Loro Parque, Tenerife

Další fotografie (18)

Tento papouščí park jistě není potřeba představovat žádnému milovníkovi papoušků. Jedná se o zařízení s největší kolekcí papoušků na světě. Pod záštitou nadace Loro Parque Fundación je chováno okolo 4 000 papoušků ve 350 druzích a poddruzích. Park byl založen roku 1972 a od té doby prošlo jeho branami více než 34 milionů návštěvníků. V současné době rozloha parku činí přibližně 135 000 m2 a kromě papoušků jsou zde chována i jiná zvířata atraktivní pro běžné návštěvníky, jako např. tygři, gorily, šimpanzi, tučňáci, delfíni nebo kosatky. Bez nadsázky můžeme říci, že se jedná o jednu z největších turistických atrakcí na kanárském souostroví vůbec.

Poprvé na Tenerife
Také já jsem o návštěvě této vyhlášené zoologické zahrady dlouho uvažovala. Konečně minulý rok, na přelomu září a října, jsem si tento sen splnila a ráda bych se se čtenáři podělila o své dojmy z této nezapomenutelné dovolené …


Za realizaci zájezdu vděčím cestovní kanceláři Canaria Travel a zejména CK Primaroute, zastoupené jejím majitelem a delegátem v jedné osobě, panem Josefem Nožičkou, který se staral nejen o zajištění ubytování a podobně, ale především o příjemnou, přátelskou atmosféru během celého pobytu. Přestože před odjezdem jsem neznala osobně ani jednoho z účastníků, ukázalo se, že celou sestavu tvoří výhradně chovatelé papoušků, a velmi rychle jsme našli společnou řeč. Díky tomu celá dovolená proběhla ve velmi pohodové atmosféře, a poznala jsem tak příjemné a také známé chovatele, jako je například už zmíněný Pepa Nožička, Vláďa Vondra nebo Honza Sládek. Ještě jednou všem díky za úžasný týden na tak úžasném místě, jako je Tenerife!


Protože jsem na Tenerife cestovala poprvé, nevěděla jsem, co mám očekávat. Stručně řečeno – není se čeho obávat. Přestože oficiálním jazykem je španělština, Tenerife je turistům plně přizpůsobené a téměř všude se domluvíte bez potíží anglicky, německy, eventuálně francouzsky a v některých hotelích dokonce i česky. Počasí na konci září je příjemné. Teploty se pohybují okolo 25 až 30 °C a většinou je zataženo, což pro naše účely – poznávání papoušků – bylo docela vyhovující. Tím pádem se ani nemusíme bát toho, že bychom se na sluníčku spálili. Nedá se příliš počítat s koupáním v moři, protože zpravidla bývá rozbouřené a koupání je životu nebezpečné, kromě toho je moře poměrně studené – okolo 21 °C. Zajímavostí je také černý písek na plážích, protože Tenerife i písek, který ho pokrývá, jsou sopečného původu.


Ještě jedno praktické doporučení pro milovníky papoušků. Vzhledem k tomu, že jednorázová vstupenka do Loro Parque stojí 32 eur a za jeden den si určitě nestačíme všechno v klidu prohlédnout, je výhodnější předem si požádat o členství v nadaci Loro Parque Fundación. Za poplatek 100 eur se staneme členy této nadace, čímž přispějeme na záchranné projekty pro ohrožené papoušky, čtvrtletně budeme dostávat časopis s informacemi o těchto projektech a především – získáme neomezené vstupné do Loro Parque na dobu 13 měsíců. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že některé dny jsem do parku vyrazila třeba i třikrát, takže neomezená vstupenka se mi velice vyplatila.



Co můžete vidět
V samotném parku je chována jen menší část z celkového stavu papoušků, je zde k vidění cca 300 voliér. Zbytek, okolo 1 100 voliér, můžeme najít v chovné stanici La Vera, která leží mimo samotný park a pro běžné návštěvníky je nepřístupná. Pouze pokud jsme členy LPF, máme nárok na prohlídku tohoto zařízení, po předchozí domluvě s kurátorem Matthiasem Reinschmidtem.


Pokusím se nyní ve stručnosti popsat, co nejzajímavějšího je možné v samotném parku vidět …


Hned u vchodu nás přivítá známá thajská vesnička a jezírko s množstvím barevných koi kaprů. Zde bych doporučila pokračovat nikoliv rovně po můstku přes jezírko s kapry, kudy chodí většina návštěvníků, ale zabočit rovnou doleva. Dostaneme se tak nejkratší cestou přímo k papouškům …


Ten, kdo je v Loro Parku poprvé tak jako já, si musí nutně připadat jak Alenka v říši divů. Není možné vyjmenovat zde všechny rarity, které zde uvidíme. Dokonce bych řekla, že teprve při pohledu na zdejší sbírku papoušků si uvědomíme, jak malé procento ze všech druhů papoušků se běžněji chová a naopak kolik druhů papoušků existuje, které jsou pro nás Středoevropany obrovskou vzácností a které zde uvidíme poprvé a nejspíše také naposledy v životě. Pokračujme nyní v prohlídce …


Jako první spatříme arary červenočelé a hned vedle podstatně větší a mnohem vzácnější arary hnědočelé (R. terrisi). Následuje kolekce menších druhů arů a dalších jihoamerických papoušků včetně kognů jižních a arating žlutých (Guarouba guarouba). Cestička pokračuje dále kolem prosklené přípravny krmiva, naproti které jsou umístěné dvě voliéry s amazoňany vějířovými, kde můžeme nádherně srovnat rozdíl mezi poddruhy accipitrinus i fuscifrons. Dále v pořadí jsou voliéry s amazoňany vojenskými (A. mercenaria), haitskými (ventralis) nebo modrobřichými (Triclaria malachitacea).


V tomto bodě procházky doporučuji udělat si osvěžující přestávku v útulné restauraci Casa Pepe, kde jsou již čeští chovatelé „známou firmou“.


Pokud jsme již dostatečně odpočati a připravení na další dávku zážitků, můžeme pokračovat. Spatříme dvě velké voliéry, odhadem okolo 15 metrů délky, kde se společně proletují kakaduové přilboví, tenkozobí, hrabaví, šalamounští, filipínští, molučtí nebo bílí. Voliéry jsou nádherně upravené a vybavené spoustou větví, kamenů, dokonce i vodopádem. Mezi nimi je několik menších voliér s jednotlivými páry černých kakaduů – dvě formy palmových, žlutouší, havraní.



Překvapení nekončí
Po zhlédnutí tohoto jsem si myslela, že už mě nic překvapit nemůže. To jsem se ale velice mýlila … Následuje fantastická procházka obrovskou průchozí voliérou s názvem Katandra. Voliéra je tak obrovská a tak dokonale zarostlá tropickou vegetací, že iluze skutečné džungle je bezchybná. Máme možnost po visutých chodníčcích vystoupat až do nejvyšších pater pralesa, kde se zdržuje nejvíce ptáků. Jde většinou o běžné australské papoušky, které však sledovat uprostřed palem a lián je neskutečný zážitek. Zahlédla jsem papoušky červenočapkové, rudobřiché, nádherné, zpěvavé, červenokřídlé, karmínové, korely, neofény tyrkysové, rozely pestré, ale třeba i eklekty, různé lorie, kakaduy inka a růžové, dokonce i jeden exemplář kakadua palmového, který ochotně pózoval turistům. Ale bylo zde i jiné ptactvo – rýžovníci, sojkovci, křepelky korunkaté, čejky australské, holubi krvaví nebo korunáči. Nejvíce ptáků se samozřejmě slétalo na krmítka, která byla umístěna okolo chodníčků. Na této voliéře však bylo nejkrásnější, že při každé další její návštěvě jsme ve vegetaci vypátrali ptáky, které jsme předtím neviděli, a stále tak bylo co objevovat.


Poté co vyjdeme z této voliéry, se cesty rozchází. Papouščí druhy nejsou umístěné náhodně, ale vždy máme skupinu voliér, kde jsou vedle sebe příbuzné druhy. Mezi bloky voliér jsou i další atrakce pro turisty. Můžeme vidět nejen papoušky, ale i další zajímavá zvířata. Nezapomenutelným zážitkem jsou vystoupení delfínů, lachtanů a především kosatek. Smutně musím konstatovat, že krátce poté, co jsme vloni v říjnu odjeli domů, se zde narodilo mládě kosatky. V překrásně dekorovaných a vybavených výbězích spatříme dále třeba gorily, šimpanze nebo bílé tygry. A mezi tím vším ještě překrásná, pečlivě upravená zákoutí tropické vegetace.


Za zmínku určitě stojí například tropická džungle, doslova a do písmene, kde jsou v příšeří umístěné voliéry s velkými ary. Novinkou je pár arů Learových, kteří jsou poprvé umístěni přímo v parku a můžeme si je tak do sytosti prohlédnout.


O kus dále je naopak zákoutí se subtropickou vegetací, kaktusy a sukulenty, vysypané štěrkem a kameny, kde se vyhřívají ještěrky a gekoni. Těsně předtím je řada voliér s amazónky. Vedle běžných druhů uvidíme například amazónky krátkoocasé (Graydidascalus brachyurus), červenozobé (Pionus sordidus), růžovohlavé (P. tumultuosus) nebo bělohlavé (P. seniloides). Okolo obrovitých dracén a kaktusů se pak dostaneme až k Baby Station, což je známá odchovna papouščích mláďat. Pokud máme štěstí, můžeme zahlédnout přímo krmení mláďat, protože odchovna je prosklená a ošetřovatelé s mláďaty jsou zde jak „ve výkladní skříni“. V době naší návštěvy byla v Baby Station umístěna hned tři mláďata arů Learových. U Baby Station jsou také velké proletovací voliéry, kde jsou umístěna všechna odchovaná mláďata společně. Můžeme tak vidět zajímavé situace, kdy se mohutný ara přetahuje o dobrotu se sotva polovičním žakem liberijským.


Z dalších zajímavostí bych se zmínila třeba o bloku klecí s malými loríčky rodu Psittaculirostris a Cyclopsitta, což jsou nesmírně zábavní, překrásně zbarvení malí papoušci, které jen tak u nás nespatříme a mě osobně úplně uchvátili … Na ty pak navazují voliéry s různými druhy alexandrů. Zajímavé bylo srovnání několika poddruhů alexandrů růžových (P. fasciata) a černohlavých (P. finschii).


U těch poddruhů bych se pozastavila. Ten, kdo se trochu o taxonomii (rozlišení a zařazení druhů a poddruhů) zajímá, má právě v Loro Parque unikátní možnost papoušky pozorovat a vysledovat drobné rozdíly mezi jednotlivými formami, kterých si většinou na fotkách v knize ani nevšimne.



Nejzajímavější exempláře
Okolo obrovitých želv sloních se pak dále dostaneme k velikým zajímavostem, které skutečně jen tak nespatříme. Z kraje je několik poddruhů papoušků karmínových a amboinských a za nimi – peja červenolesklý (Prosopeia tabuensis) a nově uznaný druh, dříve jen poddruh předešlého, P. taviunensis! A hned za nimi několik druhů madů rodu Tanygnathus! Nemusím snad dodávat, že pro naši skupinu, postiženou doslova chorobnou touhou vidět a hlavně vyfotografovat co možná nejvzácnější exempláře, byla tato skupinka voliér tou nejvyšší metou, kterou lze v Loro Parque dosáhnout. Oba páry pejů jsou navíc velmi plaché a při sebemenším pohybu v okolí zalétávali na opačný konec voliéry, kde bylo prakticky nemožné pořídit kvalitní snímek. U madů to bylo jednodušší, ti nejsou tak aktivní ani plaší a bylo možné přijít až úplně k samotnému pletivu.


Není asi možné vyjmenovat zde všechny druhy papoušků, které můžeme v Loro Parque obdivovat. Zmíním se jen o tom opravdu nejzajímavějším. Líbila se mi skupinka voliér s různými druhy tiriků (Brotogeris sp.). Nechyběla ani kolekce australských papoušků, kde jednoznačně vynikal papoušek žlutoramenný východní. Překrásné byly společné voliéry s mnoha různými druhy loriů – nejen mnoho forem loriů mnohobarvých, známých větších loriů rodů Eos, Chalcopsitta a jiných, ale i drobné druhy jako třeba lori vousatý (Oreopsittacus arfaki) nebo různé druhy lorikulů. Poučná je třeba skupinka voliér s různými poddruhy eklektů. Zkrátka nepřijdou ani milovníci aratingů, amazoňanů, kde mým favoritem byl jednoznačně úchvatný amazoňan ohnivý (A. guildingi), papoušíčků (Forpus sp.). Trošku mě zklamala jen kolekce pyrurů, kde převažovaly běžné druhy pyrurů perlata, lepida, cruentata a rupicola, navíc tito malí papoušci létali ve společných a vysokých voliérách, kde se jen špatně pozorovali, natož fotili. Prakticky kompletní byla sbírka afrických papoušků Poicephalus, chyběl pouze její nejvzácnější člen papoušek kapský – P. robustus. S nimi sousedily obě formy žaků a oba druhy vazů (Coracopsis sp.). K vidění je například i tricha orlí nebo nestor kea.



