Odchov alexandrů rudohlavých (Psittacula cyanocephala)

Odchov alexandrů rudohlavých (Psittacula cyanocephala)
obr. 1 – Sameček od chovného páru.
obr. 2 – Samička s mladými třetí den.
obr. 3 – Samička s mladými desátý den.
obr. 4 – Mláďata šestnáctý den.
obr. 5 – Mláďata dvacátý čtvrtý den.
obr. 6 – Mláďata třicátý šestý den.

V roce 2007 jsem si pořídil čtyři kousky těchto krasavců, byli to moji „vysněnci“ už od mládí. Tehdy jsem choval korely a agapornise a jeden známý z vedlejší vesnice mě zaučoval, jak chytat venkovní ptáky, ale to je na jiné povídání.

Alexandry jsem umístil do klece, o rozměrech délka 150 cm, výška 115 cm, šířka 74 cm. V této kleci byli chováni až do doby, než přepeřili do šatu dospělých. Vlastním klece těchto rozměrů dvě, tak jsem mohl ptáky přemisťovat z jedné do druhé, když jsem si myslel, že jsem dokázal rozeznat samečka od samičky. V této kleci, výše uvedených rozměrů, bylo docíleno odchovu. Ke stoprocentnímu rozlišení pohlaví došlo, až ptáci přepeřili do šatu dospělých, to je ve dvou a půl letech stáří.


Sestavil jsem tedy chovný pár. Ze čtyř exemplářů se vybarvili tři samečci a jedna samička, ale to už tak bývá, když není určeno pohlaví pomocí analýzy DNA a člověk koupí, jak se říká, na „blint“. Vzhledem k tomu, že jsem měl v úmyslu sestavení dvou párů, sháněl jsem přes inzerát někoho, kdo by vyměnil samičku za samečka. Po půl roce se to podařilo, ozval se mi chovatel až od Liberce, že prý má dvě samičky z roku 2007, ale že nemají kroužek. To je vždy sázka do loterie, ale vyplatilo se. Po telefonu se chovatel jevil důvěryhodně, a tak jsem neváhal a výměna samečka za samičku dopadla nad moje očekávání. Dostalo se mi i pár pro mě cenných informací a občas i psaná zpráva, jak se v chovu daří.


První sestavený pár se moc nevyvedl, chyba byla zřejmě v samičce. Po dvě sezóny měla po třech neoplozených vajíčkách a poté uhynula (pro mě z neznámých příčin). Životosprávou to nebylo, měli všeho dostatek. Zajímavá pro mne je skutečnost, že dávají přednost namočenému piškotu před vaječnou míchanicí, kterou vždy spořádají až nakonec. Dvakrát do týdne dostávali mrkev nakrájenou na půlcentimetrová kolečka. Někdy jsem přimíchal k mrkvi i jablko na kostičky a také jsem podával Al–mix (směs pro střední papoušky) s ořechy a čili papričkou, ale zájem o ni nebyl. Vždy bylo vše jen rozházené, a tak jsem od podávání této směsi upustil a zkrmoval jsem ji mladým. Těm chutnala a chutná dodnes. Je to hodně o tom, co jsou ptáci naučení přijímat, a proto je jen dobře, když se kupující zeptá chovatele, co papouchům podával kromě zrní.


Druhý pár si vede dobře, v roce 2010 odchovali čtyři mladé a letos pět mladých. Docela dobrá bilance, aspoň pro mne. Hnízdění probíhalo celkem v klidu, sameček posedával po celou dobu hnízdění u budky a střežil vletový otvor budky. V den líhnutí mladých se sameček ztratil v budce, jako by chtěl na vše dohlížet. A také dohlížel. Bylo to až dojemné, protože jedno z pěti mladých se vylíhlo o dva dny později. I když měla zbylá čtyři mláďata dvoudenní náskok, vše dopadlo nad moje očekávání (viz foto č. 4).


S podivem jsem každý den sledoval při pravidelném krmení neuvěřitelnou ohleduplnost jak mladých, tak i samičky, která nenechala tohoto „opožděnce“ nikdy nenakrmeného. Samička vydávala syčivé zvuky skoro při každé kontrole hnízdní budky, přesto vždy nechala pod sebe sáhnout.



Všem chovatelům, kteří ještě doposud nezkusili chov „rudohlavců“, je vřele doporučuji. Svým chováním a instinktem si vás určitě získají.

 

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (2x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře