Lori mnohobarvý horský Trichoglossus haematodus moluccanus


Lori mnohobarvý horský Trichoglossus haematodus moluccanus

Lori mnohobarvý vytváří 21 uznaných poddruhů, nebo chce-li subspecií, z nichž jsou nejčastěji chováni dva poddruhy, a to: lori mnohobarvý zelenopáskový a lori mnohobarvý horský. Naposledy jmenovaný druh bych vám dnes chtěl představit. Je to velice oblíbený druh loriho, má překrásné zbarvení, veselou povahu a je neustále v pohybu, což ho činí ještě atraktivnějším. Svojí velikostí 28 cm patří mezi středně velké druhy.

Život v přírodě

V přírodě žije obvykle v menších skupinkách, které se v období rozmnožování rozpadají na jednotlivé páry, jež si vyhledávají dutiny ve stromech a urputně je brání před ostatními zájemci. Jejich potravu tvoří různé druhy bobulí, dužnatých plodů, pylu a nektaru z květů, ale nepohrdnou ani uloveným hmyzem, na kterém si velmi rádi pochutnají (zejména na různých larvách). U australské populace je zajímavostí požírání plodů parazitické rostliny domorodci přezdívané „škrtič“. Po pozření plodu papoušci roznášejí nestravitelná semena ve svých žaludcích a následně je vylučují po okolních stromech. Po vyklíčení malé rostlinky spouštějí nenápadně kořeny po kmeni dolů. Jak rostliny rostou, jejich kořeny sílí a omotávají kmen původního stromu, který po čase hyne. Žádný jiný druh v této oblasti nezpůsobuje roznášení semen „škrtiče“ v tak velké míře jako právě Lori mnohobarvý horský.

Chov v zajetí

Vraťme se ale k chovu v zajetí a mým poznatkům o tomto druhu. Loriové patří mezi nejbarevnější papoušky světa a lori horský to plně dokazuje. Právě proto jsem si je vybral i já do svého chovu. Mimo jiné jsou i cenově dostupní a vhodní právě pro ty, kdo chtějí s lorii začít. Já jsem si svůj první pár pořídil před několika lety. Dlouho jsem váhal, protože loriové jsou potravní specialisté. Jejich dlouhý jazyk, zakončený papilami a připomínající štětec, je uzpůsobený pro sběr pylu a nektaru z květů rostlin a to mě odrazovalo. Ovšem široká škála průmyslově vyráběných krmiv a jejich dostupnost mě nakonec nasměrovaly ke koupi prvního páru.

Papoušky jsem umístil do kombinovaného zařízení s vnitřním vytápěným prostorem o velikosti 200×85×140 cm (výškaךířka×délka), venkovní výlet má identické rozměry jako vnitřní, jen jeho délka je 320 cm. Jako podklad ve vnitřní části jsem použil hrubé smrkové hobliny, které výborně sají jejich vodnatý trus, dno venkovního betonového podkladu s odtokem vody tvoří přibližně 10 cm vysoká vrstva oblázků o průměru 2 až 3 cm. Nad venkovní voliérou jsou instalovány trysky, které zapínám v teplých dnech několikrát denně, aby se papoušci mohli osprchovat. Loriové vodu milují a vždy se namočí tak, že nějakou dobu nemohou ani létat a jen „lezou“.

Vnitřní zařízení mám pro snazší údržbu vylepené PVC linoleem, aby šel jejich řídký trus omývat ze stěn. Návodem na úspěch je hygiena; u loriů toto platí dvojnásob, jsou citliví na bakteriální a houbová onemocnění, kterým se ve znečištěných voliérách nedá vyhnout. Ve výše popsaném chovatelském zařízení držím lorie s úspěchem do současnosti.

V zimním období nebo v chladných dnech, kdy teplota klesá pod 10 stupňů Celsia, se vnitřní zázemí automaticky temperuje na teplotu 10 až 12 stupňů Celsia. Papoušky vypouštím ven i v zimních měsících, kdy jsou slunečné dny. Loriové se vyhřívají, dovádějí ve sněhu, a když jim je zima, zalezou se ohřát a tím mi dají signál, že mám výlety uzavřít.

