Bubi, narozený 1979

Bubi – třiatřicetiletý hošík.
Bubiho kamarádi, Jacob a Toffy.
Bubi dráteník.
Obsah
  1. Zanedbaná korela
  2. Osobitý dědeček
  3. O osud Bubiho se budu zajímat dál

V březnovém čísle německého časopisu Nymphensittich Special mě zaujal článek od Mary Kreile z Hansenstammu o tom, že vlastní samečka korely, kterému je 33 let. Slyšel jsem o korelách, které se dožívají kolem 25 roků, ale věk 33 let je jistě rarita. Proto bych se chtěl s vámi podělit o příběh tohoto staříka a pokusit se vám jej volně převyprávět.

Zanedbaná korela

Autorka v článku píše o svém chovu šesti korel, se kterým byla spokojena a neuvažovala o jeho rozšíření. Upoutal ji však inzerát, na který se pozorně zaměřila. Inzerující nabízel korelu samečka k prodeji nebo k přenechání: „Chceme svou třicetiletou korelu přenechat – může být ještě k chovu, má dobré geny.“ Srdce autorky krvácelo. Jak může někdo dát tak starého ptáčka pryč? Už jen pomyšlení, že tento starý pták přijde do nějakých nezkušených rukou nebo skončí jako hračka pro děti… Okamžitě napsala e-mail. Inzerující se neozval, ale ozvala se jedna starší paní, že má ptáčka u sebe. Jednala rychleji než autorka. Jak jej dostala? Přebrala ho od inzerenta v neuvěřitelné malé a špinavé kleci. Ten pán jí vyprávěl, že sameček byl koupen jeho matkou v roce 1979. Když matka zemřela, začalo putování. Nejprve k synovi, který ale často pobýval v Africe a ptáček zůstával sám v prázdném bytě. Později se nad ním slitovala dcerka zadavatele inzerátu a vzala ho k sobě i s klecí. A tak skončil „na prodej“. Paní Crista si odnesla vyčerpaného ptáčka k sobě, dostal novou klec, napáječku a byl vyšetřen veterinářem. Stará paní chtěla pomoci, ale nechat si ho nemohla. Proto se s ní autorka telefonicky dohodla a za dva týdny od ní samečka jménem Bubi převzala i s novou výbavou.

Osobitý dědeček

Starý „kluk“ je osobitý, ale který dědeček není? Krmení přijímá jen z bílých krmítek, lítat neumí, na ruku jde, jen když spadne, má artrózu v nožičkách. Autorka jej nechala v kleci, aby se zabydlel, ale už při prvním letu se ukázalo, že to nepůjde. Rozhodla se přendat ho do voliéry, ve které byly ostatní korely. Ptačí hejno samečka přijalo a divilo se, že neumí létat. Bylo dojemné, jak ho korely křídly chránily, aby nespadl, postupně se naučil přelétat kratší vzdálenost. Nová majitelka se velice radovala z pokroku. Ale po dvou týdnech Bubi bohužel onemocněl, zvracel semínka, a tak ještě v noci putoval k veterináři. Po vyšetření a rentgenu bylo zjištěno, že sezobal hodně písku, ale příčina nebyla nalezena. Po týdenním pobytu v nemocnici s ním plačící autorka odjížděla domů, vážil jen 69 gramů. Měla strach, že zemře. Doma seděl jen na zemi. Ptáček, který sedí na zemi, je většinou ptáček umírající! Už se pomalu smiřovala s odchodem a říkala mu: „Jestli chceš odejít, tak tě nechám odejít!“ Ptáček se na ni ale podíval, přelezl na nejbližší větévku, jako by chtěl říci, že ještě nechce odejít, že je jen slabý. Pak se zase schoulil a vyčerpáním usnul. Majitelka nemohla spát, to se přece nemůže stát, právě teď, když už by se konečně mohl mít dobře …

O osud Bubiho se budu zajímat dál

Ráno seděl sameček celý roztřesený na větvičce, rozhlížel se a slabě pípal. Přijal i potravu a od té chvíle bylo jisté, že to dokázal!  Je to již tři a půl roku, co nové majitele obšťastňuje, a oni doufají, že si svůj čas ještě vychutná. Od listopadu má klučina na oku šedý zákal, proto je trochu lekavý, ale každý večer dokazuje, jak je mu dobře. Od pana doktora dostal homeopatika a gel na pití na podporu trávení. Zesílil tak, že mu narostla i nová peříčka, létá a nechá se i nosit. Je to prostě třiatřicetiletý malý starý dědoušek! Bude jistě velice zajímavé sledovat osudy takto staré korely. Pokud se v uvedeném časopise objeví zpráva o dalším osudu Bubiho, rád se s vámi o ni podělím.
Zdroj: NymphenSittich Special magazin

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (4x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře