Mé zkušenosti s chovem kakadua inky

Každý chovatel exotického ptactva má svůj sen, pořídit si vysněný druh. Já jsem také snil o tom, že jednou budu mít kakaduy inky. V roce 2009 jsem se rozhodl, že si pořídím mladý nepříbuzný pár. Začal jsem hledat chovatele, kteří odchovávají tyto nádherné papoušky. Dostala se ke mně zpráva, že je v Česku k mání chovný pár, který byl dovezen z Německa, a chovatel, jenž ho přivezl, nemá vhodné podmínky pro chov těchto papoušků. Navíc se stalo, že samec, který přišel do toku, napadl samici. Nebylo to ale nic vážného.

Voliéra a vybavení

Po dohodě s chovatelem jsem se vydal na tyto papoušky podívat. Když jsem je uviděl, tak jsem nemohl odolat. S chovatelem jsme se domluvili, že si je odvezu hned, jakmile si pro ně přichystám voliéru.

Od zkušeného chovatele kakaduů mi bylo doporučeno, že Kakadu inka by měl mít voliéru bez vytápění a že by měli takzvaně „vymrznout“! Voliéra by měla být větších rozměrů a členitá. Nakonec jsem se rozhodl vystavět něco jako altán. Ten byl rozdělen na dvě části. Větší voliéra byla šest metrů dlouhá a v nejširším místě měla skoro čtyři metry. Druhá voliéra byla o rozměrech zhruba tři krát tři metry. Větší část voliéry byla zastřešena. Nad každou voliérou jsem nechal asi půl metru volného prostoru, aby se mohli ptáci za deště koupat. Mimo přírodní koupání mám nad tímto prostorem natažené plastové hadičky s rozprašovači, abych mohl ptáky v parných dnech rosit. V závětří byly papouškům přichystány dvě boudy. Jedna je dělaná z tvrdého dřeva o rozměrech 40×40×80 cm (dך×v) s otvorem o průměru 12 cm. Druhá byla dutina o průměru 50 cm a výšce 120 cm. Obě boudy byly bez horního víka. Na dno voliéry jsem dal malé oblázky. V některých místech jimi prorůstala tráva.

Očekávání

Inky jsem do větší voliéry vypustil ve druhé polovině roku 2009. Protože již bylo po sezoně, netrpělivě jsem čekal na sezonu novou, jestli se jim u mě bude líbit a zda se mi povede první odchov.

Krmil jsem je směsí, ve které bylo jen minimum bílé slunečnice. Dále kardi, pohanka, oves, semenec, lesknice a několik druhů prosa. Dále dostávali dva piškoty na den, ZuPreem Fruit ovocné granulky, zeleninu a ovoce.

Věděl jsem, že samec, který přichází do toku, bývá dost agresivní. Bylo mi doporučeno zastřihnout samci křídlo, aby měla samice v případě napadení větší šanci před ním uniknout. To jsem také udělal.

Byl začátek března roku 2010. Ještě u nás byly zbytky sněhu a samec začal být při krmení agresivní. Začal více navštěvovat budky a po čase se k němu přidala i samice. Několikrát jsem je viděl i pářit se.

První vejce

Dne 27. 3. 2010 jsem nahlédl do dřevěné budky, kde jsem spatřil první vejce. Nedovedete si představit, jakou jsem měl radost jen z toho, že mi snesli první vejce! Jelikož byl samec stále hodně agresivní, raději jsem budku nekontroloval. Po nějakém dnu od snesení prvního vejce se začala samice se samcem v boudě střídat.

Po čtrnácti dnech jsem netrpělivě opět nakoukl do budky, kde byla již vejce tři. Pro agresi obou ptáků jsem při kontrole neměl čas ani vejce prosvítit, tak mi nezbylo než čekat na výsledek. Propočítal jsem si, že když je inkubační doba u inků asi 28 dní, tak by se mohlo první mládě líhnout okolo 25. 4. 2010, pokud samice zasedla po druhém sneseném vejci. Netrpělivě jsem očekával termín líhnutí. Od 25. 4. 2010 jsem poslouchal, jestli neuslyším pípání, ale pořád nic. Dne 29. 4. jsem to již nevydržel a za velkého křiku obou inků jsem nahlédnul do budky, kde byla stále tři vejce. Bylo to zase v rychlosti, abych je moc nerušil. Začal jsem se smiřovat s tím, že z této snůšky nic nebude.

Dne 2. 5. odpoledne jsem zaslechnul pípání, které vycházelo z budky. Byl jsem velmi šťastný a zároveň jsem měl obavu, jestli budou samec a samice mladé dobře krmit. Několikrát denně jsem chodil k voliéře a poslouchal, jestli se ozývá pípání. Čekal jsem, až se rodiče budou střídat v boudě a za specifických zvuků mláďata krmit. Dne 4. 5. se mi zdálo, že slyším ještě jeden hlas. To mi už nedalo nepodívat se do budky. Jelikož jsem měl budky u zadní stěny a neměl jsem možnost nahlížet do budek zvenku, musel jsem vždy projít celou voliérou. To obnášelo zvláštní přípravu: vždy jsem si oblékl mikinu, nasadil čepici a ještě jsem držel v ruce lapač (síťku), který jsem měl nad hlavou. To vše kvůli agresivnímu samci, který byl schopný mi skočit na hlavu!

Po otevření kontrolních dvířek budky se mi naskytla podívaná! První vylíhnuté mládě bylo nakrmené. Druhé mělo prázdné vole a navíc jsem si všimnul, že mělo na hlavě fialový flek. Pravděpodobně na něho některý z rodičů nešetrně šlápl. Se dvěma mladými bylo v budce ještě jedno vejce. Musel jsem se rychle rozhodnout, jak dále postupovat. Nakonec jsem obě mladé odebral k ručnímu dokrmení.

Další překvapení pro mne nastalo, když jsem zjistil, že poslední vejce je naťuklé, a zaslechl jsem i pípání mláděte. Vejce jsem vrátil do budky, že je nechám dolíhnout.

Umělý odchov

Dvě odebraná mláďata jsem dal do inkubátoru, kde jsem nastavil teplotu 32 °C a vlhkost 50 %. Malé inky jsme s manželkou krmili dokrmovací směsí Kaytee, každé dvě hodiny i v noci. Oba malí se měli k světu a dobře přijímali potravu. Čekal jsem, jak dopadne poslední mládě. Na druhý den jsem zaslechl u voliéry pípání, což byla známka toho, že poslední mládě je na světě. Jen jsem měl obavu z toho, aby jej bez problémů krmili. Vždy, když se rodiče střídali v budce, tak jsem naslouchal, zda uslyším pískání, které značilo, že mládě krmí.

Takto jsem to vydržel šest dnů. Po šesti dnech jsem se rozhodl podívat se do budky. Ustrojil a vybavil jsem se jako vždy, když vstupuji do voliéry. Za velkého křiku obou rodičů jsem v budce našel mládě, které bylo nakrmené. Ale všiml jsem si, že má jednu nožku mírně vyhnutou do strany. Proto jsem moc neváhal a odebral mládě také k ručnímu dokrmení.

Abych nožku napravil, musel jsem udělat smyčku pružným obvazem kolem obou nožek (tzv. osmičku) a dát jej do úzké skleničky tak, aby se mu nohy nerozjížděly. Dále jsem mu do krmné směsi přidával hypermangan a Complejo B8 na posílení kloubů. Takto jsem to praktikoval pět dnů. Po pěti dnech, když jsem jej nechal bez smyčky, stál kakadu na nožkách, jako by s nimi žádný problém neměl.

Nechtěl jsem nic podcenit, tak jsem každé mládě od začátku vážil. Udělal jsem si tabulku, kde jsem sledoval hmotnost každého mláděte v určitý den od vylíhnutí. Vážení probíhalo vždy navečer, před krmením. Ve stáří dvanácti dnů se jim hmotnost srovnala na 49 gramů. Ta se jim po každých osmi až devíti dnech zdvojnásobovala. Ve stáří zhruba patnácti dnů jsme v nočním krmení udělali pauzu na pět hodin. Pro lepší trávení jsem jim do krmné směsi přidával tři kapky jablečného octa na jedno mládě. Dále jsem jim v období tří až pěti týdnů dával do směsi pupalkový olej, dvě kapky na ptáka.

Mladí inkové se měli k světu a dobře přijímali potravu. Ve stáří kolem 45 dnů jsem jim do misky začal dávat piškoty, barevné granulky ZuPreem Fruit a kousky jablka. Postupně začali ochutnávat i máčené krmivo. Ve stáří 55 dnů již přijímali z větší části vše, co jim bylo předloženo. Ve stáří 60 dnů byli mladí přemístěni do voliéry, kde už začali poletovat, a krmná směs jim byla podávána jen navečer. Ve stáří kolem 80 dnů již byli v krmení zcela samostatní. Po provedení vyšetření DNA jsem si potvrdil, že to byl jeden samec a dvě samičky.

Druhé hnízdění

Byl jsem zvědavý, jestli poté, co jsem odebral třetí mládě, pár ještě jednou nasedne. První týden po odebrání posledního mláděte byl docela klid a inkové jenom posedávali kolem budek. Po týdnu začali lézt do dutiny a samec se znovu začal projevovat agresivním chováním. Několikrát jsme je viděli pářit se. Po dalším týdnu jsem si všiml, že samice tráví v dutině více času. Během několika dní se zase začali v dutině střídat, což byl důkaz, že znovu nasedli.

Nechal jsem je v klidu a po týdnu jsem se rozhodl vlézt do voliéry a podívat se do dutiny. Musel jsem se zase ustrojit a za velkého křiku obou rodičů jsem přistoupil ke kontrolnímu otvoru. Po nahlédnutí do dutiny jsem zajásal! Byla tam znovu tři vejce. Pro velkou radost jsem se přestal při odchodu z voliéry chránit. Toho samec využil, napadl mě a nechybělo mnoho a chytil mě za ucho!

Říkal jsem si, že pokud budou vejce plná a rodiče budou mladé dobře krmit, tak je nechám v hnízdě co nejdéle. Dutinu jsem již nekontroloval a čekal jsem netrpělivě na termín líhnutí. S manželkou jsme se vždy předháněli, kdo zaslechne jako první zvuk mláďat. Dne 23. 6. jsem zaslechl první pípání! Dne 25. 6. jsme zaslechli již dva hlasy. Dne 26. 6. mi to nedalo a vydal jsem se zkontrolovat mladé, zda je vše v pořádku. Kontrola probíhala jako vždy za vydatného křiku rodičů. V budce byla dvě nakrmená mláďata a ještě jedno vejce. S radostí jsem rychle opustil voliéru. Dne 27. 6. se nám zdálo, že přibyl další hlásek. Na druhý den už to bylo zřetelnější. Rodiče se pravidelně v dutině střídali, tak jsem doufal, že bude vše v pořádku. Dne 5. 7. jsem to již nevydržel a provedl kontrolu dutiny. První dvě mláďata měla plná volátka, ale to třetí mělo vole poloprázdné. Nakonec jsem se rozhodl všechna odebrat a neriskovat žádný problém.

Váha, pohlaví

Zajímavé zjištění bylo při vážení. První mládě, které mělo při odebrání 12 dnů, vážilo 138 gramů! Když jsem to porovnal s první snůškou, kdy jsme mláďata krmili od druhého dne, tak rozdíl dvanáctý den byl skoro o dvě třetiny větší! Jen se mi potvrdilo, že mladí u rodičů prospívají mnohonásobně lépe, než když jsou dokrmováni ručně. A to i v případě, že se je snažíte krmit kvalitní dokrmovací směsí a dodržovat časový interval v krmení.

Mladí rostli jako z vody a v průběhu růstu se nevyskytl žádný problém. Odstav probíhal stejně jako u první snůšky. Když dokrmujete mladé od holátka, tak lze docela přesně tipnout, který je samec a samice, podle hlasu. Můj tip, že jsou to dva samci a jedna samice, potvrdil test DNA.

Agrese

Chovat kakadua inku by měl jen zkušenější chovatel, který včas vypozoruje narůstající agresi samce! Je to proti přírodě, ale v případě narůstající agrese samce je nutností omezit mu létání zastřižením křídel. Další nutností je dostatečně velká voliéra. Minimální délku bych doporučoval 5 až 6 metrů a šířku 1 až 1,5 metru. Znám dost chovatelů inků, u kterých nebyl problém s agresí samců několik let a pak se nestačili divit, čeho je samec schopen! Pokud se vám ale podaří to, co se mi podařilo v chovné sezoně roku 2010, předčí to všechny nepříjemné zážitky s těmito nádhernými ptáky.