Krmení

Jako potravu jsem zvolil instantní směs Pretty Bird Lory, jedná se o malé granulky, které se na 25 až 40 minut podle množství namočí do teplé vody. Po tomto procesu granule nabobtnají a změknou a potom se rozmixují. Já před rozmixováním přidávám ještě dle příležitosti a možností jako doplněk dětskou přesnídávku nebo jeden druh nějakého ovoce, například banán, hroznové víno, broskev, meruňku atd. Při každém krmení se snažím dát jiný druh ovoce, abych připravovanou směs ochutil vždy jinak. V samostatné misce podávám na kousky nakrájené ovoce různých druhů podle roční doby. V zimě předkládám zejména jablka, banán a hroznové víno, protože je toto ovoce i v tuto roční dobu všude dostupné. Jednou týdně vynechám instantní směs a místo ní krmím medovou vodou. Ta se skládá ze 4 až 5 lžic medu (může být i zcukernatělý) a jednoho litru vody – toto množství vystačí přibližně pro tři páry, které nekrmí mladé, na jeden den. Krmnou dávku míchám vždy na každý den čerstvou, i když si myslím, že do druhého krmení by se dala skladovat v chladničce. Před každým krmením je nutností misky dokonale umýt; pokud by se tak nestalo, zbytky by v horkých dnech začaly kvasit a to rozhodně není dobré.

Odchov

Co se týče budky, vybíraví nejsou, s úspěchem zahnízdí v prkenné, stejně jako v přírodní. Osobně předkládám budky s přibližným rozměrem dna 25×25 cm o výšce 40 cm s vletovým otvorem o průměru 7 cm. Páry nechávám hnízdit až na jaře, ale při dodržení určitých podmínek není problém, aby papoušci zahnízdili i v zimě. Tok loriů mnohobarvých je vždy fascinující podívaná plná syčení, vyplazování jazyků a poskakování. Po skončení námluv a páření přichází za dva týdny snůška, která čítá obvykle dvě čistě bílá vejce; ta samička zahřívá přibližně 18 až 21 dnů. Po uplynutí této doby se líhnou ochmýřená ptáčata. Častým jevem je, že rodiče svá mláďata nekrmí, stává se tak hlavně u mladých nezkušených párů. Jeden můj pár se však takto chová i po několika snůškách a mláďata se musejí odchovat ručně v inkubátoru. Kvůli specifické potravě je v prvních dnech života ptáčete dokrmování o něco náročnější než u papoušků živících se běžnou zrnitou potravou. S přibývajícím věkem mláďat roste i jejich apetit, a množství zkonzumované potravy se tak zvětší. Nutností je zvýšit nejen podíl předkládaného ovoce, ale i krmné směsi jako takové, na řadu může přijít i živočišná potrava v malých dávkách. Já podávám po dosažení necelých tří týdnů věku mláďat svlečené moučné červy (to jsou ti bílí), a to v dávkách 5 až 6 kusů dvakrát týdně. Když jde vše tak, jak má, a mladí vyletí z budky, nechávám je ještě měsíc nebo měsíc a kousek podle potřeby u rodičů, než se zcela osamostatní a můžu je přemístit do jiného zařízení.

I přes jejich hravou a velice kamarádskou povahu nemůžu lorie doporučit jako domácího mazlíčka do bytu. Jejich řídký trus odlétává daleko od klece, špatně se čistí i z omyvatelných podkladů, neumím si představit, jak by dopadl koberec nebo záclona na okně. Chov loriů uzpůsobený jejich podmínkám a nárokům se však stává vzrušujícím zážitkem a určitě by ho měl vyzkoušet každý, kdo se na to cítí a je schopen dát papouškům to, co potřebují.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (13x):

1
2
3
4
5


Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře