Rozela penant – její chov a mutace

Rozela penant je jedním z nejkrásnějších australských papoušků, který byl vyšlechtěn v mnoha mutacích. V mém chovu má své místo už pár let a v současné době mají penanti nejpočetnější zastoupení v mých voliérách. K jejich zbarvení a popisu není třeba se vyjadřovat. Každému chovateli se při vyslovení názvu penant určitě vybaví jejich vzhled. Svým pestrým zbarvením dokážou zaujmout jak chovatele, tak návštěvníky našich chovů. Všeobecně se chov těchto papoušků považuje za jednoduchý. Jsou odolní, lze je bez problémů chovat celoročně ve venkovních voliérách, ale za určitých podmínek. Aby mohli tito papoušci přezimovat i v tvrdších zimních podmínkách, musí být o ně dobře pečováno a věnována jim maximální pozornost.

Můj chov

Ve svém chovu používám venkovní celoroční voliéry i voliéry s vnitřním záletem a venkovním výletem. Krmnou směs si míchám sám. Její složení je oves nahý a černý, proso čtyř barev, semenec, pohanka, kardi, ostropestřec a slunečnice bílá a žíhaná. Když směs namáčím, přidávám ještě pšenici a mungo. Samozřejmostí je dostatek ovoce a zeleniny, prostě co dům dá (hroznové víno, pomeranč …, nejvíc jim chutná jablko, mrkev a červená řepa). Šípky, jeřabiny, černý jeřáb a kukuřici si i zamrazuji. Také nesmíme zapomenout na zelené krmivo. Vaječnou míchanici používám jen domácí výroby. Její složení je vejce, strouhanka, kopřiva, mrkev (celer, petržel, pastinák), občas i nastrouhám tvaroh a vše jím posypu.

Samozřejmě nemůžu a nechci říct, že chov penantů je úplně bez problémů. Za ta léta, co je chovám, jsem se setkal i já s různými problémy a úskalími. Počínaje přílišnou agresivitou samců v toku (někteří samci jsou schopni samici i zabít, v „lepším“ případě jí ukousnout zobák) a konče tím, že samice nezasedne na snůšku, nekrmí mladé či opustí snůšku atd. Velkým nešvarem je rozbíjení vajec. Ze svých zkušeností bych chov penantů charakterizoval jako chov plný paradoxů. Přesto vše na ně nedám dopustit, i když dnes to zrovna nejsou nějak žádaní ptáci. Pro mě zůstanou penanti zajímavými a krásnými chovanci.

Mutace

Jejich chov a zvláště mutace se mi velice líbí, protože vynikají svým krásným zbarvením. A věřím, že v chovu mutací je pořád kam jít. Dá se s nadsázkou říci, že „člověk svým působením něco tvoří“. Nelze opomenout, že u penantů existuje opravdu velké množství mutací, které činí chov o to zajímavějším a lákavějším. Nové mutace vznikají buď plánovitě, nebo naopak jako překvapení.

Za zmínku stojí třeba primární mutace – žlutá, modrá, oranžová, lutino, skořicová, pastelová a straka. Všechny společně vytvářejí množství atraktivních kombinací. Jednou z mnoha těchto překrásných kombinací je pro mne mutace oranžové lutino. A i díky ní můžeme očekávat nové kombinace a zajímavé odchovy. Vím, že pro spousty chovatelů mé řádky ale nejsou nic nového.

Zákonitosti dědičnosti

Pro ty, kteří začínají a chtějí se věnovat chovu mutací, musím doporučit to, co kdysi jeden chovatel doporučil mně. Přestože se genetika zdá těžká a složitá, lze ji pochopit a naučit se ji. Proto doporučuji pro běžnou praxi naučit se a pochopit rovnice křížení: pro dědičnost recesivní, vázanou na pohlaví a neúplně dominantní. Podotýkám, že nejsem žádný velký odborník na genetiku a taky se pořád učím, ale pomocí daných vzorců lze vypočítat, jaké odchovy můžeme očekávat a jak která mutace štěpí. Naši předchůdci to měli o poznání těžší, jelikož informací ohledně genetiky moc nebylo a ne každý se rád o své získané zkušenosti podělil.

Dnešní doba nám umožňuje problematiku chovu mutací, zákonitosti dědičnosti a další důležité informace najít jak na stránkách odborných publikací, tak na internetu. A k tomu všemu v posledních letech prošly mutace penantů velkým vývojem, a proto již dnes není problém sehnat různé mutace a jejich kombinace. Kdo se chce věnovat genetice a mutacím, musí si uvědomit, kolik času, trpělivosti, financí, ale i vědomostí a štěstí je k tomu zapotřebí. Nemluvě o prostorech, kterých není nikdy dost. A pokud zvolíme delší cestu párováním mutaceךtěpitelné přírodní penanty, jsou prostory zapotřebí zvlášť. Ne každý je zastánce párování mutace×mutace. Kterou cestu si zvolíme, je jen na nás. V obou případech je velice důležité a nutné osvojení si základních znalostí genetiky, jak jsem už zmínil dříve. Tuto skutečnost nelze podcenit a také je nezbytné připomenout, kolik času je třeba nejen na samotnou práci kolem chovu, ale i studium literatury, čerpání informací a shánění nejnovějších poznatků o výskytu nových mutací a jejich kombinací.

Stará známá věta zní

Vědomostí není nikdy dost, a chce-li se této náročné činnosti někdo věnovat, je nutné znalosti stále rozšiřovat a prohlubovat. Budu se opakovat – v dnešní době máme štěstí, že je z čeho a kde čerpat informace. Odborná literatura čeká, až ji objevíme. Nezbývá než si najít čas a poručit sám sobě.

Ve svém chovu se zaměřuji na ustálení a odchov již běžných mutací. S velkou úctou hledím ke všem chovatelům, kteří se věnují genetice a posouvají náš koníček čím dál víc dopředu jak v chovu, tak hlavně ve vzniku nových mutací. Bez těchto chovatelů by chov mutací penantů nebyl na takové úrovni, na jaké je dnes.

I já patřím k chovatelům, kteří milují to napětí, kdy člověk celé dny i týdny neví, čím ho jeho papoušci překvapí, a není nic krásnějšího než pohled na rodiče a jejich odchovaná mláďata ve voliérách, kdy každé má jinou barvu. Na závěr bych rád popřál všem úspěšnou sezonu, hodně zdraví a elánu.