Můj chov aymarů šedoprsých (Psilopsiagon aymara)

Na úvod svého článku bych nejprve popsal tyto zajímavé ptáčky. Jedná se o malého jihoamerického papouška vyskytujícího se ve vyšších nadmořských výškách. Není to tedy typický zástupce neotropické oblasti, což si asi většina vybaví při vyslovení pojmu Jižní Amerika. Obývá svahy And, velehor tohoto kontinentu, je tedy už ze své domoviny zvyklý na tvrdší klimatické podmínky.

Také jeho zbarvení odpovídá tomuto prostředí. Není nikterak pestře zbarven a je spíše nenápadný. Jeho opeření tvoří různé odstíny zelené a šedé barvy. Jak už název napovídá, je šedá barva obsažena hlavně na předních partiích papouška, tedy na prsou a bříšku, směrem nahoru k zobáku se intenzita mění a je zde téměř bílé zbarvení. Velmi nápadná je také jeho až černá čepička. Intenzita černé se mění podle věku a pohlaví jedince. Zbytek jeho těla je zelený, po stranách prsou téměř do žluta. Nohy jsou narůžovělé, zobák rohovinový a oči černé. Toto je základní popis papouška. Jsou zde nepatrné rozlišovací pohlavní znaky, kterých si neznalí pozorovatelé jistě nevšimnou. Já, abych se přiznal, mám s tímto také mnohdy problém. Sameček má, tak jako u většiny papoušků, pestřejší zbarvení. Čepička je sytěji zbarvena a je téměř černá. Samička ji má spíše našedlou. Dále bych se zaměřil na vybarvení prsou a bříška, u samečků zde lze vypozorovat modrý nádech nebo lesk, chcete-li. Toto zbarvení do stran přechází ve světle zelenou až slabě žlutou. Samici toto chybí a má prsa jen šedá, spíše matná a také bez náznaku žluté. Pohlavní dvojtvárnost lze ještě rozlišit z tvaru a velikosti hlavy a zobáčku. Opět je to jako u jiných papoušků. Sameček má tyto partie hrubší a robustnější. Samička má hlavičku spíše kulatou a jemnější zobáček. Mnohdy je to však sporné a pohlaví takto neurčíte. Záleží na jedinci, jak je stavěný, každý to může mít jinak. Přesto bych řekl, že na těchto rozdílech můžete stavět. Svůj úsudek si můžete udělat z přiložených fotografií.

Začátky

Nyní již k mým začátkům. Své první aymary šedoprsé jsem si pořídil na podzim roku 2009. Předcházely tomu hodiny strávené na internetu při prohlížení různých fotografií, pročítání diskusí či hledání jejich chovatelů. Teorie by tedy byla, teď už jsem jen potřeboval najít chovatele s mladými odchovy. To se mi podařilo na burze v Přerově, kde jsem si od jednoho pana chovatele odvezl dva mladé papoušky. Má početné odchovy od více párů, a tak mi mohl složit nepříbuzný páreček. Aymary jsem doma vypustil do voliérky o rozměrech 0,6×1,8 m a 2,3 m na výšku. Předložil jsem jim dvě budky a nechal je přezimovat. Teplotu jsem zde nechal na 5 °C a nedošlo k žádným potížím.

Pár?

Na jaře jsem je přemístil do zahradní voliérky. Je to spíše okrasná voliérka, ale těmto malým papouškům rozměrově vyhovovala. Jednalo se o osmihran o průměru asi 1,2 m a výšce zhruba 2,1 m. Ponechal jsem dvě budky, jednu přírodní a druhou dvoukomorovou. Začal jsem podávat pestré krmení a čekal, jednoduše řečeno, na odchov. Pár spolu harmonizoval, seděli spolu na bidélku a také se krmili, k odchovu však nedošlo. Něco mi ale začalo být divné, oba ptáci se mi zdáli téměř identičtí, stejná velikost, stejné zbarvení. Ukazovalo to na dva samce, a tak jsem se začal rozhlížet po nějakých samičkách.

