Fauna jezera Baringo

Další fotografie (7)

Uskupení slaných a sladkovodních jezer ležících na dně velké východoafrické propadliny připomíná při pohledu z letadla náhrdelník z perel. Jedno z těchto jezer je však opravdovou perlou pro ornitology. Je to jezero Baringo, v jehož blízkosti se vyskytuje 470 ptačích druhů.

Baringo je jedním ze dvou velkých sladkovodních jezer rozprostírajících se v severní části příkopové propadliny na území Keni. Tím druhým je jezero Naivasha, známé hlavně díky manželům Adamsovým a jejich knize Příběh lvice Elsy. Baringo je nejseverněji položeným jezerem v propadlině. Rozprostírá se na ploše asi 130 kilometrů čtverečních, necelých 300 kilometrů severozápadně od Nairobi. Jezero je hluboké až dvanáct metrů. Voda v něm není křišťálově čistá jako v Naivashe, ale díky vrstvě naplavenin červené půdy mění podle světelných podmínek několikrát za den svou barvu. Jezero je zásobováno ze dvou hlavních přítoků El Molo a Ol Arabel a nemá žádný větší odtok. Plocha jezera se tak zvětšuje či zmenšuje v závislosti na množství vody přiváděné v období dešťů řekami ze severu. V oblasti jezera panuje celoročně velmi teplé a suché počasí. V jezeře žije velké množství ryb, mezi nimi i jeden endemit patřící mezi cichlidy – tilápie baringská. Vody a břehy Baringa obývá také početná kolonie hrochů a velký počet krokodýlů. Baringo je však především světoznámou ornitologickou lokalitou. Z celkového počtu 1 200 ptačích druhů žijících na území Keni se jich jen v této malé lokalitě vykytuje 470. Právě z tohoto místa pochází světový rekord v zaznamenaném počtu ptačích druhů na jednom místě za 24 hodin. Za jediný den zde profesionální ornitologové vyfotografovali a určili 342 druhů ptáků.


Několik kempů zřízených na březích jezera slouží především ornitologům a fotografům zvířat. Kempy, které jsou jednoduše, ale velmi účelně zařízeny, nelákají klasické turisty. Pro ty je tato lokalita nezajímavá a svým způsobem i nebezpečná. Kempy nejsou od břehů jezera nijak chráněny, takže výskyt krokodýlů a zejména noční návštěvy hrochů mezi stany a chýšemi jsou pravidelností. Na noční funění těchto tunových zvířat těsně za plachtou stanu se nedá zapomenout. Stejně tak na štěkot hejn turaků bělobřichých a volání myšáků dlouhoocasých za ranního rozbřesku, či na odhánění drzých smíšených hejn timálií súdánských, snovačů, leskoptví a vousáků od našich talířů při společné snídani. Zážitkem bylo i pozorování místního endemita zoborožce jacksonova u naší kadibudky či vousáků darnaudových hnízdících v díře vzdálené ani ne metr od nohy našeho stolu v místní hospůdce. Ledňáčci, vlhy, mandelíci, astrildi, snovači, orli, sovy, kukačky, volavky, ostnáci – snad ani nemá smysl zde vyjmenovávat všechny ptačí druhy, které jsme v okolí jezera pozorovali. Vybral jsem jen několik fotografií, které však mají jedno společné. Všechny byly pořízeny v těsné blízkosti našeho obydlí v kempu na břehu jezera Baringo.


Další fotografie k článku

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře