Neoféma tyrkysová (Neophema pulchella)

V následujícím článku vám představím své zkušenosti s chovem mutací neofémy tyrkysové, která je pravděpodobně nejčastěji v zajetí chovaným papouškem z rodu Neophema. Já osobně se věnuji hlavně chovu neofém modrohlavých v přírodní barvě a různých mutacích, jako je skořicová, modrá běloprsá, šedozelená, tyrkys, aqua, lutino, izabela, fialový faktor, a v kombinacích těchto mutací, ale své čestné místo u mě mají i neofémy tyrkysové, které chovám v mutacích: tmavozelená, oliva, opalin, žlutý skořicový opalin, tmavozelený opalin, a to pouze v čistě žlutobřiché linii. Dále chovám bourky přírodní, opalinové, lutino a rubino. Ve svém chovu se ještě věnuji strakatým křepelkám čínským a ,,červeným“ zebřičkám pestrým.

Život v přírodě

Neoféma tyrkysová je obyvatelkou australských řídkých lesů, otevřených plání porostlých travinami, jejichž semeny se neofémy živí. Z tohoto důvodu byl její dřívější název traváček tyrkysový. Neoféma tyrkysová obývá vlhčí oblasti než neoféma modrohlavá, a proto je poněkud méně náchylná a vnímavá ke zvýšené vlhkosti v našich zařízeních. Tyto neofémy se ukrývají a hnízdí v řídkých lesích a za potravou cestují v ranních a podvečerních hodinách. Tento malý papoušek se vyskytuje nejvíce okolo Nového Jižního Walesu. Hnízdění v přírodě probíhá v období dešťů, od srpna do prosince. Hnízdí ve výškách několika metrů nad zemí ve vyhnilých kmenech a větvích především eukalyptů.

Chov v zajetí

Já chovám neofémy tyrkysové v klecích o rozměrech 150×60×80 cm (délkaךířka×výška). Na neofémy mám dřevěné zařízení, které je zobrazeno na fotce a v němž mám celkem 12 klecí na neofémy a 6 klecí na zebřičky. Tyto klece se mi osvědčily a myslím si, že jsou naprosto dostačující. Budky mám z masivu, jelikož překližkové a různé dřevotřískové jsou podle mě nevhodné. Budky z těchto desek mají tendenci ,,potit se“, a mohou tak způsobovat problémy v inkubačním vývoji mláďat. Budky mám stojaté o vnitřních rozměrech 16×16×31 cm. Velikost vletového otvoru je 5 cm. Pod vletovým otvorem je vodorovná laťka, aby samice mohla lépe vylézat z budky. Dno mám vytvořené z 30 mm prkénka, ve kterém je vysoustružený důlek, aby samičce držela vajíčka lépe u sebe. Jako materiál do budek používám hrubé piliny. Samičky nejčastěji snášejí 5 až 6 vajíček. Inkubační doba je 19 dní.

Neofémy tyrkysové krmím směsí, kterou si míchám sám z různých druhů prosa, lesknice, senegalského prosa, semence a loupaného ovsa. Za nezbytnost považuji pro ptáky neustále dostupný grit, lasturový písek, přírodní sépiovou kost a drcené skořápky. Jako pamlsek dávám piškoty a senegalské proso v klasech. Když ptáky připravuji na hnízdění, krmím naklíčená semena, vaječnou míchanici a zelené krmení. Někteří samci bývají v době toku agresivní, a to i na svoji samičku, která často bývá samcem naháněna a škubána na hlavě a zádech, proto je nutné pestrost stravy upravovat i v tomto ohledu. Po zasednutí na snůšku bývá obvykle konec těmto šarvátkám a samci se uklidní. Při inkubační době pestrost potravy omezím na minimum. Termín inkubace si zaznamenám a dva dny před líhnutím začnu opět míchanici a klíčené podávat. Za dobu, co neofémy chovám, jsem vypozoroval, že když se vylíhne první mládě, samec začne samici navštěvovat v budce; podle toho lze dobře zjistit, jestli se mláďata už vylíhla. V období sezení samice na vejcích jsem tuto aktivitu samců nepozoroval. O mladé se starají oba rodiče. Někdy ještě před vylétnutím všech mladých samička začne s novou snůškou. O mladé se po vylétnutí stará víceméně samec a samička již zahřívá druhou snůšku. Mladé odstavím nejdříve 14 dnů po vylétnutí, ale mohou být s rodiči déle, pokud vůči nim není samec agresivní. Po odstavení do proletové voliéry je velice důležité, aby měli mladí k dispozici měkkou potravu a naučili se bez problémů pozvolna přijímat tvrdou potravu.

