Zvířata

Zvířata na krytíChovatelské stanice

Články a atlasy

Kontakt

Podpora a bezpečnost - kontakt
Zvířata na prodejVšechna zvířata na prodej
iFaunaiFauna
Chov alexandra vousatého
Sdílet:

Chov alexandra vousatého

Už několik let se mi strašně líbí alexandři čínští. Bohužel si je pro jejich poměrně pronikavý hlas nemohu v oblasti, kde bydlím, dovolit, a proto jsem si vybral do svého chovu takovou „náhradu“ a tou jsou papoušci, kteří se mi zdají „číňanům“ nejvíce podobní – alexandři růžoví vousatí.

Pořízení „vousáčů“

Pro chov těchto nádherných papoušků jsem se rozhodl loni na podzim. Měl jsem zrovna volnou voliéru o rozměrech 130×80×200 s nevytápěným zděným záletem o rozměrech 115×70×200 (dך×v). Podal jsem inzerát, kde jsem napsal, že sháním pár, možno i jednotlivě, kroužkovaný, alespoň rok 2010. Poměrně dlouho se nikdo neozýval, a to i přes moje stále se opakující inzeráty. Samozřejmě jsem stále i já prohlížel inzertní servery, ale na žádné „vousáče“ jsem nenarazil. Až ke konci listopadu mi volal pán, že poveze samce z roku 2010 do Přerova. I když jsem původně na tuto burzu nechtěl jet, protože šlo zrovna o slabší termín, nakonec jsem rozhodl, že pro samce zajedu. Když jsem ho viděl, zdál se mi trošku drobnější, ale nebylo to nic hrozného, jinak byl rozhodně pěkný. Šlo o pěkného samečka za přijatelnou cenu, a tak jsem ho koupil. Doma jsem opět sedl k internetu a hledal jsem v inzerci, když mi zavolal známý, že na internetu se objevil inzerát, že chovatelka daruje ochočenou samici Alexandra vousatého, a navíc je ze stejného kraje jako já. Okamžitě jsem inzerát našel, telefonní číslo u něj nebylo, proto jsem si myslel, že jde jen o další z hromady klamavých inzerátů. Přesto jsem zkusil napsat na mail. Do chvilky mi přišla odpověď, že samice už je zamluvená, ale pokud se něco změní, paní mi dá vědět. Odpověděl jsem a nějak jsme si o „vousáčích“ začali psát. Nakonec mi majitelka napsala, že mi samičku tedy nechá a zkusí to chovateli, který si ji zamluvil dřív, nějak vysvětlit. Ještě ten den jsem si celý šťastný pro samici zajel. Chtěl jsem za ni zaplatit alespoň symbolickou cenu, ale chovatelka to odmítla s tím, že chce jen, aby šla do dobrých rukou. Šlo o nádhernou samici z roku 2007, nebyla ručně dokrmená, zakoupená původně ve zverimexu. I přesto ji měla majitelka perfektně ochočenou a údajně snesla v roce 2010 a 2011 na dno klece tři vajíčka. Jedinou vadou na kráse bylo trošku suché peří na zádech. Po přivezení domů jsem ji umístil se samcem do malé voliérky, kterou jsem měl přichystanou na zimování o rozměrech 150×130×100 (dך×v). Do této voliérky jsem umístil i poměrně malou budku o rozměrech 20×20×40 s průměrem vletového otvoru asi 7 cm.

Další sameček

Ptáci se vzájemně respektovali, ale žádné sympatie jsem mezi nimi nepozoroval. Samici jsem peříčka na zádech sem tam vlhčil rozprašovačem, ale jen v omezeném množství, protože v místnosti, kde pár zimoval, jsem měl poměrně velký problém s vysokou vlhkostí. Po čtrnácti dnech od sestavení páru jsem na internetu zahlédl inzerát na dalšího samečka alexandra vousatého. Šlo o samečka, který byl taktéž jako moje samice ochočený. Byl kroužkovaný, z roku 2009. Majitel nebydlel daleko ode mě, ale také ne úplně blízko. Nějakou dobu jsem si s ním psal, poslal mi fotky a nakonec, když mi známý řekl, že zrovna jede do města, odkud byl i majitel samečka, neodolal jsem a nechal si ho přivézt. Byl opravdu tak krásný jako na fotce, opět měl ale stejnou „vadičku“ jako samice, a to suché peří na zádech. Přidal jsem ho k páru do voliérky a postupně sledoval, jak pár nového „vetřelce“ ve svém teritoriu přijme. Když jsem se ujistil, že se snáší dobře, postupně jsem s hlídáním polevoval. Měl jsem v plánu počkat, až si samice vybere, a zbylého samce buď prodat, nebo sehnat druhou samici. V následujících dnech bylo vše téměř stejné jako před přidáním samce.

Neštěstí

Až začátkem ledna, když jsem přišel k voliérce, mě zamrazilo. Našel jsem mladšího samce na dně voliérky s rozklovnutou hlavou. Samozřejmě mě to zasáhlo, ale zvedlo mi náladu alespoň to, že od té doby seděl starší samec se samicí dohromady, létali se spolu nažrat a spali také jen vedle sebe.

Jediné, s čím jsem u nich musel bojovat, bylo krmení. Původní majitelé oba ptáky krmili jen směsí pro velké papoušky, to znamenalo, že vybírali ze směsi převážně jen slunečnici, ovoce a zeleniny se ani netkli. Když jsem to zjistil, nechával jsem směs zrnin takovou dobu, dokud ji prostě nevyžrali, to stejné s ovocem a zeleninou. Dnes dokonce celý pár přiletí při krmení nejdřív k ovoci a zelenině a až poté se jde nazobat zrnin. Alexandry jsem tuto zimu přezimoval při teplotě 8 až 10 stupňů.

První snůška

Jarní přemístění do venkovní voliéry proběhlo 10. března 2012. Do záletu jsem umístil budku, kterou měli i ve voliéře k přezimování. V malé voliérce jsem v ní samici ani jednou neviděl, po přemístění do větší – celoroční voliéry jsem ještě ten den viděl samici vylézat z budky. To bylo ale na dlouhou dobu naposled, co o budku projevila zájem. Čtrnáctého března jsem je poprvé viděl, když ve výletu samec krmil samici, a potom 16. března jsem je přistihl při páření, které trvalo asi tři minuty. Páření předcházely vždy námluvy samce, při kterých samec silně klepe zobákem do pletiva a hlavně do bidla a to rychle za sebou. Následně samice udělá kolébku a dojde k páření. Od té doby jsem viděl páření každý den, a to i třikrát denně. Samice ale ani v nadcházejících týdnech nejevila zájem o budku, a to i přes každodenní páření. Až 28. dubna jsem samici opět slyšel, jak hrabe v budce, a od té doby se v budce zdržovala stále častěji až do 3. května, kdy snesla první vejce. Zajímavé bylo, že jsem je pozoroval při páření ještě dva dny před snesením prvního vejce. Od snesení prvního vajíčka jsem se téměř nemohl přiblížit k voliéře. V takovém případě začal samec zobákem sekat po pletivu, létat po voliéře, roztahovat křídla a poměrně nepříjemně se ozýval. Toto chování skončilo se snesením čtvrtého vajíčka. Samice snášela vejce obden. Budka se dá kontrolovat z krmné místnosti, i tak to ale byl adrenalin, protože samice při každé kontrole po mně sekala zobákem, a proto jsem nedokázal pořádně zjistit, co v budce je. Samice vzorně seděla, ale když jsem ani po třiceti dnech z budky neslyšel pískání mladých, vejce jsem odebral. K mému překvapení jsem našel v budce už jen vejce tři namísto snesených čtyř. Když jsem je „otevřel“, zjistil jsem, že ve všech byla uhynulá mláďata, a to těsně před líhnutím. Pravděpodobně byla na vině nízká vlhkost a také skořápky byly dost silné. Zdálo se mi, že třeba oproti alexandrům malým byly silné až moc. Po odebrání vajíček byla samice asi týden poměrně dost hlučná a divoká.

Odchov mláďat

Už po dvou dnech od odebrání vajec se ale vousáči opět pářili a krmili. Samice nadále každý den navštěvovala budku. V polovině června samice opět zmizela v budce a 24. června jsem při kontrole budky objevil čtyři vajíčka. Situace se opět opakovala. Od doby, kdy samice zmizela v budce do snesení čtvrtého vejce, byl samec agresivní a hlučný, později se všechno vrátilo do normálu, až na agresivitu samice, kvůli které jsem téměř nemohl zkontrolovat budku. Během hnízdění jsem budku pro zvýšení vlhkosti rosil. Šestnáctého července jsem uslyšel z budky pípání. Neodolal jsem a nakouknul dovnitř právě včas, abych uviděl, jak samice pod sebe schovává první mládě. V budce zůstala ještě další dvě vejce, jedno opět někam záhadně zmizelo. Druhý den jsem při kontrole zjistil už dvě vylíhlá mláďata, ve třetím vejci zárodek odumřel. Od vylíhnutí prvního mláděte začalo mizet o hodně více potravy, za den stihli sežrat až misku ovoce a zeleniny, hodně zrnin a k tomu ještě míchanici. Toto trvalo po celou dobu krmení mladých. První dva týdny samec chodil samici krmit do budky. Asi dva týdny po vylíhnutí mladých se už samice nezdržovala jen v budce, ale zaletěla si i ven, takže jsem měl poměrně snadnou kontrolu budky. Stačilo jen samici venku zavřít a budku zkontrolovat. Při těchto kontrolách jsem zjistil, že samice mláďata perfektně krmí, volátka měla stále maximálně plná a podle toho taky rostla. Věděl jsem, že půjde o nádherný odchov, především díky perfektnímu krmení, které samice zajišťovala. V tomto věku jsem také mladé nakroužkoval, což samice bez problému přijala, a to i přes to, že sama kroužek nemá. Při kontrolách mladých jsem si také všiml, že jedno z mladých má mohutnější hlavu i zobák a celkově je těžší a mohutnější. Šlo o mladšího ptáka, a to i přes to, že byli nakrmení vždy stejně dobře. Myslím, že tento mladší pták bude samec a starší samice. Prvního září vyletěl z budky první z mladých, a to starší pták, pravděpodobně samice. Druhý vyletěl o dva dny později, 3. září. Všiml jsem si, že starší pták je tmavěji zelený, i masku má podstatně tmavší, kdežto mladší má zelené zbarvení světlejší, stejně tak i masku, kterou má téměř do růžova, a hlavně mě na něm zaujalo, že má na břichu až modrý nádech.

Ptáky na noc zavírám dovnitř, dospělý pár už je tak naučený, a tak zaletí každý večer dovnitř, ale mladí to ještě neumí, proto je musím každý večer na ruce prostrčit okýnkem dovnitř. Jsou naprosto klidní, nebojí se a sami mi vlezou na ruku. Určitě na tom má zásluhu i to, že oba rodiče pocházejí z domácích mazlíčků, a proto také nejsou plaší. Dále na tom určitě mají podíl také moje časté kontroly budky, při kterých jsem je vytahoval z hnízda.

Hned po opuštění budky to nebylo s lítáním mladých nic moc, ale během tří dnů se naučili létat až neskutečně dobře a dnes už jsou z nich perfektní letci, kteří jsou velice zvědaví. Tři dny po vylétnutí z budky se mladí začali ozývat podobně jako rodiče, snaží se vydávat podobné skřeky, stejně jak to umí samice, jen prozatím tichým, a zdá se mi, že i „chraplavějším“ hlasem.

Povaha

Jsou to ptáci s poměrně klidnou a milou povahou. Většinu dne si hrají nebo se vyhřívají na slunci. Pro jejich pobavení jim pravidelně dávám větve na okus, stejně jako všem mým ostatním papouškům. Používám břízu, lípu, vrbu, smrk, borovici nebo modřín. Tyto větve jim na poměrně dlouhou dobu zábavu zajistí. Pravidelně také měním bidla. Používám hlavně bidla z černého bezu, který má údajně hodně vitamínů, ale sem tam také jiné dřeviny, jako bříza, vrba atd. Když je větve omrzí, mají na jednom bidle uvázané konopné lano, na kterém jsou tři uzly a visí svisle dolů. Toto lano využívá zvlášť samice, která si s ním věčně hraje, rozebírá ho, tře se o něj a vůbec si na něm pěkně vyhraje.

Během hnízdění se umí „vousáči“ poměrně nepříjemně ozvat, řekl bych, že mají ostřejší hlas než alexandři malí, ale na druhou stranu ho oproti těmto známějším a běžnějším alexandrům používají během dne podstatně méně. Rozhodně to není nic neúnosného. V ranních hodinách je mám zavřené a pouštím je až v době, kdy to sousedům už vůbec nevadí.

Za horkého počasí jsem všechny papoušky téměř každý den stříkal hadicí, všichni to milovali, až na vousáče a sousedící amazónky, kteří se vždy zaletěli schovat – vodu prostě na rozdíl třeba od eklektusů nemusí. Stejně jsem je ale vždy zavřel venku, dřív než uviděli hadici a stihli se schovat, a tak kropení neunikli. Díky tomuto kropení a také díky pestré stravě se oběma alexandrům krásně spravilo suché peří.

Krmení

Alexandry vousaté krmím pestrou směsí ovoce a zeleniny, kterou si každý den sám krájím. Jako základ jsou vždy jablka, mrkev a poměrně často hrušky, které mám teď k dispozici ze zahrady. Dále tuto směs vždy obohatím o jeřabiny, které uchovávám zamražené, sušené i zavařované. Do této směsi potom krájím další ovoce a zeleninu, jako např. řepu, cibuli, kedlubny, rajčata, meruňky, broskve, pomeranče, ředkvičky, okurky, česnek, citróny, pórek, všechny druhy paprik, chilli papričky, hroznové víno atd. Prostě všechno ovoce a zeleninu, které zrovna mám k dispozici nebo jej koupím. Mimo dobu hnízdění tvoří tato směs asi 40 % krmné dávky, v době hnízdění asi 60 %. Dále podávám Deli nature č. 62, zejména naklíčené, ale někdy také suché. Tato směs tvoří mimo hnízdění asi zbylých 60 % krmné dávky, v době hnízdění asi 30 %. V době hnízdění také podávám míchanici, a to jak domácí, tak kupovanou ovocnou míchanici, kterou ptáci milují.

Do vody dávám Acidomid a před hnízdní sezónou jsem podával Promotor.

Také dávám samozřejmě piškoty, které si samice vždy postupně namočila do vody (zdálo se mi to strašně komické), oklovala vše rozmočené neuvěřitelnou rychlostí, až jí zůstal jen přesně kulatý suchý střed, který opět namočila, a piškot dožrala.

Po „převychování“ vousáčů nemám problémy s jakýmkoliv krmivem a všechno mi bez problému berou.

Další pár

Při líhnutí mladých u mého prvního páru se mi naskytla příležitost zakoupit od známého jeho chovný pár vousáčů. Neodolal jsem, protože si mě tito papoušci naprosto získali, a zakoupil jsem i tento pár. Mám takový plán na příští sezónu – chovat tento pár ve společnosti mého páru papoušků horských a úspěšně od obou párů odchovat mláďata. Po přivezení jsem je k těmto papouškům přemístil a už poměrně dlouhou dobu spolu bez jediného problému žijí v jedné voliéře (4×1×2 m). Samice vousáče se stále častěji zdržuje v budce, tak uvidíme, jestli z toho ještě něco bude. V případě, že by ještě zahnízdila, bych mladé odebral, aby si odpočinula. Uvidíme, jaké to bude na jaře, určitě vás budu informovat, jak tento společný chov dopadl.

Závěrem

Určitě můžu tyto papoušky jen doporučit, protože jsou povahově naprosto dokonalí. Mě si pro svou milou osobitou a při hnízdění naprosto originální povahu naprosto získali. Je absolutně dokonalé sledovat samce, jak při námluvách ťuká zobákem do bidla a následně se samici ještě párkrát ukloní. Pro ty, kteří si nemůžou dovolit alexandry čínské pro jejich pronikavý křik, jsou alexandři vousatí skvělou náhradou, ba možná jsou dokonce lepší …

Autor textu: Kolektiv autorů redakce iFauna.cz
Autor fotografií zdroj: Pixabay
Přihlaste se k odběru
Přihlaste se k odběru
Přihlaste se k odběru
Přihlaste se k odběru