Sestavení páru

Oba samce jsem opět přezimoval v původní voliérce. V únoru 2011 se naskytla možnost podívat se na burzu v německém Erfurtu. Pokud to situace dovolí, rád využiji tyto možnosti a podívám se k chovatelům či na různá setkání. Lidem se stejným nadšením tuto burzu doporučuji, je na velmi dobré úrovni. Z burzy jsem si tedy dovezl dvě mladé samičky. Mohl jsem si vybrat z více kusů, a tak jsem byl velmi spokojen. V karanténní kleci mi bohužel jedna samička uhynula. Do nové sezony jsem tedy šel s dvěma samečky a jednou samicí. Nejdříve jsem samičku umístil vedle obou samců do voliéry 1,8×1 m a 2,3 m na výšku. Umístil jsem pro ni i budku, byla spíše provizorní, jen na spaní. Samička ale začala snášet vejce, nyní už tedy nebylo pochyb o tom, že mám opravdu samičku. Vejce jsem po čase odstranil a přidal k ní jednoho ze dvou samců. Seznámení ptáčků proběhlo bez větších komplikací, ale o nějakém spárování nešlo hovořit. Nevšímali si jeden druhého a samička stále častěji sedávala u pletiva sousedícího s druhým samečkem. Zkusil jsem tedy oba samečky prohodit. To bylo koncem června. Nově sestavený pár si ihned padl do oka. Do pár dní obsadili malou budku a společně v ní nocovali. Umístil jsem zde tedy ještě navíc větší budku, kterou jsem vyrobil přímo pro tento druh. Tu také do druhého dne obsadili. Jednalo se tříkomorovou horizontální budku.

Hnízdění

Aymarové v přírodě hnízdí ve skalních stěnách a svazích, kde si hledají či hloubí vlastní hnízdní dutinu, proto takto zvolená budka. Jednotlivé oddíly budky jsou o půdorysu 15×15 cm s otvory na protilehlých stranách o průměru asi 4,5 cm. Jako hnízdní materiál byly použity dřevěné štěpky a navrch hobliny s příměsí troudu. Pár se začal častěji zdržovat v budce a také jsem zaznamenal i první páření. Pářili se jak na bidle, tak v budce. Samice postupně nanesla šest vajíček, přičemž pět bylo oplozených. Inkubace trvala zhruba tři týdny. V té době jsem zvyšoval vlhkost rozprašovačem na květiny. První mládě se vylíhlo 31. července, bylo pokryto bílým chmýřím. Dne 4. července zde již bylo všech pět mladých šedoprsek. Jak jsem již zmínil, poslední vejce bylo neoplozeno. Mladí byli velmi dobře krmeni a krásně prospívali. Asi ve dvanácti dnech dostali kroužky o velikosti 4,5. Rodiče všechny zásahy do hnízda a manipulaci s mláďaty zvládli velmi dobře. Ve dvou týdnech mláďatům začalo růst velmi husté šedé chmýří. Takto jsou vybavena pro přežití ve své domovině. Husté opeření jim poskytuje vynikající tepelnou ochranu. Začátkem září již byli všichni aymarové opeřeni a začali vylétat z budky. Z budky vylétají perfektně opeřeni, téměř k nepoznání od rodičů. V tu dobu mají velmi klidnou povahu a bez potíží se nechají chytnout do ruky či posadit na prst. Možná je to zapříčiněno častou kontrolou budky. Rozhodně to ale není na obtíž. Často jsem jim do voliérky donášel různé traviny, květy či větvičky a oni zůstávali na svých místech a nelekali se, mnohdy mi i přistáli přímo v nabízeném trsu květů. Byli velmi zvědaví a ochotně prozkoumávali nabízené krmivo. Přijímat potravu se tedy naučili poměrně brzy. Na noc se vraceli zpátky do budky. Pár už podruhé nezahnízdil.

