Duhová andulka – miniseriál 5. část, Modré žlutohlavé andulky
Také tyto andulky je možné použít. Stále však platí to, že je nutné znát jejich předky, kteří by neměli být perloví.
Žlutohlavé andulky jsou kombinací opalinové kresby a žluté barvy, což je pro duhové andulky charakteristickým znakem. Duhová andulka však musí být dále světlekřídlá (šedokřídlá či bělokřídlá) a nesmí být perlová. Výhodou žlutohlavých andulek bývá mnohdy pěkná intenzivní barva, která je zvláště působivá, když je přímo fialová. Navíc tmavá barva základu těla je pro chov duhových andulek velmi žádoucí.
Jedinou nevýhodou žlutohlavých andulek, které nejsou světlekřídlé, je jejich tmavá barva kresby křídel. Ovšem vzhledem k několika dalším přednostem, nelze tyto andulky v žádném případě zavrhovat. Pokud nemáme do páru k modré žlutohlavé tmavokřídlé neperlové andulce přímo duhovou, je vhodné použít andulku mutace šedokřídlé opalinové. Takovým spojením je pravděpodobnost, že se podaří odchovat duhovou andulku, aniž by jeden či druhý z rodičů pocházel z chovu pravých duhových andulek.
Je však nutné určit mutaci správně a nezaměňovat žlutohlavou mutaci se žlutolící.
Žlutohlavé andulky jsou ve svém vybarvení velmi variabilní.
Někdy se žlutá barva vyskytuje více v oblasti hlavy, častěji se pak žlutá barva věkem rozšiřuje až do oblasti hrudníku a postupuje dále také až do poloviny zad. Některé žlutohlavé andulky mají žlutou barvu rozmělněnou více v modré barvě těla a barva tak působí s nádechem do zelena. Opět vlivem věku andulky mění barvu. Staré andulky mají modrou barvu těla velmi na ústupu a žlutá barva prostupuje až téměř do poloviny těla.
Ve svém chovu mám žlutohlavé andulky velmi rád pro jejich kombinaci žluté a modré barvy, ještě lépe fialové barvy. Protože je každá andulka svým způsobem jedinečná, je dobré objevovat její přednosti a těchto využívat pro cílený chov. Žlutohlavé andulky mají a věřím, že dále budou mít, zaslouženě mnoho svých obdivovatelů.