Neofémy tyrkysové jsou naprosto nehluční papoušci bez destruktivních sklonů. U všech neofém je velikým problémem jejich náchylnost na vysokou vlhkost. Proto je důležité snažit se eliminovat vlhkost a zbytečně ptáky nevystavovat vlhkému chladnému prostředí. Další velmi nepříjemnou věcí, která ztěžuje chov většině chovatelů, je například megabakterie Escherichia coli, která je přenosná trusem, a tudíž si lze přinést tuto nemoc s nově nakoupeným ptákem, což by nás mělo vést k vysoké opatrnosti při nákupu nových jedinců. Neofémy asi nejvíce trápí různé kvasinky a plísně, proto je čistota klecí a voliér skutečně nutná. Já osobně kvůli čistotě na dně klecí používám bukové pelety a štěpky, které se velmi dobře udržují v čistotě. Pelety vyčistím a i s bakteriemi spálím, což má i hygienický význam. Ještě bych chtěl napsat, že toto jsou moje zkušenosti, a tak to nemusí platit u každého chovatele, protože každý pták je jiný, má jiné nároky a jeho chov je jinak obtížný. Neofémy modrohlavé zimuji v nevytápěné místnosti, ale některé páry tyrkysových a bourků zůstávají i přes zimu venku. Nízké teploty nejsou takový problém v suchém prostředí, kde se mi zatím nestalo, že by pták uhynul, a to zde bylo i minus 19 °C a ptáci na jaře ochotně hnízdili. Horší variantou by bylo teplé a vlhké prostředí, které by neofémám rozhodně nevyhovovalo.

Mutace neofém tyrkysových

Neúplně dominantní

Mezi neúplně dominantní mutace patří například mutacetmavozelená (zelená 1F) anebo olivová (zelená 2F). Jsou to neúplně dominantní mutace a to znamená, že není možné, aby nějaký pták mohl na tuto mutaci štěpit. Tyto mutace se nejspíš objevily poprvé v 80. letech minulého století v Dánsku. Tyto dvě mutace jsou označovány také jako tmavý faktor. Tmavozelená má jeden faktor tmavnutí a oliva má dva faktory tmavnutí.

Při párování tmavozeleného jedince a přírodního jedince dostaneme odchov:

50 % zelených a 50 % tmavozelených, a to v zastoupení obou pohlaví.

Při párování dvou tmavozelených ptáků bude:

25 % mláďat zelených, 50 % mláďat tmavozelených a 25 % olivových.

Při párování tmavozeleného a olivového jedince bude odchov:

50 % tmavozelených a 50 % olivových.

Z páru olivový×olivová je 100 % mladých olivových.

Další neúplně dominantní mutací je mutace rudoprsá, někdy označovaná jako červenobřichá, což je špatný název. Rudoprsá mutace se objevila v 80. letech. Má stejné vlastnosti jako předchozí mutace. Velice atraktivní je v kombinaci například se žlutou skořicovou, kde žlutá barva těla je opravdu sytá a s červenou vytváří pěkný kontrast. Asi nejvíce rozšířená je tato mutace v kombinaci s opalinovou. Rudoprsá mutace existuje v kombinaci takřka se všemi mutacemi. Samec je zbarvený jako přírodní pták, ale od zobáku až po ocas mu zespodu jde červená barva a zrcátka na ramenou má výraznější. Samička má červenou barvu pouze v oblasti od ocasu k horní hraně břicha. Většina chovatelů se domnívá, že jsou i samičky, které jsou červené až po zobák. Můj názor je ten, že pokud je pouze rudoprsá, tak samička celá červená není. Samička červená zespodu až ke kořeni zobáku je pouze v kombinaci s mutací opalinovou.

Dominantní mutace

Jedinou zatím známou dominantní mutací je šedá (šedozelená). Šedá mutace má buďto jeden (1F), nebo dva tmavé faktory (2F). Šedá je také někdy zaměňována s olivovou, a to kvůli podobnému zbarvení. Šedá neboli šedozelená mutace je od olivové ve zbarvení odlišná v tom, že ramena a hlava jsou světle šedé a jakoby s nádechem stříbrné a u olivových jsou tyto partie modrošedé až šedočerné a olivoví ptáci mají barvu těla tmavší než šedozelení, ale zbarvení u obou mutací je variabilní. Červená skvrna na ramenou u samců je výrazná.

Při párování zeleného a šedozeleného (1F) ptáka je odchov:

50 % zelených a 50 % šedozelených (1F).

Při párování zeleného a šedozeleného (2F) je odchov:

100 % šedozelených (1F).

Při párování dvou šedozelených (1F) je odchov:

25 % zelených, 50 % šedozelených (1F) a 25 % šedozelených (2F).

Bohužel z takového odchovu nerozeznáte, který z ptáků má jeden a který dva faktory šedé. Šedozelená existuje například v kombinaci se žlutou, skořicovou, opalinovou a rudoprsou.

Recesivní mutace

Mezi recesivní mutace se řadí například žlutá (dilute). Žlutá mutace je velice rozšířená, a to v kombinaci s rudoprsou opalinovou. Tato mutace byla poprvé odchována v Austrálii kolem roku 1963. Je to recesivní mutace a to znamená, že může štěpit samec i samice. Žlutá barva je velice variabilní, a proto ptáci mohou být i s nádechem zelené barvy. Žlutá barva se zvýrazní, pokud je v kombinaci se skořicovou mutací. Samec má červené znaky v křídlech a světle modrou hlavu a ramena, samice je celá žlutá bez znaků na ramenou. Když párujeme zeleného jedince a žlutého, vznikne celé potomstvo zelených štěpitelných na žluté.

Z páru, kde jeden je zelený štěpitelný na žluté a druhý žlutý, tak odchov bude:

50 % zelených štěpitelných na žluté a 50 % žlutých.

Při párování obou zelených štěpitelných na žluté je odchov:

25 % zelených, 25 % žlutých a 50 % zelených/žluté.

Další recesivní mutací je plavá. Plavá mutace se poprvé odchovala v 80. letech v Anglii. Plaví ptáci jsou oproti přírodním bledší a matnější. Oči jsou po vylíhnutí hned červené a tak zůstávají po celý život. Zobák, nohy a drápky jsou světlejší než u zelených ptáků. Tato mutace není u nás příliš rozšířena možná proto, že není tak atraktivní.

Straka je další recesivní mutací. Poprvé se nejspíš objevila v Nizozemsku okolo roku 1964. U neofém tyrkysových se straky vyznačují jednotlivými žlutými pery. Straky jsou atraktivní, ale bohužel je těžké najít stabilní populaci strakatých ptáků. Mnohdy jde o pouhou známku špatného zdravotního stavu jednotlivého ptáka.

Izabelová mutace vznikla roku 1982 v zemích Beneluxu. Oči má tmavě červené až do hněda. Mláďata se narodí s červeným okem a postupem času jim oči tmavnou. Celkově je izabelová mutace světlejší než přírodní forma. Hlava i ramena jsou světle modré. Samcům červená zrcátka na ramenou zůstávají. U nás tato mutace zatím není příliš rozšířená.

Vázaná na pohlaví

Mutace vázaná na pohlaví znamená, že může štěpit pouze samec a nikoliv samice. Vůbec nejrozšířenější mutací vázanou na pohlaví je mutace opalinová. Základní opalinová mutace se vyznačuje tím, že barva těla je stejná jako u přírodních, ale samec je žlutý od spodku ocasu ke krku a ramenní skvrny samců chybí. Zbarvení zad je od týla až ke kostrci jakoby strakaté. Samice je stejně zbarvená jako samec, a proto je někdy složitější rozpoznat pohlaví. V kombinaci s rudoprsou mutací vzniká velice pěkná kombinace, a to hlavně ve žluté řadě. Chovatelé se snaží o co největší plochy červené barvy. Opalinová mutace existuje v kombinaci se všemi ostatními mutacemi. Odchov od následujících párů:

1,0 zelený×0,1 opalin = 100 % přírodních samců/opalin a 100 % zelených samic.

1,0 zelený/opalin×0,1 opalin = 50 % samců opalinových,  50 % zelených/opalin a 50 % samic zelených a 50 % opalinových.

1,0 opalin×0,1 zelená = 100 % samců zelených/opalin a 100 % samic opalinových.

Další mutací vázanou na pohlaví je skořicová. Tato mutace se poprvé odchovala v Austrálii. Barva těla je světle skořicově zelená. Hlava a ramena jsou nebesky modré a světlejší než u přírodních. Drápky a nohy jsou rovněž světlejší než u přírodních. Oko je po narození červené a později ztmavne do hnědočervené. Samčí znaky v křídle jsou zachovány. V kombinaci se žlutou je barva těla žlutá a výrazná.

Lutino je jednou z nejméně rozšířených mutací neofémy tyrkysové. Tato mutace se určitě vyskytla u Hanse Jürgena. U nás také byly pokusy a ptáci se objevovali, ve většině případů se bohužel jednalo o křížence s neofémou ozdobnou lutino. Z toho důvodu se objevovaly lutino samičky. Avšak v letošním roce už se v Austrálii objevili první samci neofémy tyrkysové lutino, ke zveřejnění fotek jsem bohužel nedostal oprávnění od autora. Pokud tuto mutaci více rozšíří i modrá mutace, otevře se nová brána s mnoha možnostmi nových mutací u neofém tyrkysových.

Novinky v mutacích

Hlavní snahou je vytvořit modrou mutaci. V Belgii se již podařilo odchovat modré opaliny, ale zatím je tato mutace pouze u jednoho chovatele. Stále častěji se však objevuje nová podobně zajímavá mutace, a to fialový faktor nebo-li ,,violet factor“. Tato mutace se zatím podařila odchovat jen pár chovatelům a není ještě pořádně rozšířená, ale vzhledem k její dědičnosti nebude její rozšíření takový problém. Tato mutace je velice líbivá, a to hlavně v kombinaci s opalinovou.

Závěr

Mezi neofémami je nespočet současných krásných mutací a mnoho nových se jich stále objevuje. Podle mě neofémy patří mezi papoušky, kteří se pyšní tolika mutacemi a jejich kombinacemi, že se mohou bez problémů rovnat například agapornisům nebo alexandrům. Některé nové mutace jsou bohužel stále velmi finančně náročné na pořízení. Děkuji za podporu v chovu rodině a kamarádům, jako je J. Vojtěch, F. Kubát a M. Šaroun. Přeji všem chovatelům hodně úspěchů v chovatelství a radost z odchovaných mláďat.