Neúspěch

Ještě bych se na okraj zmínil o letošním neúspěšném hnízdění. Pár na začátku jara začal s přípravami na hnízdění. Oba papoušci byli v toku a pozoroval jsem i páření. Pak samička začala snášet. Po snesení druhého vejce jsem přišel o chovného samečka. Našel jsem ho velmi zesláblého a do večera uhynul. Samička ještě nanesla další čtyři vejce, takže celkový počet čítal šest vajíček, tak jako vloni. Z vajíček se ale nic nevyklubalo, i když bylo pět oplozených. Nejspíš za to mohla nízká vlhkost. Pozorováním jsem usoudil, že se sameček výrazně podílí na vytváření vlhkosti v budce. Osamocená samička se nejspíš chodila jen nakrmit, ale nevykoupala se. Mláďata byla ve vajíčku dostatečně vyvinutá a některá i naťukla skořápku, bohužel se ven nedostalo ani jedno. Budku jsem občas rosil, ale asi to nestačilo a vlhkost byla i přesto nízká.

Nyní jsem samici opět dopároval starším samečkem a momentálně zahřívá snůšku se sedmi vajíčky. Třeba se letos opět budu těšit z pěkného odchovu.

Krmení

Po celou dobu jejich chovu podávám suchou směs zrnin značky DeliNature č. 69. Je to směs primárně určená australským papouškům, které také chovám. Ale vyzkoušel jsem ji i u aymarů a už jsem u ní zůstal. Ze směsi je zkrmeno vše, beze zbytků. Toto tvoří základ denní dávky. V letním období podávám namáčenou či naklíčenou směs stejné značky č. 33, kterou ještě obohatím o fazole mungo, žíhanou slunečnici a občas i jiná semena. Z čerstvého krmení podávám, co dům dá. Asi to všichni znáte. Zkrátka to, co je momentálně k dispozici. Základ tvoří jablko a mrkev, taková ta česká klasika. Dále hruška. Chtěl jsem ještě pokračovat, ale uvědomil jsem si, že moji aymarové už mi jiné ovoce neberou, i když jsem to zkoušel. Většinou si jen zobnou a zbytek nechají bez povšimnutí. Ze sezonního ovoce a zeleniny berou rybíz, hrášek, maliny, ostružiny, černý bez a pak zelené krmení, jako je salát, listy či květy pampelišky, květenství jitrocele či mladé klasy obilovin. V období odchovů mladých je ještě hojně podávána vaječná míchanice, ať už koupená, či domácí. Obě dvě berou s chutí. Aby byl výčet kompletní, jsou také podávány větvičky různých stromů. Mezi oblíbené patří vrba a výhony ovocných stromků. Z vitaminových a minerálních doplňků občas používám roboran, humac, při namáčení zrní a do vody na pití přidávám acidomid. Vodu je třeba pravidelně měnit, aymarové se totiž rádi koupou a mnohdy i v miskách na pití. Do domácí míchanice přidávám také pupálkový olej.

Přání

Aymarové šedoprsí se také chovají v menších bednových klecích a chovatelé zde dosahují dobrých výsledků. Jsou to velmi tiší papoušci, jejichž hlasové projevy jsou podobné našim vrabcům. Tyto předpoklady je tedy předurčují i do bytového chovu, kde chovatel nemá potřebné místo či si nemůže dovolit hlučnější chovance. Početnými odchovy se stávají stále dostupnějšími a cenově přijatelnějšími. Nicméně bych je nedoporučil přímo začínajícím chovatelům, ale těm, kteří už nějaké základy mají a dosáhli odchovů u jiných, běžnějších druhů. Snad si k nim najdou cestu jen zodpovědní chovatelé. Toto mé přání však platí pro všechny chovance bez rozdílu. Snad mé poznatky z chovu zužitkujete a budu rád, když i vy ostatní přispějete do našich odborných časopisů a podělíte se o své zkušenosti. Všem přeji vydařenou sezonu a vitální odchovy.