá, žlutobřichá a skalní). Jiní naopak zavedli nový rod Neosephotus, ve kterém je tento papoušek osamocen. Argumentovali tím, že je jiného zbarvení (chybí zelená a žlutá) a má jiný způsob života (je především ptákem časného rána a pozdního odpoledne). Největší překážkou pro zařazení do rodu Neophema je fakt, že dosud nebyli odchováni kříženci s ostatními druhy.

Slovensky – tráviar růžovobruchý
Německy – Bourkensittich
Anglicky – bourke's Parrot
Francouzsky – Perruche de Bourke
Španělsky – Perico bourke
Rusky – Rozovobrjuchij papugájčik
Další názvy – traváček Bourkův, papoušek Bourkův, papoušek trávní Bourkův, neoféma bourek.
Nevytváří žádné subspecie (poddruh).

Ty se totiž celkem bez problémů dají pářit a někteří bastardi z těchto spojení jsou i plodní. Důkazem toho jsou kříženci některých druhů, kdy v minulém století byly nedostatkové samičky modrohlavých nahrazovány více dostupnými samičkami neofém tyrkysových. Někteří dokonce tvrdí, že na dnešní mutace neofém modrohlavých (rudobřichá, lutino a albino) mají tyrkysáci zásadní vliv. Budiž jim omluvou, že v případě agapornisů fischeri, škraboškových, hnědohlavých a růžohlavých to bylo stejné. Tam se na vzniku mutací postupně podílely všechny druhy. Ptáci mají bílé okruží oka a jsou si blízce příbuzní.
Neoféma bourek je oproti tomu pták specifický. Vím jen o jedné zprávě, kdy českému chovateli (jméno už nevím) se podařilo vylíhnutí mláďat kříženců neoféma modrohlavá×bourek, která ovšem ve stáří několika dnů uhynula.
V chovatelském žargonu je běžně nazýván „bourek“.

Život v přírodě

Nenápadný pták velikosti andulky obývá střed Austrálie. Přírodní zbarvení je všeobecně známé a je patrné z fotografií. Žije v podobném biotopu jako korela, andulka a kakadu růžový. Jsou to suché otevřené pláně a polopouště s osamocenými stromy. Nazývají se mulga stepi. Tato zem má růžovohnědou barvu, na které se bourci úplně ztrácejí. Živí se semeny místních rostlin a trav Spinifex, Accacia, Eremophila, Cassia aj., listy, pupeny, někdy hmyzem. Protože tyto ohromné plochy mají jen omezené zdroje vody, které v letním období úplně vysychají, spojují se potom do menších hejn až o 100 kusech a přilétají blíže k lidským obydlím, kde jsou celoročně snadno dostupná napajedla pro dobytek (ovce) a vodní nádrže pro zavlažování plodin. V období řídkých dešťů, kdy příroda ožije, rozkvete a za pár týdnů uzrají i travní semena, bourek okamžitě zahnízdí a odchová mláďata. Někdy i dvakrát po sobě. V období, kdy je několik let sucho, tito papoušci z určitých oblastí zmizí a jako by se po nich slehla mulga step. Jeden čas (1930 až 1935) byl dokonce považován za vyhynulého, protože dlouhé roky nebyl vůbec spatřen. Bylo to způsobeno také tím, že ohromná stáda ovcí spásla trávu, kterou se živil. Stoupla tím i jeho cena na světových trzích. Potom však dlouhotrvající sucha zahubila spoustu ovcí a bourek se najednou znovu objevil. Někde se dokonce přidružuje po způsobu jiných australských papoušků k člověku, protože zde má opravdu snazší způsob života a stává se tak „kulturním ptákem“. Ve všech státech Austrálie je chráněn. V přírodě hnízdí v dutinách stromů a větví od jednoho do čtyř metrů. Většinou jsou to eukalypty (blahovičník), ale vezme zavděk i budkami vyvěšenými mu lidmi, pokud mu je ovšem neobsadí týmiž lidmi uměle vysazený špaček obecný (Sturnus vulgaris).

Snaší 4 až 6 vajec, samička sedí 19 až 21 dní, mláďata vylétají asi za 4 týdny a jsou samečkem ještě asi 10 dní dokrmována.

Chov v zajetí a hnízdění

Papoušek byl pojmenován Bourke, protože byl objeven v blízkosti stejnojmenného města na řece Bogan. Původní verze z roku 1838 hovoří o tehdejším guvernéru Nového Jižního Walesu (Richard Bourke), na jehož počest dostal své jméno. Jelikož i v českém názvosloví má jméno věnovací, tato verze je pravděpodobnější. Není to až tak důležité, stejně jako to, že v roce 1867 byl poprvé dovezen a následně odchován v ZOO Londýn.

U nás byl odchován po 2. světové válce. Bližší údaje chybí. Je to příjemný tichý chovanec, který většinu dne prosedí v přítmí voliéry nebo na stříšce hnízdní budky. Nejčilejší je časně ráno a před setměním. To začne švitořit, živě poletuje po voliéře, nebo se pohybuje po zemi, kde sbírá spadané zbytky krmení, písek a drcené vaječné skořápky. Bourky chovám s přestávkami již mnoho let.

Hnízdili mi v klecích o rozměrech 80×40×50 (délka×výškaךířka). Budky mám z obyčejné dřevotřísky o tloušťce 16 mm. Dno je z nehoblovaného smrkového prkna a má vnitřní rozměry 18×18 cm. Výška budky 25 cm a průměr otvoru 6 cm. Kvůli úspoře prostoru jsem je zavěšoval zvenku klece.

Stejné budky používám i v současné době. Na dno dávám dvoucentimetrovou vrstvu smrkových hoblin, které jsou přesátím zbaveny prachu z důvodu možného onemocnění mláďat zánětem spojivek.

„Ležaté“ budky nepoužívám. Z předchozích let mám odzkoušeno, že z nich mláďata vylétají předčasně a nejsou ještě úplně vyvinutá. Ve „stojatém“ typu oproti tomu mláďata opouštějí budku o 3 až 5 dní později a jsou silná a vitální.
Moje voliéry jsou celoroční a mají rozměry 60×150×190 cm (šířka×délka×výška).

V zadní části mám krmné poličky a budky, na dně písek a koupací misky.

Na jaro mám připraveny čtyři chovné páry složené z různých kombinací přírodní×růžová a přírodní×přírodní.

Jestliže si chci obstarat nové ptáky a připravit se na jarní sezónu, činím tak na podzim, kdy je dostatek výletků na výběr. Ptáky si přes zimu připravím a na jaře to je bez problémů. Moc neuznávám chovatele, jejichž inzerátů jsou v březnu a dubnu plné časopisy, kdy koupí „zaručeně chovné páry“. To už musí mít jiný chovatel opravdu vážný důvod, aby takový pár prodal …
Na jaře otáčím budky ve voliérách vletovými otvory dovnitř a při dobře harmonujících párech dochází okamžitě k tokání samečků, kteří s roztaženými křídly a vypjatou hrudí se pokoušejí o páření. Samičky začnou navštěvovat hnízdní budky, ale oproti papouškům zpěvavým, kdy u všech párů dochází ke snesení prvního vejce do 14 dnů, u bourků trvá někdy i 3 až 4 týdny, než dojde k témuž. A to ještě jsou velké rozdíly u jednotlivých párů. Často první pár už má vylíhnutá mláďata a další teprve nasedají na vejce. Samičky sedí velice pevně a bourci jako starostliví rodiče jsou často používáni jako chůvy pro jiné vzácnější druhy neofém a jiných papoušků, kteří tak spolehlivě nesedí. Vylíhlá mláďata mají masovou barvu a bílé chmýří. V prvních několika dnech je jejich růst pomalý, ve finále pak ale rostou doslova „před očima“.

U papoušků zpěvavých, kteří jsou mojí hlavní prioritou, samičky většinou začnou snášet nová vejce, ještě když mají v budce poslední jedno až dvě nevylétlá mláďata. Bourci oproti tomu čekají s novou snůškou, až když jsou mláďata z předchozího hnízdění samostatná a jsou přemístěna do společné výletové voliéry k ostatním mláďatům.

Jednou se mi stalo, že pár bourků zasedl potřetí už docela pozdě. Když se vylíhla první dvě mláďata, dostala se mi do voliéry nějaká škodná a dírou v pletivu u země mi zmizely křepelky čínské, krásný růžový samec bourek a samec kanára. Kdo zůstal, byla kanářice na hnízdě a samice bourka v budce. Věděl jsem, že je zle, protože už nebylo mláďata komu podložit.
Moji papoušci zpěvaví už měli po sezóně a u neofémaře bratra Karla to bylo stejné.

Alespoň jsem několikrát denně samici vyndával z budky, aby se nasytila a potom nakrmila mláďata. Tři dny to fungovalo, dal jsem jí i klas senegalu do budky, ale samička nechala mláďata zahynout. První týden je samička výhradně krmena samečkem.
Kanářice odchovala tři mláďata v pohodě, protože není závislá na krmení samečkem.

1. hnízdo u bourků většinou 4 mláďata, v naprosté většině samci.
2. hnízdo 4 až 6 mláďat, polovina samců, polovina samic.
3. hnízdo 4 mláďata, téměř samé samice.

Pohlavní dimorfismus je rozeznatelný až po prvním přepelichání, kdy se u samečka začíná objevovat modrofialový proužek na čele. Dříve uváděný rozlišovací znak, kdy údajné samičky mají mít bílý proužek na spodní straně roztaženého křídla, je již dávno brán jako velice nespolehlivý, neboť mnoho mladých i dospělých samečků má tento pásek také. U barevných mutací je rozpoznání pohlaví ještě více problematické.

Krmení

Jako základní směs používám směs tří druhů prosa (žluté, zelené, červené). Myslím si ale, že to není až tak nutné, protože jednotlivé druhy prosa se od sebe liší výživnou hodnotou jen pramálo. Spíše jde u jednotlivých párů jen o barevnou oblibu slupky. Dávám velký podíl lesknice, bezpluchý oves a senegalské proso v klasech. Přes zimu přidávám kvůli energii semenec a drobnou slunečnici, protože ptáky chovám v celoročních voliérách. Neberou kardi ani ostropestřec. Jako „travní“ papoušci dostávají sezónní plevely, traviny a byliny, jak právě postupně v přírodě dozrávají. Od ptačince žabince přes pampelišku, lebedu, merlík, mléč, kokošku, penízek až po kostřavu, srhu, jílek a další.

Tři páry se mi nekoupají ani neberou jablko či jiné ovoce, čtvrtý pár se koupe a ochutná vše, co mu předložím. Při krmení mláďat dostávají všechny páry sušenou vaječnou míchanici Wittemolen a All–Pet, kterou ničím neobohacuji. Často však krmí mláďata raději semeny nezralých trav a bylin. Při mléčné zralosti pšenice a ovsa téměř neberou nic jiného. Kukuřice si nevšímají a ani neokusují předložené větvičky s pupeny nebo lístky. Občas dostávají do vody Supervit D nebo Aminosol. Konzumace písku, vaječných skořápek a „domací sépie“ je samozřejmostí. Berou též dětské piškoty a i suché „vitamínové rohlíky“.

Zdraví ptáků

Bourci jsou odolní ptáci a nejtvrdší a nejméně choulostiví z celého rodu Neophema. Nikdy jsem je nemusel léčit antibiotiky ani preventivně „přeléčovat“ jinými medikamenty. Nepořizuji si ptáky proto, abych si na nich budoval svoje ego a sobě a svému okolí dokazoval, jaký jsem úžasný léčitel (ne veterinář). Ani je neodčervuji a i při namátkovém odebrání trusu a jeho následném rozboru nebylo zjištěno veterinářem zhola nic. Kromě pestrého krmení a občasné dotace vitamíny nepotřebují nic zvláštního.

Společný chov s jinými druhy

Bourky chováme buď samostatně po páru, a to i ve voliérách vedle sebe, neboť se přes pletivo vzájemně nenapadají. Společný chov více párů nedělá dobrotu. Při přezimování to není problém, ale v období rozmnožování a toku se samečci vzájemně napadají. Oproti tomu však můžeme chovat jeden pár bourků společně s jinými druhy ptáků. Snášejí se s korelami, různými holoubky, astrildy, pěnkavami, křepelkami, kanáry, měkkožravými ptáky atd.

S agresivnějšími druhy papoušků (agapornisové, rosely, alexandři) chov nedoporučuji. Dokonce i s andulkami ne. Můj bratr s tím má špatné zkušenosti. Při společném chovu mu andulky vlezly do budky a zabily mu mláďata růžových bourků.

Bourci jsou totiž tak neškodní a jemní ptáci, že nikomu neublíží, a sami se nedokážou bránit agresivnějším druhům.

Závěr

V posledních letech se mi zdá, že jsou opomíjení a poněkud na ústupu. Myslím, že dobu své největší slávy, kdy se objevila krásná růžová mutace, už jen tak nepřekonají. Od té doby se sice objevilo několik dalších barev, ale ty jsou si často velice podobné, někdy i těžko rozeznatelné a nejsou tak výrazné.

Můj názor je, že barevná škála u neofémy bourka je téměř vyčerpaná. Alespoň ta výrazná. Nemá totiž takové spektrum barev, ze kterého by se daly vyšlechtit nové mutace. Ideální jsou neofémy modrohlavá a tyrkysová nebo papoušek zpěvavý, které disponují všemi výraznými barvami. Mají tak velkou výhodu oproti andulkám, aymarám pruhovaným, alexandrům a dalším, kde už byly nejvýraznější mutace vyčerpány. Tam už se jedná jen o rozmělňování mutací stávajících.

Bourek nebude nikdy zářivě zelený, žlutý, bílý nebo modrý ani červený. Jeho barva bude vždy jen kombinace jemných pastelových tónů, které pocházejí z jeho přírodního zbarvení.

Mezi námi, podle mě je přírodně zbarvený bourek stejně nejhezčí.

Bourkovi přeji, aby v dalších letech přestal mizet z našich chovů, a aby i přes absenci nových výraznějších mutací znovu získal důstojné místo v našich voliérách, které mu právem náleží.

Klíč k určení barevných mutací je podle Walthera Wienera
Nomenklatura	tř.	Identita	Letky a ocas	Křídla	Záda	Hlava	Oči Nohy	Zobák	Pozn.
Přírodní	1	hnědorůžová s modrými skvrnami	černé	tmavé, světle lemované	hnědá	tmavá	hnědé	tmavé
Žlutý	2	světle hnědorůžová se žlutým převlekem	tmavé	žlutohnědé	žlutá	světle hnědá	tmavé červené	světlé
Skořicový	3	světlejší než u přírodních	hnědé	skořicová se žlutými lemy	světlejší hnědá	růžovo–hnědá	hnědé tmavé	hnědý
Plavý	4	světlejší než u přírodních	šedočerné spodní ocas bílý	světle hnědá se žlutými lemy	světle hnědá	světlejší než u přírodních	červené	světlé	modrá část zesvětlena
Růžový	5	převládá růžové zbarvení	tmavé, černé	část růžov část černá	růžová	růžová	černé	světlé
Žlutorůžový	6	bledě růžová	tmavé	žlutě lemovaná	žluto–růžová až bledá	světlá	červené světlé	rohový
Skořicovo růžový	7	růžová	skořicové	skořicová s růžovými lemy	růžovo hnědá	bleděrůžovo hnědá	švestkové	tmavé
Plavorůžový	8	fialovo–růžovo–lososová	kouřové	světlerůžová (lososová)	světle růžová	světle růžová	červené tmavé	světle hnědý
Plavožlutý	9	intenzivnější žluto–růžová než u jen žlutých	kouřové	růžovožlutá s bílými lemy	žlutá	světlá	červené	světlé
Strakatý	10	modrá a růžová strakatost v přírodním zbarvení	světlé skvrny v tmavém melaninu	růžová, modrá, žlutá strakatá	růžová modrá strakatá	růžová modrá strakatá	tmavé	tmavé
Opalinový	11	redukuje melanin	kouřové	růžová, někdy se žlutým převlekem	bez melaninu	světle / bledě růžová	světle hnědé	světlé
Modrý	12	modrá s růžovým převlekem	černé letky a konce ocasu	černá s bledě modrými lemy	modrá	světle růžovo–modrá	černé	tmavé
Tmavnoucí	13	působí tmavnoucí základní barvy na kob.,oliv. atd.	tmavé	tmavší	kobaltová, olivová atd.	tmavší	tmavé	tmavé
Lutino	14	žlutá	bílé se žlutým převlekem	žlutá s bílými lemy	žlutá	bledě žlutá	světlé	světlé
Bílý	15	bílá s růžovým nádechem	šedé	šedá	bílá	bílá s růžovou	světlé	světlé
Rubino	16	převážně červená	šedobílé	červená se žlutými lemy	červená	bleděrůžová	světlé	světlé