Chov výstavních zebřiček – 2. část Problémy v chovu

Další fotografie (6)

Problémy v chovu jsou dost časté – neoplozená snůška, nekrmení mladých, škubání mladých, škubání mezi sebou, ukončení hnízdění, přepeřování a jiné. V této části se tyto problémy budu snažit vysvětlit a ukázat moje řešení v chovu. I zde si musí každý chovatel uvědomit, že každý ptáček reaguje jinak na stejnou situaci, proto volím individuální přístup a spoléhám se na svůj cit.

Pár nechce hnízdit

Pokud pár o sebe nejeví zájem a nechce zahnízdit, musíme hledat příčinu. Dobře připravený pár musí do jednoho týdne začít se stavbou hnízda. Pokud nezačne, nelíbí se mu budka a předložíme mu jinou. Pokud ani to nepomůže a samec nezačne stavět, pokračujeme podle následujících kroků:

1. Oddělíme samce od samičky, tak aby se neviděli. Můžeme je ponechat v hnízdní kleci, pokud však máme možnost, je vhodnější umístit je do voliéry. Doba, po kterou je necháme oddělené, je 2 až 4 týdny.

2. Krmíme nejprve suchou směsí a potom začneme denně dávat trochu klíčeného nebo míchanice.

Pokud dodržíme těchto pár zásad a vpustíme pár do připravené hnízdní klece, měl by projevit zájem o hnízdění, první kontakt by měl vést k páření. Po 2 až 3 dnech začne samec stavět hnízdo. Podle mých zkušeností musí samička začít snášet vajíčka nejpozději do 30 dnů. Obvykle začne se snůškou po uplynutí 10 až 16 dnů. Pokud se nám ani potom nepovede přinutit ptáky k hnízdění (a vyloučíme čistá vajíčka), zbývá pouze možnost přepárování.

Přepárování

Přepárování provedeme stejným způsobem jako při předchozím problému, jen s tím rozdílem, že pár nespojíme opět dohromady. Musíme však pro takto připravené ptáky mít vhodné protějšky. Při opětovném zahnízdění se nám ukáže, který jedinec je opravdu nevhodný pro další chov. Potom tohoto ptáka vyřadíme z chovu. Sám jsem tento problém měl – samička mi nechtěla snést vejce. Příčinou byla nejspíše porucha reprodukční soustavy.

Problémy při stavbě hnízda

Může se stát, že předložený typ budky a její provedení se páru nemusí líbit a postaví si hlavu a budku bude odmítat. Budou se snažit stavět hnízdo na bidélku, na zemi, v malé štěrbině či jinde. Ve svém chovu používám automatické násypky na zrní, v několika případech si samec umanul, že si v nich postaví hnízdo. To je však nešťastné umístění, proto jsem byl nucen tuto násypku odstranit. Vzpomněl jsem si na kolegu Jiřího Švadlenku, který používá v klecích místo budek koupátka. Do koupátka jsem dal trochu steliva a pověsil ho místo budky. Druhý den kontrola ukázala, že moje pohotová reakce byla úspěšná – našel jsem tam vajíčko. V době, kdy píšu tento článek, jsem musel udělat stejné rozhodnutí. V prvním případě jsem již kroužkoval mláďata a i další hnízdění je úspěšné. Tímto chci nabádat k naslouchání chovným párům a jejich potřebám.

Hodně důležité je předložit vhodný stavební materiál. Někteří samci jsou značně vybíraví, ale většina má ráda štětky z rákosu, stébla trav, mech a hlavně bílá peříčka a provázky nastříhané na malé kousky, asi 5 cm.

Problémy se snůškou

Tento problém nastává u samiček mladších 7 až 8 měsíců a při nedostatku vápníku a minerálů. Vhodný věk pro hnízdění je 9 až 12 měsíců, kdy jsou samičky plně pohlavně vyzrálé. Neoplozená snůška se ukáže hlavně u špatně připravených ptáků, kdy jde samička dříve (velmi brzo) do snášky a samec pozvolna do toku. Chceme-li si ptáky dobře připravit, je vhodné 12 týdnů před hnízděním rozdělit ptáky na samce a samice tak, aby nebyli v sousední voliéře. Pokud to není možné, postačí mezi voliéry vložit rám s fólií či sololit. Máme-li možnost umístit každé pohlaví do jiné místnosti, je to lepší. V těchto týdnech zebřičky krmíme směsí suchého prosa. Samečkům můžeme do voliér či proletovaček umístit smrkové větve a dát trochu hnízdního materiálu, aby si krátili čas a trénovali stavbu hnízd. Klíčené proso a vaječnou míchanici dáváme až poslední týden před hnízděním. Samičkám dáme jen smrkové větve, jinak by mohly zbytečně snášet a mohly by se naučit vajíčka po pádu na zem i žrát. Z toho důvodu dávám na dno voliér, 15 cm nad podlahu, pletivo a samičky krmím celou dobu suchou směsí – i poslední týden.

Neoplozená celá snůška nebo její část je dost častý jev u mladých ptáků (zvláště samců). Nevím jak, ale ptáci poznají čistá vejce a začínají s novou snůškou. Pokud nasedá více párů ve stejnou dobu, podložíme vejce jiného páru, který má početnou snůšku celou oplozenou. Musíme si dát však pozor na datum klubání, které se nesmí lišit více než o 3 dny. Jinak se může stát, že pečovatelský pár opustí vajíčka těsně před klubáním. Důležité je zaznamenat si pár, od kterého jsou odebrána vajíčka, z důvodu plemenitby.

Nekrmení mladých – úhyn

Rodiče nekrmí mláďata, protože je jim při klubání poskytována nevhodná potrava. Zkuste nejprve předložit nezralá semena pros, velmi vhodný je i celý trs žabince s tobolkami semen, který upevníme tak, aby jej samec nedonesl do hnízda. Tato drobná semena dokonale stimulují hnízdící pár ke krmení holat. Velmi vhodné je dát i mravenčí kukly či jiný hmyz. Tímto předejdeme tomu, že rodiče nekrmí. Pokud nemáme tuto možnost a necháváme ptáky hnízdit i v zimních měsících, tak se tomuto chování nevyhneme. Proto je vhodné začínat s hnízděním koncem března až začátkem dubna, kdy se již dá venku sehnat zelené, jako například mladé kopřivy. Pokud máte doma skleník, tak tam přes zimu naroste ptačinec. Jinak se pokuste napěstovat dostatek osení a dávat ho ptákům, pokud možno v květináči.

Nekrmení je velmi častým jevem u mladých rodičů a předrážděných ptáků. Někdy se stává, že i zkušené páry nenakrmí vyklubané mladé v prvním hnízdě v sezoně. Takto se chovají ptáci, kterým nevyhovuje potrava nebo prostředí. Tento jev je velmi častý u výstavních chovů coby následek částečné degenerace a snížení temperamentu. Z těchto důvodů skládám páry starší – zkušený plus mladší a obráceně.

Tento oříšek je docela snadné rozlousknout, stačí si pohlídat datum líhnutí a sledovat, jestli jsou mláďata nakrmená. Mláďata vydrží se žloutkovou zásobou, kterou si přinesou z vajíčka, 12 hodin, do té doby je musí rodiče nakrmit. Na krčku holete lze poznat, jestli je plné, nebo prázdné (není vidět žlutá skvrna velikosti hlavičky od sirek). To se dá překonat přirozenou cestou, pokud nám hnízdí více párů a máme možnost podstrčit tří- až čtyřdenní mládě mezi nenakrmená. Většinou se v rodičích probudí krmicí reflex a začnou krmit všechna mláďata. Také proto, že podstrčené se nenechá odbýt a dožaduje se potravy vehementněji. Podstrčené mládě ponecháme u adoptivních rodičů 24 až 48 hodin, to většinou stačí, aby se rodiče začali starat o svá pravá mláďata.

Pokud tuto možnost nemáme a mladé chceme zachránit, musíme postupovat takto: Nabereme do pinzety nebo nabodneme na stéblo kousek namočeného rohlíku a foukneme na mládě (nebo do něho klepneme). Mládě reflexivně zvedne hlavičku a otevře zobáček. Vtom nastává moment, kdy je potřeba vsunout sousto do rozevřeného zobáčku; to několikrát opakujeme. Velmi dobře je vidět, jestli má mládě volátko plné. Většinou stačí pouze jednou přikrmit. Jako potravu použijeme namočený rohlík. Někdy bohužel ani toto nepomůže …

Osobně jsem zkusil u nekrmících párů snad všechno. Od klíčeného přes plevelná semena až po mravenčí kukly. Pokud pár nechce krmit, tak nic nenaděláte. Pramení to i ze špatné budky. Některé moje páry nechtěly přijmout předloženou budku, a tak jsem jim dal koupátko a do něj trochu steliva. Páry vyklubaná mláďata krmily bez problémů.

Tyto problémy se vyskytují nejčastěji u výstavních chovů. Chovatel by měl s těmito problémy počítat dopředu a snažit se je řešit a předvídat je.

Dál musí chovatel počítat s tím, že pokud v hnízdě bude jen jedno mládě, tak je velká pravděpodobnost, že rodiče budou krmení šidit a časem, kolem 7. až 14. dne stáří, mládě nechají zahynout. Jedno mládě je předem odsouzené k zániku, proto pokud můžete, přidejte druhé. Dobré je k šedému páru dát skořicové, abychom mohli určit rodičovský pár. Nejlepší je však podložit již mládě okroužkované a zapsat číslo kroužku (od kterého páru je).

Závěrem chci napsat, že je potřeba mít dostatek zeleného krmení, jako je žabinec, pampelišky, a pokud máte možnost, tak i mravenčí kukly nebo jiný živý hmyz. Potom si můžete říct: Víc jsem udělat nemohl.

Kroužkování

Výstavní zebřičky kroužkujeme kroužky o průměru 3 mm. Na kroužku je napsáno pořadové číslo, rok, země původu, značka – logo klubu. Dnes není problém si na kroužek nechat udělat iniciály. Neodolal jsem této možnosti a nechal jsem si udělat kroužky s vlastní značkou. Pro výstavní účely je předepsána barva kroužků pro každý rok. Pokud máme hejno zebřiček, tak pohledem poznáme podle barvy kroužků stáří ptáků, pokud chovatel pravidla kroužkování dodržuje. Potom jsou k dostání i kroužky orientační, uzavíratelné, v několika barvách. V mé chovatelské praxi se mi nespočetněkrát stalo, že jsem musel znovu okroužkovat mládě, protože si kroužek sundalo z nohy.

Kroužek, který se přetáhne těsně – „s malým násilím“, bude vždy držet. Jednoduchá kontrola pevnosti nasazení: pokud je kroužek již na běháku, zkuste ho sundat, nejde-li, je vše v pořádku.

Nikdy nedáváme kroužek menšího průměru, mohlo by se stát, že kroužek zaroste. To raději nedávat žádný nebo jen orientační uzavíratelný. Potom budeme moci ptáčka přihlásit na výstavu jen mimo soutěž, pro porovnání. Bohudík se jeho chovná kvalita nemění. Dalším nebezpečím jsou různé nečistoty, které se mohou dostat za kroužek, kde způsobí nepříjemnosti. A naopak, pokud je kroužek příliš velký, může se stát, že se za něj zebřička nešťastně zavěsí za větvičku. Taková nehoda často končí nepěkným poraněním nebo smrtí.

Přepeřování

Pelichání je normální fyziologický jev, který ptáci prožívají dvakrát ročně. U některých jedinců ho skoro ani nepoznáme, u jiných je velmi viditelné. V této době by měli dostávat rozmanitou potravu, aby výměna šatu probíhala hladce. Skladbou krmiva ovlivníme i barvu opeření. Celý cyklus trvá 4 až 8 týdnů, podle složení potravy (zelené, klíčené ...), teploty, délky dne (slunečního svitu) a dostatku pohybu. Začíná výměnou velkých per v křídlech a na ocase, potom všech menších a nakonec nejmenších per.

Škubání peří

Toto chování nastává často z nudy v době mimo hnízdění, kdy se ptáčci škubou navzájem při odpočinku, nejčastěji na krku. Lze tomu předejít umístěním smrkových větviček, sušených bylinek, kousků borové kůry, klasů prosa. Jednoduše je zaneprázdnit a zkrátit jim dlouhou chvíli. Vhodné je umístit do proletovaček a voliér tzv. „sedačky“ nebo smrkovou či borovou větev.

Velmi často se stává, že sameček v kleci otrhá samičku nebo naopak a potom peří nanosí pod mladé v hnízdě. Nedostatek steliva vyřeší po svém a mláďata jsou v suchu a čistotě. Tomuto jevu předejdeme tím, že páru budeme předkládat stelivo od 10. až 16. dne stáří mladých (např. mech apod.). Nesmíme však steliva dávat mnoho a dříve, když jsou mláďata malá, jinak hrozí, že rodiče je „zanosí“.

Na obrázku jde vidět, jak samec mláďata otrhal během jednoho dne, ještě když byla v budce. Jakmile jsem to při kontrole uviděl, začal jsem dávat mech. Škubání přestalo a mláďata se začala opeřovat.

Ukončení hnízdění

Ukončit hnízdění můžeme dvěma způsoby. Jednak nechat pár nanést další snůšku, kterou po odstavení mladých zničíme. Pro tuto variantu má málo chovatelů pochopení a hlavně zbytečně vyčerpáváme samičku. Druhý typ ukončení provádíme odchytnutím jednoho z rodičů po vylétnutí mladých. Samička zřídka začne sama bez samce s novou snůškou a stará se o mladé do jejich samostatnosti. Stejně zodpovědně se stará i sameček. Druhou variantu provádím raději, protože samička si v proletovačce může odpočinout od mladých a připravovat se na zimování. Takto roztržené páry již nedáváme k sobě, mohly by se znovu pokoušet o hnízdění, místo aby odpočívaly.

Načasování v chovu

Správné načasování v chovu je základním klíčem k úspěchu a k předejití veškerým problémům. Nejvhodnější je začínat s hnízděním v jarních měsících, jelikož se prodlužuje den. I když hnízdění probíhá v temperované místnosti, je vhodné začínat nejdříve začátkem března, kdy můžeme sbírat první zelené výhonky pampelišky a předejít tak problémům s nekrmením holat.

První diagram nám ukazuje časové rozvržení při vnitřním dvoustupňovém chovu, kdy chovné páry odpočívají 2 až 3 měsíce. Sám jsem takový chov provozoval a je velmi vhodný, zvláště chováme-li mutace. Ptáky odchované na jaře – jen mladé samce – používáme k podzimnímu hnízdění se samičkou minimálně rok starou.

Tento dvoustupňový chov provádím, protože šlechtím různé mutace a potřebuji od některých ptáků co nejvíce mladých. Spočívá to celé v tom, že po druhém hnízdění přepáruji (viz část výše) a na vybraného jedince dám čekající protějšek. Ptáka odchytím v den výletu mladých a nechám ho hnízdit v jiné kleci.

Druhý diagram nám ukazuje časové rozvržení při venkovním chovu, který nyní také provozuji. K tomuto způsobu chovu můžeme přistoupit vždy jen s ohledem na stanoviště a nadmořskou výšku. V tomto chovu je zapotřebí více chovných klecí a voliér. Výsledky v takovém systému jsou znát a jde velmi rychle vychovat a upevnit novou mutaci. Nevýhodou je rychlé vyčerpání ptáků, proto jim musíme poskytovat co nejlepší podmínky k odpočinku.

Doslov

Popsal jsem a možná i vyřešil po svém několik „chovatelských neznámých“, na kterých si spousta lidí tzv. vylámala zuby. Právě to se mi na chovu zebřiček nejvíce líbí. Každý pták má svoji povahu a já se musím snažit ji odhadnout. Výsledek je radostný – odchovaná mláďata, na která se těším a jsem zvědav, jaká barva, postava či kresba z toho bude. Proto nabádám ostatní chovatele drobotiny, nebojte se používat hlavu a jít trochu svou cestou. Výsledkem mají být dobří ptáci pro další chov a výstavy.

Další fotografie k článku

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

13.7.2017 13:01

Jak sundat zebricce krouzek z otekle nozky?