Flóra
Nutno však dodat, že nejen milovníci papoušků a jiného zvířectva si zde přijdou na své, ale ochuzeni určitě nebudou ani zájemci o vše zelené a kvetoucí. Už jsem se zmiňovala o různých, zahradníkem uměle vytvořených, zákoutích. Mimo to jsou zde ale všudypřítomné palmy, fíkusy, živé ploty z různobarevných ibišků, nejrůznější kvetoucí stromy a keře nebo mohutné trsy překrásných strelitzií. Zkrátka vše, co my Středoevropané pěstujeme doma v obýváku a úzkostlivě ošetřujeme, zde roste zcela volně a dorůstá do obrovských rozměrů.



Chovná stanice La Vera
Poslední lahůdkou v pořadí byla návštěva chovné stanice La Vera, kde jsou soustředěné ty největší opeřené poklady na Tenerife. Stojí to opravdu za to. Jak už bylo zmíněno, pro návštěvu La Very je potřeba být členem nadace Loro Parque Fundación a předem se na návštěvě domluvit s kurátorem parku Matthiasem Reinschmidtem. Během samotné návštěvy pan Reinschmidt osobně dělá průvodce a zároveň hlídá návštěvníky, aby se někde neopozdili. Obzvláště v našem případě to bylo markantní, jelikož naše nadšení nad zdejšími raritami neznalo mezí a všechno jsme si chtěli nafotit. Samozřejmě jsme v rámci skupiny byli stále poslední a místní pracovník nás nestačil popohánět kupředu.


Za zmínku z La Very rozhodně stojí například kakadu černý bělouchý (Calyptorhynchus funereus), kakadu brýlový (C. opthalmica), papoušek kapský (Poicephalus robustus), ara Learův. Tušíme, že jsou zde chováni i arové Spixovi, ale ty jsme bohužel ten den nezahlédli. V mnoha párech jsou zastoupeni třeba amazoňané modrobřiší (Triclaria malachitacea) – za povšimnutí stojí fakt, že jednotliví ptáci se výrazně odlišují barvou břicha. Zatímco některý sameček měl břicho svítivě fialové, jiný ho měl naopak tmavě modré. Mě osobně pak upoutal například jediný exemplář alexandra dlouhoocasého (P. longicauda), kolonie agapornisů pullaria nebo skupinka drobného papouška krátkoocasého (Psittinus cyanurus). Konečně v La Vera pak byli k vidění pěkní pyrurové, v celé řadě druhů a poddruhů.


Samozřejmě La Vera není tak výstavná a překrásně upravená jako Loro Parque samotný. Je to pochopitelné – jedná se o čistě účelové chovné zařízení, kam stejně běžní návštěvníci přístup nemají. Většinu zařízení tvoří dlouhé řady jednoduchých závěsných voliérek, oddělené bujnou vegetací, která přináší potřebné soukromí a také zastínění pro jednotlivé chovné páry. Nicméně vzhledem k tomu, že je zde asi třikrát více voliér než v samotném parku a tyto jsou obsazené samými raritami z papouščí říše, já osobně bych tu dovedla strávit hodně času. Ta strohá hodinka, která nám byla vymezená a ještě strávená většinou v poklusu, byla opravdu žalostně málo.


Návštěva chovné stanice byla takovou sladkou tečkou na závěr týdne, který jsme v tomto papouščím ráji strávili. Pak už jsme pomalu začínali balit, chystat se na zpáteční cestu domů a samozřejmě nakupovat dárečky a pozornosti pro naše blízké.



Pochvala na závěr
Abych to tedy shrnula … Budu se samozřejmě opakovat, protože mi nezbyde nic jiného než opět chválit, chválit a chválit. Návštěva Loro Parque je opravdu výjimečný zážitek pro každého milovníka papoušků. Zvláště pro toho, kdo se neomezuje jen na tu „svoji“ konkrétní skupinu druhů, které chová, ale kdo se snaží mít nějaký všeobecný přehled. Jak už bylo řečeno, máme zde ideální příležitost pozorovat jednotlivé formy a poddruhy papoušků a srovnávat drobné odchylky ve zbarvení nebo velikosti, které obyčejně na fotografii přehlédneme. Navíc zdejší sbírka papoušků je bezesporu největší na světě a nikde jinde neuvidíme tolik papouščích druhů koncentrovaných na jednom místě. A pokud navíc mezi vaše hobby patří i fotografování, pak si můžete být jisti, že za ten týden zdejšího pobytu vůbec nevytáhnete z Loro Parque paty, a s nějakými plány na návštěvu města nebo pobyt na pláži se už předem rozlučte.


Další fotografie k článku

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře